Poetická časovaná bomba. Po ní následovalo pravděpodobně  „Jen říci pravdu“ ruku v ruce s „Nevím, jak začít“ Je vidět, že jsem to měl připravené, a to zase jo!

---

Jednadvacet dnů

 

Otevřel okno s pohledem na zkázu

Ještě pár dnů a pak rána do vazu

Už nebude potřeba nijakých obvazů

Svěracích kazajek, léků a provazů

 

Na něco, co stejně léčit se nedá

A jestli snad přecijen, pak marně to hledám

Však nyní se pozornost publika zvedá:

 

Co prý je to, co nedá se léčit?

Co nedá se říct, že člověku svědčí

 V kolonce „šílenství“ mě málokdo předčí

 V každém mém úsměvu jsou náznaky křeči

 

Přesně za dvacet a jeden den necelý

Tak napůl probuzen a ležící v posteli

Uslyším houkat autíčko bílý

 V něm milý pán- prý nemám již síly

 

 Vezme mě někam, kde jsou hodný víly

 Že prý jsem v pořádku, že si ze mě jen střílí

Vždyť pravidlo první jak jednati s magorem

Nesmíte na něj vytáhnout s odporem!

 

Všechno mu odkývat, ve všem ho podpořit

Jeho svět skleněný neradno mu nabořit

Jenže sledovány subjekt dopouští se zrady

Studované hlavy neví si s ním rady

 

Že prý jednám zatvrzele jak obléhané hrady

Které vetřelce kamenují z každé palisády

Kdo by to řekl, že bude se bránit?

 Co zbylo mu v srdci, že bude chtít chránit

 

 Spolupráce že začne se stranit

Na nejlepší cestě zas sám sebe zranit

Však neví. Neví a vyčkává

Na den s velkým P, P jako Poprava

 

Když nad ním se zaleskne obloha modravá

A do světa vpustí se básnická otrava

 

Zhoubná jak skříňka antické Pandory

Stvořena strachu a váhání navzdory.