Jasný no, je to dlouhý. Ale pokud vás zajímá, jak dopadla moje první domovní schůze v novém bydlišti, čtěte dál! Má to všechno, co má mít správný drama! Expozici, kolizi, kříži, peripetii i katastrofu!

Na popud babičky jsem se zúčastnil dnes premiérově domovní schůze. Nikdy jsem těmto věcem nepřikládal důležitý význam, a nikdy jsem nebyl povinen se jich účastnit, nicméně babička trvala na tom, že musím být informován o tom, co se v domě děje, a že je neslušné tam nepřijít.

Nerad jsem neslušný, tak jsem tedy šel. Můj jediný hnací motor bylo zodpovězení zapeklité otázky, kde sakra je můj přeplatek za roční hospodaření, který jsem v papírové formě obdržel v březnu, nicméně ve formě kešení, která mě zajímá mnohem více, ještě nikoliv.

Psal jsem někdy něco o našem předsedovi? Kdybych ho měl popsat jedním slovem, řekl bych – úředník. Je mu asi 40, bystrý pohled, hranaté brýle, upravena košile, modelový byrokrat. Ale to není negativum, na tuto funkci se hodí parádně. Spolu s ním jsou v exekutivním orgánu SVJ dva místopředsedové, jeho otec a ještě jeden ogárek v podobném věku.

Předseda byl optimista, a přinesl asi deset židli a dlouhou lavici, zatímco se nás ze dvou vchodů sešlo pět.

Náš vchod byl zastoupen početněji, kromě mě přišla blonďatá čtyřicítka, která má být naproti a já si jí pracovně nazval „Síréna“ protože její hlas křičí i když ona nechce. Ale ona nechce málokdy, protože to miluje.

Skoro každý den, když jdu domu, tak oni mají otevřené okno, ze kterého rezonuje: A PROČ JSEM SI TÉ BRALA JÁ KRÁVA DÝK TY JSI ÚPLNĚ K NIČEMU, POVALEČ LÍNEJ Z KOHO SI TY DĚCKA MAJÍ VZÍT PŘÍKLAD atd… ona prostě ječí a vřeští a baví ji to.

Paní Fuksová byla kromě mě a Sirény naše poslední želízko v ohni. Devadesátiletá leč nesmírně vitální dáma, která je best pals s mojí babi a chodí ji pravidelně navštěvovat, pravděpodobně právě nyní hovoří s babi, aby ji poreferovala, že její vnuk svlékl kabát líného apatického povaleče a svědomitě se angažoval v osvíceném domovním kolokviu.

Páni Fuksovou mám rád, přestože právě ji podezírám, že babičce nasadila do hlavy, že „lidí z baráku“ si myslí, že její vnuk je gay, jelikož je často vídáván ve společnosti mužů!

Z druhého vchodu přišla rovněž starší paní, sedla si vedle paní Fuksové a brzy jsme oba zjistili, že k sobě máme velice blízko. Vždycky jsem si říkal, když jsme u nás chlastali do půlnoci, dělali kravál, bordel a brajgl, jestli někdy potkám člověka, který žije za tou tenkou zdí na druhé straně ve druhém domě, a kterého musí moje existence neskutečně srát. Moudří již tuší, ano, to byla ona.

Jelikož moje identita byla záhy prozrazena, (opět díky paní Fuksové) otočila se mým směrem a sotto voce si trpce postěžovala, že po desátý večerní má bejt klid.

Kurva, do jaké jámy lvové jsem to vpadl!

Předsedův papá začal být netrpělivý, a tlačil na synka, „ať začne už tu schůzi, jinak nestihne fotbal“

Byrokrat ještě pár minut vyčkával, a byl odměněn za svou trpělivost v podobě pána, který byl velice starý, a jak jsme měli možnost později zjistit, i velice popudlivý a svéhlavý, jinými slovy díkybohu za něj, aspoň byla prča!

Domkošéfko zahájil seanci, na jejímž úvodu si postěžoval na až komicky malou účast, a začal vyjmenovávat seznam věcí, jenž se povedly, a seznam věcí, jenž se zase tolik nepovedly: (vytopení moji kuchyně, třeba) Dále zmiňoval co je potřeba opravit, a na co potřebuje náš souhlas. (Respektive souhlas vešel v platnost tím, že nikdo nevyslovil nesouhlas)

Celá bžunda trvala asi dvacet minut, ale ten závěr byl nejlepší. Dědeček hříbeček se zaníceně dožadoval odpovědi na otázku, proč má nedoplatek 3000, když roky předchozí měl 1500 přeplatek! Jaká nehoráznost!

Nejdřív se mu snažil předseda vysvětlit, že se vše zdražuje, a že jestli on má stále stejné zálohy, tak prostě padla kosa na kámen a musí si zálohy zvýšit, nebo bezuzdně cálovati na konci zúčtovacího ročního období.

Víte, pane Suchánek, my třeba platíme 80 000 za topení…

Jako… vosumdesát tisíc za byt měsíčně jo?

(unavený výraz) ne… kdekoliv kde jsou stoupačky, to se rozpočítává na celý barák.

No ale já nebudu nikomu jinýmu platit topení! Já si zaplatím svoje!

Pane Suchánek, ale takhle je to nastavené, my třeba platíme i garáže

CO? GARÁŽE? Kdo o to stojí?

Kdybychom neplatili garáže, tak celý první patro by vymrzlo…

To je mi jedno, tam já nebydlím!

Pane Suchánek, běžte si to s nima vyřídit na správu bytovejch jednotek! (to se do diskuze přidal tatík předsedy a tímto začal GRUMPY GLADIÁTOR GRANDPAS SHOWDOWN, kdy si dědkové vjížděli do vla…eh, tedy pleší, protože jeden doplácel víc peněz, a druhej díky němu doplácel na to, že nestíhal čutálisty.

Když jsem si začal zajíždět klíčem pod nehet, znamenalo to, že se do hry zapojila Siréna, a jelikož stála za mnou jako pretorián a její vokál mě pomalu zabíjel, rozhodl jsem se, že raději se budu soustředit na bolest, kterou si působím sám, než na tu, kterou mi působí ona, zvláště proto že ta její byla signifikantně větší.

Rebelující nespokojenec Suchánek byl umlčen spojeným chórem hlasů, a závěrečné komické číslo si nachystala důchodkyně za zdí, která ze sebe umíněné vysypala, že Tomášovi (jméno předsedy) bychom měli být za všechno vděčni, jak se o nás stará, a co všechno pro nás udělal.

No mě to jenom přijde celý divný! Dva roky zpátky jsem dostal patnáct set, no a teď dlužím tři tisíce, že vy si to někde ulejváte!

Pane Suchánku, už třikrát jsme vám řekli, ať svoji stížnost adresujete na správě bytovejch jednotek!

Ale tam já už byl, a nebyl sem moudrej z toho co mi řekli… jako nejsem moudrej z toho co mi vy říkáte teď!

Byla to psina, příště jdu zas.