Těpic čuníci,

Rozhodl jsem se přeci jen napsat článek o posledních kartičkách, kterých jsem se v úterý zúčastnil, a to dokonce z několika důvodů:

1/ Velká vydavatelská pauza, je potřeba toho Prince nafutrovat nějakejma novejma článkama

2/ Fakt mně to bavilo, až jsem se divil

3/ Kdysi dávno jsem slíbil, že samostatných kartičkových reportáží bude dvacet, a napsal jsem jich pouze devatenáct.

 Je pravdou, že jsem mezi staré tapovací kumpány dlouho nezavítal. Těch důvodu je několik. Mám do konce roku ban na tvoření nových balíků (ještě, že tak) a ta samotná několikatýdenní příprava, rozmýšlení, koupě a testování nového balíku proti překvapeným oponentům je pro mě silný aspekt celé té hry, tím ale nechci říct, že mně už hraní se současnými balíky nebaví, to by bylo dost smutné. To je jeden důvod, ale tenhle je takový podružný.

Víte, když založíte nějaký projekt, automaticky s tím pojmete určitou vizi, jak chcete, aby se ten projekt vyvíjel. Samozřejmě čím více lidí je v tom namočeno, tím více se původní plány někdy mění od původního záměru tvůrců. Je to jako když si máma a táta (v našem případě s Tomem tedy spíše dva tátové) pořídí děcko, a myslí si, jak to bude vzorný pašák (ne pašík!), jak se bude dobře učit, a půjde na VŠ, jenže on jde ve dvaceti místo na VŠ na drogovou odvykačku, a o rok později domů přivleče bachratou cigánku a řekne, že Erža bude odteď bydlet s námi, protože se moc milujou.

Jasně, dramatizuju to, ale vyrojily se věci, které mně osobně vadí (takže tenhle úvod bude takovej moralizující, húúú!) ale zároveň to není flagrantní porušování jakýchkoliv pravidel, takže ač mně to třeba osobně hněte, nic s tím neudělám a uvědomuju si, že věci prostě často fungují úplně jinak, než já si vysním, a nezbývá mi nic jiného než to akceptovat.

Ty věci jsou v zásadě tři. Lidi, co tomu nejmíň rozumí, se nejvíc hádají o pravidlech, tuplem s Tomem, což mně fakt dojímá. Proxování karet jsme měli z fleku zakázat s nulovou tolerancí, bohužel jsme byli benevolentní a když mně někdo (no, většinou je to Peťa) sundá natištěnými kartičkami, je to demoralizující, naštěstí tenhle trend už pomalu ustupuje a já upřímně doufám, že jednou zmizí docela.

Co se nám nepodařilo podchytit je zhoubně bující tumor Danešovského Commandera. Přišel s tím Michal a hned do toho narouboval nějaká omezení, načež Peťa se snažil tomu dát nějaká pravidla, jejichž část je v přímé kontradikci s tím, co řekl předtím Michal, a je komické to sledovat. Tom k tomu napsal dobrý příspěvek na Facebooku, u kterého se sešlo několik zmatených komentářů a Pavlovo samomluvné cvičení, ale hlavní postava Tomova postu a zároveň propagace Commandera – Michal – se k jeho racionální argumentaci ani nevyjádřil. Škoda.

Commandera hrát neplánuji, tuplem, když mi do toho někdo bude říkat, jaké karty tam můžu a nemůžu mít, a kolik peněz do toho můžu investovat. Ale hele, tohle mně nevadí, hrajte si, co chcete, jak chcete, ale jak jsem apeloval na začátku této poslední putyky: Nechť je to transparentní, a nechť se vždycky dopředu ví, jestli se bude hrát to či ono, dohadovat to na místě je blbost už jen z toho titulu, že někteří z nás tam v případě Commanderu prostě ani nepůjdou a ušetří čas i peníze, popř. se to časem rozdělí na dvě skupiny, které budou operovat nezávisle na sobě a z nichž někteří hráči budou členové obou těchto skupin.

