Čus čuníci,

Snad jste si nemysleli, že ze Sol srazu nebudou žádný kecy! Lidi, co (marně) čekají na reportáž z Blizzconu mně asi za tuto smrdutou protekci proklejou, ale to nevadí, protože solko mělo dycky protekci a Blizcon skupina nevyniká svojí početností.

Doteď se mi nepovedlo rozklíčovat, čím to je, že jednou přijede 10 lidí, a jednou skoro 40, ale tento sraz patřil k těm početnějším, navzdory skutečnosti, že ve stejný den se dělala demoška na Letný, a někteří naši členové byli taháni svým agitujícím příbuzenstvem na ni. Jsem rád, že nakonec všichni z této cílové skupiny správně vyhodnotili priority, a než se jako anonymní tvář mačkat v chumlu jiných anonymních tváří, mačkali se v důvěrném kruhu přátel na sol sraze.

Sol sraz oficiálně začal v sobotu v 16:00, což je čas poměrně zrádný, jelikož se může stát (a několikrát v minulosti i stalo) že z důvodu brzkého začátku má takový sraz i brzký konec pro moji paměť, a v takovém případě by nebylo moc o čem psát článek. Musím se pochválit, jelikož za celý sraz jsem vypil pouze jednoho Antoše, pár malých Plzní, jeden panák s Proxym a jeden s Garfem, a párkrát jsem si přihnul forsáže, takže když kvůli nachlazení nedorazivší Rojko věštecky prorokoval, že „Papin bude na plech“ tak mu mohu se škodolibou radostí oznámit, že se šeredně zmýlil, in your face, bazmeg! Jelikož sol sraz řadím co do důležitosti společenské akce velice vysoko, oblékl jsem si nejlepší oblek a modrou saténovou košili. (Chtěl jsem si vzít tu červenou, ale měla nedůstojný flek ze srazu předchozího, a vůbec, úplně první tabard byl přece taky modrej) Zjistil jsem, že kalhoty se zlomyslně scvrkly nebo co, a že nezapnu knoflík, jenže tyhle kalhoty mají knoflíky dva, jsem zachráněn! Spokojím se se zapnutím jednoho, jebnu přes to pásek, nikdo nic nepozná. To jsem to vymyslel!

Do Záležitosti přicházím s Garfem krátce po čtvrté, a po cestě do zadního salonu, který je na dnešní večer jen pro nás, míjíme Ficiho s nějakými samicemi. Fici byl jedním z několika, kteří dopředu psali, že přijdou dřív, ale budou i dříve odcházet, popř. zastaví se jen na skok. Tito „na skok“ lidi často vydrželi většinou až do konce, ale vezměme to popořádku. Po příchodu do sálu uzřím Proxyho, který svoji účast od 4 avizoval, a… SEDA?! Jako jestli někdo byl totálním žolíkem, u kterého mně ani nenapadlo, že by kdy mohl přijet, jelikož tyto srazy byly pro něj pouze vzpomínkou na dávnou minulost, tak to byl právě Sed. Sed, kterého jsem naposledy v Praze viděl tak před deseti lety, a v Brně před pěti, a řeknu to naprosto otevřeně: nečekal jsem, že ho ještě někdy uvidím, o to větší bylo moje překvapení a nadšení, že se tak stalo! Sed prostě ani nepíp, nikomu nic neřek, a přijel ve velkém stylu. Takhle se to dělá.Hned se dávaly k dobru všechny historky se Sedem, kterým jasně vévodil Sed Touch, Proxyho neúčast na Sedově svatbě (za kterou dostal Proxy vyčiněno i deset let po akci) nebo jak Fredy pígloval Sedovu bejvalku, když zrovna nechodila se Sedem. No hele bavili jsme se královsky, zvláště když pak přišel Karlík a začal si z nebohého Seda sarkasticky utahovat. Sed je ale veselá kopa, tak to nebral nijak zle, a navrch připustil, že sol srazy se už skutečně drahně let nevyhřívají na výsluní jeho pozornosti, ale že tady do Prahy přijel za nějakou robou na pich, a tak, že se zastavil. Nakonec zůstal až do úplného konce, takže hádám, že roba ostrouhala. Bros before hoes!

