Tak jo. Než začnete číst tenhle článek, pusťte si k tomu tohle. Všichni. A bez keců. Říkám to sice téměř pokaždé, ale tady to platí trojnásob – soundtrack je fenomenální!

https://www.youtube.com/watch?v=oLSdl-CdOBo

Hotovo? Ok tak popojedem!

Fantasy RPG žánr je taková něšťastná věc. Více než u jakéhokoliv jiného žánru zde totiž inklinuji k tomu s těmito hrami ztrácet trpělivost po odehrání pouze několika minut, a dotyčné hry následně propadnou peklu zapomnění.

Vemte si takový Gothic. Skvělá hra, říkali mi mnozí. Dost možná, ale už to nikdy nezjistím, protože poté, co mě zabilo první prase, jsem to zlostně odinstaloval, kvůli naprosto stupidnímu ovládání.

Skyrim. Podobný příběh- zabil mě nějaký level 1 lučištník, kterého jsem ani nevidel. Ragequit & Uninstall soon followed.

Třetí díl Zaklínače byl velice blízko k tomu, aby také sdílel tento neradostný osud. Ovládání mi přišlo složité, ve tmě byla fakt tma, a pořád jsem odněkud padal a umíral. Navrch první silnější protivník mi učitelsky vyprášil kožich. Po úvodní hodině nebo dvou jsem si chtěl říci, podobně jako Vítězslav Nezval, „ bylo to překrásné, a bylo toho dost.“  Ještěže jsem to neudělal, jelikož po překonání prvotní averze jsem zjistil, že třetí díl Zaklínače (a první, který jsem tenkrát hrál) je jedinečný herní klenot, jak po stránce grafické, příběhové, a nakonec i ta hratelnost se dá skousnout, a zvyknete si. Zaklínače jsem si oblíbil natolik, že jsem si ho koupil jak na PC, tak později na PS4, a nedávno znovu dohrál.

Zaklínač je hra vytvořená podle knih Andreje Sapkowského a odehrává se ve fiktivním světě v době cca raného středověku, kde kromě jednoho vleklého vojenského konfliktu, který rozepíši později, sužuje zdejší svět spoustu potvor, příšer a bestií. Takže tu máme gryfy, wyverny, trolly,bazilišky, kyklopy, harpyje, golemy, polednice, spektry, upíry, ghúly a spoustu další havěti, která trápí zdejší obyvatele.

No a co udělají obyvatelé? Vyberou mezi sebou plný měšec grošů a pošlou pro zaklínače, speciálně trénovaného, mutacemi vylepšeného, nájemného zabijáka, který tato monstra hubí za pomocí dvou mečů, různých lektvarů, olejů, bomb a znamení – což je taková jednodušší magie.  V této hře se převtělíte do Zaklínače Geralta ze školy Vlka (Těch škol je asi 5 a trochu se od sebe liší v některých aspektech, i když základ je stejný)

Nezasvěcený čtenář tedy nabude dojmu, že Zaklínač bude o tom ulovit nějakou obří bestii, která si k obědu smlsne na pěti jízdních plucích pravidelné armády a jako dezert spořádá dvě menší vesnice. Omyl. Příběh třetího zaklínače je o tom, že hledáte svojí dceru.  Teda ona to není tak úplně Vaše dcera, jelikož Geralt, a vlastně jakýkoliv jiný zaklínač, je sterilní.

Nebudu se tolik pouštět do expozice děje, jelikož knihy jsem nečetl, a byl bych laskavým čtenářem vytahán za uši (a nelaskavým za kule) kdybych to nějak popletl, ale prostě věc se má tak, že si pro Vás nechá poslat Emhyr Var Emreis, mocný císař obrovské říše Nilfgaard, která tak nějak napadla sousední říše, a všechny tímto invazivním aktem akorát nasrala – tím spíš, že téměř vše jí spadlo do klína, a jediná říše, která ještě vzdoruje, je Redania, kde je králem Radovid V. Tedy na pozadí Vašeho příběhu se ještě navíc odehrává masivní potyčka bílý holubice na červeným poli proti zlatýmu slunci na poli černým.  Radovid je takový Stalin – paranoidní zmrdeček a oběť vlastních deziluzí, takže ani jedna z válčících stran není žádná výhra.

