V poslední době se ve zvýšené míře setkávám s takovým jevem. Jasně, cpu lidem věci, co píšu, to je můj problém a moje obsese, ale místo toho, aby mi napsali – jsem líný to číst, popř. nemám rád poezii jdi s tím do hájíčka, tak vymyslí takový debilní konstrukt, který při bližším ohledání nedává žádný smysl, a hlavně si ještě myslí, jak na mně vyzráli, když si nad tím mazácky umyli ruce jako ten biblický Pilát.

No, hele, ale ne! Tak jsem k tomu vymyslel takové podobenství:

Občas se mi stane, že se někoho zeptám na názor ohledně nějaké básně, a on se mi tento zdráhá poskytnout, jelikož poezii běžně nečte, a tak jí prý ani nerozumí.

Připomíná mi to situaci, kdy bych někomu uvařil jídlo, a on mi řekl, že neví, jestli mu chutná, jelikož on sám jej nevařil.