Pokud bych někoho chtěl v bilančním ročním hodnocení našeho hráčského kolektivu vyzdvihnout, a říct, že to vzal „za ten správný konec“ tak by to byl Kamil a Pijer. Jejich balíky mají hlavu a patu, přemýšlí u té hry, nehádají se, uznají chybu, ze které se napříště poučí, a oba si postavili něco, čím jsou známí a co je takový jejich trademark.  Na rozdíl od jiných hráčů, které ani nevím, kam si zařadit, protože na každé druhé kartičky přinesou něco nového, (někdy ze značné části natištěné) co už pak ale člověk ani nikdy v budoucnu nepotká. Což samozřejmě není zakázané, když to někoho takhle baví, tak ať si to takhle hraje, akorát mám problém přiřadit konkrétního člověka ke konkrétnímu balíku, či strategii.

Moralizující okénko u konce, pojďme na popis hry. Jelikož se to hrálo v Hokejce na Čerňáku (Dejte si tam žebra, byly dobrý, ale na Bratislavského Měšťana stále nic nemá) cestoval jsem nalehko. Rozhodně si do nového prostředí nebudu brát všechny svoje balíky, naopak jsem si vzal jen svůj poslední, který jsem vytvořil někdy v Červenci, ale Tomáš, Any, Esaras nebo Pavel ho doposud neviděli, takže o něm nebudu prozrazovat všechno, ale je to něco, na čem jsem dělal dlouho, a co porazilo všechny moje ostatní balíky (pravda, některé až po pár pokusech.)

Klidně napíšu, že mojí hlavní motivací, proč jsem úterního večera vyrazil do Hokejky, je můj bývalý spolubydlící, kuchařský velmistr Kuba Pleskot, který také kartičky s námi hraje, ale jelikož bydlí za Prahou, jeho viděti na kartičkách je učiněný svátek a vzácná událost. Přišel jsem tam, když se zrovna pokoušeli začít Commandera, jaká blasfémie! Po mém příchodu byl Commander urychleně zapuzen, a já usazen na čestné místo do čela stolu Pijerovi po pravici, óó to si nechám líbit. Kromě Pijera, Kamila, Kuby, Peťi a Michala tam byl jakýsi náhodný čuník, co seděl u vedlejšího stolu a prý že taky hraje kartičky tak mu Kuba půjčil balík a on si zahrál s námi. Nevím, jak se jmenoval, představen mi nebyl a sám se nepředstavil, leč velice připomínal slavného kouzelnického učně, co rozvedené matce vykřesal miliardy, ano myslím Harryho Poseru. Budu mu tedy říkat Harry.

Peťa říkal, že mě potěší, já mu teda moc nevěřil, ale on mě fakt potěšil, když mi pyšně oznámil, že ze svého dinosauřího balíku vyhodil černou, kterou tam hrál jen kvůli pochybnému prudícímu stegosauru, jenž mi nikdy nepřišel jako bůhvíjaké terno, rozhodně nic tak zlomového, abych kvůli tomu zařadil do balíku celou další barvu. Přišlo mi, že když těm dinosaurům přestal tento vypasený ťutínek šlapat na krk a šel od válu, že ten balík se stal mnohem lepším (jak jsem predikoval) budiž toho důkazem, že první hru nakonec vyhrál, ale jaká vlastně byla?

