Čus čuníci,

To tu dlouho nebylo. Recenze na hru! A dokonce na ps4! Co se bude recenzovat? Novej Assassin´s Creed, tak směle do toho.

Popravdě, jsem nikdy nehrál nic z tohoto univerza, ani jsem neviděl film. Tato série mě zcela minula, a nebýt dvou konkrétních lidí, nikdy bych si tu hru nekoupil ani se o to nějak blíže nezajímal.

Jenže jeden můj kamarád, (oh hai Denny) co dělá herní komentované streamy, to začal hrát, a přišlo mi to zajímavý, a taky jsem si vzpomenul na Andreje Kebluška, spolužáka z gymplu, který nám v hodinách dějepisu velice poutavě vyprávěl o starověkém Egyptě, době, zdejších lidech, bozích, místech, politice a událostech.

Tak jsem si jednoho dne řekl hergot proč ne a koupil to.  Hrajete za postavu Bayeka ze Siwy, což je uzenej egyptskej medžáj (takovej úřední Mirek Dušín s trochou Colomba – každýmu nezištně pomáháte, a je jedno jestli je to Kleopatra nebo ten poslední farmář z nějaký písečný prdele)

Z písečný prdele jste i vy, a když v úvodní animaci vidíte mladýho krále Ptolemaia třináctýho, jak se na Vás při oficiální inspekci Siwy zle zaškaredí, víte, že jste v rejži.

Nedlouho poté přijede do Siwy Order of the Ancients, který chce přístup do nějaký supertajný kobky, a drží Bayekova syna jako rukojmí, jenže chudák Bayek je obyčejnej medžáj, nemá šajna, jak se otevírají tajný hrobky, což nasere ten Order a synka zapíchnou jemu před očima.

A vlastně o tom je ta hra. Takový Kill Bill, akorát tady nemáte Death list five ani hot blondýnku Umu ve žlutý kombinéze s katanou, ale nasranýho egyptskýho týpka, lovícího zlé čuníky z Orderu, kteří můžou za smrt jeho pacholete jenom proto, že jeho lockpicking skill je velká kulatá nula. Každý z členů řádu nosí masku s nějakým zvířetem, takže než budete chtít někoho z nich najít a kuchnout, musíte vědět, kdo to teda vlastně je, a kde se nachází.

Ten Order je zajímavé uskupení – nachází se zde fiktivní i historické postavy, každý má svoje pozadí, motivace a background. Jenom je to trochu takové nesourodé, protože jsou tam Řekové, Egypťani i Římané, a trochu mi to přišlo, jako kdyby si sparťani se slávistama založili tajný bratrstvo, přibrali pár ogarů z baníku a korunovali to nalitím Karla Čurdy. Navíc někteří členové jsou podržtašky, jiní jsou middle level guys, co spravují jedno město nebo provincii, a potom je tu i pár skutečně velkých politických ryb. Pointa toho řádu je stát v pozadí a z faraóna, kterýmu teče mlíko po bradě, si udělat svojí loutku.

Začínáte v Siwě, kam jste odcestovali po zabití prvního z maskovaných zmrdečků, a ta hra Vás ze začátku velice milosrdně vodí za ručičku – jak se chodí, jak se bojuje, co všechno můžete s medžájem dělat.

A je toho hafo!  Můžete nosit dvě zbraně, mezi kterými lze přepínat během boje. Stejně tak mít dva luky, (více o nich později) a tradiční vrahounskou vystřelovací kudlu. Rovněž si lze opatřit různé zlotřilé vychytávky jako zápalné bomby nebo uspávací šipky.  Také máte velice užitečnýho ptáka, a tím myslím orlici jménem Senu, která funguje jako osobní surveilance dron. Potřebujete zabít kapitána pevnosti, a ukrást dokumenty? Vypustíte Senu nad cílovou oblastí, a ona Vám je označí. Pokud do ní budete investovat pár boďasů v talentovém stromu, dokonce Vám pomáhá v boji, a vytrvale opruzuje nešťastné vojáčky, kteří máchají rukama a snaží se jí odehnat jako otravný hmyz, než ukončíte jejich trápení vnořením čepele nějaké ze spousty dostupných zbraní do jejích útrob

Nakousl jsem talentový strom, tak se na něj pojďme podívat blíže.

Za každý level a za několik aktivit ve hře dostáváte dovednostní body. Sympatické je, že i po dosažení maximálního levelu můžete dál získávat zkušenosti, a dál dostávat body – pro jejichž zisk je potřeba nasbírat stejné množství zkušeností, jako jste potřebovali na poslední level, ale pokud jako já budete procházet podrobně každou lokaci, dostanete bodů ještě spoustu.  Na některé schopnosti stačí jeden bod, jinde potřebujete dva nebo tři.

