Ahoj čuníci,

Níže naleznete pár milých slov o naší páté seanci při karetní hře Magic: The Gathering s rekordní účastí sedmi hráčů. Musím říct, nikdy jsem nečekal, že se nás sejde sedm na hraní kartiček, když si vzpomenu, jaký svízel a problém byl sehnat čtyři kusy na Pavlovo Dračí Doupě. Což navíc není vůči Pavlovi fér – on se s tím tak babral, a my jsme se neslezli ani čtyři, ale jak se jedná o kartičky, tak všechno jde!

Sešli jsme se s Tomem a Esarasem něco po půl šesté. Na tomhle místě bych rád vyzdvihl Eseho, kterému nebylo moc dobře, ale aspoň na dvě hry se zastavil. Zatímco jsem kompletoval svůj poslední balíček, Tom si vyzkoušel na chudákovi Esem svůj poslední discard deck. Esaras znechuceně zahazoval jednu kartu za druhou a usrkával ze svého zázvorového čaje. Tom vytáhl svoji jedinou příšeru a rezignovaného Eseho ubil, jelikož ten se vzdal i možnosti něco blokovat, jen aby tohle utrpení již bylo za ním.

Mezitím dorazil Pavel, což bylo super, že jsme si konečně mohli zahrát ve čtyřech. Na první hru jsem si vzal svůj mono Black combo deck, Pavel si vzal Second Sun control, Tom modro-černýho Psychatoga a Ese svojí bílo-zelenou nezbednost co tapuje příšery a dělá tokeny.

Hra nezačala zrovna mizerně. Myslel jsem si, že pro jednou nebudu šít do Toma, jelikož do sebe šijeme vždycky, a třeba i on mě nechá na pokoji. Toto přesvědčení mi vydrželo přesně do momentu, než mi counterspellem zrušil mého nejdražšího (a nejlepšího) Planeswalkera Lilianu of the Tits. Dobře čuníku, THIS IS WAR.

Docela rychle se mi podařilo vysypat ústředního démona a prudit s ním Toma. Jenže když už jsem chtěl Toma dorazit a spravedlivě pomstít zesnulou Lilianu, Esaras se vmíchal do naší půtky a zlotřile mi tapoval mého Démona, tedy jsem s ním nemohl útočit.

Pavel se mezitím snažil škodit Esarasovi, ale moc mu to nešlo, já se svým combo deckem jsem tam byl zadarmo drahej, protože jsem nemohl dorazit Toma, když mu Esaras vždycky pomohl a tapnul moje útočníky. Mohl jsem sice zničit Pavla, ale k čemu by to bylo, poslat ze hry mého jediného potencionálního spojence. Combo balíky jsou do or die, a protože v „do“ mi soustavně zabraňoval Esaras, zbylo mi die, a časem jsem pošel, ale příliš jsem proto netruchlil, protože hra se změnila ve statickou nudnou shit-show, kdy Tom všem vrátil zelené pernamenty kartou Wash Out.  Esaras sklidil trpké plody za svoji nezištnou podporu!

Pavel měl takový balík, který nevykládal žádné bytosti, pokud už něco vyložil, tak to byl enchantment, který jsme překřtili na burzu, ale mám pocit, že se to jmenovalo Bounty of the Luxa a dávalo mu to další karty nebo manu. Když si složitě vytáhl znova tyto enchantmenty, Tom povýšil tuto plytkou nudu do šlechtického stavu a tentokrát vrátil do ruky všem úplně všechno, ale udělal to chytře tak, aby si ještě stihl za tapnuté many vyložit Psychatoga, který v dalším kole zaútočil na Pavla, poté co do něj Tom nasypal skoro celý hřbitov.

Mezitím přišel Peťa a Burito a už dobrých deset minut trpělivě čekali, až tahle hra skončí. Esaras se rozhodl zrušit Zavadil – Bartosz pakt o neútočení (s tajným dodatkem o vzájemné spolupráci) a překvapenému Tomovi poslal rozjetého Psychatoga do exilu, čímž se sice postaral o překvapení, a i Tom ho uznale chválil za nečekaný tah, jenže už takhle zdlouhavou hru poslal do bodu nula. Po několika dalších tazích bylo jasné, že tohle bude ještě na dlouho – vždyť nikdo neměl ani mizerné landy, v podstatě se po půl hodině začínalo od začátku, tak se aktéři dohodli na remízovém stavu, aby si mohl zahrát i Peťa a Buríto, které role nezúčastněných statistů již mírně dopalovala.