Každopádně abych se vrátil k meritu příběhu – císař Emhyr je biologický otec Ciri, akorát že to nebyl vzornej taťulda, zeslonil co šlo, a Ciri k němu láskou dvakrát neprahne. Každopádně jestli něco uměl, tak vybrat si vhodnou nevěstu, se kterou tu Ciri vyrobí, jelikož jeho žena byla z nějaké superpower badass bloodline a tak Ciri má po ní schopnosti, co nikdo jiný v té hře nemá.  Může zpomalit čas, teleportovat se, nebo procházet mezi světy.  Jenže pořád je to puberťačka, a moc s tím neumí nakládat!

A proč se to jmenuje Wild Hunt? (Do češtiny přeloženo jako divoký hon, hahaha  – prosím nějaké věci raději nepřekládat!)  Kromě světa, ve kterém se nacházíte, existuje v tomto Sapkowského universu spoustu jiných světů. V jednom z nich jsou elfové, kteří jsou mnohem vyspělejší, a ten Váš svět je pro ně póvl a stejně přitažlivý jako pivo Brezňák v dvoulitrový petce na sluníčku. No jo, ale to se všechno změní!

Ve světě těch namachrovaných elfů se totiž začne rapidně ochlazovat. Bude zima, bude mráz, kam se elfe, kam schováš?  Jak by řekl Ned Stark: Winter is coming! A Elfové musejí rychle vzít kramle, než potupně umrznou. No a právě k tomu potřebují najít Ciri, a nějak z ní vydojit ty superpowers. Je jasný, že po dobrým to nepůjde, a Ciri při tomto procesu pravděpodobně zakokrhá.  Jenže i když jsou elfíci ve všem o tolik lepší, ono chytit roběnu, co se mrknutím oka teleportuje někam jinam, taky nepatří k úkolům z nejlehčích, žejo.

Tedy se do toho osobně vloží jejich král Eredin Bréacc Glas, (feško uprostřed na obrázku níže) který chtěl být králem tak moc, že se dopustil regicidy na tom předchozím, svolá svoje jezdce, pojmenujou se Divokej hon, a co hon dělá? No jasně – honí. Takže hon honí Ciri, a Emhyrovi pochopové honí Ciri, jenže ti jsou v tom tak marní, že to ani za řeč nestojí.

To ví i samotný monarcha, proto pro Vás nechá poslat Vaší hot used-to-be-girlfriend kouzelnici Yennefer, protože kam čert nemůže, nastrčí ženu. No a i když Vás Emhyr má rád jako mravence v kalhotách, nemá hoch jinou možnost, než Vás poprosit o pomoc, jelikož Ciri Geralta miluje, je pro ni víc otcem než tato pomazaná hlava se zlatým sluníčkem na krku, a pokud jí někdo může najít a ochránit, je to Geralt.

Ciri totiž část svého života strávila na Kaer Morhen, zaklínačské pevnosti, kde jí Geralt a ostatní zaklínači učili svoje mad skillz, takže nějakou základní znalost má, ale je to vzpurná, svéhlavá roba, dělá si, co chce, a dobrých rad nedbá.

Víte, já Vám tu nechci vypsat celý ten děj. Za prvé by to potom byla recenze klidně na patnáct – a to nepřeháním – stránek, za druhé bych tím pokazil herní zážitek lidem, kteří třetího zaklínače ještě nehráli, a k tomuto bohulibému činu se chystají.  Pojďme si raději více popsat jednotlivé aspekty této jedinečné hry:

Herní svět:  Pravděpodobně nejhezčí, v jakém jsem se kdy octl. Hra začíná v lokaci White Orchard, která je taková, řekněme začátečnická (slovo tutoriálová jsem po zralé úvaze vymazal), ale následně jste jako Geralt nemilosrdně vhozen do Velenu, kde tomu oficiálně šéfuje Philipp Strenger, kterému se neřekne jinak než Krvavý Baron, ale v pozadí celého Velenu stojí síla mnohem mocnější – tři staré čarodějnice, které vládnou přírodní magií a místní vidláci je uctívají. Bo kdo je neuctívá, zpravidla nežije dlouho.  Hned u těchto postav se naprosto skvěle dá ilustrovat jedna z kruciálních aspektů Zaklínače: Žádná postava není černobílá. Nikdo není vyloženě dobrý, nikdo není vyloženě zlý, a soudit někoho na základě prvního dojmu je v této hře stejná blbost, jako… jako si jí třeba vůbec nezahrát.

