V sobotu jsem byl s Adamem v kině Aero na svátku milovníků pokleslé kinematografické tvorby – festivalu otrlého diváka. Tedy, my byli až na závěrečném zenitu celého festivalu, předtím bylo potřeba patřičné pivní přípravy v sousedící Záležitosti.

Film, na který jsme vyrazili, se jmenuje The Room, a ač se jedná o kultovní snímek, a okruh mých nejbližších přátel o něm určitě slyšel (to proto, že jim jej stále cpu a chci se na to s nimi dívat) v České republice to zatím není tak profláknuté. Respektive to jsem si alespoň myslel do chvíle, než jsme přišli do lidmi přetékajícího kina, kde visely plakáty ústředního protagonisty, který je zároveň scénáristou, producentem, celé to napsal a pak i zrežíroval.

Tento snímek je tedy one man show /or shame/ člověka jménem Tommy Wisseau, obskurní figurky která nosí neustále černé brýle, dva opasky, v restauraci si objedná horkou vodu a když ukáže na kameru prdel, považuje to za real acting. Nikdo neví, kolik je mu let, odkud skutečně je, a kde sehnal tolik peněz, aby za ně natočil tuto mizérii. The Room stál nehoráznej balík, a je to film který na ČSFD má buď odpad, nebo odpad za 5 hvězdiček. Je to tak komicky špatnej film, až je naprosto výbornej a po celém světě si nalezl své oddané fanoušky.

V současné době se točí film jménem Disaster Artist, který vznikl na základě stejnojmenné knihy Grega Sestera, Tommyho nej kámoše, který v The Room hraje postavu Marka. (Což je postava, která svýho nejlepšího kámoše – kterého hraje samozřejmě Tommy – zradí) Disaster Artist je film o tom, jak se točil The Room, a věřím, že to bude bomba. Tommy a Greg spolu mimochodem točí další film, který se jmenuje Best F(r)iends. Prostě chtějí celému světu sdělit, jak jsou to velký kámoší, kteří točí ještě větší chujoviny. Vychází jim to.

Jenže tenhle článek není ani tak o filmu The Room, jako o zážitku z toho kina. Hned poté, co jsme se usadili někde uprostřed hlediště, přišel organizátor, který nám řekl, co nás vlastně čeká. Představte si hrůzu lidí, (pán vedle mně) kteří si mysleli, že přišli na film, kterej jo, asi bude teda špatnej, proto se to jmenuje festival otrlého diváka, ale kurva, proč dostali pouťovou růži a balíček plastových lžiček hned u vchodu, a proč jim stafáž (dva týpci co vypadali jako Johnny) cpe do ruky papírové masky hlavních protagonistů, stejně jako vlaječky na kterých je tým Lisa nebo tým Johnny?

Ač často a jadrně nadávám na českého diváka, zde se překonal. Povzbuzováni organizátorem, který sám dal jasně najevo, že participace diváka je nikoliv povolená, ale dokonce žádoucí, protože přesně takto by si to přál i enigmatický stvořitel Tommy, diváci v sále ze sebe vydali maximum, jak popíši níže.

Překlad v podobě titulků byl brilantní! Sice dialogy nejsou nijak složité, přesto autor titulků si s tím skutečně pohrál, a třeba „Hi babe“ přeložil jako „Ahoj štuclíku“ či zvolání „Lets toss the ball around“ (což je signál pro přítomné postavy, aby si spontánně začaly házet míčem) bylo geniálně přeloženo jako – „pojďme rozdráždit merunu“ Kromě běžných titulků zde byly umístěny ještě žluté titulky v horní části obrazovky, které se vyskytovaly příležitostně a napovídaly těm méně zkušeným z hlediště, co mají při jaké scéně provolávat.

Do hlediště byl rovněž umístěn boxovací pytel s podobiznami Johnnyho, Marka a Lisy – Johnnyho snoubenky, která ale nestoudně obcuje právě s Markem. Auditorium bylo vyzváno, aby se nebálo uštědřit políček té postavě, která je zrovna nejvíc sejří a irituje, tedy již po 5 minutách se sálem začaly rozléhat zvuky dobře mířených direktů a po konci filmu bylo patrné, že všechny tři postavy dostaly poctivou rychtu.

