Nevím, jestli to má smysl, psát článek o turnaji, kde jsme obsadili čestné předposlední místo, ale protože tuto pamětihodnou událost nikdo z naší třídy nikde nezvěcní,(ono taky není moc co) pokusím se o to já.

Uz někdy na začátku prosince jsme měli velké dilema, jestli po loňském fiasku, kdy naše skóre ve finále činilo ostudných a těžko uvěřitelných 1:27, má smysl obtěžovat ostatní týmy naší přítomností na vánočním turnaji. Zvlášť Burito, který tyhle věci bere dost prestižně, se ze začátku stavěl proti. Naštěstí jsme ale dosáhli společného názoru, že možnost vstoupit do školní Valhally jako bezkonkurenčně nejhorší tým všech dob se naskýtá pouze a jenom nám, a byla by zatracená škoda ji nevyužít.

Naše finální sestava vypadala tedy takto: Brána-Burito „obrana“ Parkan, Ginzlik, Rudla záloha Míra a would be útok- hm..,já…Aleš na Aleších, jehož fotbalové kvality jsou na naší třídu celkem dobrý, účast zbaběle odmítl a po třetí hodině se vypařil. My zbylí jsme se sešli ve velký tělocvičně a poslouchali plky Šjody, než se konečně začalo hrát. První zapas-tuším obě sedmičky. Na jedný straně mužstvo salámistů, kteří hráli prostě pro srandu a neměli nějaké vyšší ambice-stejně jako náš mančaft. Jenže na straně druhé nastoupilo mužstvo „Bartošovců“ banda idiotů, kteří to brali děsně vážně a už se viděli na prvním postu. Zvlášť jejich „asi kapitán“ Bartoš, který vzteky poskakoval v bráně jako opička na gumě, tupě čuměl a řval na své svěřence, co to jako hrajou, to že si snad dělají prdel nebo co…blabla já už ho pak ani neposlouchal. V prvním zápase ale měli kliku, pac se jim podařilo rozsekat své rivaly že 7.B.

Zápas druhý: My versus 8.A – tady nebylo co řešit. 8.A  má v těchto turnajích podobně neotřesitelné postavení jako Microsoft na počítačovém trhu. Po jejich pokřiku, ze kterého jsem rozuměl jen OUTLÁ VEN, se začalo hrát. Burito dělal divy… nebýt jeho, utkání by neskončilo 5:0 ale tak dvacet…Bylo vidět, že tým, v jehož základu byli „ze starého áčka“ jen Zobák a Dave, ani letos nesnese žádnou konkurenci. Přihrávky do prostoru na jeden dotek-na to jsme prostě neměli… Trio Rudla, Párek a Ginzlik se tam zmateně pletlo, do toho řvoucí Buríto marně se pokoušejíc chaotickou obranu nějak organizovat. Nejlíp kromě Burita hrál asi Mira, který se mi pokaždé snažil nahrát, jenže já byl obran během pár vteřin, naprosto neschopen osvačit hromotluky, kteří zajišťovali obranu. Se závěrečným hvizdem ještě Méďa zlostně nakopl stěnu a to bylo tak vše.

Další zápas byl 7.B versus 8.B. Karel docela rychle načal skóre a dál nebylo o čem… Zbytek se odehrával pod taktovkou 8.B… Ale to už jsme tu zase byli my tentokrát proti 3.G. S nimi jsme ještě nikdy nehráli, a dokonce i věcný pesimista Burito si dělal naději na slušné skóre. Jenže realita vypadala docela jinak. Jejich gólman se mohl bez přehánění rovnat tomu našemu, ale to byl tak jediný aspekt, ve kterém se daly naše celky srovnávat, páč obranu zajišťoval Pavel Zahradníček a v útoku to šéfovala dvojčata, která byla pekelně rychlá. Naštěstí tento tým nebyl tak sehraný jako 8.A a v kombinaci dost kazili. To nic nemění na tom, že po poločase to bylo 3:0…Opět jsme začali propadat malomyslnosti. Jenže neuvěřitelnou náhodou se nám podařilo vstřelit gól- Rudla mi nahrál na půlce a já těsně před gólmanem jsem to do něj samozřejmě našil, až upadl a pak jsem to do té kysny téměř dotlačil očima… No rozhodne nejakej krásnej gól to nebyl, ale já jsem z něj měl ohromnou radost, rozběhl jsem se přes celé hřiště a skočil jsem na Štěpána, kterého jsem povalil, a pak už se na mě začali sbíhat i ostatní jako vosy na bonbon…Byl jsem děsně štastnej, jako by byl každej luzr, kterýmu se podaří vstřelit fíka silnějšímu týmu.