Baron na Vás může působit jako zhýralý násoska, žok sádla a tyran vlastní rodiny, kterou donutil k útěku, protože už se s ním nedalo žít. Jenže časem zjistíte, že není všechno, jak se zdá na první pohled. Čarodějky to samý. Řeknete si:  To jsou ale hnusný babice, ještě jsou pekelně zlý, a žerou děti!  Na druhou stranu pokud s Vámi uzavřou dohodu, vždy ji splní. Jen musíte své přání dobře formulovat.

Zaklínač 3 se naprosto vyžívá v tortuře hráče ohledně jeho rozhodnutí. Neustále musíte o něčem rozhodovat, a žádné rozhodnutí není správné. Prostě vybíráte z toho, co je menší zlo. Jenže co se na první pohled může jevit jako lepší varianta, se ukáže o dvacet herních hodin později jako ta horší. Ano, všechno co v této hře uděláte, každé Vaše rozhodnutí bude mít následky. Jenže ty následky neuvidíte hned, ohó kdepak!  Například když si proti sobě poštvete jednu kouzelnici, a to až do takového extrému, že je to boj na život a na smrt, může se snadno stát, že v případě její absence v bitvě o šedesát hodin později Vám umře kamarád z Vaší zaklínačské školy, protože kdyby tam byla ona, zachránila by ho, jenže ne, Vy jste jí musel říct, že je two faced biáááč a v posteli nestála za nic (ano, kouzelnice rády kopulují a budete mít spoustu možností toho za Geralta využít) no a tím jí naprdnete a jde po Vás. S každou postavou můžete budovat vztahy, a opět záleží na tom, jak se k lidem (elfům, trpaslíkům, trollům, atakdál) budete chovat – stejně se budou chovat oni k Vám.

Kromě Velenu jsou zde ještě dvě velké lokace – Novigrad a Skellige. Novigrad je obrovské středověké město, které má naprosto strhující atmosféru. Potkáte zde hlavně žebráky, kurvy, zloděje, opilce, nebo plápolající nešťastníky na hranici – bo Novigrad má svého Tomia Okamuru v podobě hejterské plešky Caleba Mengeho, šéfa místních mágobijců, a podle něj by všichni mágové, čarodějky, věštci, alchymisté, mastičkáři, zaříkávači a herbalisté měli hořet. Pochopitelně neprahne láskou ani ke Geraltovi, protože zaklínač je pro něj (a většinu herního světa) „mutant freak“ co prostě do jeho krásného města nepatří.  Novigrad nicméně neovládá Menge, nýbrž čtyři gangy. Jak s Mengem, tak s gangy si užijete spoustu zábavy, věřte mi.

Skellige jsou takoví Vikingové – Velká říše, rozdělená na cca osm klanů, které spolu neustále soupeří a jediné, co je spojuje je touha po dobyvačných rejdech a nenávist k Nilfgaardu, který si brousí zuby i na jejich území. Čest má větší cenu než cokoliv a většina z nich mluví jako opilí Rusové.  Na druhou stranu – jsou to snad jediní lidé, co respektují Geralta a dokonce jej chovají v úctě nebo přátelství. To je příjemná změna!