Své body můžete investovat do jedné ze tří dovednostních větví:

Warrior: Klasický bitkař na blízkou vzdálenost, disponující spoustou sympatických schopností k odemknutí, jako je úder štítem, těžký útok sloužící k rozražení štítové obrany či moje oblíbená věcička – vyrvat zbraň protivníkovi, kterému dal tento život sbohem a šáteček, a hodit ji po někom, kdo stojí opodál, a jenž ho bude promptně následovat.  Navíc máte jěště schopnost jménem overpower attack – útok se speciální animací, který se odemkne tím dříve, čím více do soupeřů budete rubat.  Jedna z posledních schopností v této dovednostní větvi Vám dá tento útok rovnou na začátku každého boje, což je v kombinaci s hozenou zbraní obrovská výhoda a mínus dva protivníci hned na začátku boje.

Druhů zbraní máte celou řadu, meče rovný, krátký i zahnutý, palcáty, hole nebo obouruční sekery. Všechny zbraně mají krásné animace a každá je dobrá na jiný způsob boje.

Hunter:  Nejste velkým fanouškem boje tváří v tvář, váš ideový vzor je Adam kempící se snajperkou ve křoví, a v řeckých bájích jste vždycky měli radši Artemis než Achillea? Chcete si vylepšit svýho ptáka víc, než nabízejí reklamy na porno serverech?  Potom je tohle strom přesně pro Vás!  Zde si vylepšujete luky, které se dělí na čtyři typy: Hunter bow je totální klasika, čím více napnete, tím větší zranění, predator bow je taková egyptská odstřelovací puška, při zásahu do hlavy je vymalováno, a po vylepšení můžete tento šíp i ovládat jako naváděnou střelu, warrior bow je luk co naráz vystřelí pět šípů a z vašeho oponenta udělá ježečka, popřípadě jehelníček, no a nakonec light bow je takový starověký předchůdce gatlingu – v rychlém sledu vystřelí 5 šípů za sebou.

Kromě luků zde můžete vylepšovat i tichý zabíjení a taky Senu, právě aby se zapojovala do boje, nebo pokud třeba sleduje konvoj, určí Vám i trasu, kterou se bude ubírat.

Seer:  Větev zaměřená na různé pasti a udělátka, například jedem napustíte mrtvolu, hodíte na koníka, a nasměrujete ho do nepřátelského kempu, aby měli hoši nějaké povyražení. Můžete je zapálit předchůdcem Molotovova koktejlu, uspat šipkou, nebo nadrogovat čuníka, aby bojoval pro změnu na straně klaďasů. Další vylepšení Vám dovolí déle držet dech pod vodou, posouvat čas, donutit ty šejdíře obchodnický, aby pustili i podpultovky, nebo si od nich koupit materiály na craftění. Je to taková všehochuť.

Čímž ladně přecházíme k další sekci  – inventář. Zde není tak podrobný – můžete mít na sobě dvě zbraně na blízko, dvě na dálku, štít a udělátka. Potom máte několik slotů, kde je toulec, brnění, vystřelovací čepel atd, a tyto věci neměníte za lepší, ale vylepšujete s pomocí šesti dostupných surovin – 3 druhy kůže, 2 druhy kovu a dřevo. Suroviny sbíráte v truhlách z pevností, můžete přepadnout konvoj nebo lodičku, která je převáží, lovíte zvířata, nebo si je v omezeném množství můžete koupit, pokud máte tu dovednost. Každá z těchto věcí má asi sedm stupňů vylepšení, cena se postupně zvyšuje.

Stupně kvality u předmětů jsou tři – modrý, fialový, žlutý – z toho žlutý předmět je legendární, a většinou má jednu nebo více schopností. Jako naprostou skvělou inovaci hodnotím fakt, vylepšování zbraní: Našli jste legendární sekeru, na dvanáctou úroveň, se kterou jste decimovali Egypt více než sedm morových ran? Udělali jste s ní spoustu dalších úrovní, ale nyní už jí došel dech? Nevadí, skočte za obchodníkem a on jí vylepší tak, aby korespondovala s Bayekovou stávající úrovní.  Výborný zlepšovák!

Co se týče vzhledu, můžete si Bayeka trochu upravit, rozdělil bych to do dvou hlavních kategorií – lumberjack a babyface.

