Myslím si, že letošní Svijanský pivní festival (celkem již devětadvacátý ročník) se fest povedl, a tak proč o tom nenapsat pár řádků.

Na minulém jsem se zlil poté, co se na mě údajně usmála nějaká (údajně nadpozemsky krásná) holka, a zbytek si nepamatuji, (teda takhle to tvrdí Pavel, já mu to ale moc nebaštím, bo na mě se holky neusmívají) na předminulém jsem místo Svijan byl v Londýně, takže konečně bude o čem psát.

První myšlenky, které se váží k letošním Svijanům, se datují k mojí návštěvě Bratislavy, kde jsem byl za Rojkem a Kikou, seděli jsme venku na takových provizorních lavičkách před jedním místním minipivovarem, a já jsem vzpomínal tento oblíbený tuzemský pivní festival, což instantně upoutalo zájem mých společníků.

Na tomto místě dlužno připomenout, že ani jeden z nich nikdy nespal ve stanu, ale srdnatě se rozhodli vokoštovat jak stanovačku, tak Svijany na festivalu. Tady to vidíte. Jsou lidi, před kterými to ledabyle zmíníte, oni se toho chytnou, naplánují celou logistiku přes dvě země, zakoupí sobě stan jen kvůli této příležitosti a nadšeně přijedou. Potom jsou další lidi, kterým dvakrát voláte, oni Vám slíbí účast na „devadesát jedna procent“ ale v den D dělají mrtvého brouka a ani za nějakou falešnou omluvu přes sms jim nestojíte (Ano Milane Ducko, mluvím o tobě – dvakrát fuj a třikrát hanba)

Tedy jsem byl rád, že letošní Svijany budou i se zahraniční účastí, a v pátek jsem již čekal v Záležitosti na Rojka, Kiku a její sestřenici Annu, kterou do tohoto podniku svým nadšením rovněž namočili. Když se po příchodu mezi sebou bavili, kde bych tak mohl sedět, okolojdoucí obsluha jim bohorovně sdělila: „Papin sedí támhle“ prostě jsem místní celebrita. Rojko si objednal krkovičku s cibulovými kroužky, Matušku a forsáž a vypadal jako velice spokojený čuník.

Dali jsme večeři a samozřejmě vodnici a Playstation u mě doma, než se slovenská družina odebrala ubytovat na Žižkov, kousek od Záležitosti.

V sobotu okolo poledne přijel Pavel, aby nás všechny odvezl, za což mu rovněž patří velký dík. Chudák ani nedojedl oběd, aby přijel včas, protože nedochvilnost je prvek, který nesmlouvavě odměňuji poctivou verbální jebačkou, a Pavel jest si tohoto faktu velice dobře vědom. Žel Rojko zakempil hajzl na dalších dvacet minut a ač jsme sborově jadrně proklínali jeho porouchanou peristaltiku, nebylo nám to nic platné, pekli jsme se na slunci, zatímco Rojko trůnil na toaletě.

Když se konečně vynořil, stavili jsme se u babičky (samostatný článek o této milé epizodě jest k přečtení zde)a následně pokračovali směr Svijany. Já mám nejradši, když se přijede, zaplatí vstupný, koupím novej krýgl a leju, jenže nejdřív se musely postavit stany, a jak jsem psal, pro Rojka to bylo premiérový, a tak s tím byla jebačka a trvalo to, což v tom hicu nebylo nic moc. Do toho Pavlovi zavolal nějaký vlezlý otrapa kvůli schválení půjčky na počítač, a neustále mu vnucoval nějaká připojištění a kokotiny, než finálně pochopil, že Pavel se prací s počítači živí a žádné jejich prašivé služby, výhody a bonusy nepotřebuje. Začínal jsem z toho celého být nervózní a otrávený, naštěstí mě tato nálada brzy opustila.

