Lépe bych to nenapsal. Myslím, že by si každý, kdo skládá básně, a je kritizován a haněn, měl přečíst toto Puškinovo poselství básníkům. Yourself, you are the most supreme of courts…

---

 

 To the Poet

Poet, though people praise you, don’t feel proud.
A minute later, people’s praise can disappear.
Hearing the verdict of a fool and laughing crowds,
You must remain unmoved, and calm and clear.

You are a czar: live on your own. Wander about
Wherever boundless musings guide your way,
Refine the fruits of your dear thoughts each day,
Don’t seek rewards or strive to be renowned.

Yourself, you are the most supreme of courts;
You pass the strictest verdicts on your works.
Determined artist, are you satisfied?

If you are pleased, let crowds be profane.
Let them disgrace the altar, spit into the flame,
And shake your tripod with a childish delight.

 

Básníkovi

 

Básníku, ač lid Tě nyní velebí, prosím nedovol si pýchu

O chvíli později, jejich soud více nemusí být vlídný

Slyš verdikt hlupáka a davy v uštěpačném smíchu

Ty musíš zůstat nepohnut. Musíš být stoicky klidný

 

Jsi nezávislým carem.  Žij sám a nechej se vést

Tam, kam ukáže Ti nespoutané přemítání

Ovoce drahých myšlenek opatruj ve svých dlaních

Nehledej za to odměny a slávě nedovol Tě svést

 

Ty sám sobě jsi soudem, jenž nejvyšší má sílu

Nejpřísnější rozsudky přiděluješ svým dílům

Umělče odhodlaný, pověz, jsi spokojen?

 

Jestli ano, klidně nechej davy plivat Ti do tváře

Nechť vláčí Tvé jméno bahnem, klejí, boří oltáře

Nechť Tě z trůnu shodí, pokud je toto jejich sen