Esaras se s námi vyblejsk na fotečku, dopil svůj zázvorový čaj z kotlíku slečny vrchní, poděkoval, a rozloučil se. Myslím si, že si na něj někteří hráči vzpomněli, když jsem všem nechal jen landy, ale k tomu se dostanu.

Nyní nastala historická hra – velká řež v šesti, všichni proti všem, hrrr na ně, nikoho neživte.   Ani by mě nenapadlo, že si ještě tyhle kartičky někdy v šesti lidech zahraju, a že to bude po dvaceti letech.  Jelikož Burito je jediný další hráč co má shadow balíček, rozhodl jsem se, že si na tuto první hru vezmu také shadow. Vybral jsem ho z toho důvodu, že shadow balíčky bývají obyčejně rychlé, agresivní a hlavně neblokovatelné – pokud váš protivník ale nemá rovněž shadow balíček. Útokem na mě by Burito pozbyl svoji hlavní strategickou výhodu, a rovněž pro mě nemělo smysl jej napadat, a místo toho jsem tedy plánoval rozjet s ním pasivní stínovou spolupráci.

Tom po doslova trýznivé první hře vyměnil Psychatoga za svůj černý discard kontrol, Any měl Merfolky co minule koupil od Pavla, Pavel hrál zase ten second sun kontrol co se buď vytasí s dvakrát druhým sluncem, nebo uzme protivníkovi všechny příšery a pojebe ho s nima,  Buríto hrál již zmiňovaný monoblack shadow a Peťa vybalil „Lesy ČR“ aneb spoustu forestů a čuníků s tramplem

Moje prognóza se ukázala jako správná, když se Burito při první možné příležitosti zakousl do Toma, jako trpký revanš za jím způsobené prostoje minulou hru. Tom se sice bránil, že zdržení způsobil Esaras svým nečekaným tahem proti bývalému spojenci, jinak by bylo do dvou minut hotovo, ale nikdo jej moc neposlouchal. Poté, co navíc donutil všechny obětovat příšeru, si skutečně moc fanoušků nezískal, a další a další hráči si pospíšili s útokem do něj. Stala se z toho taková cikánská férovka a Tom byl ze hry venku v rekordním čase. Nadšeně jsem se připojil ke kolektivní šikaně nebohého Toma alespoň tím, že jsem mu Vindikací zničil Phyrexijskou Arénu, kterou o den dříve toužebně vyhlížel ve firemní poště. Tom vypadal jako ta klečící postavička na obrázku níže, a my ostatní jsme byli ten čuník s mečem v popravčí póze.

Peťa zahrál Elvish Pipera, a skrze něj tam začal tlačit mocné zelené čuníky, takže Lesy ČR se rozjely. Navíc seděl strategicky stranou, a hlavní bojová vřava ho doposud zdařile míjela.  Tom byl ze hry, a aktéři jeho skonu se rozpačitě rozhlíželi, komu by nejvíce slušelo právě uvolněné místo obecního otloukánka. Na stole řinčilo zbraněmi spousta příšer, a pohněvat si jednoho nebo nedej bože několik konkurentů mohlo také znamenat, že k příštímu tahu se již nedostanete.

Anyho Merfolkové naostřili trojzubce, rozčeřili stojaté vody opatrného našlapování a zaryli ostří svých hrotů do překvapeného Pavla.  Any svojí ofenzívu zdůvodnil jako trest za morální poklesek, kterého se Pavel dopustil čuměním do mobilu.  Pavel opět zopakoval svůj trik z minula – kdy si všichni zamíchají ruku a hřbitov do knihovny, pošlou do exilu 10 karet a sedm si líznou, a myslel si, že se na něj všichni naštvou, sundají ho a on bude moct na kuřpauzu, jenže v pokročilé fázi hry většině pomohl a zbytku neuškodil, takže ohnisko konfliktu ho na nějakou dobu míjelo.

Peťa si vyšlápl na Buríta, a byl by ho posvačil v jednom kole, jenže Buríto zahrál Darkness a Peťův útok přišel vniveč. Na mě rovněž nikdo neútočil, protože hrozba Holy Day byla příliš reálná. Mravokárce Any Peťu napíchl trojzubcema za stejný prohřešek jako předtím Pavla, a vyřadil jej ze hry.  Buríto Anymu oplatil stejnou mincí, zatímco já s pomocí Pavla popravuji Buríta, jehož užitečnost dosáhla svého zenitu a již by byl více hrozbou nežli spojencem.  Během pár kol naše řady dramaticky prořídly.