Konečně jsme se vydali ke vstupu – přišlo mi, že to není taková masovka a tlačenice jako rok minulý. Mezitím nám my man Gajdy s Alešem a ještě jedním jejich kamarádem držel fleka, a protože už jsem měl pořádný hlad, hned po zakoupení půllitru a prvního piva jsem zavdal sobě špízu a klobásy, a konečně byl spokojený. Moji společníci udělali to samé, tak jsme seděli, žrali, pili, a povídali si. Vyprávěl jsem Kike o Gajdyho legendární hlášce „tu niesi na dovolenke tu sa pije!“ díky které opil

mojí ségru Aničku troje Svijany zpátky, a ona velmi zatoužila, aby jí to také řekl, ale myslím, že nakonec to od něj schytal Rojko. Rojko si ale zaslouží slova obdivu, jelikož pivu moc neholduje, ještě pár let zpátky jej nepil vůbec, a tady se s ním pral statečně.

Jako další dorazil Štěpán, alias Fici, Krasoň, či Pivní Panoš, náš věrný souputník na každých Svijanech, myslím, že s ním a Gajdym mám co se návštěv Svijan týče, nejvíce zářezů na pažbě. Přinesl s sebou kohortu dvou zaměnitelných štrajchpudlíků (ne, to nejsou ti dva na fotce), a nevím ani jak se jmenovali, ale o jednom z nich bude ještě řeč, až ho budu válet v literárním dehtu a peří za rušení nočního klidu.

Následně dorazil můj oblíbený a poslední dobou až nerozlučný 3K triumvirát složený z Kari, Kamila a Kuby, sedli si ke stolečku vedle, kde to dobře připalovalo, a popíjeli ještě s manželem Kubovy ségry (fakt mi trvalo, než jsem si vzpomenul, kdo to je!) a Pavlem, který se k nim také přesunul. Jako poslední dorazila sestřička s přítelem Jirkou, se kterými jsem byl na večeři předchozí pondělí, ale za zvýšení frekvence vzájemných setkání jsem jenom rád!

A pak konečně, se všemi mými kamarády na jedné pivní palubě, začaly ty správné Svijany. Obzvláště výčepní stánek s mladou roběnou v plavečkách byl v neustálém obležení, kladně jsme hodnotili zavedení výroční dvacítky, kterou jsem hned musel okoštovat, a také absenci toho populistického červa Babiše, který nám otrávil Svijany rok předchozí. Kuba se stavil u našeho stolečku, aby nás pozval na jazzovou kapelu, která teda válela epesně, obzvláště jeden pupkatý děda zpíval snad jako sám Armstrong a moc hezky se to poslouchalo. Rojko s Kikou využili příležitosti a dokonce si i zatančili, bylo to moc milé. Kuba se hned seznámil s nějakým zahraničním čuníkem, který dělal nějakého učitele angličtiny tuším, že v Liberci, a družně s ním konverzoval.

Okolo osmé bohužel odjel Pavel, který zde nechtěl trávit noc – ani nevím, jestli ho Gajdy nepočastoval další z jeho oblíbených hlášek: „Still the pussy“ nicméně i Gajdy odjel před půlnocí, bo dvěma druhým kamarádům dělal řidiče.

Rojko byl nadšený z autíček a střelnice, a po několika soustředěných pokusech vystřelil pro Kiku takového modrého sloníka. Anna si koupila nafukovací balónek ve tvaru penisu s ksichtem, a s tímto výstředním doplňkem jsme se vyfotili vícekrát, než Sověti před Reichstagem.

Na koncertě tuším, že Mládka, jsme potkali jakéhosi Honzu z Třeboně, který „obrací lidem žabky“ což následně demonstroval na Kubových žabkách, byla s ním prdel. Díky němu máme asi nejhezčí fotku z celých Svijan. Mládek byl super, zabékali jsme si Jóžina, to je taková klasika. Ještě později večer hráli UDG a Wohnouti, a z nich už si popravdě tolik nepamatuju.

Okolo desáté se všichni rozprskli do malých skupinek a měl jsem problém drahnou chvíli někoho najít, jelikož v tom rámusu se mobilem prostě moc nedovoláte. Ohňostroj pustili po desáté, což byla rovněž novota, většinou je až o půlnoci.