Publikum si film evidentně užívalo. Při první milostné scéně, kdy upocený Johnny provádí neohrabané kopulační pohyby ve snaze provrtat pupík své prostopášné snoubenky, někdo za mnou srdnatě zařval: „HOBLUUUUUJ!“ Auditorium živě a vkusně komentovalo celý děj, a často se kino smálo nějakému komentáři, který zazvonil do ticha, aby tomu běsu, co se odehrával na plátně, dodal ještě komičtější rozměr.

Vlaječky, které publikum dostalo, sloužily k vyjádření podpory Johnnymu nebo Lise, ale jelikož je Johnny vlastně od začátku filmu paroháč, a Lisa je hajtra nevěrná, vlaječky „Team Johnny“ vyletěly vzhůru o poznání častěji, zatímco na adresu ulhané snoubenky se z běsnícího publika snesla studená sprcha:

Lisa je kurva!

Fuj, hanba!

Chudák Johnny!

Ovšem nejlepší byly lžičky. V tomto filmu jsou (neptejte se mě proč) umístěny obrázky lžiček. Jakmile se nějaký z těchto obrázků dostal na scénu, diváci začali nadšeně ryčet LŽIČKAAAAAA!!!  a následně metat plastové lžičky směr plátno. Někteří návštěvníci kina si dokonce v půlce filmu odběhli do první řady doplnit munici.

Další příjemné zpestření následovalo po scéně, kdy Lisa opije vzorného abstinenta Johnnyho pestilenční kombinací vodky a skotské, tzv. skotchky.  V momentě, kdy se Johnny válí v podroušeném stavu na pohovce, a schyluje se k další postelové scéně (která je stejná jako ta úvodní, jelikož herečka hrající Lisu se zařekla, že žádnou další milostnou scénu s Tommym točit nehodlá) na plátně se objevil nápis, že nyní je Skotchka přístupná na kino baru, a spousta diváku se zvedla, aby sobě zavdali číši tohoto elixíru.

Kdykoliv nastala scéna, kdy si postavy hází míčem, na podium vlezli protagonisté v Johnnyho cosplayi, a začali si házet gumovou atrapou míče na americký fotbal, který pak hodili do publika. Jeden z nich, při záběru kdy Johnny vzteky vyhodí z okna televizi, odněkud rovněž vytáhl televizi a v korespondujícím duchu ji rozjebal o pódium. Publikum bylo nadšeno a hýkalo blahem.

Naivně jsem si myslel, že nás nebude mnoho, jenž budou detailně znát nejlepší hlášky z tohoto filmu, ale to jsem se přepočítal, a když se začaly objevovat legendární scény, mohl jsem si spolu s celým sálem zaburácet:

OH HAI DOGGIE!

 

I DID NOT HIT HER, ITS NOT TRUE, ITS BULLSHIT! I DID NAAAAWT! OH HAI MARK!

 

YOU ARE TEARING ME APART, LISA!

 

ANYWAY, HOWS YOUR SEX LIFE?

 

 

 

 

 

 

 

YOURE JUST A CHICKEN! CHEEP CHEEP CHEEEP CHEEEP!

 

I AM FED UP WITH THIS WUUUURLD!

Napínavé drama kulminuje v okamžiku, kdy si Johnny konečně prostřelí hlavu, těsně poté, co se pokusil vykonat soulož na červených šatech své záletné snoubenky. Publikum zklamaně zašumělo, protože se nachýlil konec nejen tragikomické postavičky Johnnyho, ale hlavně celé této kulturní události. Dokonce několik hlasů se vehementně dožadovalo repetice, aneb jednou to prostě nestačí.

Adam následně ulovil pár fotek pódia, jež bylo poseto plastovými lžičkami, já ulovil papírovou masku Johnnyho, a oba jsme si odnesli krásnou vzpomínku.

The Room je po umělecké stránce pravděpodobně to nejhorší, co můžete vidět. Jenže dojemná naivita hlavního představitele, který i po letech zatvrzele odmítá, že by šlo o recesi, a naopak tvrdošíjně vypráví, jaké je to psychologické drama, posunula tento film někam úplně jinam, diváci jej přijali stylem tohle je tak strašně špatný, až je to naprosto geniální a už roky se dělají natřískaná promítání po celém světě, na které chodí Tommy i Greg (Mark), přehrávají nejlepší scény, házejí si míčem a vyprávějí historky z natáčení.

 

Oh hai reader, thank you so much for reading this article!

Lisa is loyal to me, and I am so happy that I have you as my best friend! It seems to me like you are an eeexpeert!

If lot of people would love each other, world would be better place to live!

 

 

na závěr nějaké fotky: