Zdar nezbedníci,

Už je to více než týden, kdy vyšla nejnovější expanze stále nejpopulárnějšího MMORPG World of Warcraft s podtitulem Battle for Azeroth, a cílem tohoto článku bude popsat první subjektivní dojmy z jeho hraní za mého Aliančního warlocka. Hráči Hordy mohou tedy tento článek zavřít, nic moc nového se totiž nedozvědí. Určitě tam budou spoilery, co se týká příběhu kampaně, tedy pokud někdo z Vás ještě kampaň nemá odehranou (kampaní myslím příběhy jednotlivých lokací plus rozuzlení osudu Jainy) nechť si tento článek nechá na později.

Musím říct, že jsme to měli naplánované skvěle. Plán byl, že si koupím krabicovku v půlnočním prodeji od JRC a od rána začneme hrát s Pavlem, který přijede ke mně a s Buritem a Rojkem v partě. Protože JRC je banda zvadlých oslích pyjů, nekoupil jsem si nakonec nic, a potupně to stáhl z Battlenetu. Burito s Rojkem samozřejmě začali expit již od půlnoci a Pavel svůj příjezd odložil, tedy jsem začal v osm hodin ráno hrát sám. Moji rozmrzelost ještě stupňoval fakt, že jsem si nemohl hodit race change na void elfku, jelikož jsem stále nedostával potřebný úkol na zahájení přijetí void elfů do Aliance.

Tak jsem doufal, že alespoň nová příběhová linka bude stát za to. Po epickém útoku na Undercity, které jsem odehrál o týden dříve, se vrchní velení Aliance v čele s blondie pussykingem Wrynnem rozhoduje co dál, a zjišťuje, že bez spojenců to nepůjde. Sice jsme naverbovali void elfy pod vedením Allerie Windrunner a vylepšený dreneje se zlatejma kukadlama, které vede její badass loverboy Turalyon, jenže horďácký recruitment nalákal Highmountain Taureny (výsledek experimentálního křížení taurena a losa) a Nightborne elfy ze Suramaru.

Netřeba dodávat, že oba dva národy jsem za aliančního warlocka zachránil před zničením a takhle se mi odvděčily, to dík. Spousta kamarádů, kteří začali s Legion až později, a byli nuceni kvůli létání dodělat celou rozsáhlou úkolovou kampaň v Suramaru, chtěli to město vypálit a posypat hašeným vápnem. Kurva, měli jsme to udělat!

Jaina se nabídne, že by byl super nápad kontaktovat ostrovní stát Kul Tiras, který po smrti svého posledního vládce Daelina Proudmoore (Jainin tatík, na jehož smrti měla lví podíl právě Jaina) zažívá úpadek, žije si sám pro sebe a o války Aliance se více nezajímá. Je tedy nabíledni, že Jaina bude v Kul Tirasu podobně oblíbená, jako Hitler v Polsku.

A taky, že jo! Kampaň začíná plavbou na lodi, kde cestujete s Jainou jako uctívaný hrdina Aliance. Chudák holka copatá má halušky už po cestě, kdy vidí flashbacky s taťulínem, který jí nejdřív láskyplně objímá jako malou holčičku, aby pak přepnul do zombie módu a řekl jí něco jako: jsi fakt kráva, jak jsi mě tam nechala zakokrhat, a teď si to vyžereš, abys věděla!