Rovněž bych chtěl poděkovat Proxymu, který raději oželil narozeniny Sparty, aby mohl být s námi na srazu, plus posouval výroční večeři, nebo co to bylo, s přítelkyní na nejzazší možnou hodinu, aby s námi mohl být na tom srazu co nejdýl. To je pravý Solák, všude ho budu chválit.Bylo potřeba bourat zavedené stereotypy, takže když vrchní slečna servírka řekla „Ale dyk já Vás znám Papine, vy tady teď budete chvíli hýřit, pak si složíte ruce na břicho, a usnete „na fotříčka.“ Což se taky nestalo, když piju, tak spím, a pendrek si pamatuju. Když piju míň, nespím, a ta reportáž pak třeba má i hlavu a patu. Tak.

Mezi šestou a sedmou chodilo nejvíc lidí. Shia přivezl z Brna Ruma (on má ve wowko nick Rumakola ale komu by se chtělo to pořád vypisovat, žejo) a oběma patří velkej dík. Shiovi za to, že se na sraz tahal až ze Slovenska, a Rumovi za to, že ač téměř nikoho neznal, přijel sám z Brna se s námi seznámit, tohle hodnotím velice vysoko. Navíc nezůstal nic dlužen svojí přezdívce a objednal si Rum s Kolou. Mimochodem všichni z aktivních soláků, kteří přišli na tento sraz, dostali promote. Ti (dva) co měli přijít a nepřišli, dostali od Peti naopak Vozku, prý dočasného.Dorazil Arty s Míšou. Arty vypadal, jako kdyby měl smrt na jazyku, ale trochu popil a jak pookřál! V dřívějších hodinách přišla spíše ta stará garda: kromě Artyho ještě Pijér, Karlos, či Chajak. Fici se přesunul k nám, mezitím přišel ještě Eri, Džusík, Iridy s bráchou, Esaras, Aspik, Peťa Immortal, a začala se plnit i druhá část stolu – veterán Peacemaker byl taky bílej jako stěna, ale postupně mu konzumovaný alkohol vracel zdravou barvu. Dále uvidíte, že Sol srazy lákají i páry, takže kromě legend sol srazů Artyho s Míšou přišel ještě Kuba s Mončou (Hagen & Lilen) nebo karťušenkář Michal s přítelkyní Kristýnou, kteří s námi také oba hrají jako Vengin a Lexisteen. Když už to vypadalo, že hlavní nápor účastníků je za námi, přišli Danda boys. Víte, na tomhle místě to musím trochu vysvětlit, jelikož spousta lidí Dandovy klacíky neznala a nechápala, co tam dělají, ale Danda, Eri, Afik a First jsou s námi v gildě na tom Mograinu a hrajou ten Classic. Někteří více, jiní méně, ale jsou v tom s námi taky. Danda přinesl ještě pár kluků, který jsem viděl poprvé (Cucin, a pak ještě jeden) nebo který jsem dlouho neviděl (Andy, Paušál, či jeho bývalý spolubydlící Martin) ale měli jsme to tak dobře rozdělené, že Dandova squad obsadila jeden separátní stůl a Solko mělo takový dlouhý stůl do téčka, co se vinul od rohu do rohu.