Zbyl jsem s Pavlem poslední ve hře, což je na shadow balíček významný úspěch. Pavel po sérii karet, co ruší všechna zranění v jednom kole, vytasil opět tu otřepanou kartu, kdy mi zrekvíroval všechny bojovníky a poslal mi je v ústrety s nabroušenými noži a tím i slavně zvítězil, jelikož Holy Day jsem již v dlani nedržel.

Any s Tomem si střihli jednu rychlou hru proti sobě, kdy Toma dokousala jeho vlastní Aréna, to bylo k popukání.

Pavel mě ukecal, ať zkusím ten novej balík, co jsem si postavil a byl vyloženě do multiplayeru, protože měl spousty drahých čuníků, nějaký hledání, pár artefaktů, ale hlavně stál a padal s Quicksilver Amuletem, což v tomto byla rozdílová karta. Ještě, že Esaras vzal kramle, jinak by se hra vyvíjela jistě úplně jinak. Trochu jsem se zdráhal s tím hrát, co když to bude fiasko? Ale tak nestavíte si balíky proto, aby vám chytali prach v obýváku, žejo. Tak jsem do toho šel.

Všichni hráli to stejné jako minule, pouze Pavel odložil balík, se kterým naposledy vyhrál, a do svých služeb zpět povolal ceckatou Gorgonu Vrasku a její početnou kamarilu podkuřovačů. Hra začala velice pomalu. Půlce lidí to přišlo mizerně a ta druhá nechtěla moc vystrkovat růžky, což mi skvěle hrálo do karet, a když jsem ani ve třetím kole nic moc kloudného nevytasil, většina ostatních na tom byla podobně. Tom to dokonce poraženecky vzdal, když mu ani v pátém kole nepřišel druhý land, a s obhajobou „alespoň se v klidu najím“ opustil hru.

Pavlovi se taky nevedlo nejlépe. Zbyl mu jeden život, a útlocitně somroval od ostatních, aby mu dali ránu z milosti. Když se Any uvolil mu vyhovět, Pavel zjistil, že má vlastně ještě jednoho blokera, a od té doby už nechtěl umřít, ale naopak zdařile balancoval na hraně života a smrti a do toho boostoval Vrasku.

Protlačil jsem na stůl Nevinnyral Disk bez většího povšimnutí. Nechal jsem ostatní ještě chvíli svádět své žabomyší války – vlastně všichni měli už několik bytostí a všem dominoval Any, který měl už velice slušnou armádu merfolků.  Rozhodl jsem se kruciálně změnit poměr sil na bojišti, a zničit všechny příšery, artefakty, i enchantmenty.

„Počkej, já jsem ještě neútočil! Vlastně jsem si ani nelízl!“ rozhořčeně protestoval Any, který to měl ze všech nejlépe rozjeté.

„To nevadí, můžu to zahrát kdykoliv“ poučil jsem ho sladce a jeho šupinatí bojovníci našli svůj hrob v mořských hlubinách. Peťa pochoval pár zvířátek, Burito se rozžehnal se Shadowy, a Pavlovi taky ubylo pár Vrasčiných leštičů klik. Any se tvářil, jako kdyby mu uplavaly hračky do kanálu, a počastoval mě několika velice nehezkými výrazy, až jsem se dotčeně ohradil, že si nenechám sprostě nadávat jen proto, že on opuchl o pár příšer. Ale tak bylo to v zápalu boje, a to člověku občas prostě něco ujede.

Vytasil jsem konečně Quicksilver Amulet a skrze něj Démona, který hledá jakoukoliv kartu. Řekl jsem si, ať že když už jsem udělal takovou srandu s tím diskem, ještě to celé o kus vylepšíme a vylovil jsem si Rakdose. Rakdose, na kterého nemám ani červenou manu, až takhle nesmyslný trollící balíček to je.

Mezitím jsem vyhodil Rozsévače Nesouladu (Sower of Discord – ještě, že Magicy se nikdy nepřeložily do češtiny!) a označil jsem Peťu a Anyho jako pokrevní bratry v obdrženém zranění, aneb pokud to jeden schytá za 8, dostane to i druhý.

Pavel se vzhlédl v roli Caesara, který rozhoduje o životě a smrti gladiátorů bojujících pod ním. Povedlo se mu totiž napumpovat Vrasku natolik, že byl schopen jednomu hráči ubrat všechny životy až na ten poslední. Ukázal jsem mu na ruce Oba – Nixilise, který by mu sebral jeho poslední drahocenný život, tedy já byl v suchu. Burito se svými shadow také nebyl někdo, komu bylo dobré provést tuto křivárnu. Vylučovací metodou zbyl tedy Peťa a Any.

