Popravdě jsem doufal, že tohle nikdy nebudu muset napsat. Bohužel vlastní lehkomyslností a neopatrností jsem se připravil o nejcennější materiální věc, kterou jsem vlastnil. Ti, co mě znají a byli u mně doma, tak vědí o co jde. A pochopí i ten obrázek….

Osamělá trojnožka

 

Zbyla jsi mi tady, trojnožko osamělá

Jako prázdná rakev bez umrlčího těla

Jako slavnost vesnická bez cimbálové kapely

Jako narozené dítě, jehož rodiče jej nechtěli

 

Co bych si býval počal, kdybych neměl Tebe

Svou sestru jsi vždy držela, jako titán Atlas nebe

Všemi barvami hrála jsi ze svítící čelenky

Tolikrát spolu jsme hostili Češky i Slovenky

 

Zůstali jsme sami, má trojnožko kovová

Tvou sestru skleněnou včera jsem pochoval

Sám nevím, jestli po ní ze skla přijde jiná žena

Promiň mi moji hloupost, trojnožko opuštěná