Pokud jste půvabná inspirativní žena, pracoval jsem s Vámi (a bavilo mě to) , máte narozeniny, odjíždíte na dlouho pryč, nebo mě serete, velmi pravděpodobně o Vás dřív nebo později složím nějaké verše. Tato skupina se po neděli rozrostla i o schopné a nápomocné lidi z oboru IT, konkrétně o Timuru, který kruciálním dílem přispěl k tomu, že mi nepadá internet a můžu si zahrát Call of Duty. Obrázek je ilustrativní – takto podle něj vypadá můj počítač.

Já to nevím, nevyznám se v tom, ale když to říká on, tak to bude pravda – protože na rozdíl ode mne počítačům rozumí!

 

Timura hrdinou

 

Timuro, ty buližníku!

Patří Ti má slova díků

Barevný je zas můj svět

Dík, žes potunil mi net!

 

Sám jsi vážil cestu dlouhou

Abys zjistil za chvíli pouhou

Že můj komp jest nuzný šrot

A měl by zažít z okna hod

 

Už jsem začal kvílet běda!

Call of Duty hrát se nedá

Však Tvé mistrovské odkazy

Spasily mě od zkázy

 

Ač sám jsem na to neměl sil

I klacíka jsi vyprudil

A samo O2, moloch zpupný

Uznalo: zásah je nutný

 

Avšak jejich řešení

„Nalej nám víc kešení“

Vzbudilo mou nelibost

Ale i pozitiv je dost!

 

Nyní frickům solím hubu

Za amíka nebo čubu

Co se toho nebojí

Když přidala se k odboji

 

Jak O2, tak třetí říše

Padá dolů ve své pýše

Takhle legenda začíná

Když objeví se hrdina

 

Tak Ti díky smělý reku

Že zachránils mě od všech vzteků

I zlých korporátních pochopů

Teď mohu zpět dobýt Evropu!