Sesterská báseň od „Decimační“ akorát prohlubuje můj komický zmar, plus si vzpomínám, že někdo z příbuzných se pohrdlivě vyjádřil o nějaké básničce, že je dekadentní, tak jsem mu napsal tuto, abych dodal váhu a relevanci jeho slovům.

---

 

Dekadentní

 

Mé verše jsou prý symbolem dekadence!

Žel se za to ani trochu nestydím

Chcete je pohřbít? Tak přineste mi věnce!

Proč smutečního řečníka zde nevidím?

 

Čekali jste plytkou romantiku?

Zvyklí jste byli za poslední měsíce?

Je na čase zbavovat se starých zvyků

Oblékám teď nový kabát- děsíc se

 

Vyjde slunce, pokud vyšlo včera?

Zmizí mraky ze šedivé oblohy?

Myšlenkám jest báseň zpronevěra

Jež Platónovi nasadila parohy

 

Usmívám se, přestože nejsem veselý

Sny byly opět kruciální minelou

Nedbám, že jsem panem Necelým

Pokud někde najdu paní Necelou