Ano, vzpomínám si. Tohle byl hrozně silný okamžik. Tolik smutku v tak krásných očích, to prostě nemohlo skončit jinak, než básní…
Ptáček, jenž umíral ve Tvých očích
Procházím se Prahou
A snažím se utéct noci
Než mě dravě obejme
Jako křídlo Valkýry
Z opery Richarda Wagnera
Než mě srazí na zem
Jako hříbě zuřivé bolestí
Jelikož jsem opilý Tvojí krásou
A všemi okamžiky jediného večera
Které se spojily do jediného světla
To mi nyní svítí na cestu
Kdybych přeci jen upadl
Zase vstanu a půjdu dál
Protože taková je podstata padání
Víš, nikdy jsem tomu nevěřil
Aby dva lidé, předurčeni k rolím
Divadelních postav Čechovova Racka
Dokázali víc než zůstat vzpomínkou
Dokázali víc, než odejít, a už se nevrátit
Dokázali víc, než spálit mosty, zničit cesty
Rozstříhat a vhodit do plamenů
Všechny ty krásné věci co spojují
Než se probudí láska a začne rozdělovat
Dokázali víc, než si vrazit třísky pod kůži
A jeden druhému poslat pozvánku
Na degustaci kyselých hroznů
Ty jsi ale dokázala víc
Dokázala jsi mi otevřít oči
Jak těžké je říci něco, co ten druhý
Už stejně dávno ví?… Číst dále