Pavel se rozhodl, že o vítězi soutěže „kdo chce mít pouze jeden život“ rozhodne můj oblíbený faktor – náhoda. Podal Péťovi dvacetistěnnou kostku a medově jej vybídl: „Hoď si kostkou!“

Peťa poslušně splnil nařízenou direktivu a hodil celkem vysoké číslo. Pavel posunul kostku k Anymu: „Hoď si kostkou, Any.“

Any na něj zatvrzele zahlížel. „Ne.“ Ucedil nakonec.

„Jak ne?“ zeptal se Pavel vyjeveně, konsternován z tohoto nenadálého zvratu.

„Já si nebudu házet kostkou.“ Trval na svém Any umíněně.

„Ty si nebudeš házet kostkou?“ zeptal se znovu překvapený Pavel, jako kdyby nemohl uvěřit, že Any odmítá pravidla jeho skvělé hry, kterou vymyslel k pobavení lúzy.

„Nebudu si házet kostkou.“  Zopakoval Any sveřepě.

Pavel samozřejmě rebela potrestal, a Any zbyl s jedním životem. Svého triumfu si nicméně moc dlouho neužil, jelikož Buríto je dodělal oba bez větších problémů. Any sice padl, ale s hlavou vztyčenou, když odmítl přistoupit na Pavlovu pokřivenou hru s náhodou. (Nebudu lhát, jednou jsem to taky udělal a je to super pocit 😀  ) 

Konečně jsem vytasil Rakdose a kochal se tím, jak si všichni hází mincí, jestli jejich příšery přežijí. Samozřejmě některé nepřežily. Náhoda je úžasná věc. Dodělal jsem Buríta a zbyl Peťa, kterému jsem do bloku poslal Rakdose, jelikož – jak by řekl Burito – „účel splnil.“ Rakdos tedy zakokrhal. Peťa vyhodil Platinum Angela, který říká, že on nemůže prohrát hru, a já ji nemůžu vyhrát. Oh, minor inconvenience.

Snad poprvé jsem použil schopnost Volrathovy pevnosti a Rakdos putoval na vrch knihovny. Následně zopakoval svůj jediný trik s mincí a platinový anděl se poroučel z bojiště. Peťa ho o pár chvil později následoval. Musím říct, že ten závěr hry jsem neúměrně prožíval, až se mě slečna vrchní zeptala, jestli si mě může vzít domů, protože to muselo vypadat jako nějaké divadelní představení. Pravděpodobně nejzábavnější hra, co jsem doposud sehrál, vylepšená výhrou s úplně novým balíkem, nicméně jsem hotov přiznat, že jsem měl velkou porci štěstí, a náhoda mi rovněž nastavila svoji vstřícnou tvář.

Začali jsme třetí hru. Vzal jsem si treefolky a na stůl rychle putovali dva stromečci diplomaté. Pavel rovněž vytáhl nějaké věci, kde si všichni lízali karty, a tak se stala věc nevídaná – než jsem se dostal k tahu, měl jsem na ruce třeba dvanáct karet, a někteří měli dokonce více. Tom mi velice usnadnil Sophiinu volbu co vyhodit, když mi jedním kouzlem vyházel všechny zelené karty, a když ostatní viděli, že nemám nic na ruce, do hry jsem toho taky moc neprocpal, a tedy není důvod se mě bát, nechtěli riskovat, že je zase nějak vytrollím a kolektivně se jali mi okopávat kotníky. Jediný Pavel se toho neúčastnil a zoufale se snažil vyndat dvakrát to svoje slavné druhé slunce, jelikož tento win condition se mu ještě nepovedl.

Poroučel jsem se jako první, následován příšerami všech ostatních, poté co Tom zahrál Damnation. Všichni se tam řezali mezi sebou, a já fandil Pavlovi, který nakonec skutečně vyhrál, když vyložil podruhé druhé slunce. Z této hry nemám moc bližších zápisků, ani v paměti mi mnoho nezůstalo, bo jak jsem zaklepal papučema, sledoval jsem to již docela povrchně a kromě Pavlova počínání ani moc nevím, jak ostatní si vedli.

Po této hře se s námi rozloučil Pavel, leč nechal nám do svěřeneckého fondu svojí čepici a sluchátka. Burito to taky zabalil, když na placato do pléna prohlásil: „Jdu šukat, čus“ ale dokonce se se všemi rozloučil a nevypařil se po Burítovsku, jak je (bylo?) jeho dobrým zvykem.