A taky, že jo! Jaina je už od přístavu strážemi vedena jako nejnižší zločinec uličkou hanby, davy na ni bučí, matky před ní schovávají děti, a celkově její popularita dosahuje úrovně Mirka Kalouska. Následuje animace, ve které poprvé vidíme Jaininu matku Katherine Proudmoore, sveřepou a pyšnou ženu, která mi připomíná Felicity Farnsworth z mé nejoblíbenější hry No One Lives Forever.  Po jejím boku stojí taková korpulentní kysna jménem Priscilla Ashvane, která Katherine úlisně radí, aby svoji dceru nechala propadnout hrdlem. Následuje velice emotivní scéna, ve které nelítostná matka chladně urve z Jainina krku fotrův přívěšek kotvičky ve stylu: Ty si myslíš, že jsi jedna z nás? Ani hovno, děvenko!  Otočí se, a nechá Jainu napospas pochopům Lady Ashvane, se slovy „You are no daughter of mine!“

Bo jste s Jainou drželi basu, do basy poputujete taky, takže úplně první scéna je prison break, ve kterém Vám pomáhá místní shady floutek jménem Flynn, robka Taelia a její adoptivní fotřík rytíř Crestfall, který je zároveň správcem přístavu. Do této povedené party se ještě přimíchá vlk šedivák Greymane, co má pro každého radu zdarma a pokoutně somruje support pro Alianci.

Tomuto kvartetu je jasné, že i když jsou na ostrově, something is really fishy around here. Dostanete nalejvárnu, o co tady teda půjde. Kul Tiras se skládá ze tří lokací: Tiragarde Sound, Drustvar a Stormsong Valley. A překvapivě, každou oblast někde tlačí bota: Oblast Tiragarde pod vedením rodu Proudmoore rozhodně nevzkvétá: rozmohlo se zde pirátství, pašování a úplatkářství. Rod Waycrest z Drustvaru najednou začal házet na council meetingy bob a nikdo neví, co se s nimi stalo. Celá mocná Kul Tiranská flotila se ztratila, a lordu Stormsongovi a jeho mystikům je to najednou u prdele. Chaos, insubordinace, černá magie, octopus people, horďácké rejdy, a až zbytečně štědrý výstřih u krajkového negližé Ashvanovic sádelnice, o tom to tak celý je. A teď si to rozebereme trochu podrobněji.

Blizzard se rozhodl věnovat oběma znesvářeným frakcím nové kapitoly, a Aliance dostala přístavní město Boralus. A Boralus je… fakt krásnej a autentickej, to město jsem si zamiloval, přestože kolikrát se mi povedlo zde ztratit, nebo naběhnout přímo do chřtánu patolízalům vyžrané lady Ashvane, která se sice tváří jako největší spojenec Katherine, ale právě příběh první mapy s Taeliou a Flynnem nám umožní odhalit vazby této sudovité šlechtičny na piráty, hrdlořezy, lapky, žoldáky a nájemné zabijáky, s jejichž pomocí chce stárnoucí Káťu dostat od kormidla a uzurpovat si vládu pro sebe. Když to praskne, proradná Priscilla bere čáru a při útěku žuchne do moře, jenže tukové plováky ji spasí, a je Vám hned jasné, že o ní ještě uslyšíme.

Jako druhou lokaci jsem si vybral na doporučení Rojka Drustvar. První lokace mě bavila moc, od vkusné doplňující hudby, přes zajímavé úkoly až po dialogy a rozvoj jednotlivých postav, a ani jsem nečekal, že by Drustvar mohl být lepší, ale to si pište, že kurva byl. Takový Duskwood: Even darker deluxe edition. A já miloval Duskwood. Celou lokaci zachvátil jakýsi Coven – společenství zlých čarodějnic, které různě škodí a vyvolává strach a hysterii mezi obyvateli. Hned v první vesnici jsou všichni obyvatelé zkamenělí, a Vy musíte hledat různé deníky obyvatel, abyste zjistili, co se to k sakru stalo a jak z té bryndy ven. Tíživá atmosféra si však dovolí i odlehčující úsměvnou vsuvku, kdy naleznete deník manželky zdejšího starosty, která kysele poukazuje na jeho častá mizení při měsíčku, a horlivě slibuje peklo na zemi, pokud v tom bude nějaká mladá svůdnice.

