Ahoj čuníci,

Kromě interpretace pochmurného Shakespearova sonetu jsem nic nového nepřidal, jelikož mám takové letargické období, ale jestli si něco zaslouží otisk do věčnosti tohoto blogu, pak je to recenze na druhou část Life is Strange: Before the Storm, nejen proto, že je to prostě skvělá hra, ale hlavně proto, že napsat recenzi na první část a potom bídně skončit a zatajit nedočkavému publiku zbytek je ohavná rána pod pás, a prostě se to nedělá.

Takže pro lidi, co nechtějí číst šest stránek textu jsem udělal takový malý shrnutí mého dojmu z této kapitoly, které jsem dal na závěr, ale jestli jste vy paznechti líný to číst, budete dvakrát tak líný i skrolovat, takže to dám sem ještě jednou, a zbytek si může přečíst velice podrobně, jak jsem to hrál, jak mě to bavilo, a co se tam vlastně stalo.

Nicméně pro lidi, co to ještě ne(do)hráli, a plánují, přečtěte si to prosím pak. Nechci vám kazit děj.

Life is Strange: Before the Storm episode 2 je určitě důstojný pokračovatel první epizody, který dále rozvíjí fascinující zápletku zmatené směsice lásky, porozumění a přátelství mezi Chloe a Rachel, dvou děvčátek z nefunkčních rodin na zenitu jejich hormonálních bouří v nelehkém období jejich dospívání.

Jak hlavní tak vedlejší postavy, jejich dialogy, emoce, motivace, vzájemná interakce, a v neposlední řadě i namluvení je mistrně zvládnuto a dotaženo k dokonalosti. Obrovskou kontribucí je rovněž soundtrack, povětšinou obsazený kapelou Daughter, a perfektně se hodící do všech pasáží hry.

Ta hra mě několikrát doslova zvedla z pohovky, je tam spousta momentů, u kterých se budete smát, ale i pár takových, kde třeba uroníte slzu, pokud jste citlivý douchebag jako já.  K těm postavám zde si každopádně vytvoříte vztah, až Vám bude líto, že se do Arcadia Bay podíváte už jen jednou, v závěrečném finále, které zakončí tento pozoruhodný příběh Chloe a Rachel.

 

Tak, a teď ta dlouhá verze, aneb o nic bych Vás přece neochudil čuníci:

Vracíme se opět k našim hrdinkám z předchozího dílu, Chloe a Rachel, které jsme opustili poté, co Rachel zlostně rozkopla odpadkový koš s plápolající fotkou svého záletnického fotra, a tím zapálila les.  Když začala úvodní animace, a obě nezvedené cácory se nacházely v pracovně ředitele „Big Black Bald Boss“ Wellse, čekal jsem, že jsou zde za zapálení lesa, někde v pozadí hřadují našnupnutí Greenpeace s anticenou „Ropák roku“ pro dvě bezohledné ničitelky životního prostředí, aleee ne.

Holky jsou v ředitelně, protože zatáhly školu. A nejen ony, ale nastoupený jsou i jejich rodiče! Tedy Rachel je zastoupena matkou a svým licoměrným otcem, který evidentně ještě nevyložil karty na stůl a dál prožlukle tají nemanželský poměr, a za stranu Chloe je zde její máma, která si v servírkovské sukničce odskočila na jeden ředitelský verbální pojeb.  Ano, za to že zatáhly školu. Nevím, asi je to v prudérní Americe hrdelní zločin nebo co.

Ředitel si hraje na děsně důležitýho, nejdřív vyčiní Rachel, že ho zklamala, a že od ní, premiantky, by tohle teda nečekal, a potom se povozí po Chloe, že ona ho naopak nepřekvapila, je to černá ovce, a že už minule jí varoval, a teď už přetekl pohár trpělivosti a má chuť Chloe z prestižní univerzity vylejt.

Vaše nová kámojda započne s negrem poměrně zdařilou intervenci ve Váš prospěch ve stylu, že tohle všechno byl její nápad, že měla těžký období a stáhla andělskou Chloe, která ji naopak od zápeku zrazovala, s sebou na svojí prohnilou úroveň. Nikdo této verzi moc nevěří, ale když s Rachel držím basu a podpořím její výpověď, uzenýho ředitele to dožere a vykopne Rachel z dramaťáku, takže ani nemůže hrát v tom čupr představení, na který jí mamka ušila too hot to handle středověkej kostýmek.