Dostáváme se k největší přednosti této hry. A to je prostředí, které mě skutečně uchvátilo. Skutečně jsem měl celou dobu pocit, že JSEM v Egyptě. Mapa je obrovská, a poměrně věrohodná.  Memphis nebo Alexandria jsou nádherná města, kde je život, který Vás naprosto pohltí, a Vy se cítíte být jeho součástí.  Potkáváte davy na tržištích, kněze vykřikující modlitby a oslavující božstva, ukřičené prodejce, veřejné řečníky, lidi při běžné konverzaci, či policejní hlídky na koních. Výsledný dojem umocňuje ještě fakt, že téměř kamkoliv se dá vyšplhat.  Všechno co uděláte, má nějaké následky. Stalo se třeba, že jsem na konci vesnice zajebal agresivního hrocha zápalnými šípy. Šla okolo roba a chytla jí róba, (ta čestina je stejně krásná) tak tam chvíli vesele plápolala. Hra pružně reaguje na to, co jako Bayek uděláte. Pokud podlézaví patolízalové vychvalují nějakého čuníka, kterého potom sejmete, z ulic se následně ozývá truchlení. Prostředí měst a vesnic je skutečně velice realistické.

Další věc, kterou chci vychválit, jsou questy. To, že hlavní úkolová linie musí být zajímavá a chytlavá je jasný, jinak by to nikdo nehrál, na tom to celé stojí, ale moc mě potěšilo, že i vedlejší úkoly jsou originální, poutavé a někdy Vám vykouzlí i úsměv na tváři. RPG žánr se už před pár lety osvobodil od questů typu: „přines deset lemuřích předkožek, a protože Ti to šlo tak dobře, tak jich přines ještě patnáct“

Ne, zdejší úkoly Vás bude bavit plnit, a budete je chtít plnit i po tom, co tu hru dohrajete, protože jich je tam skutečně požehnaně. Hru jsem dohrál se 125 splněnými úkoly, a to některé z nich byly poměrně dlouhé, a téměř všechny velice zajímavé.  Namátkou:  Bayeka kontaktuje řecký geograf, kterému byly odcizeny mapy.  Vystopujete skupinku sirotků, kteří mapy ukradli, jenže oni vám řeknou, že banditi jim unesli jejich ochránce, tak chtěli mapy prodat, aby ho mohli vykoupit. Tak jdete do kempu banditů, pobijete je, a osvobodíte jejich ochránce – což je… pes. Psa přivedete dětem, mapy vrátíte, geograf chvíli hartusí, ale nakonec je za děti rád, protože mu slíbí, že ho odvedou do Memphisu.

Nebo žena běduje, že její manžel byl unesen. Najdete ho ožralýho na ostrůvku uprostřed moře, jak si povídá s krokodýly. Když ho přinesete zpátky, zjistí se, že manžel se ožral proto, že dotyčná žena ho do toho sňatku donutila proto, že byl bohatej a proto, že měl čepel jejích bratrů na hrdle, a že s ní vlastně vůbec být nechce. Brašiny následně vykydlíte.

Některé úkoly jsou na pokračování, a mají zajímavé dějové zvraty:

Místní kněz má problém. Jeho motivačního bubeníka obvinili z krádeže, kterou neudělal, a do jeho chrámu přestali chodit lidi. Když zachráníte chrám i bubeníka, kněz se osmělí a chce po Vás šlohnout vozejk se zeleninou, který drží v pařátech místní vrchnost, aby nakrmil chudý. Uděláte to pro něj, jenže přiletí další quest, kdy mu napruzení papalášové jdou po kejháku, a tak musí vzít roha, a prchnout z města, samozřejmě s Vaší pomocí.

Líbilo se mi, jak jsou NPC inteligentní. Pokud si přivoláte koně nebo velblouda, a někdo Vás doprovází, automaticky nasedne taky. Pokud nemůže chodit, hodíte ho na zvíře jako pytel brambor a odjedete středem. Fakt super!

Pokud nechcete dělat questy, je zde pořád obrovská spousta možností, jak se v tomto velkém světě můžete zabavit. Každá mapa obsahuje určité množství otazníků, které se po přiblížení k nim mění v konkrétní event, za jehož splnění dostáváte další zkušenosti. Můžete si tedy odemykat další waypointy na výškových budovách (a pak z nich elegantně skákat) prozkoumávat chrámy a potopené vraky, dobývat menší či větší vojenské pevnosti, hubit havěť – supy, lvy, leopardy, hrochy, krokodýly a další v jejich doupatech, přepadávat obchodní lodě, bojovat v arénách nebo si to rozdat s válečným slonem.