Myslím, že tak nějak o půlnoci jsem si šel s Kikou a Rojkem zpět ke stanům lehnout, bo jsem moc starý na to, abych byl vzhůru do tří do rána. Zachumlal jsem se do spacáku, který nešel moc zapnout, tak mi v noci byla docela zima, a navíc někdy v půl čtvrté ráno se připlížil Ficiho štrajchpudlík s další účastnicí festivalu, kteří mezitím v sobě nalezli vzájemné zalíbení, a toto dále eskalovalo v několikaminutové fyzické sblížení v jejím stanu opodál místa, kde jsme spali.

„Tak snad jsem nebyl nejhorší ne?“ Zakníkal po aktu vilný štrajchpudlík a toužebně očekával verbální kompliment za předvedený výkon. Rozpačité ticho však prořízla odpověď z druhého stanu od Kiky, nabroušená jako dvoubřitá vrhací sekera, a dočasný Svijanský Casanova si mohl vyslechnout verdikt plný kousavé ironie: „Nie, skvelý si bol! Dajte si to eště raz!“ Evidentně jsem nebyl jediný, kdo nemohl spát. Rojko s Kikou si nevzali spacáky a drahnou část noci klepali kosu. Zakousl jsem se do spacáku, abych se nesmál, a po pár dalších minutách konečně usnul.

Kromě této epizody ve stanovém městečku působil rámus ještě random Mirek and his hoe, kteří po sobě hystericky vřískali (hlavně teda hoe: Nesahej na mě! Říkám ti, abys na mě KURVA NESAHAL MIRKU!!!) aneb díky za poctivá uvřeštěná Vékávéčka, když lidi chtějí spát.

Ráno jsem se probudil zmuchlaný jako igeliťák a bloumal po Svijanech, bo všichni ještě spali. Po chvíli dorazila ségra s Jirkou: Taky se moc dobře v autě údajně nevyspali, ale od ségry jsem dostal k narozeninám knížku od Martina (autor Game of Thrones) většího kvičícího plastového čuníka, a malého čuníka jako svíčku. Prostě mě zná, měl jsem radost. Pavel i Gajdy se předchozí den kavalírsky nabídli, že pro nás na Svijany sjedou, a Gajdyho nabídku jsem rád využil, jelikož cesta zpátky autobusem či vlakem ze Svijan je vždycky akorát pokálený svízel. Pavel se k nám připojil na oběd v Záležitosti, kam nás uklízečka pustila ještě před otvíračkou, a trochu jsme se posilnili. Slepičí vývar bodl fest.

Vrátili jsme se k nám, až jsem zalitoval, že neotevřu jistě výborné portské víno, co mi Rojko s Kikou dovezli darem, ale nějak jsem vůbec neměl na alkohol již chuť, rozžehnal se se Slováky, které čekala ještě štreka domů, a zbytek dne odpočíval. Co se stravování týče, nasadil jsem arciprasečinám korunu, když spolubydlící Kuba dotáhl dva KFC kyblíky.

Slovo závěrem: Tyhle Svijany mně fakt bavily. Sešlo se spousta kamarádů z různých okruhů – Solko, Coca-Cola, rodina či Nemesis projekt, někteří se znali, jiní se seznámili a všechny zúčastněné jsem moc rád viděl a užil si to s nimi. Rojko s Kikou a Annou se táhli z Bratislavy až do Svijan jen na základě toho, že jsem se o tom pozitivně zmínil před pár měsíci. Toho si skutečně považuji.

Díky Pavlovi za odvoz tam i Gajdymu za odvoz zpátky, bez nich bych půlku reportáže nadával na blbou dopravu, horko a zpoždění. Jsem rád za všechny, co si na tuto akci udělali čas, tyto Svijany byly nejvíce zastoupeny lidmi, se kterými se v různých časových intervalech rád setkávám, a právě díky tomu se to tak vyvedlo.