Přijde mi to jako básnické volání o pomoc. Už nevím, jak mi to přišlo tenkrát. Všímám si zajímavé paralely mezi těmi auty. Černé Vás odveze na poslední cestu. Bílé… no, někdy taky. Ale víc při tom trpíte

---

 

Černý a bílý auto

 

Když to bude auto bílý,

Tak to už mi došly síly

To už mi do smíchu není

To už končí představení

 

Už mě vezou na léčení

Kde mě čeká vykoupení

V ústavu si poležíš

Myšlenky si osvěžíš

 

Bílý pláště, dobrý víly

Pocit štěstí vyrobili

Stejně je to umělý,

Stejně je to v prdeli

 

Když to bude auto černý

Plakát budou moji věrní

Plakát, anebo se smát?

Musím se sám sebe ptát?

 

Anebo si možná lhát?

Kdo je vlastně kamarád?

A kdo by mi do těch zad

Kudlu vrazil milerád

 

Ať už bílá nebo černá

Smrt pokaždé je mi věrná

Buďto za zdmi blázince

Nebo v chladu márnice