Ahoj čuníci,

No nene! Jubilejní desátý kartičky jsou tu! Stala se z toho taková tradice, že je těžký nějakou seanci vynechat a důkladně nepopsat, jelikož by mi to pak ukřivdění účastníci dali náležitě sežrat. Čekal jsem, že desátou reportáž z kartiček napíšu tak někdy v dubnu, a né v půlce února, ale tak je vidět, že vás to baví. Máme radost, Vincente? Tak máme? Máme radost!

Tuhle reportáž však musím začít smutnou zprávou, jelikož když přicházím do Záležitosti, zrovna telefonuji s Pavlem, a vidím Pijera, jak sedí venku před hospodou a popíjí pivo. Nepřišlo by mi, že je venku takovej hic, proč sedí venku?

„Hele, tak já už jsem tady“ oznamuji do telefonu Pavlovi. „A je tu i Pijer!“

Potom si všimnu mříže a cedule přesně v tomto pořadí.

„Pavle, oni zavřeli Záležitost.“ Utrousím holou větu ve funerální tónině.

Nastává několik vteřin trýznivého ticha, kdy se Pavel pokouší strávit, co jsem mu právě řekl.

„Počkej jako… NAVŽDY!?“ vypraví ze sebe nakonec zděšeně.

„Do pondělí. Technický důvody. Napíšu ti, kam jsme šli místo toho.“

Pokládám telefon a otáčím se na Pijera: „Pijere, kde jsi sehnal to pivo?“

Pijer pokrčí rameny. „Jsem Pijer“ zaduní a podá mi plastový kelímek. „Na, dopij to jako cenu útěchy. Jdeme o ulici nahoru do Bernard pubu.“ Poručí velitelsky a vydáváme se na cestu. Mezitím informuji Pavla a Kamila, který je posledním do party, kde budeme.

V Bernard pubu jsem byl předtím asi dvakrát, ale druhá, tak trochu zastrčená místnost pro naše kartičkování naprosto vyhovuje, akorát teda s tím osvětlením by mohli něco dělat, bylo tam takové nepříjemné přítmí.

Slavnostně předávám Pijerovi balíček, který jsme spolu v pondělí sestavili a objednali, a jdeme na to! Na první hru si beru vlastní Shadow balíček, a jelikož jsem takový podobný sestavil i Pijerovi, tak si to rozdáme o titul Shadowmastera. Pijer je stále docela začátečník, ale učí se, pamatuje si věci, a ochotně přijme nabízenou radu. Baví mě s ním hrát.

Takže došlo na situace, kdy se mi snažil Vindikací sundat příšeru s protekcí na černou, nebo kdy srdnatě zaútočil se svými shadowy a velice se divil, když jsem mu je v bloku pobil, jelikož doposud žil v tom, že stínoví bojovníci procházejí každou obranou jako nůž máslem, jenže pouze do momentu, než potkají… jiné stínové bojovníky. První hru tedy vyhrávám a Pijer je lehce rozladěn, že jsem anuloval jeho největší výhodu.

Přichází Kamil! Kamil fortifikoval své černé démony trochou červené a řekl bych, že to byla změna k lepšímu. Trochu to přepracoval, nacpal tam pár Rakdosů (takový velký zlý démon co vypadá jako Balrog z Tolkienovy mytologie) ale svýho největšího kámoše výběrčího tam samozřejmě ponechal, a často nás s ním trápil i nyní. Výběrčí si navíc vykoledoval wingmana, takového démona, který každé kolo „vybírá“ po životě ode všech, tedy i od Kamila. Takhle to dopadá, když je někdo papežštější než papež!

Kamil se k nám hned připojuje a já měním shadowy za monoblack combo balíček, v prvním kole vytáhnu krvavé zviřátko a ve druhém Lilianu of the Tits Veil. Musím říct, že jsem několikrát přemýšlel, jestli se Liliana hodí do tohoto balíčku. S tímto balíčkem hraji poměrně často, mám ho rád, ale Liliana nikdy nedostala poctivou šanci v něm pořádně zazářit. Buď nepřišla, nebo dostala instantní gangbang. Jenže nyní se prorvala na bojiště už ve druhém kole a spustila paseku.