Taťulda kurevníček chce nahrabat nějaký levný plusový body, a tak se snaží urovnat půtku tím, že ředitelovi bohorovně tyká, protože to je prostě návladní, a když si může dovolit svojí flundřičku, tak tykačka s říďou není problém, takže kurva Rayi, nedělej vlny kámo, a pusť dcerku na divadlo!

„Ray“ se nedá, a škrobeně opáčí, že on mu taky nekecá do jeho fachny, tak ať milej návladní drží pec, bo tohle nejni jeho píseček, kde může někoho úkolovat.

Konečně máte možnost do celé hry nějak zasáhnout jako Chloe, a buď pohřbít naděje vycházející divadelní star, a říct, že je to celý její chyba, anebo všem říct pravdu a pomoct Rachel.

Protože pravda je většinou mnohem zábavnější než lež, a protože Rachel se mi snažila zachránit prdel, tak jsem se po zralé úvaze rozhodl řiďasovi umejt tu jeho, a přepl se do režimu, který se oficiálně jmenuje backtalk, ale spíš je to, jako kdybyste stál a rapoval proti Vám Eminem nějakej strašlivej diss, po kterým budou kanálama chodit i děti vašich dětí, který se ještě nenarodily. A vlastně se nikdy ani nenarodí, protože potom, co s Váma skončí, se Vás nedotkne nikdo ani tyčí na dráždění vopic.

Totálně jsem ho vyhlásil, ve stylu, že je to naprostej moula, kterej naivně sežral, že tohle by fakt mohla udělat nevinná Rachel, přitom je úplně jasný, že evil master mind jsem tady já, a že celá nanicovatá škola mi může bejt u prdele, stejně jako to, jestli mě v ní nechá nebo ne. Matka to sleduje lapajíc po dechu s maskou čiré hrůzy.

Ray se nenechá dvakrát pobízet a Chloe skutečně ze školy vykopne. Nicméně vrátí Rachel do dramaťáku, takže aspoň tak. Dokonce na Vás zavolá sekuriťáka, aby Vás potupně vyvedl, jenže před opuštěním školy je ještě potřeba všechny učebnice ze skříňky teatrálně naházet do koše, a sbalit posledního jointa v tajný skrýši, stejně jako totálně potagovat ženský hajzly všemožnejma malůvkama a hláškama, do čehož opět hraje výborná hudba.

Začátek hry je sice takový kino, interakce hráče je minimální, ale i tak dobrý, bavil jsem se. Poté co v doprovodu ležérního sekuriťáka opouštíte prostory školy a jdete za máti na parkoviště, čeká tam na vás takový borec, co po vás jede a vy po něm ne, takový trochu Warren z jedničky, akorát ho máte ještě víc na párku.  Jmenuje se Elliot, a nejvíce výstižný je asi komentář Chloe, který Vám hra sama nabídne prostřednictvím jejího deníčku:  I can’t tell if he actually wants to be friends or just get in my pants. I guess I should be flattered either way, but I’m also not sure how much I care. Sorry, Eliot.

Mámu na parkovišti doplňuje všudypřítomný Bašár, a mě začlo pomalu docházet, že se chystá bitching round two, a poté co mě nigga headmaster zpupně vypráskal ze školy, dostanu ještě pár dalších ran od zeleného mozku, aneb mamá mi škrobeně oznámí, že syrský diktátor doplní naší neúplnou rodinu a nastěhuje se k nám, a prosí Chloe, jestli bychom nemohli ve vzájemných vztazích začít od začátku.

Baret s knírkem se do mě pustí za kick, a taky za to, že neposlouchám mámu, a že je potřeba v téhle rodině nějaká disciplína, kterou on přinese (tvl, fakt totální Bašár) a “nové vztahy” tento invazivní vojenský přivandrovalec začne tím, že mě donutí, abych vysypal na kapotu všechny věci z kapes, s tím, že drogy budou nemilosrdně zabaveny. Nějak ukryju jointa a teatrálně se podvolím, aby bylo jasný, že tahle buzerace je naprosto bezpředmětná, takže proaktivní Bašár dostane následný pojeb i od matky, s tím, že tohle teda už přehání.