Pokud by si někdo myslel, že jediné, co ve hře budete dělat, je lovení vzpurné cácory, která se navíc neustále teleportuje a tím celý ušlechtilý úkol její záchrany jen svinsky komplikuje, tak to by se nemohl více mýlit. Ten svět je velice živý a kromě hlavní příběhové linie můžete dělat jakýkoliv ze snad až dvou set vedlejších úkolů, které jsou kompletně namluveny, a nenašel jsem jediný, jenž by byl naprosto stupidní. Naopak úkoly, které v této hře plníte, patří k jedné z mnoha předností, kterými hra oplývá. Úplně nejlepší (a asi i nejdelší) vedlejší úkol jsem potkal v Novigradu, kde nějaký náboženský maniak začal zdánlivě náhodně vraždit lidi. Rozplétat, kdo za to může, dělat autopsii v místní márnici, vyslýchat svědky, a hnát se za hrdlořezem, který to pak už hraje na drzouna, a v klidu napíše, kde a koho vykuchá příště, to je taková detektivka, že Sherlock s Herculem Poirotem by jen tiše záviděli.

Kromě hlavních a vedlejších úkolu se můžete věnovat poctivému zaklínačování. Aneb i Geralt si musí vydělat na chleba (nebo kurvy)!  V každé vesnici je tabule vyhlášek, a i když si tam někdy přečtete, že Kunhuta prodává zkažená vejce, takže bacha na ni, nebo že Pepek vybírá kešeně na pohřeb svojí starý bo je chudý jak kostelní myš, dají se tam najít i užitečné informace a právě tyto zakázky – kdy nějaký vesničan chce zabít příšeru, která terorizuje celou oblast.  Jenže většina vesničanů je blba jak necky, a tedy Geralt z nich jen velice obtížně dojí informace, co je vlastně napadlo – protože v závislosti na typu příšery se na ní musí vhodně připravit (více o tom pohovořím při deskripci bojového systému.)

Další typ aktivity, kterou ve hře můžete dělat, je hledání zaklínačského vybavení. Jak jsem zmínil, zaklínači pocházejí z několika škol, kde se naučí cca stejný základ, ale potom se zaměřují na něco jiného – Škola Gryfa se specializuje na Znamení (bude o nich řeč později) Škola Mantikory na jedy, Škola Medvěda na těžké brnění, co unese nakládačku, Škola Kočky zase na lehké brnění, které dodává mrštnost atd. Při svém putování světem budete nacházet plánky, podle kterých lze vykovat části těchto speciálních brnění, většinou je to doplněno nějakým příběhem o jiném zaklínači, který nosil toto brnění, a jak o něj přišel.  Toto speciální brnění se dá skládat do setů – to asi každý zná – čím víc kusů máte, tím více různých bonusů brnění dává – tedy já si většinou vybral specializaci a potom k tomu i příslušný set a vždycky to byla dobrá volba. Těch plánků je asi třicet pro každou zaklínačskou školu – máte základní verzi, kterou pak několikrát vylepšujete, a toto brnění Vás tedy může provázet takřka celou hrou.

Hojně budete využívat služeb kováře nebo alchymisty – Zaklínač obsahuje neskutečný valník rozličných výrobních materiálů a snad ještě více různých plánků, takže často budete kovat, opravovat poškozenou zbroj, míchat a vařit, abyste toho Geralta zase o trochec posunuli.

Na obrovských mapách každé lokace jsou rovněž otazníky – což je znak pro nějaký „point of interest“ – buď je tam silné monstrum strážící poklad, obelisk co přidá jeden dovednostní bod, hnízdo příšer, které musíte zlikvidovat, tábor banditů, osoba v ohrožení, nebo zde leží nějaká indicie pro vykopání pokladu, co se ukrývá někde opodál. Pokud budete chtít v této hře udělat vše, co jsem zmínil výše, připravte se na to, že s hrou strávíte klidně i 120 hodin, je totiž skutečně gargantuovská.

Nyní se dostáváme k systému boje, který sérii Zaklínače odlišuje od jakékoliv jiné hry, a myslím si, že právě bojový systém je jedním z důvodů, proč jsou tyto hry velice populární.

Každý zaklínač disponuje dvěma meči – je to takové jejich poznávací znamení. Meč z oceli je na lidské protivníky, meč ze stříbra je potom na různé příšery. Do mečů můžete vkládat různé runy, které posilují buď schopnosti konkrétní zbraně, respektive amplifikují druh poškození (bonus do krvácení, mrazení, hoření, otrávení) nebo vylepšují další bojový prvek všech zaklínačů – Znamení.

