Už dlouho jsem nic nenapsal a dneska je to dobrý, dneska by to šlo. Za pár dnů oslavím první výročí solitérního bydlení v krásném bytě po babičce. Kromě vodní dýmky a počítače je tu snad všechno z její éry, hrozně starý věci, který miluju.

Toto první výročí se nese ve znamení dvou věcí: V pátek mě vytopili, což pro mě byla nová zkušenost. Ježíš je pravděpodobně nasranej, že na něj nevěřím ani na ty jeho svátky a dává mi to patřičně sežrat s korespondující tematikou – biblickou potopou. Naštěstí to nebylo tak žhavý, postavil jsem archu…no znáte to, nechtěl jsem toho čtveráka namíchnout víc, kdybych nehrál podle scénáře.

Druhá věc je mnohem závažnější, a kdyby ji věděl Ježíš, myslím, že by byl zase smutný, tak mu ji neřekneme. Moji sousedí si myslí, že jsem gay. (Babička je naprášila, chá chá – tajnůstkářsky sice neřekla kdo, ale podezírám paní Fuksovou) Toto tvrzení je opřeno o neprůstřelnou logiku: Jsem často vídán ve společnosti mužů, které zvu do svého příbytku! Lidé, co obývají tento barák spolu se mnou, se připravovali na důchod, ještě když máma byla copatá školačka, co před tím domem skákala křídou namalovaného panáka, tedy podobně jako babička jejich názory jsou v leckterých otázkách dost černobílé.

Kdybych měl potřebu snažit se sundat tento cejch, řekl bych jim, že jsem měl i spoustu ženských návštěv, kdy přišly (podobně jako ty mužské) na vodní dýmku a archivní rumy. A ne, nezapomněl jsem tam nikde uvozovky, moji sousedi by vám řekli, že je to proto, že jsem gay.

Babička je na rozdíl od nich moudrá a pokroková žena, a určitě ví, že nejsem gay. Proč by mi jinak vlastní rukou psala texty do heterosexuální internetové seznamky?  (Ano, mám to tady před sebou, ne neotisknu to sem, všechno má nějaké hranice, víme?)