Po dosažení desáté úrovně a zabití jednoho konkrétního protivníka naserete Phylakytaie (což jsou elitní lovci lidí, kteří si jezdí po světě a kromě obdivování místní scenérie se Vás snaží sundat, a pokud vyvoláte v nějaké oblasti poplach, buďte si jisti, že do pár minut se tam zjeví Phylakytai a bude zle prudit. Pokud má vyšší level než Vy, tak utečte – párkrát mě zabil na ránu. V pozdějších fázích hry, kdy je Bayek silnější, už na něj můžete vyzrát, přepadnout ho někde v osamělém koutku, zasypat ho šípy a potom dorazit overpower útokem. Občas se mi stalo, že tohoto čuníka přepadli rebelové z nedaleké vesnice a já ho jen dorazil, nebo naopak, že se připojil ke skupině vojáků a byl ještě silnější. Z každého padne legendární item na jejich úroveň, jen je škoda, že se neobnovují a že jich je asi jen 8 nebo 10, a když je zabijete všechny, další nepřibydou. Mají unikátní jména, většinou ve spojitosti s bohy nebo faraóny – Ptolemy‘s fist, Bane of Hathor, Ra’s Mercy a podobně.  Když je sejmete všechny, odemknete speciální kostým.

V Gíze můžete navštívit hrobky, které jsou opět moc hezky zpracované, a když v jejích útrobách naleznete prastarou destičku, máte další dovednostní bod. Hrobky jsou věrohodně zpracovány, uvnitř je vždycky několik svitků, které se vztahují ke konkrétnímu panovníku a době jeho vlády.

A protože jsem tuhle hru doteď jen chválil, je na čase zmínit i něco co se mi nelíbilo, a to zrovinka navazuje na ty hrobky. Svět Assassins Creed (Jak jsem se poučil četbou na internetu) je v podstatě svět jaký známe, akorát některé dějinné události jsou zde zmíněny jinak. V podstatě za každým atentátem na známou osobnost stál někdo z tohoto hnutí, které zároveň bojuje proti zlu v podobě Order of Ancients (zajímavý název, z hlediska toho, že je jako Bayek začnete systematicky hubit od začátku hry, nemyslíte?) kteří se potom stanou templářema, zednářema, a v dnešní době by je asi představovala skupina Bilderberg, já nevím, přijde mi to přehnaný, ale tak pokud chcete hrát za shady zabijáka, asi je potřeba okořenit děj koňskou dávkou konspirace.

Proč o tom mluvím. Vedle faraonských hrobek jsou totiž takové nadčasové emzácké monumenty,  které přehrávají zprávy, a které vytvořilo Isu – což jsou entity, co přišly na svět před lidmi a… no něco jako bohové. Takže prostě prozkoumáte hrobku, kde si přečtete, jaká byla vláda faraóna Smenkhara, vidíte všechno to bohatství, které mu navršili k nohám, mumie jeho věrné stráže, která loajálně odešla na onen svět s ním, no a potom ujdete pár kroků, a tam je prostě tenhle vysilač z neznámýho kovu, kterej se pateticky dojímá nad tím, jestli realita je skutečná, Schrodingerova kočka je fakt mrtvá, nebo jak se asi mají lidi v Los Angeles.

A vy tam stojíte a víte hovno, a ta věc žvaní třeba 8 minut pseudofilozofickej balast, že by páprdové na fakultě humanitních studií radostně zahýkali, kdyby to četli. Já jsem nehýkal a radostnej jsem taky nebyl.  Tahle věc jde do úzké spojitosti s ještě jednou věci – Všechno co prožíváte, jsou Baykovy vzpomínky, a kromě něj hrajete občas za Laylu, což je archeologická robka narozená v roce 1984, co našla Bayeka a jeho ženu Ayu jako mumie, a vlezla do takovýho stroje, díky kterému prožívá ty jejich vzpomínky. Zlá organizace se tomu samozřejmě snaží zabránit. Těch prostřihů do přítomnosti je tam málo, nejsou dlouhý, a tím, že neznám nic z ostatního AC jsem je moc nechápal a otravovaly mě. Přišly mi bezdůvodný úplně stejně, jako ty velký obsidiánový užvaněný kostky vedle místnosti faraónovy mumie.

Asi to má nějaký smysl, z hlediska celého tohoto světa, mně ale unikal, a nepotřeboval jsem to v té hře. Naštěstí to tam není nějak násilně protěžováno, a pokud neprohledáváte ty hrobky, ani na to nenarazíte.  Proč další bohy, když parta kolem Amona, Sechmet, Bastet, Hora, Chnuma, Sutecha, Sobeka a dalších je fakt dobrá, poutavá, zajímavá a pro život obyčejných Egypťanů zásadní.