Znamení by se dala označit jako jednoduchá magická kouzla, je jich celkem pět

Quen – Základní obranné kouzlo, vyčaruje okolo Zaklínače magický štít, který zablokuje jakoukoliv jednu ránu.

Igni – Zaklínač z ruky vystřelí ohnivou vlnu proti nepřátelům. Rovněž se dá použít za rozsvěcování či zhášení svíček.

Axii – Zasáhne mysl slabších protivníků a na pár vteřin je omráčí. Používáním tohoto znamení můžete rovněž ovlivňovat konverzace s mentálně slabšími jedinci, kteří Vás například přepadnou v temné uličce s otřepanou větou „Peníze nebo život“ Pokud nechcete, aby alkoholem posilnění odvážlivci přišli o ten život, ale zároveň nejste charita, není nic lepšího než použít Axii, a oni najednou zjistí, že jít domů se vyspat je mnohem lepší nápad, než vyhrožovat Zaklínači, a pokojně odejdou.

Aard – Tlaková vlna, která odhodí vše v okolí, nebo proboří chatrnější zdi. Populární hlavně díky tomu, že po odhození zůstávají nepřátelé na zemi, a pokud jste dostatečně rychlí, prostě do nich zabodnete hladovou čepel a je hotovo.

Yrden – Znamení, jehož základní verze se používá jen proti spektrám. Vyčaruje magický kruh, a když do něj spektru nalákáte, zhmotní se a díky tomu najednou dostává mnohem většího čouda, než když je ve své základní formě levitujícího ducha.

Pokud Vám meče a znamení stále přijdou málo, nezoufejte. Útočný arsenál zaklínače totiž zahrnuje i rozličné bomby, olejíčky, kterými si můžete ten který meč pomazat a dostat bonus k útoku proti jednomu z mnoha typů příšer, nebo rovnou lektvary – kterých je asi třicet a kromě klasických verzí s bonusy do útoku či obrany, zde máme i lektvary co posilují intensitu seslaných znamení, dočasně rozšiřují kapacitu inventáře, či zpomalují čas.

Dále bych rád krátce pohovořil o prvku, který je zastoupen snad ve všech RPG hrách – talentovém stromě.   Ten je rozdělen na čtyři vývojové větve – boj, znamení, alchymii a obecné dovednosti. Dovednostní body získáte zvyšováním úrovně postavy nebo z obelisků nalezených v herním světě.

I v rámci konkrétních vývojových větví si lze vybírat jednotlivé prvky. Například bojová větev je rozdělena dále na posílení meče, obrany, nebo útoku z kuše. Větev znamení je zaměřena na jednotlivá znamení, která díky vložením dovednostních bodů můžete dále modifikovat, snižovat cooldowny nebo zvyšovat intensitu.  Do zelené větve lektvarů patří i vylepšení zmiňovaných bomb nebo olejů. V obecných talentech jsou potom universální věci, které využije každý zaklínač –  Jednorázový bonus k vitalitě, regenerace zdraví přes den a staminy přes noc, trvalé zvětšení kapacity inventáře, či bonus k útoku/účinnosti lektvarů/ intenzitě znamení v závislosti na nošeném brnění.

Je také rozdíl mezi tím, kolik talentů můžete celkem odemknout, a kolik jich můžete mít aktivních. Aktivních talentů můžete mít v základní verzi hry celkem dvanáct, a dále je podpořit mutageny – Tohle už se kostrbatě vysvětluje, ale mutageny padají z příšer, jsou buď modré, zelené nebo červené, a čím více máte zvolených korespondujících talentů stejné barvy, tím větší bonus Vaší postavě a zvoleným dovednostem přináší.

Dalším originálním prvkem v Zaklínači je karetní hra Gwent, kterou si s vámi rádi zahrají v každé putyce, kovárně i vetešnictví. Je to podobné jako populární Magic: The Gathering, a z každého oponenta můžete vydojit karťušenku při premiérové výhře.  Takže když si budete chtít odpočinout od zabíjení monster, hledání Ciri či souložení s čarodějkami či tavernovými harlotami, kartičky jsou skvělá volba. Sice jsem byl líný se je učit, ale díky Pijérovi jsem do toho pronikl a následně jsem spoustu oponentů porazil na hlavu.

