Představte si den, kdy se dozvíte, že děvčátko, do kterého jste se bláznivě platonicky zamilovali, a které jste chtěli blíže poznat, až se vrátí z dovolené po dvou měsících a bude znova brigádničit ve firmě, kde jste rovněž zaměstnán, se vlastně nevrátí, protože si našlo novou známost a práci.

No…tak v ten den jsem tohle napsal. Jednoho by to snad i zdecimovalo.

---

 

Decimační

 

Ruce mám svázané provazem za zády

A v ústech roubík, mí drazí přátelé

V mysli se hrnou výčitek armády

Na křídlech zoufalství, letí padlí andělé

K snídani zmar, a oběd? Ne, děkuji.

Najím se rád z pocitu viny

Na mém svědomí nyní hyeny hodují

Soumrak již padl a dlouží se stíny

Krkavci oblohu v mračnech křižují

Je zvláštní den, bude ještě zítra svítat?

Když smrtka s osudem se v pelechu sbližují

Jejich potomky budeme jednou s mávátky vítat

Pár popsaných papírů zbylo mi na konci

Plných zmatených slůvek lásky a něhy

Je pátek- Dnes slaví všichni pitomci

Jimž se na srdci šklebí krvavé stehy

Snažit se procitnout, vybřednout z bažiny

Otevřít oči, zas vnímat cizí vůně

Nevidí víc, než jen dvě fatální roviny

Ten kdo v žaláři myšlenek strádá a stůně

Tak utři si slzy a zakryj bolavé jizvy

Je příliš brzy pokládat se do chmury

Seber štít, zvedni se, připrav na nové výzvy

Ve světě barevném, jenž má šedivé kontury