Chloe se nasere a odchází středem, se zabijáckou hláškou “There is no home while he is there”  a když nemůže domů, jde na…vrakoviště, kde si dává dostaveníčko s Rachel. Pro pamětníky prvního dílu: pamatujete si, jak jste hledali lahve? Taky Vás to tak sralo? Mysleli jste si, že tady budete něčeho takového ušetřeni?  Ha! NE.

Chloe se totiž rozhodne, že opraví jakýsi vrak, aby byl pojízdný (je to to auto, kterým jezdí v jedničce). Takže běháte po vrakovišti, a hledáte baterku od auta, úkol zrovna pro mě jako stvořený, když ani nevím, jak taková věc vypadá.

Po nalezení baterky hledáte ještě pár dalších věcí k zvelebení interiéru nové zrekvírovaného vozu, i když spíš hledáte něco, co ucpe různé díry, které prožrala rez, zatímco malebné panorama vesele iluminuje okolí obrovským požárem, co jste včera s Rachel založili, a Arcadia Bay Fire Brigade department se s ním ještě nepopasovala. Jo, ale kick máte za zapečenou hodinu, jasný.

Musím říct, že hledání píčovin do vozu bylo vyčerpávající jak pro mě jako hráče, tak pro Chloe, která po dílčích opravách ve fáru usnula, a máme zde další creepy sen s taťkou, co dávno natáh papuče, ale nyní sedí u vohně z hořící karoserie vlastního vozu, a na klacku si peče marshmallow (creepy) vedle něj hřaduje havran velikosti orla skalního a se zájmem scenérii pozoruje. (fakt..creepy – odteď je to William Allan Poe. )

Načež si kecnete vedle taťky jakoby se nechumelilo, napíchnete taky želé na klacek, a frknete nad plameny, které vydává Williamova pojízdná rakev.  William začne nějaký další filozofující monolog, který končí následovně: Fire is jealous, Chloe, it wants all the beauty for itself.  Thats why you need to be careful.

Careful of what?

Of getting BUUUURNED! S těmito slovy se papá dramaticky otočí, a už to není William Allan Poe, ale William Harvey Two-Face, aneb druhou půlku obličeje, která se až nyní dostala do kamery má spálenou úplně stejně jako ten bídák z Batmana, a ač jsem do té doby po sekvenci s hledáním blbin do auta trochu klimbal, tohle mě teda posadilo zpátky na prdel. Vše doplní maxi havran, který slétne z větve, a začne Vilíka požitkářsky ozobávat. Dobrou chuť!

Nevinná běhačka s pubertální cácorou se pružně transformuje na downright horor, wow!

Mezitím dorazí Rachel, která přinese celou tašku hadříku pro Chloe, a společně zvelebí takový kutloch, aby byl obyvatelný, protože Chloe se nechce vrátit, když v jejím domově provádí okupaci vrchní velitel syrských ozbrojených složek. Hra nám opět nabídne několik košatých dialogů mezi hlavními protagonistkami, které reflektují Bašára, táborák, kick ze školy, nebo Rachelina záletnického fogyho a akorát se opět utvrdí v tom, že je čas udělat Arcadia Bay pápá.

Rachel vyrazí na představení, ale volá nám Frank the Dealer, a má pro nás nějaký džob! Dokonce přijede na smeťák, tak to už bude vážný. Blížím se k jeho pojízdnému karavanu, ze kterého náhle vystoupí ta pokérovaná rádodajka, která se muchlovala s prostopášným návladním! Ale ale, to jsou mi věci! Takže milý Frankie dlouhán rozjel další byznys, už mu nestačí drogy, tak se pustil na trh s bílým masem?

Tenhle příběh začíná nabírat na obrátkách!  I like it! Frank si koupil štěně jménem Pompidou, a chce Chloe zatáhnout do špinavýho byznysu, kdy někdo nezaplatil nějakýmu jeho parťákovi kešeně za fet, a pověřil Franka, aby je vymohl, a on teď tím pověřil Chloe. Zákon padajícího hovna – i když alespoň slíbí Chloe 10 procent z těchto jidášských mincí.