Zahodil jsem si vypaseného démona do hřbitova a vytáhl ho přes Reanimate. Sice jsem měl 11 životů, ale velice dobrý přehled a kontrolu nad bitevním polem. Lili každé kolo hodila všem kartičku do hřbitova, a Démon sesvačil Kamila až na dva životy, než se ho konečně zbavil. S Lilianou jsem (možná trochu zbytečně) zahrál poslední schopnost, a Pijer se byl nucen rozžehnat s polovinou všech vyložených karet, jenže už mi nezbyla šťáva na prostřední schopnost, Kamil propašoval do hry Mistra krutostí, mně nepřišla příšera, a z 11 životů mi najednou zbyl jeden – o který mě samozřejmě následně oškubal Pijer, kterému jsem sice životy neubíral, ale konstantní zahazování karet v kombinaci s obětováním poloviny všech, které dokázal vyložit, se mu už taky tuze zajídalo. Pijer nakonec neměl mnoho práce s dvou životovým Kamilem a premiérově vítězí.

Do další hry si beru gobliny, ale když propašuji ve třetím a čtvrtém kole 2x Siege-Gang Commandera, a najednou mám ve hře více než 8 goblinů, není moc o čem. Pijer se sice snaží vzdorovat se svými Shadow slayers, ale několik goblinů použiji jako potravu pro děla a jeho bojovníky posílám ze hry. Kamil toho taky moc nemá, za pár minut je hotovo – rychlá hra, rychlá výhra, ale uznávám, že mi to dobře došlo.

Měním Gobliny za Stromky, a zezačátku se situace pro mně nevyvíjí vůbec příznivě. Říkám si, že to dostanu sežrat za tu poslední hru, ale přijde stromek, který nemůže být cílem kouzel ani schopností, další co tahá stromka zdarma, pokud je tento na vrcholu knihovny, ale hlavně Worship – pokud mám příšeru a tento enchantment, neprohrávám. Nedokázal bych spočítat, kolikrát mi tato karta zachránila kejhák. Původně jsem ji hrál v shadowech, ale přijde mi, že zde je mnohem platnější. Pijer by mě potřel, ale na můj enchantment mu nepřišla Vindikace, tedy ač to na začátku tak vůbec nevypadalo, vítězím i s Treefolky. Treebeard would be proud.

Konečně doráží Pavel, který se ještě zdržel v Rytíři. Když přemýšlím, kolik chechtáků naše Magicová parta nechala v Rytíři za poslední měsíce, nekladu si otázku, jestli jsme jim zaplatili nájem. Kladu si otázku, kolikrát. Pavel si postavil něco co ostatním odemílá kartičky, a jsou tam nějaké counterspelly.

On s těmi counterspelly hrál poprvé, takže občas něco triumfálně zrušil a jal se obohatit nešťastného autora zrušené karty trochou shit-talku ze zahrádky, jen aby byl upozorněn, že jeho counterspell nemůže zrušit bytost.  Jelikož s Tomem nebo Esarasem nemám moc možnost zahrát si El Greca, využívám jejich absence a beru tento balíček, který všichni kolektivně hejtují, a těžko se jim divit.

Na ruku mi přišly navíc obě klíčové karty, a Pavlova první hra po jeho příchodu končí rychleji, než začala, aneb co bych to byl za kamaráda, kdybych mu neposkytl potřebný čas k nandání obalů na nové kartičky.

Kamil statečně bojuje proti zlému malíři, a dokonce se vytasí s kartou, která mi kolektivně proklínaný artefakt Grindstone vrátí do knihovny, kteroužto mám následně zamíchat, náhodně otočit jednu kartu a tu dát do hry místo toho. Poctivě činím, jak je mi Kamilovou kartou uloženo, Grindstone putuje zpět do balíku, míchám, otáčím a je tam… Grindstone.

Kamil to nevzdává a znovu nalezený Grindstone mi ničí. Na tohle je ale ten balíček připravený, a v dalším kole si obětováním jiného artefaktu hledám další Grindstone a ostatní jsou se znechucením nuceni sledovat, jak i přes Kamilův srdnatý odboj je posílám ze hry.

Co goblini nesvedli, se El Grecovi daří znamenitě – moji potupení protivníci palčivě prahnou po pomstě, a když si beru legendární anděly, prohrávám dřív, než nějakého stihnu vůbec vyložit.