Nakonec zjistíte, že by v tom mohla mít prsty stará Blažková, co má chajdu kousek za městem, a vypravíte se za ní. Jenže Blažková nejni blbá, řekne Vám, ať se posadíte, naleje nějakej utrejch z Rulíku, Blínu a Durmanu, načež se změní na tu typickou sněhurkovskou babici s hrbem, židovským nosem s bradavicí a polovinou žlutých zubů a prchne. Pustě se Vám vysměje a musíte ji lovit. Následně chodíte od vesnice k vesnici a zjišťujete, že vypečený Coven zaťal své kostnaté drápky do Drustvaru poměrně hluboko, a kromě různých malifikací zdejšího sesterstva čarodějnic se budete muset potýkat i s počínající paranoiou místních obyvatel, které začne čarodějnice vidět všude kolem sebe. Úkol, kdy zachraňujete dceru místní nobility – Lucille Waycrest vyloženě hrobníkovi z lopaty (stojí pod oprátkou) a musíte pověrčivému obyvatelstvu na různých pokusech dokázat, že Lůca k těm sviním nepatří, byl jedním z nejzábavnějších v nové expanzi. Lucka následně obnoví prastarý řád jménem Order of Embers, a za pomoci hrstky svých věrných bojuje s čarodějkami na každém rohu. Dokonce se vracíte do minulosti, abyste zjistili, kdo a proč vykuchal Lucčinýho snoubence, který měl tu smůlu, že nepocházel ze stejně bohaté a vlivné rodiny, jako jsou Waycrest.

Plnění příběhové linky v Drustvaru bylo velice temné a ponuré, a obsahovalo úkoly, ze kterých mi vyloženě běhal mráz po zádech. Za všechny zmíním malou přízračnou holčičku, která ve verších svolávala svoje plyšáky na čajový dýchánek. Jako pamětník jsem si hned vzpomenul na Darrowshire v Eastern Plaguelands z Vanilly. Z hlediska atmosféry, kterou ještě více umocňuje spooky hudba, rozhodně Drustvar vyhrává první příčku.

Zhruba po dvou splněných mapách jsem měl téměř maximální úroveň, i se zapnutým war módem mě horda nechávala na pokoji a já je – každý chtěl dostat alespoň jednu svoji postavu na nové maximum, předtím než se pustí do hráčů opačné frakce, a mohu říci, že ač jsem několik horďáků na aliančním území potkal, naprosto mě přehlíželi.

Příběh Stormsong Valley se točí ohledně zmizelé flotily. Flotilu mají na starosti mystici, kteří jí dávají jakési požehnání, ale před nějakým časem se mystici na všechna požehnání vyprdli, upadli do letargie, a o celou slavnou flotilu taky opuchli, a nejhorší na tom je, že je to vůbec netankuje.  Příběh je opět zajímavý, zjišťujete, že většina mystiků včetně Lorda Stormsonga jsou pod vlivem Old God patolízalů, a sami se dokáží přeměnit do příslušníka jejich rasy – taková ta komická kombinace slona a chobotnice. Opět se objevují i nagy a cameo roli si tam střihne i jejich kluzká vládkyně.  Bohužel Stormsong mě bavil ze všech lokací nejméně, jelikož výsledný dojem kolosálně narušovala vedlejší úkolová linie v pochcaném quillboar (taková ta chodící prasata z Razorfen Kraul) labyrintu. Nenáviděl jsem to místo ze srdce. Prasata všude, každé druhé má schopnost přivolat DALŠÍ prase ze země, nevíte, jestli ten podělaný úkol je v prvním, druhém nebo třetím patře, protože je to nepřehledná chaotická sračka, a když odevzdáte tři úkoly z této zóny a dostanete dalších pět, řvete zoufalstvím na celý byt. Nevím, kdo měl potřebu kolosálně zprasit (doslova) Stormsong Valley a narušit můj celkový (a jinak velice pozitivní) dojem z plnění úkolů, ale přál bych mu prasečí gang bang, protože přesně ten jsem tam opakovaně dostával.  Je velká škoda, že jeden z požadavků pro odemčení závěrečné série úkolů, kdy zachraňujete Jainu, je mít splněny všechny příběhové linky ve všech aliančních lokacích. Pokud budu časem hrát za další postavy, tomuto prokletému místu se vyhnu obloukem, jelikož plnit zde další a další úkoly mě bez přehánění traumatizovalo.