Takže se opět vracíte do školy, kde se vás Steph, holka, se kterou jste hráli v prvním dílu dračák,  natvrdo zeptá jestli Rachel někoho má. Prostě tahle hra je o tom, že všechny čubičky jedou po Rachel 😀 Ale protože vy jako Chloe po ní jedete taky, řekl jsem Steph, ať si dá pohov a nechá si zajít chuť.

Ve hře se objeví další známá postava z prvního dílu –  podivínský školník Samuel, který Vás, podobně jako v jedničce, obohatí zmatenými monology, jen aby mu Chloe odcizila klíče, protože koleje, kde se ukrývá požadovaný bakšiš neplatícího feťáckého Afroameričana Drewa, jsou samozřejmě uzamčeny. Po cestě ještě verbálně vyjebete se sekuriťákem, kterému se úplně nechce vás pustit na klučičí kolej tak nějak v den, kdy Vás jeho nadřízený ze školy i školních pozemků vyrazil.

Jenže Chloe je arci lapka, vloupe se do pokoje, vloupe se do kufříku, a voilá, bitch is rich! Samozřejmě se to začíná komplikovat, kdy zjistíte, že týpek sice prachy má, ale podporuje léčení mladšího bráchy a ještě svýho taťku, který nemá střechu nad hlavou, a tak pro narkobarona už peníze nejsou, sorry no. Tohle ale lokální drogový kartel zajímat nebude, nene.

Chloe chce vzít kramle, jeeenže na scénu přichází černoušek bubu aka mladší brácha dlužníka, a za chvíli i dlužník samotný, v patách s našnupnutým bossem, který už nechce čekat, až mu Frank peníze sežene, ale přišel si pro ně sám. Zadlužený negríto dostane na budku, zatímco vy a jeho mladší brácha se schováváte v jejich pokoji.  Oba ještě Chloe poděkují, za to, že pohlídala mladšího bráchu, když se chtěl do potyčky připojit, což by dobře nedopadlo. To, proč tam vůbec jste, nějak neřeší, ani se neshání po penězích. No, nebudeme předčasně vynášet verdikt nad tímto menším (a snad i jediným) plot – holem.

 

Přichází nejlepší pasáž celé hry. Stejně jako například ve Witcherovi, i zde hrajete divadelní hru v počítačové hře a je to úžasný.  Další známá postava z jedničky Juliet totiž uvázne v dopravní zácpě, a tak vás Rachel překecá, abyste to za ní vzala. Můžete si přečíst skript před hrou, nebo nečíst nic, natipovat to, či jim to účelově zkurvit, to je na Vás. Já miluju divadlo, takže jsem jim to nechtěl kazit a jel víceméně podle skriptu. Proběhne tam několik výborných dialogů mezi Rachel a Chloe, kdy se dokonce naschvál odchýlí od scénáře, a v divadelním žargonu tehdejší doby se Rachel snaží vyjádřit, co pro ní Chloe jako člověk znamená. Nebudu kecat, pohnulo to se mnou, je to fakt brilantně zpracovaný a dojemný.

Scéna, kterou v divadelní pasáži hodnotím jako druhou nejlepší, je když proradná Victoria naleje laxativa Rachel do čaje, aby nemohla hrát v představení a prominentní role připadla této prohnilé intrikánce. Jenže Chloe to vidí a napráší jí, a nakonec vmanipulujete nešťastnou Victorii do rozhodnutí, aby ten čaj sama vypila, a tím „vyvrátila“ tuto nechutnou pomluvu. Pohled, jak se tam o 5 minut později svíjí na zemi, je k nezaplacení.

Představení je fenomenální úspěch, dokonce ho navštíví i tajemná blondýna z Frankova karavanu, se kterou má techtle Rachelin fotr. Po představení se holky domlouvají, jak už konečně vypadnou z téhle hell hole, a zatímco Chloe je trochu skeptická, a přemýšlí o kruciálních otázkách financí, transportu, a zlomených srdcí truchlících rodičů, lehkomyslná Rachel její argumenty odbyde a když chce Chloe nějaký finální důkaz, že Rachel to myslí vážně, můžete ji požádat o její náramek, chtít po ní tetování, anebooo – možnost, kterou jsem zvolil já – žhavou dívčí líbačku!  Takže teď můžu říkat, že jsem se vášnivě líbal s ženou. Sice je to v počítačové hře, a hraju za holku, ale vem to čert, líbačka proběhla, checked!

