Ahoj čuníci,

Následující řádky budou popisem již třetího ročníku akce jménem Blizzcon, kde se sejdeme s bývalými kolegy z Coly v hojném počtu, a koukáme co nového vzniklo v jedné z nejpopulárnějších herních společností – Blizzard Entertainment, která má na svědomí legendy herního průmyslu, jako série Warcraft, Starcraft či Diablo, World of Warcraft, a z doby poměrně nedávné pak Heartstone, Heroes of the Storm a Overwatch.

Neřeknu vám nic o tom, jaký byl první ročník, jelikož na mě ti bídáci zapomněli, a já jsem se poeticky vybrečel tady.  Můj patetický veršovaný žalozpěv dojal osazenstvo natolik, že se uvolili to vloni udělat u mě, někdo koupil virtualní ticket, jedli jsme, hráli na kompu, a koukali na blizzcon. Super to bylo.

Letos to bylo opět u Ondry Kyzeka v Milovicích, který strategicky koupil ticket, zásoby všech možných křupek, chipsů, načos a pizzy, a takticky poslal manželku a dceru na místo jakékoliv, ale jiné.

Na akci jsem cestoval s Kubou Forejtem, slavnějším jmenovcem haněného hradního protokoláře, díky kterému mám ikonku Sáry Kerrigenový před mutací ve Starcraftu dvojce, protože bez něj bych tu poslední misi na Brutal obtížnost nikdy nedohrál, zatímco on to zvládl s jedním dítětem na klíně a druhým za krkem, jak ho znám.

S Kubou jsme vyráželi později než zbytek, takže jsem z Blizzconu stihl oznámení nového datadisku Battle for Azeroth, které bylo doprovázeno skvělým novým cinematicem, oznámení Classic WoW serveru, které má ke hře zpátky přitáhnout veterány, jenž si k hře vytvořili silný vztah, který ale byl časem zpřetrhán dalšími a dalšími datadisky a nepopulárními herními mechanikami.

 

Blizzard rovněž oznámil do svojí hry Heroes of the Storm uvedení Alexstraszy, která vzácně spojuje hned  čtyři věci, který mám rád – červenou, elfky, draky a kozy, jelikož je to velkej červenej drak, kterej se dokáže změnit v kozatou blood elfku. Blizzard chce, aby Heroes of Storm hrálo víc lidí, a implementací ikonické postavy ze svojí další hry – World of Warcraft – toho poměrně snadno dosáhne.

 

Co se týče Starcraftu, zde přidají dynamicky destruktivní duo Mira Han a Matt Horner, které budete moci ovládat v kooperativním módu jako commandera.  Mira Han je taková bláznivá mercenary roba,  Matt je ušlápnutý, předpisový a korektní admirál bitevní lodi Hyperion, a sňatek s Mirou vyhrál po jedné propité noci v kartách, tuším, a od té doby se zoufale snaží dělat, že tam v životě nebyl, a ta částka taky nesouhlasí.

 

 

Takže díky Blizzarde, zase nevím, co mám hrát dřív, zase budu hrát všechno, a můj status asociála se dočká šlechtického titulu.  Hmm… i když vlastně…. Už aby to bylo! 😀

 

Kuba se pro mě stavil až před dům, což mě vede k myšlence, že by si měl založit firmu, pojmenovanou nějak jako… „Full Service 48“  – pokud chcete vyhrát misi, koupit flašu Jelzina, nebo odvést na akci za prahu – I am your man! A vskutku, za méně než hodinu jsme byli na místě, a to jsme ještě zvládli okružní a vyhlídkovou jízdu po Milovicích.

Po příchodu a přivítání od Ondry, dvou Pavlů, Jardy a „Salty“ Petra (všichni bývalí IT guys z Coca Coly, kromě jednoho z Pavlů, který je Ondrův bratranec) jsme si dali pár kousků pizzy, pár plzní, brambůrky, a Kuba namíchal úžasný elixír – mandlový tuzemák s vaječňákem a trochou jablečnýho Jelzina. Nikomu se to nechtělo pít, ale pak jsme tomu udělali kampaň, dali tomu chytlavý název bída s nouzí a ten prachmizernej utrejch šel najednou na dračku.

Do toho se úporně mydlili Korejci ve Starcraftu dvojce, takže rozhodně bylo na co koukat, a po dalších pivech a bídách jsem spokojeně usnul, což přivedlo Kubu a Pavla do stavu koncentrovaného neštěstí, protože zatímco ostatní se ke spánku uchýlili do ostatních pokojů, černý Petr (ne Darsa) zbyl na tyhle dva čuníky a z mého chrápání byli tak nenadšeni, že jsem byl necitelně probuzen, abych jim tímto zhůvěřilým aktem poskytl alespoň 20 vteřin na usnutí.

Druhý den jsme měli spoustu času, než začnou finálové přenosy, takže jsme kromě pití a jidla svůj čas věnovali ještě hraní.

Hra, která dominovala pomyslnému žebříčku popularity se jmenovala Overcooked, a byla o tom, že každý hrál za kuchaře ( mohli jste si vybrat ženskou, negra, psa nebo nějakého tchoře) a cíl hry bylo udělat jídlo podle objednávky, což zní tak suše a nevýrazně, že to naprosto pomíjí nejzábavnější prvek celé této hry: kooperaci a komunikaci.

