Ahoj čuníci,

 

Konečně jsem se dokopal k tomu napsat recenzi na asi nejlepší koncert letošního roku – tedy alespoň pro mě, a že jsem letos už na pár byl.

 

Nebudu popisovat, jak jsem čekal 40 minut na Artyho a Míšu, a dalších 20 na Timuru (kterej dostal zadarmo můj druhej lístek! 😀 !!! ) a Elišku, protože bych potom nerecenzoval samotnej koncert, ale prašivou iresponsibilitu nedochvilných humanoidů, na druhou stranu je pravda, že se Letňany už dobré tři hodiny před začátkem koncertu změnily na Norimberk třicátých let a nekonečné davy lidí proudily do narychlo vystavěného komplexu v sousedství letňanského výstaviště.

 

Ještě než začnu s popisem koncertu, nesmím opomenout jedno humorné preludium, které předcházelo samotnému koncertu. Vladěnka a velečuník Roman, moji drazí kolegové z Coly, měli jít na koncert s námi, ale nakonec to zapekli (maxima culpa!) a mě se otevřel přístup k dalším dvěma lístkům zadarmo. Zkusmo jsem obepsal a obvolal pár lidí, ale znáte to – 90 procent úspěchu je ve správném načasování a tohle načasování bylo mizerný: každej někam jel, odněkud se vracel, měl vyplej nebo už měl dohodnutýho něco, co se nedalo zrušit. Napsal jsem tedy Vladěnce, že na tom nebudu sedět jak žába na prameni, že jsem nikoho nesehnal, ať to udá někomu v Cole.

 

Ovšem nejvtipnější bylo, kolik kyselých obličejů jsem obdržel a jaké expozici koncentrovaného hejtu jsem se vystavil, když jsem neprozřetelně před některými lidmi zmínil, že jsem měl přístup k dalším lístkům! 😀 (respektive oni si to řekli navzájem)  Náhle jsem se stal terčem plamenné filipiky od lidí, kterým jsem tuhle informaci neposkytl, protože ONI by určitě šli! How insensitive of me!

 

Alespoň vím, že příště… příště se vyseru na všechny a budu mít svatej pokoj. 😀

 

No ale ke koncertu – co bylo super, byla organizace (na rozdíl od Zimmera) – přestože tam bylo podle oficiálních odhadů 50 000 lidí, netvořily se u vstupu nijak drakonické fronty. Stánky prodávaly pivo v poměrně vkusně vyvedeném kelímku s motivy kapely (který byl mnohem kvalitnější než to pivo) a z jídel takové ty festivalové klasiky – párky, burgery, tortilly apod. Byla tam nějaká předkapela, ale kromě pár lidí ji nikdo nevěnoval moc pozornosti, Timura je překřtil na pejsek a kočička revival, a většina lidí strávila minuty před zahájením koncertu snahou o zisk dobrých fleků. Nakonec jsme se postavili z levé strany pod boční podium, což byla dobrá místa, nikdo se na nás nemačkal a vidět bylo v rámci možností dobře. Arty se smál, že před lety, kdy jsme tam brigádničili na parkovišti, tam seděl a chlastal, a teď tady zase….sedí a chlastá.

 

Z minulosti jsem slyšel o této kapele a zvláště Axlovi (frontman) různé zvěsti ohledně zrušení koncertu po 5 minutách, pozdních příchodů třeba o 3 hodiny ( moje denní toleranční kvóta pro toto byla už více než vyčerpána) ale byl jsem (nejen já) příjemně překvapen, když snad na minutu přesně celá kapela vtrhla na pódium s hitem Its so easy a začala parádní show.

 

Z původní sestavy byl zpěvák a ústřední postava Axl Rose, geniální sólový kytarista Slash, který se do kapely vrátil cca před rokem, a basák Duff McKagan, tohle trio doplňoval bubeník, další kytarista a takova mladá roběna co hrála na klávesy a vypadala jako Corpse Bride Tima Burtona.

Nevím, kdy naposledy se mi stalo, aby koncert trval tři hodiny, a kapela v tomto čase zahrála všechno, co jsem chtěl. Jakože úplně všechno co jsem chtěl. Výčtem:  Geniální rockovou baladu Estranged, Knockin on heavens door, Welcome to the Jungle, Paradise city, Live and let die, Civil War, Sweet Child o’ mine, Patience, Dont cry, Night train, You could be mine, a spousta dalších ale pro mě nejlepší moment celého večera byl, když si Axl sedl ke klávesám a začal zpívat

 

When I look into your eyes
I can see a love restrained
But darlin‘ when I hold you
Don’t you know I feel the same
Nothin‘ lasts forever
And we both know hearts can change
And it’s hard to hold a candle
In the cold November rain

 

Axlovi to fakt zpívalo celý koncert dost dobře, a po pódiu lítal jako blázen, na to, kolik mu je a kolik toho profetoval, jsem čekal, že to zapíchnou po hodině a půl, protože budou vyflusaní.

Slashova kytarová sóla, ať už k jednotlivým písním nebo jako samostatné kusy byla skutečně velmistrovská (a to Timura i Arty hrají na kytaru – ti to museli posoudit ještě mnohem lépe) a i zbytek kapely přispíval k tomu, že jsem brzo zapomenul na hodinové čekání a davy, ale užíval si zážitek, na který naopak velice dlouho nezapomenu…

 

Když se setmělo, přidala se pořádná světelná show a dokonce i ohňostroj, jako přídavek zahráli hned šest songů, z nichž tři byly Patience, Paradise City a Dont Cry, takže tradiční český divák co odchází, když kapela chvíli není na jevišti o tohle přišel a dobře mu tak, ať shoří.

 

Nevím, co dál bych napsal, představa v plamenech roztékajícího se tuzemského hulvyho s popáleninami třetího stupně za předčasné opuštění takové úžasné události mě natolik zaujala, že mi to odklonilo myšlenky, ale hlavně – myslím, že všechno co jsem chtěl jsem napsal, a o cestě zpátky, kdy Timura zavolal uber ukaso, které netrefilo z bodu A do bodu B ani psát nebudu, ať shoří vedle těch diváků i se svoji čtyřkolovou plečkou.