Chloe tento jazykový šerm povzbudil k tomu, aby finálně kejvla na runaway trip, a tak se jde k Amberům, aby si Rachel mohla sbalit fidlátka a dovi dopo, rodičové, I am out of this shithole!   Dům Amberových je regulérní vila, plat návladního asi nebude žádný žebrákův groš, protože podle vybavení domu jsou Amberovi vataři žijící na vysoké noze.

Prohlídka jejich honosného přibýtku Vás akorát utvrdí v jedné věci: jsou to high-class snobové, typ lidí, jejichž kravaty mají svoje vlastní kravaty, ale k Chloe se snaží zpočátku chovat tolerantně a přívětivě, než se u večeře (kterou pomáháte připravovat)  rozjede diskuze o tom, jak je rodina důležitá, a jak je potřeba tato pouta budovat, z úst koho jiného, než Rachelina otce.

Rachel už nemůže vystát tohle pokrytectví a obě se pustíte do fotra za jeho dvojí tvář a jeho milenku, Rachel rozfláká salátovou mísu z dynastie Ming o mahagonový stůl Kryštofa Kolomba, a fotr musí s pravdou ven.  So here we go, big reveal is here!

Rachel.. that woman you saw with me was not my mistress.

It was…

Your mother.

Tahle hra Vám prostě umí otevřít hubu dokořán tak, jak by to nedokázalo ani pět zduřelých sloních pyjů. Fakt jsem stál a jen čuměl s ovladačem v třesoucích se rukou, načež mě ještě dorazila závěrečná animace podbarvená skladbou Youth od skupiny Daughter ( která dělala většinu soundtracku k této hře) a kde vidíte v krátkých časových oknech některé vedlejší postavy – smutnou mámu Joyce v prázdném Chloeině pokoji,  kterou majetnicky objímá Bašár, Franka, kterého navštívil kriminální kingpin alias vítěz nad černým dlužníkem, jenž je hned v dalším záběru jak se belhá z nemocnice podporován mladším bráškou a tou holkou, se kterou jste hráli Dračák, a která si chtěla hrát s Rachel, než jste jí dali na srozuměnou, že to není hračka pro ní. Dále Samantha, Nathanova jediná fanynka, čekající na něj oddaně po představení, nebo laxativy fortifikovaná Victoria, se záštiplným výrazem zahlížející na plakát Rachel ze školní divadelní hry.  O osudech hlavních protagonistů se už nedozvíme nic, a všechny otazníky snad budou zodpovězeny v závěrečném dílu, a že jich teda bude.

Nějaké shrnutí na závěr:

Life is Strange: Before the storm episode 2 je určitě důstojný pokračovatel první epizody, který dále rozvíjí fascinující zápletku zmatené směsice lásky, porozumění a přátelství mezi Chloe a Rachel, dvou děvčátek z nefunkčních rodin na zenitu jejich hormonálních bouří v nelehkém období jejich dospívání.

Jak hlavní tak vedlejší postavy, jejich dialogy, emoce, motivace, vzájemná interakce, a v neposlední řadě i namluvení je mistrně zvládnuto a dotaženo k dokonalosti.

Obrovskou kontribucí je rovněž soundtrack, povětšinou obsazený kapelou Daughter, a perfektně se hodící do všech pasáží hry. Ta hra mě několikrát doslova zvedla z pohovky, je tam spousta momentů, u kterých se budete smát, ale i pár takových, kde třeba uroníte slzu, pokud jste citlivý douchebag jako já.

 K těm postavám zde si každopádně vytvoříte vztah, až Vám bude líto, že se do Arcadia Bay podíváte už jen jednou, v závěrečném finále, které zakončí tento pozoruhodný příběh Chloe a Rachel.

Ps: Za jednu tu písničku z té hry jsem zaplatil 25 korun, protože je naprosto úžasná. Daughter – A hole in the Earth

 

You have buried childish qualities
Friend make sense of me, friend make sense of me
I have many destructive qualities
Friend make sense of me, friend make sense of me

 

Určitě si to zahrajte. Doporučuju to. A můžete se tam líbat s krásnou holkou, což je luxus, jenž je mnohým solitérním asociálům jako já odepřen. Tak to kurva nepropásněte!