Při plnění úkolů se pomalu dostáváte i do válečné kampaně za Alianci a pomalu objevujete druhý kontinent – Zandalar, na kterém úkoly plní horda. Já nechci být zaujatý, ale alianční mapy se mi líbily víc. Tři zandalarské mapy bych shrnul asi takto: Stranglethorn, Tanaris, a Tanaris se Stranglethornem. Ještě je tam říznutý Swamp of Sorrows. Všude jsou trollové, krvaví trollové, raptoři a jiní dinosauři, ruiny, bažiny a sem tam nějaký mogu připlaval z Mists of Pandaria.  Podotýkám, že jsem nehrál kampaň za hordu, tedy nebudu více hodnotit její stranu mince, hudbu mají taky krásnou a ty mapy jsou zpracovány pěkně, ale nemohu se ubránit dojmu, že to už tady přeci jednou bylo.

Co mě moc bavilo, byla ta válečná kampaň, která má svůj vlastní příběh, a potkáváte hrdiny známé i nové, aby s Vámi bojovali proti hordě. Dostanete například Johna J. Keeshana, „Ramba z Redridge“ a legendární elfí generálku Shandris Feathermoon – sledovat jejich vzájemné dialogy byla jedna z nejlepších věcí na celé válečné kampani – lapal jsem po dechu, jak mistrně tuto část vývojáři propracovali. Úkoly na tuto kampaň se odemykají se zvyšováním reputace s příslušnou frakcí, zrovna o víkendu jsem ji dohrál a hrozně se u toho bavil. Připomenulo mi to Commandos: malý tým, diverzní akce za nepřátelskými liniemi, každý umí něco jiného a vzájemně se doplňují. Za mně super, doufám, že War kampaň se dočká dalších misí.

Zatímco všichni se vrhli po dodělání levelu 120 do heroických a mýtických dungeonů, jiní do arén, battlegroundů nebo nového prvku – ostrovních expedicí, mně bylo jasné, co musím udělat jako první.

Jednoznačně zachránit Jainu. A vypadat u toho úžasně, takže jsem strávil nějaký čas u transmog čuníka, abych vypadal jako too hot to handle fialová démonická mrcha. Nemůžu přece zachránit Jainu v garderóbě tuctového vetešníka, co by si o mně pomyslela.

Úkol, týkající se zachránění Jainy z místa, kam ji odvezli Ashvane melody boys, je velice pečlivě zkonstruovaná příběhová linie pětadvaceti dílčích questů, kde některé jsou krátké, jiné delší a komplikované a ještě jiné Vás vezmou do spousty dungeonů z nové expanze, a setkáte se s dalšími postavami. Obě finální animace mě dojaly, jak osvobození Jainy z Blighted Lands, tak odvrácení útoku Irontide fleet (další nezbedové v žoldu obézní otrokářky Ashvane.) Mám rád, když ve mně něco dokáže vyvolat emoce, protože těch situací moc není, a u her to platí dvojnásob, ale tohle bylo silný. Zatímco Horda má kromě Sylvanas a Nathanose trio zaměnitelných trollů, u Jainy, postavy, kterou hráči Warcraftu poprvé poznali v roce 2002, vidíme charakterový posun a co je naprosto nečekané – není to negativním směrem.  Jaina se stává Lordem Admirálem Kul Tirasu, poté, co zachrání Boralus.