Pamatujete si Andreu? Taková krásná Slovenka co jsem do ní byl nějakou dobu zamilovanej, a pak zase ne. Dělala GM na Equilibrium, no… a pak zase taky ne. Vycházíme spolu docela fajn, ale věděl jsem, že když jí napíšu, že je sol sraz, že to pro ni nebude žádný terno, a asi nepřijde. Věděl jsem rovněž, že jakmile zmíním, že tam bude její dávný oblíbenec Garf, že své stanovisko přehodnotí a dorazí. No a vídíte, nemýlil jsem se! Ač se vídáme minimálně, jsem tak nějak rád, že tu je, že jsme alespoň v nějakém kontaktu, a že se jí dobře daří. Zrovna když jsem početnému obecenstvu vyprávěl historku o Sed Touchi (fakt nevěřím tomu, že je někdo, kdo to nezná!!) přišel Pavel, který si nejdřív všiml Dandovy skvadry a chvíli vyjeveně koukal, jestli je tady správně. Timura se po několika hodinách od zahájení srazu rozhodl sejít ty čtyři patra z domu a sejít mezi nás. Fici mně a Pavlovi ukazoval humornou jednostrannou konverzaci, kdy ho matka a brat jeho bývalé přítelkyně bombardovali emaily a zprávami o tom, jak má býti správným hochem pro jejich princeznu. Jako, bylo to fakt hustý čtení! To, že už spolu nejsou, asi nikoho nepřekvapí. Fici má prostě nejlepší historky s babama.

Snad poslední přijel Adam přímo z rýžování zlata, tak jsme ho přivítali znělkou z Indiany Jonese, jelikož samozřejmě nechyběl ani jeho legendární klóbrc. Jsem rád, že jsem si s Adamem upekl na středu promítačku mého oblíbeného filmu „Death of Stalin“ už teď se těším!

Jak večer ubíhal, došlo i na budoucnost týhle gildy na tom Mograinu, tím myslím přímo ve hře. Vyslechl jsem si každýho, kdo k tomu chtěl cokoliv říct, a nějaký nápady jsme přijali, tak uvidíme, jak se to povede v praxi. Chápu, že jsou lidi, co chtějí chodit raidy, a rovněž to, že v současné sestavě raidy chodit nemůžeme, protože nás prostě není tolik. Pokud si většina odhlasuje, že se chce spojit s nějakou raidovací gildou, já budu ten poslední, kdo by tomu stál v cestě. Ono bude otázka, jak moc často tam budu, až vyjde Warcraft III: Reforged, na který se fest těším, nebo v únoru pokračování Oriho. Zkoušel jsem s větším či menším úspěchem zavésti pravidlo „panáky se platí hned“ a docela to fungovalo. Neříkám, že u všech, ale v takové velké skupině je potřeba zavést nějaká pravidla ohledně placení, jinak se to zvrhne a posere, jako Sol sraz v březnu 2018, kde tak nějak na účtu zbyl kvartální rozpočet San Marina k zaplacení. Vrchní servírka Lucka dostala skvělý nápad, a po diskuzi se mnou a Pijerem jsme to prosadili: Na účtu bylo v tu chvíli 13 000, pojďme se sbalit, zaplatit to všechno, a pokračovat dál.

Musím říct, že někteří staří harcovníci si s nedůvěrou v očích prohlíželi Dandovy čuníky, ale nutnou podotknout, že ti se zvedli mezi prvními, když se ustanovilo tohle pravidlo. Zbylo tam pár stovek, což byl větší zázrak, než Sedova účast na srazu. Něco jsem dal já, něco Esaras, Arty mi věnoval pade, a bylo po dluhu. Vědomi, že začínáme s čistým štítem, objednali jsme si gildovní drink – forsáž.

Pamatuju si, ještě kdysi dávno ve Skanzenu, kdy jsme tohle pili, jak jednou po vypité forsáži Zý zakoulel očima a zatrpkle prohlásil: Takový peníze to stojí, chuť to má nevalnou, proč vůbec pijeme tuhle břečku?! Skanzen roky zavřený, Zýho už asi taky neuvidím, ale Forsáž statečně přežila i nemilosrdný zub času, a dokonce významně přibyla na objemu (a ještě významněji na ceně.)První forsáž pro starou soláckou gardu zaplatil štědrý dárce, který si přál zůstat v anonymitě. Forsáž udělala čestné kolečko i mezi novými soláky, a každý se musel napít tohoto pochybného nektaru, aby bylo jasný, že stát se součástí našeho kolektivu znamená být připraven se tu a tam obětovat při plenění tohoto kýblu, přece nechceme, aby z toho třeba někomu bylo blbě.