Hráli jsme formát všichni proti všem v SEDMI, což slibovalo slušné maso, a já jsem nerad, když je někdo zklamán z nenaplněných očekávání.  Někdo se otázal, co jsem si vzal tedy za balík, a já jsem popelkovsky odvětil: Červené to je, již jsem s tím hrál, ale goblini to nejsou, jasný pane!“ 

„Já vím co to je, tak to jsme v prdeli…“ Schlíple zaduněl po pravici sedící Pijer, ale statečně se držel původního balíku i původní myšlenky – vykládat co nejvíce příšer, i když dobře věděl, že mu to přinese pouze mrzkou záhubu. Ostatní to nevěděli, a v tom byl ten fór. Tenhle balík totiž trestá každého, kdo vykládá příšery. Ohněm.  Kromě toho je tam v hojném množství ceckatá pyromancerka Chandra, která základní myšlenku balíku rozvíjí a doplňuje.  Na Pijerovi jsem vyžebral klid zbraní, ale potom ho natřel za 15 v rámci globálního pálení, aneb čím více máš příšer, tím více tě to bolí. Pijer mi pak jako labutí píseň odpálil jednou kartou enchantment i artefakt, čímž mně zpomalil, ale nezastavil.

 Dvě Chandry udělaly slušnej bordel, bohužel zdejší společnost konečně pochopila, že útočit na Planeswalkery je většinou mnohem lepší, než svačit samotného hráče, a tak mi Kuba sundal Chandru, Pochodeň Vzdoru a Peťa mi uhasil Chandru Planoucí.  To bylo zklamání, ale můj plamenomet byl stále hrozba, se kterou se muselo počítat. Většina hráčů chytře pochopila, že nemá smysl solit na board příliš příšer, jenže pro někoho už bylo prostě příliš pozdě. Harry Poser se snažil zachránit svůj kejhák, když si troufl navrhovat mi, že jeho příšera vůbec není taková hrozba a že je zbytečné, abych se do něj pouštěl, v čemž měl asi i pravdu, a tak jsem mu řekl:

Ne, počkat, vlastně to bylo spíš nějak takhle:

Kromě Harryho se po dalším kole pekelné lázně poroučel i Kuba s Michalem, a zbyl tam Peťa a Kamil. Neznal jsem ten Kamilův balík, tedy jsem se ani nějak detailně nezajímal o to, když mi suše oznámil, že díky tomu, že tahle příšera šla do hřbitova, tak on udělal tohle, tohle a pak tamto s tímto, a výsledkem bylo, že jsem přišel o 10 životů, a jelikož Kamil předtím svědomitě vybíral daně, tak to znamenalo, že jsem zakokrhal, nicméně tolik srandy a smutných obličejů co jsem si užil, to za to jednoznačně stálo.

Peťa s Kamilem se tam další nekonečnou čtvrthodinu přetahovali o to, kdo urve vavřín pro vítěze, a nakonec to Peťa s těmi dinosaury přetlačil.

Druhá hra byla rovněž zábavná. Nepřišel mi klíčový enchantment ani hledání, ale to vůbec nevadí, tenhle výborný Fire, tits and more fire balík má několik možností jak vyhrát, nebo alespoň donutit soupeře k pláči. Vyložil jsem poměrně rychle Chandru, probuzené Inferno a každé kolo solil všechny soupeře nezrušitelným emblémem, který jim každé kolo sežehl jeden život. Jenže každé kolo dostali emblém další, a když k tomu přišlo Furnace of Rath, aneb jakékoliv zranění co dostaneš vynásob dvěma, tak to už pálilo víc než zlopověstné plněné Habanero papričky v Sabrosu.

Nicméně tuto hru vyhrál Kamil se svojí namistrovanou příšerou, co měla na sobě víc enchantmentů, než my všichni u stolu vypitých piv. V momentě, kdy tohoto magicového Arnieho vylepšil ještě o lifelink, bylo rozhodnuto.  Jako poslední mohykán zůstal buď Kuba Pleskot nebo Pijer, já jsem žral hlínu dřív, což ale nevadilo, protože moje emblémy pořád rozsévaly bídu, a lepší magicová smrt, než studený žebírka.

