Těpic nezbedové,

Poslední dobou nějak není o čem psát. Totální stagnaci srdnatě zachraňuje zvláště babička, jejíž příhody stále rozhodně stojí za zvěčnění.

V pátek mi zavolala, že jí chybí meruňky, jestli bych se stavil v Albertu a nějaké jí zakoupil. S donesenými meruňkami vítám babičku, a jsem nasměrován do lednice, abych zde meruňky uložil, leč jaké je moje překvapení, když zjišťuji, že její lednice je poměrně dost plná.

Plná ovoce.

Nalézám zde švestky, hroznové víno, jiné meruňky, kiwi, banány, pomeranč. „Babi, proč jsi chtěla další ovoce?“ táži se zmateně.  „No, protože už žádné nemám“ triumfuje babička nezvratným logickým argumentem. Vynáším tedy různé talířky a demonstrativně je kladu před babičku. Vypadá to, jako opulentní hostina místní honorace o několika chodech.

Babička na shromážděné ovoce chvíli překvapeně hledí, a potom pochmurně pronese ponurou predikaci: „Karolína mě ZABIJE.“ Ujišťuji babičku, že taková dobrá duše jako Karolína rozhodně nebude babičku omezovat na základních životních funkcích ani po zjištění, že její lednice vypadá, jako kdyby vyloupila ovocnářství.

Babička se sice nutí mi nějaké ovoce nacpat ke konzumu, leč já už mám v hlavě lepší plány. Jeden je krátkodobý a jeden dlouhodobý. Krátkodobý plán zahrnuje uklidnit babičku, která se mi mezitím třikrát stihla omluvit, že mě poslala pro další ovoce, bo zapomněla, že už vlastně ovoce má.  „Babi sveď to na mě, že jsem Ti to proaktivně koupil, a nevěděl jsem, že tady už tolik ovoce máš – zamlčíme tu část o tom, že jsi mě pro něj poslala.“

Babičce tento plán nakonec přijde jako vhodný a s úlevou mi děkuje za nabízenou kamufláž.  Přecházím tedy k dlouhodobému plánu. Za pár hodin totiž přijíždí Rojko, Kika a její sestřenice Anna, a společně další den jedeme na Svijanský pivní festival, kam nás odveze Pavel. Ještě ten den vydávám příslušnou direktivu: Zítra se po cestě stavíme u babičky, a k snídani se moc nepřežerte, jelikož každý si vezme kousek jejího ovoce, abychom jí pomohli se toho bavit. Kika mi pomáhá další den, kdy Rojkovi i Anně reguluje snídaňovou porci.

Babička nemá šajna, že se tam máme objevit, a jak Pavla, tak mé slovenské kamarády má ve velké oblibě. Rojko s Kikou donesli babičce navíc bonboniéru, a když jsme počali redukovat její gargantuovské zásoby ovoce, tetelila se blahem.

Samozřejmě si neodpustila k mým přátelům promluvu, jestli by mi někdo z nich nechtěl najít „slušné děvče“ načež Pavel odpověděl za všechny, že já sám se takovému scénáři bráním. Někdy mi připadá, že babička každý týden zapomene vše, co jsem jí na toto téma již v minulosti sdělil.

Nicméně faktem zůstává, že babička si naši neočekávanou, o to více však vítanou, návštěvu užila a za dar i pomoc s konzumací ovoce byla nadmíru vděčná!