Danda boys objednali první, když my objednávali čtvrtou nebo pátou, a super bylo, že jsme to dycky vybrali dopředu, čímž jsme se vyvarovali repetice jedné gargantuovské chyby z minula: Když někdo objednával tyhle kýble, ale už se netrápil, kdo za ně bude platiti, což pak trápilo ty, kdo za to museli platiti, když došlo na lámání chleba. Se zvýšenou konzumací a uplynulým časem začaly padat u některých lidí zábrany. Aspik například chodil a náhodné lidi plácal přes zadek. Proč? Já nevím. Ale jenom kluky, jelikož je prý slušně vychován. Peace dobře popil, a když došly energiťáky na další forsáž, vydal se samotinký do nitra noci splašit nějaké další Redbully u vietnamského prodejce. Jeho mise byla úspěšná, takže za poslední forsáž patří dík Peacemakerovi.

U Dandova stolu bylo drama! Danda totiž slíbil nocleh Andymu, ale nějaká vilná satanistka mu do původních plánů hodila vidle, a podroušený Danda se těšil na noční muchlovačkou s touto padlou kněžkou Lucifera. Andyho chtěl přelokovat do pokoje spolubydlícího (což byl tuším Creasy) ale tomu se to zajídalo, jelikož nechtěl Creasyho obtěžovat, a byl smutný, že ho Danda kvůli této rozjuchané pekelnické hajtříčce odsouvá na druhou kolej. Danda vytasil nějaký fotky satanistky v negližé, a po jejich zhlédnutí jsem uznal, že je to těžká volba. Roba byla pohledná, akorát ti démoničtí kozlové, votočený kříže a pentagramy všude po těle jí ubíraly na výsledném efektu, škoda.

Celou rozmíšku nakonec vyřešil další Dandův kamarád, který Dannymu velkodušně zapůjčil svůj vlastní byt na náruživé noční noření do této nadržené nekřesťanské neřestnice. Toto je REAL BRO MOVE, který všechno zachránil.

Zhruba v jednu hodinu jsme vyšli před Záležitost, a odmítli vábení Aspika a Seda na pokračování ve Vagónu. Místo toho jsme ve složení: Garf, Pijer, já, Rum a Shia zamířili ke mně. Shia mně podaroval domací slivovicí, za to dík moc, ale nechám si ji na příhodný okamžik. Pouštím klukům Tekken a pouštím se do přípravy vodnice. Kluci se mydlí v Tekkenu, a když si občas nějaký z nich naivně myslí, že je v tom dobrý a že mu to jde, vezmu si na chvíli druhý ovladač a vyvedu jej z omylu. Po Tekkenu hrajeme ještě Star Wars, a kolem půl páté ráno jdeme spát. Jak by řekl Vítězslav Nezval, bylo to překrásné a bylo toho dost. Pijer odjel prvním ranním spojem, tzn asi v 5 bych si tak tipnul, ostatní dopoledne, a my s Garfem jsme se po krásných devíti hodinách v Záležitosti a třech u mě došourali alespoň na oběd do Osiky.

Víte, co mám rád na těchto srazech? Tu radost. Když se lidi potkají po letech a Záležitost zaduní radostným výkřikem „Tyvole nazdáááááááááár!“ a čuníci se radostně plácají po plecích. Těší mě, že toho mohu být součástí a že to mohu organizovat.

Co psát víc, hele dík! Váhal jsem, jestli má smysl dělat druhej sraz v jednom roce, jestli bude zájem o to, a přišlo ke čtyřicítce lidí, ale nebylo to jen o počtech, ale hlavně o kvalitě! Těší mě, že i po dvanácti letech jsou pro mnohé veterány tyto akce zajímavé, a zrovna tak, že jsme mezi sebou mohli přivítat několik nových tváří! Taky dík lidem, co pořizovali nějakou fotodokumentaci, ať to tady není jen suchý plkání bez vobrázků.

Takže buďte nezbedný, a na pětatřicátým srazu se na vás budu těšit. A slibuju, že bude dřív, než tahle cifra bude odpovědí na otázku mého věku.