 

Ještě pár slov k tomu příběhu. Pokud mu odpustíme nějaké historické nepřesnosti nebo přímo výmysly, a protože to je alternativní universum, tak s tím nemám problém, tak je fakt dobrej, a přestože na začátku se jako Bayek (a v pár scénách jako jeho egyptsko-řecká hot manželka Aya) vydáváte na cestu pomsty, postupně jste vtaženi do děje na nejvyšší úrovni a rozhodujete o spoustě věcí, ač je příběh lineární a nemůžete jej ovlivnit a konec je pouze jeden.

Bohužel ten konec, ač je tam velice dobře znázorněno založení bratrstva vrahů, mi přišel uspěchaný, ani nepotřebujete mít maximální level na jeho dohrání, a pokud se těšíte, že poslední boss okusí sílu vašich legendárek, co jste si poctivě nasyslili, taaaaak ne.

Finálního bosse totiž musíte porazit jako Aya, která je pro boj stejně dobře vybavena, jako já pro přežití na polárním kruhu. Má dva ubohý nožíky, kterým by si ani neukrojila chleba nebo neotevřela pikslu s rybičkama, a tedy trvá drahnou dobu, než nařáchlého ogárka sundáte., jelikož jste pro něj stejně nebezpeční jako košík s koťaty. Ale i ten dokáže vystrčit drápky!

Na lovení nezbedů z Řádu jsem miloval, že bylo potřeba nejdřív zjistit, kdo to je, nějak blíž se k němu dostat, vyžádat si pomoc od místních, respektive je k té pomoci přesvědčit něčím, co jste pro ně vykonali, potom ty čuníky vylákat a picnout, ale konec této hry je ve stylu – ok tak zbyli tady tihle dva. Je to tenhle a tenhle. Ok lets kill those mofos. Ten konec nebyl vyloženě mizernej, ale šel teda udělat lépe.

Popravdě mi vůbec nevadilo hrát za Bayeka, ač většinou rád hraju za samice (je na co se koukat) ale protože naprosto všechny dialogy ve hře jsou namluveny a mimika nebo pohyby všech postav jsou bravurně zvládnuty, užil jsem si to i za stínového mouřenína.

Soundtrack je skvělej. Moc se mi líbil. Není sice tak dominantní jako v Zaklínači, ale báječně tu hru a její místa podkresluje, a když mi vypadl zvuk, hned jsem si toho všiml.

Hra disponuje možností (bohužel, jak je tomu v dnešní době zvykem) směnit peníze za jewcoins, a prostřednictvím jewcoins koupit zbraně, úpravu vzhledu, suroviny na craftění, nebo season pass.  Velice sympatická je ale skutečnost, že pokud tak neučiníte, nejste ničím postiženi, znevýhodněni, a ta hra vás nekope do koulí za to, že do ní nechcete investovat víc peněz.

Součástí každé obrazovky, během které se hra nahrává, jsou „tooltips“ které upřesňují herní mechaniky, vysvětlují historii a pozadí postav, nebo jsou vyloženě historicky zaměřené na skutečné události z té doby – toto hodnotím velice vysoko, jelikož jsem se spoustu nových věcí dozvěděl. Hodně dobrá práce.

Celkový hodnocení:  Hra mě nadchla, velkej a krásně zpracovanej otevřenej svět, kde se můžete fakt vyblbnout, spousta zajímavých úkolů, krásná grafika i soundtrack, slušnej příběh s trochu uspěchaným koncem a pár věcí, které by mi rozhodně nechyběly, kdyby tam nebyly – ale není to nic, za co bych tu hru měl zatracovat. Ta hra poskytla více než 70 hodin zábavy, a za těch 70 hodin jsem dohrál všechny hlavní i vedlejší úkoly, objevil celou mapu a vyřešil všechny eventy na mapě.

Na stupnici, kdy nejvíc je nezbednej čuník z cukrkandlu a nejmíň tanga Venduly Veselý s leopardím vzorem to dostává Rojkovy oblíbené púkance, což rozhodně není málo.

Tak dík za přečtení, a zase příště. Mám pár věcí v hlavě, co chci dohrát a pak o tom napsat, máte se na co těšit.

 

Ps: Jako bonus pro lidi, co dočetli (případně doscrollovali) až sem, dávám kozy. Myslím, že dobrej bonus. Tohle je k vidění v té hře docela často, egyptský děvečky se prostě nestyděly.