Nicméně finální skóre 1:4 nás postavilo stranou jakékoliv další účasti. Burito se samozřejmě vypařil a já sledoval jeden z nejzajímavějších utkání celého turnaje 8.B proti těm debílkům ze 7.A.

Tuším, že první gól dal Karel, a Bartoš vztekle vyhodil balón z brány a pořádně seřval obránce, přesně tak jak to dělají ti gólmani v lize mistrů, když nechtějí přiznat svoji chybu. Druhy gól pak z půlky kuriózním způsobem přidal Dan. Bartoš sice prudkou střelu vyrazil, jenže se mu odrazila od zad a dokulila do brány, načež ten idiotek začal hulákat jak protržený, samozřejmě zbytečně. Pak ho ještě vyškolil Max a zdálo se být rozhodnuto. Jenže ouha, zmetci ve druhy půli dali rychle dva góly a najednou bylo před Vojtou nějak horko. Jeden z těch trotlů mu pak balónem rozbil brejle a hra byla přerušena. Tady Bartošova už tak neuvěřitelná debilita dosáhla svého zenitu. Vůbec ho nezajímalo, že má Vojta rozflákaný brejle a že tudíž nemůže pokračovat ve hře, milej kretének si totiž usmyslil, že dosáhne diplomu, ať to stojí cokoliv, a vztekle ječel na rozhodčí, jako proc že se nehraje…

Teď mi tu fakt chyběl Viktorrr, protože Bartoš byl jeho oblíbená oběť. Nicméně Vojta musel vystřídat a do brány šel Štěpán (teda rozhodně ne úplně dobrrrovolně) Brankový prostor před ním se změnil v hotové peklo, jak se sedmáci s buldočí vytrvalostí zoufale snažili vyrovnat. Naštěstí jejich snaha byla jalová, takže si finále nezahráli, což pro Bartoše vypadalo jako konec světa. Pokračovalo se matchem 8.A vs 3.G,ale ten jsem neviděl, páč jsem se se Štěpánem šel juknout na finále Volejbalu. Pamatuju si, jak mi Štěpán ukazoval nějaký ty signály, ale samozřejmě si z nich nepamatuju jedinej.

Každopádně zápas to byl velice vyrovnaný, ale vítězství si nakonec připsal tým ze 3.G, který porazil 8.B. Následoval boj o třetí místo, který byl bohužel zakončen velmi prasáckým zákrokem, že i Aleš na Aleších by se měl čemu učit. Jeden nazdárek z Bartošova maggotskeho squadu, jejichž agresivita po prohraném utkání s béčkem se zvyšovala každou minutou, zákeřně narazil jedno z dvojčat na obložení a otočil mu malíček do pravého úhlu. A ještě měl tu drzost hádat se se sudím…proste ohavnost. Do finále pak nastoupily obě osmičky, ale áčko mělo jasnou převahu a vítězství 3:0 jim zajistilo prvenství.

Bartoš je trotl, aneb trocha komentáře pozápasového

odteď píše Vojta:

Poněvadž byly moje okuláry na cucky, zabalil jsem se a vyrazil do šatny. Tady už byli Bartoš a spol. a rozebírali, proč to posrali. Ani na chvilku je nenapadlo, že by třeba hráli hůř nebo nedejbože, že by Bartoš zachytal lejno. Bartoš jako první pekelně serval obránce. Potom se začal strašně hádat s jedním klukem. Pochopil jsem, že byli dohodlý, že budou střídat pravidelně a všichni, ale když se nedařilo B. rozhodl, že jeden, kterej podle něho hrál špatně, už střídat nebude. Ten se s tím samozřejmě nesmířil. Pokračovalo to tím, že se jeden z rozumnějších členů jejich teamu (a taky nejlepších) začal balit a jako že jde domů. Mel jsem sto chutí říct Bartošovi, že by třeba chyba mohla bejt v něm, ale šťouchejte klackem spící kobru, že jo. Nakonec se hádali o 106 a Bartoš řval, že není důležitý zúčastnit se, ale vyhrát, a ten „horší“ říkal opak. No prostě lamy. Náš tým sice nevyhrál, ale zase mužem bejt rádi, že se u nás něco takovýhle nedělo – eine kleine Kolektiv. Brejle byli v hájíčku, ale naštěstí měli ty samy ve výprodeji za 999, no nevyplatí se to?