Tohle jsem napsal v situaci, kdy jsem se dostal do ostrého konfliktu s vlastními pravidly, což je něco, co se mi stává naprosto výjimečně, a pokud se to stane, je to tak silný moment, že si zaslouží vlastní poezii.

---

Upoutaná loď

Vlastní pouta mě studí

A v noci se budím

Když se mi vysmívá můj vnitřní hlas

 

Nejde se převléci

Ba ani utéci

Sám před sebou uniknout včas

 

Křídla si zapálím

A potom  zpovzdálí

Se tomu nervózně směji

 

Na kříž se vysadím

Řeknu si: Nevadí!

Když činím, co vlastní pravidla chtějí

 

Nelze sundat ta pouta

 Ani odejít z kouta

Kam mě usadil morální soud

 

Má kotva se hodí

A právě proto jsem lodí

Která ač chce, tak nemůže plout