Po doutníčkovém intermezzu, kdy nám venku Michal vysvětloval, jaké patálie jej čekají, pokud se bude chtít zúčastnit připravovaného kartičkového turnaje, jsme se rozhodli zkusit formát Hvězdy. Na magicové kartičce je pět barev jako tečky v jisté konstalaci, a na začátku si vylosujete barvu. Barvy nalevo a napravo od vás nejsou protivníci (ač do nich můžete šít, to zase jo) a barvy naproti vaší pozici musíte oddělat obě dvě. Komu se to povede jako prvnímu, tak vyhraje.

Pijer mi velkodušně zapůjčil svoje pověstné Krysy, a i mi k tomu dal jakýsi manuál, co mám hrát, když přijdou tři konkrétní karty a v jakém pořadí: „Jo, no hele, když budeš mít náhodou Dark Ritual a Bontu Monument, tak první vylož ten monument přes Ritual v prvním kole, nasyp tam nějaké krysy, ve třetím vylož Nekropotenci a pak si lízej, kolik chceš karet za kolo a syp tam další krysy, co se budou vzájemně boostovat.“Vzal jsem si úvodních sedm karet. Landy, krysy, Nekropotence, Dark Ritual, Bontu Monument. Jo, tak jo. Během několika málo kol jsem zaplevelil hrací plochu tolika krysami, že by se i středověká Paříž zastyděla. Jako všechna čest Pijerovi za to, co stvořil. Smekám klobouk, ty krysy fungovaly fenomenálně a do pár minut bylo rozhodnuto. Dokonce to bylo tak rychlé, že jsme se dohodli ještě na jedné hře, kdy jsem si půjčil Pijerův první balíček – Shadow, který jsem kdysi pomáhal stavět, no, za chvíli to bude rok.

Hele to by člověk neřek, jak je ten shadow versatilní! Myslel jsem, že budu svými shadow bojovníky prudit různé soupeře, ale já jsem naopak svými Vindikacemi prudil jednoho jediného Kamila, konkrétně tedy jeho nebohé landy v nějakém balíku, co byl postavený spíše na Commander formát.

Už ani nevím, kdo tu druhou hru urval, ono když člověk tráví výborná žebra a současně se baví vandalským pustošením nešťastných landů nešťastnějšího Kamila, je mu výsledek u paty. 

Hele, nějaký shrnutí, co? Ono tahle akce neměla mínusy, možná proto, že jsem si byl zahrát po takový době, tak to hodnotím růžovejma brejlema, ale teď vážně, počítejte se mnou všechna ta pozitiva, kterých byl přehršel!

+ Zhatil jsem těm kacířům začátek Commandera a už se k němu neodvažovali vrátit! Ha! Tom z toho měl radost. Nežil jsem zbytečně.

+ Harry Patera dostal čoud s půjčeným balíkem, přesto vyjádřil přání se ještě někdy ukázat. Ten kluk má pro strach uděláno!

+ Michal svatosvatě slíbil, že udělá vše pro to, aby se na turnaj dostavil. Dokonce se i klidně pohádá s přítelkyní! To je slovo do pranice! (ps kdyby to později popíral, jsou na to svědci, ehm ehm)

+ Peťa vyhodil toho debilního diletantského dinosaura z balíku, kde měl celou jednu barvu jen kvůli němu. No co, lepší pozdě, nežli nikdy!

+ Peťa mně hodil autem domů, ač jsem po jeho zničení mojí Chandry procedil, že raději půjdu pěšky, jenže když jsem se pak na konci herní seance podíval na časomíru, zbaběle jsem vyměkl.

+ Speciální dík patří Pijerovi. Půjčil mi balík, se kterým jsem vyhrál, druhej se kterým jsem luxusně poprudil Kamila, a v první hře mně nechal udělat nějaké magic tricks a netípl mně, i když na tom ve finále byl nejvíc bitej.  My hoši z Českolipské spolu prostě držíme basu.

No hele to je celý, když mně to bude příště zase bavit, třeba něco napíšu, když mně naserete, půjdu do Datartu. Aspoň víte, na čem jste, tak pa!