Mimochodem, Gwent je dokonce tak populární, že vyšel jako samostatná on-line hra.

Jako správný zaklínač máte i bestiář, kde jsou podrobně popsány všechny typy příšer, jejich silné stránky, slabosti, a jaké znamení či olejíček mu obzvláště zatopí.  Kromě příšer jsou zde v záložce „characters“ uvedeny i všechny hlavní i vedlejší postavy, a jelikož hra je to vskutku kolosální, těch postav je zde celá plejáda. Jelikož na drtivou většinu postav má jakékoliv Vaše rozhodnutí vliv, záložky se poslušně aktualizují, když jste se třeba rozhodl nějak, a za dvacet dalších hodin ta postava v důsledku toho rozhodnutí zemřela.

Zaklínač trojka má asi dvacet různých konců, jelikož spoustu vašich rozhodnutí se promítne až do finálního resumé. Ta hra je temná. Vaše debilní rozhodnutí si vyžerete až do dna. Je to nemilosrdnej středověk se vším všudy – intriky, pletichy, hořící hranice, handrkování s trhovci, stříkající krev, smrtelné chroptění, ale taky hazard, chlast a lehké děvy.

Zaklínač ponechává hráči velkou volnost. Složili jste arcigryfa a lakotné držgrešle z vesnice, kterou sužoval, dovalili jen pár mizerných grošů? Nevadí!  Projděte jejich příbytky a ulehčete jim od stříbrného jídelního servisu, nebo zásob potravin na zimu.

Hra mě bavila víc než drtivá většina čehokoliv, co jsem kdy hrál. Do TOP 10 by se určitě vešla. A to že tam jsou hlavně hry, které jsou staré. Možnosti volby téměř na každém kroku motivují k opětovnému dohrání, protože když Vám zakejhá postava, kterou jste měli rádi, chcete jí příště třeba ušetřit. No a tak v důsledku toho umře třeba nějaká jiná. To je prostě Zaklínač.

Divokej hon nabízí desítky hodin zábavy, napětí a dobrodružství. Tahle hra z Vás vydojí emoce, i kdybyste byl kus šutru. Polákům se tohle vážně povedlo. Některé básně nebo písně z této hry jsem převeršoval do češtiny, ač hra je v české lokalizaci – titulky – a překladatel se s tím leckdy popasoval solidně, přesto jsem cítil, že chci udělat vlastní překlady, věnovat tomu ten čas a pozornost, kterou si poezie v Zaklínači zaslouží. Můžete to najít tady, tady, tady a tady.

Neméně skvělé datadisky budu časem recenzovat samostatně, až se k nim propracuji na PS4.

Závěrem bych chtěl zmínit takovou perličku – Fanoušci Zaklínače jsou obvykle děleni na dva nesmiřitelné tábory. Ono to tak je skoro všude – Volíš Losnu nebo Mažňáka?  Zemana nebo Drahoše?  Se šípkovou, nebo se zelím? Všichni známe tyhle volby. No a tady je Triss nebo Yennefer – obě jsou kouzelnice, obě chtějí Geralta, a obě s ním v minulosti něco měly, a Vy se můžete v kůži Geralta rozhodnout, které z dvojice fešných kouzelnic finálně projevíte své sympatie a které naopak rozdupete srdíčko kovanou patou své zaklínačské škorně.

Já mám radši Triss, ale lidi co četli knížky, vám řeknou, že Yennefer je lepší volba, protože TAK JE TO V KNÍŽKÁCH, ale na to já dlabu. Je to Vaše hra, Vaše rozhodnutí, a Geralt si zaslouží víc, než manipulativní, jízlivou, protivnou, náladovou cácoru, která imrvére nosí funerální barvy a komanduje chudáka zaklínače víc, než americkej drill seržant.

Nebo to můžete hrát na Casanovu a zkusit balit obě, jak jsem řekl…možností je v této hře neomezeně! Fakt si to zahrajte. Tahle hra definuje moderní RPG hry.