Tohle je sice trochu… eh… no prostě to kulhá na obě nohy, vemte si, kdyby například Heydrich přežil válku, utekl, a vrátil se v šedesátým osmým, aby zcela sám nějakým deus-ex machina stajlem rozprášil Brežněvovy sovětské tanky, a český národ by ho z vděčnosti udělal prezidentem.  Tohle bylo prostě too soon, všichni Jainu nenáviděli, a teď ji najednou milují… jako jo, já z toho mám radost, hrozně jsem přál této postavě něco hezkého, nicméně čekal bych, že její stoupaní v hierarchii Kul Tiranského vedení a navrácení reputace a důvěry zdejších obyvatel vůči její osobě bude probíhat pomaleji a pozvolna.

Jasně, zachránila celý město před bojechtivýma bukanýrama a jednou bobtnající bečkou, našla a přivolala ztracenou flotilu, a já úplně chápu, že najednou je populární, ale Lorda Admirála bych ji za 5 minut slávy ještě necpal. Názorový veletoč obyvatel je taktéž pozoruhodný: Ještě jsem to pochopil u její matky, která se stala obětí našeptávání lady Ashvane, a také viděla Jaininy noční můry a flashbacky z minulosti, díky kterým si lecos doplnila, a zjistila, že Jainu hejtovala zbytečně a byla k ní nespravedlivá, ale Kul Tirans ordinary Joes o tomhle vědí guvno, přesto tuto nečekanou změnu sežvýkají, nikdo neprotestuje. Ale jak jsem řekl výše – já mám radost, protože Jaina předchozích patnáct let trpěla, a zase jen trpěla.

Co se týče nyní již klasického posílání společníků na mise, je to prvek, který mám docela rád. V Legionu se poučili, že mít dvacet společníků a dalších deset na lavičce (ano, mluvím o Tobě, Warlords of Draenor) je nadbytečná blbost, a tak tady dostanete čtyři, a když dohrajete War kampaň, připojí se k Vám pátý. Na Legion se mi líbilo, že každá classa měla jiné společníky, zde se mi líbí, že s každým z nich spolupracujete v rámci již několikrát zmiňované war kampaně, tedy to není (opět, jako WoD) že ve většině případů dostanete nějakého generického nou nejmáka s nulovým charakterovým pozadím. Lidi pyskujou, že odměny jsou slabé, ale co byste chtěli po ani ne dvou týdnech od vydání? Mně to přijde víceméně v pořádku s jedinou výjimkou: Mise za goldy. Pěkně prosím, nedávejte misi za 85g, to je skutečně výsměch a naprosté plýtvání surovinami. Přidejte nulu a přestanu kušnit, ale tohle je tristní almužna, za kterou nikdo z mých war pals ani nevstane z postele.

Reputace jsou docela dobrý – máte Proudmoorskou admiralitu, takže podkuřujete Kátě a Jaině, aby zase získaly nějakej respekt. Storms Wake je frakce těch hodných mystiků, co se z nich nestali chobotnatci. 7th legion je frakce která tu je proto, abychom nezapomněli, proč se to jmenuje Battle for Azeroth – reputace s nimi je pouze za WQ na Zandalaru – území hordy. Champions of Azeroth je sólo frakce Magniho Bronzbearda, kterej si hraje na Greenpeace a chce překecat všechny aby se vykašlali na nějaký bojůvky a začali léčit Azeroth, jinak to s nimi zle dopadne.  Order of Embers jsou witchbusters Lucky Waycrestic, která Vás konstantně posouvá po Drustvaru, abyste zrušil kletbu tady, a vykuchal zlou čarodějku támhle. Tortollan Seekers jsou Želvy Ninja ve wowku, akorát je jich víc nez čtyři, nemilují násilí a milují příběhy. Jejich úkoly jsou takové  minihry – pexeso, labyrint nebo trefovat svítící koulí kraby a albatrosy aby nežrali malý želvátka. Hele je to vtipný popravdě – a rozhodně méně frustrující než Kirin Tor minihry v Legion.