Zůstali jsme čtyři – ideální možnost dát 2v2! Vzal jsem si Gobliny a s Peťou jsme udělali dream team. Peťa si vzal tentokrát černo červený balíček a zpočátku se nám docela dařilo. Goblini se rozjeli a podařilo se nám srazit naše soky na půlku, jenže pak Tom vyhubil většinu té mojí zelené havěti, Any postavil nějaké merfolky, a karta se začala docela rychle obracet. Navrch jsme měli fakt smůlu – potřeboval jsem jeden land, a když přišel, zrovna přišel do hry taplej. Můj schlíplý výraz napověděl Tomovi, že by nebylo dobrý počkat na to, co vyložím, a raději mi jeden land zničil. Když jsem si konečně líznul gobliní granát, přišel jsem o posledního goblina. Vypadalo to s námi bledě. Naštěstí Peťa vytasil nějakého dvoubarevného lítače a s notnou porcí štěstí jsme díky němu zvítězili.

Mezitím volal Pavel, že potřebuje kulicha a sluchátka. Už bylo pozdě, a já byl stejně na odchodu. Peťa mě tedy odvezl domů, a Pavel přijel taxíkem před barák. Kromě sluchátek a čepice neměl ani hotovost, tedy jsem mu vypomohl i v tomto ohledu. Any s Tomem zůstali a myslím, že ještě jednu hru stihli.

Uf, to je dlouhá reportáž! Mimochodem, měli jsme to i s kulturní vložkou, protože Peťa udělal vlastní verzi písničky Richarda Müllera a z „Knížete Rohana“ se stal „Bohém Papin.“ Peťa se sice styděl to přednášet, ale v tomto mu pomohl Pavel, oba dva pobavili všechny přítomné, a za to jim patří velký dík! Určitě to má potenciál, jako básničkář bych to v několika místech upravil a doplnil, ale jelikož nejsem autor, nebudu se v tom tedy autorovi vrtat a hodím Vám to sem v plném znění, jak jsme to slyšeli my v Záležitosti:

 

Měsíc je jak Zlatá bula sicilská,

Stvrzuje, že kdo chce, ten se dopíská.

Pod lampou jen krátce, v přítmí dlouze zas…

Otevře ti Lilien a můžeš mezi nás.

 

Můj deck, tvůj deck, parole…

šedesátka karet křepčí na stole.

Měsíc svítí sám a manu nežere,

Ty to ale koukej zahrát, frajere.

 

Protože,

Dnes je valcha v biskupcově uličky.

Dej si karty do pořádný krabičky.

Co je na tom, že to není

extra broken set? Srdce jako bohém Papin

musíš mít.

 

Ať jsi přes den docent nebo tunelář,

Herold svatý pravdy nebo jinej lhář,

tady na to každej kašle zvysoka.

Pravda je jen jedna. Slova magika.

 

říkaj, že

 

Když je valcha v biskupcově uličky,

budou vcelku na nic všecny kartičky,

Buďto instant, nebo prohra,

Exile, nebo kill.

Jen balík jako bohém Papin musíš mít.

 

Kdo se bojí, jen má levný landy, jo.

Možná občas nebudeš mít na jídlo,

jistě ale poznáš, co jsi vlastně zač.

Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.

 

A proto,

ať je valcha v biskupcově uličky,

dneska je to pouť do Zá-leži-tosti,

ať je válka, červen, mlha,

bouřka nebo klid,

balík jako bohém Papin musíš mít.

 

Ať je valcha v biskupcově uličky,

když jsi malej tak si stoupni na špičkky,

Pavel nebo Burito,

Any, Essaras, Tom –

Srdce jako rodák Papin musíš mít.

 

Dnes je valcha v biskupcově uličky,

dej si karty do pořádný krabičky.

Co je na tom, že to není

extra broken set?

Balík jako bohém Papin musíš mít.

 

Dnes je valcha v biskupcově uličky,

dej si karty do pořádný krabičky.

Co je na tom, že to není

extra broken set?

Balík jako bohém Papin musíš mít.

 

Ať je valcha v biskupcově uličky,

když jsi malej tak si stoupni na špičky,

Pavel nebo Burito,

Any, Esaras, Tom –

Srdce jako rodák Papin musíš mít.

 

 

Bohém Papin. I like that. Tohle je třetí básnička, ve který někdo použil moje jméno! Jednu udělal Timura, a jednu taková Slovenka, se kterou jsem kdysi chodil. Kdybych s ní chodil do dnešních dob, těžko bych si mohl pořídit extra broken set v pořádný krabičce, a nezpívalo by se: balík jako bohém Papin musíš mít, protože bych měl mizerný levný balíky, pokud vůbec nějaký.

Tak zase příště, tohle mě docela baví, jak to hrát, tak o tom pak psát. Tak schválně jak dlouho to oboje vydrží.