Tedy celý proces spočíval v tom vybrat suroviny ze skříně,  odnést je na prkýnko, tam je nakrájet, přidat do hrnce nebo na pánvičku, uvařit/osmažit, kydnout na talíř a odnést na výdej. Potom bylo potřeba ještě umýt prázdné talíře a pokud jste jídlo připálili a kuchyni zachvátil požár, bylo potřeba tento uhasit hasičákem. Nejhorší věc, kterou jste tedy mohli udělat ( ale zároveň upgrade celé hry na Hardcore mód) bylo vyhodit milej hasičák do koše, protože co peklo schvátí to už nenavrátí, a cokoliv putovalo do koše tam taky zůstalo. Dlužno podotknout, že koš se povětšinou zlomyslně nacházel vedle okénka na výdej hotových pokrmů, a občas se stalo, že někdo provinile zakňoural „kluci já jsem ten hotovej burger právě vyhodil“

Pohled na partu třicátníků, kterak smaží simulátor kuchyně byl k nezaplacení a podobně jako ve skutečné kuchyni, i zde občas vládl stres a chaos. Navíc zde s přibývajícími úrovněmi přibývaly i rozličné neplechy – zemětřesení, krysy, zúžené koridory pro manévrování, apod.

Cibuli! Potřebuju cibuli! Nedávejte sem rajče, těch máme hodně!

Někdo sundejte z pánvičky to maso, jinak to celý blafne!

Kurva, jaktože tu nejsou žádný talíře? Negr, šup ke dřezu! A pak se vrať ke krájení! ( Negr vždy dostal korespondující práce)

Neee, tenhle hamburger byl bez salátu! Posrali jste to!

Hele chytlo mi to! Přineste někdo hasičák! Kurva, ten požár se nějak šíří!

Byla to fakt sranda. Další hry, co se těšily velké oblibě byla Broforce, taková 2D střílecí plošinovka, kde jste mohli hrát za Ramba, Robocopa, Terminátora, Indiana Jonese, Nea z Matrixu, Ellen Ripley, a spoustu dalších akčních hrdinů. Úroveň mortality byla značná, takže se nám většinou podařilo vyzabíjet navzájem, když jsme v důsledku zběsilé palby uvolnily zbloudilý balvan, který rozdrtil spřáteleného hrdinu.

 

Zvláštností této hry pak bylo modifikace u jmen hrdinů – všude bylo někde zakomponováno slovo BRO, tedy Rambo byl Rambro, Conan Bronan, a Chacka Brorrise pochopí taky všichni. Nejlepší nick byl ale Bronan the Brobarian 😀

Kluci pak hráli nějakou další střílečku, tentokrát 3D, kterou jsem téměr celou prospal.  Jediné, čeho jsem si všiml, byl Pavlův maniak co házel sekery a úchylně se smál, a něčí hot roba se sniperkou.

Zábavná hra byla rovněž s nějakými křižáky, kteří uměli sekat i ovládat magii, ve stylu starého Golden Axe, zvláště, když jsme rozjebali Bosse a pak se pustili do boje mezi sebou, aby se určilo, kdo se bude muchlovat s princeznou.  Forejtík si udělal tanka, a asi třetího bosse si bohorovně vysóloval za nadšeného ryku dávno zkaputělých spoluhráčů.

Jenže to už začal druhý den Blizzconu, kde jsme se dívali hlavně na Starcraft.   Sádelnatý Mexičan, který se zázrakem probil do užšího výběru si sbalil svých 5 Burritos a sombréro k tomu, protože první Korejec si s ním vytřel řiť. Následovala bitka Korejců proti sobě, a do finále se probojovali dva korejští zergové.  I když Starcraftu do hloubky nerozumím vůbec, podívaná to byla pěkná, a i pro diletanta to bylo okulahodící.

Další den se už tolik nepilo, protože nebylo moc co, kromě nekonečné zásoby piva, o které se zasloužil bratranec Pavel, si ještě Kuba s druhým Pavlem koupili rum, ale měli velký voči, protože jim spousta rumu ještě zůstala. Objednali jsme si další maxi pizzu, takže ji nechci nějakej pátek ani vidět.

Tentokrát snad nikdo ani nefňukal, že se nevyspal kvůli chrápání, a navíc všechnu sůl posbíral Darsič se svými výroky typu Linkin Park měli jedno dobrý album,  a celej Blizzcon je o hovně, protože na Diablo jsou dva mrzký panely taktéž o hovně (v tomto měl výjimečně pravdu) Salty Darsič is Salty, all right 😀

Celý Blizzcon hodnotím velice kladně, speciální díky patří Pavlovi Kyzekovi za odvoz až před dům, a Kubovi za odvoz k Ondrovi a za nákup, který realizoval i za mně. Společnost byla milá, sledování (nejen) Blizzconu a hraní her s přáteli rovněž.

 

To by jeden neřek, že stačí napsat jednu ufňukanou básničku a hned dostanete invajt na top class akci, protože nikdo nechce číst druhou!

Poezie vládne, řikám to pořád!