Warfronty se budou otevírat tento týden myslím, tedy můj názor na ně se zde nedozvíte. Island expeditions se mi docela líbí, jako nový prvek to je zajímavé a zábavné, za weekly cap, který není tak obtížné dosáhnout, je navíc 1500 reputace se 7th Legion. Levelování Heart of Azeroth a odemykání schopností na Azerite Armor (hlava, ramena, chest) je také zajímavý přídavek, jen škoda, že ty schopnosti nejdou měnit, protože některé jsou famózní a jiné pouze průměrné. Takhle budete často řešit Sophiinu volbu mezi nošením předmětu s vyšším ilvlem statistikami a průměrnou schopností, versus nošení horšího předmětu s fámózní schopností.

Pobavilo mě, kňučení některých jedinců ve stylu: Tak v Legionu jsme hledali Malfuriona, osvobodili Illidana, porazili Guldana, sledovali smrt Ysery, zabili Kiljadena a uvěznili Sargerase, a tady dělám quest, kdy házím cibuli po vráně. No jasně, no. Někomu to prostě přijde málo EPICKÝ ale tak uvědomte si, že to jsou počáteční úkoly, které nejsou garantem toho, že za rok budete stále házet cibuli po vráně nebo měnit čuníky zpátky na dělníky. Podle mě Battle for Azeroth má hodně našlápnuto, od několika brilantních cinematiců, přes Warbringers animace, až po in-game filmečky, kde bych chtěl hlavně vyzdvihnout obličejovou mimiku postav, která se dočkala dalších změn a všechno, co postavy dělají a říkají, působí až neuvěřitelně uvěřitelně. Jestli mi rozumíte, haha.

Co se týče dungeonů, prošel jsem si všechny na heroic a dva na mythic, a jo, je to dobrý, zvlášť když máte partu kámošů a nemusíte v ruské ruletě lovit náhodného čuníka a modlit se, že to nebude primát s mozkovou atrofií.

Slovo závěrem: Zatím se mi to hodně líbí. Pokud vás bavila Legie, tohle bude taky. Příběh za Alianci je chytlavý a propracovaný, prostředí super, soundtrack ještě lepší. World questy, expedice ani dungeony (zatím) nenudí. Jestli někdo čekal, že se vyjádřím ke změnám talentů, pvp, globálnímu cooldownu, novým raciálkám etc… tak ne, nevyjádřím. Za prvé tomu nerozumím, a za druhé je mi to u prdele. Jsem hráč, který Mythic raidy chodí zásadně až s dalším datadiskem, pvp svátečně, a v podstatě dělám jen reputace, starý dungeony kvůli transmogu a občas nějaké blbiny s gildou nebo achievementy. Většinou se tam domlouváme, kdy půjdeme na pivo.

To mi ale nezabraňuje v tom, napsat článek o novém datadisku, jelikož příběh Azerothu sleduji od RTS Warcraft III, pamatuji si dost podrobností i souvislostí, a přestože si uvědomuji, že tohle je MMORPG, a většině lidí jde o jiné věci, než o příběh, u mě zůstává příběh na prvním místě. Ten, co byl v Legionu, se mi líbil, stejně jako obecně celý datadisk, a Battle for Azeroth zatím hodnotím stejně kladně. Po turbulentním začátku (zapálení Teldrassilu a bitva o Lordaeron) jsme měli malé finále v podobě záchrany Boralusu a usmíření Jainy s její matkou Katherine.

Co bude následovat? Azshara? Nzoth?  Jak dlouho mě to bude bavit, než si dám první pauzu? Zatím to vypadá nadějně!

Kupte si to, doporučuju to. Ale mějte na paměti, že se jedná o první názorový nástřel po dvou týdnech hraní, můj pohled na tento datadisk se ještě může změnit (to, když to Blizzard příběhově zesloní) nebo rapidně otočit (to, když zabije Jainu)