Jdu na chvíli ven na vzduch a potkávám naše staré známé ze Záležitosti! Sdílného a přátelského čišníka Michala, se kterým vždycky rád proberu nové hry, sličnou servírku Máju, o které jsem si myslel, že je tak dva roky starší ode mě, a pak se dozvěděl, že má plnoletého syna, a pana kuchaře, na jehož dobroty chodíme už nějaký ten pátek. Dozvídám se od nich, že bouchl kotel, a tak dostali volno – dají si pivo a půjdou za rodinami.

Vracím se zpátky, Kamil mezitím vítězí. Andělské roby skládají reparát, a složí jej věru na výbornou. Nejdřív všem s Ionou zakáži hrát černé karty, a díky Gisele a Aurelii nahromadím obrovskou útočnou sílu a bezmocné protivníky smetu. Tohle troufalé terminační trio mi už párkrát přišlo, a vždycky je to game – changer.

Je důležité ještě zmínit i Pijerův úspěch – přes dva dark rituály se mu daří vyhodit ve druhém kole Stronghold Overseera, 5/5 lítajícího shadow čuníka. Já ho třeba v mém shadow balíčku nemám, přijde mi moc drahý, a v podstatě jsem nečekal, že ho Pijer někdy vytáhne, ale on si ho prosadil a já se mýlil – má svůj smysl, přestože platnější by byl jako podpora menších bojovníků vzhledem k jeho možnosti kolektivně posilovat všechny shadow kreatury.

Přepínáme na formát dva na dva, ve kterém hrajeme dalších asi sedm her. Nebudu je tu postupně rozepisovat, jelikož jsem si tak po druhé hře stejně přestal psát zápisky, ale tři věci bych k tomu chtěl zmínit:

Byla to fakt sranda. Hrál jsem s Pavlem proti pánu Démonů Kamilovi a pánu Stínů Pijerovi, a byly to velice vyrovnané a těsné hry, s Pavlem jsme zkoušeli různé balíčky, měl jsem Shadowy, Stromky, El Greca, Gobliny dokonce dvakrát (to, když jsme prohrávali a chtěl jsem to zvrátit) a nakonec jsme urvali velice těsné celkové vítězství 4:3.

Nechci tvrdit, že se při hraní těch kartiček zhádáme, nebo že si děláme apriori nějaké naschvály, ale tyhle týmové duely nepostrádaly milou atmosféru fair-play, kdy si častokrát vítězové s poraženými sportovně podali ruce, a třeba i ocenili soupeřovy kvality. Z nás se ještě stanou Rychlé Šípy, tyjo. Navíc to hýřilo rovněž humornými prvky: (Kromě tradičního Pavlova beg-shit talku přibyl Kamilův Rakdos a házení mincí – Kamil si dokonce přinesl zahraniční minci, na které byla hlava a orel, mám pocit, že to byl polský zlotý.)

Jediné, co mi vadilo, byla Kamilova karta jménem Mastermind acquisition. Nevěděl jsem přesně, jak se tohle hraje, a donutil chudáka Kamila, aby si vytvořil Sideboard a karty, co si najde, hrál v něm. Další den mi Kamil poslal rulings, a já uznal chybu. Což nicméně nic nemění na mém názoru na tu kartu. Tato mechanika mi přijde veskrze debilní, přestože zrovna já jsem z těch, co by na tom profitovali nejvíc v naší partě, ale najít si za 4 many jakoukoliv kartu, které jste vlastníkem, mi přijde uhozené a zcestné.

Přesto samozřejmě nemůžu nikomu zakázat, aby tohle hrál, ale skutečně doufám, že nedopadneme tak, abychom nosili na každé kartičky dva lodní kufry, batoh a příruční tašku plnou karet (vláčeno tažným oslem) – protože v Magicu je odpověď na všechno, stačí hledat.

Tento odstavec výše má ještě druhou funkci, a to oficiální přihlášky do Esarasova afektovaného klubu „Kurva je to broken píčovina, to by se v Hearthstonu nestalo!“ a doufám, že mě nechá být alespoň místopředsedou, protože díky mojí ohnivé rétorice proti tomuto výtvoru choré mysli, si to jednoznačně zasloužím.

Díky za jubilejní desáté kartičky, bylo to překrásné a bylo toho dost, a uvidíme se ve středu.

Pro ty z Vás, kterým se zajídá, že Kovákový princ se stal bezectnou harlotou v žoldu kartičkových rejdů, mám jeden vzkaz:

It is always darkest before the dawn.