Tohle byl hrozně zvláštní pocit. Vzal jsem na milost někoho, koho jsem předtím proklel, což samo o sobě je ojedinělý akt. Jenže jak přesvědčit přátele, před kterými jsem tuto osobu horlivě démonizoval, že už to není tak žhavý, a jsme zase cool? A jak se uchránit od jejich soudů, že ty vole to jsem asi fakt kretén, ne?
No… tak o tomhle je tato báseň.
Snažíte se, snažíte
Snažíte se, snažíte, vy moje šikulky
Hodnotit můj život, moje skutky a činy
Snažíte se mě dostrkat do jakési škatulky
Snažíte se, abych se stal, někým úplně jiným
Chcete mi pomoci, abych byl čitelným
Abych byl někdo, komu všichni rozumí
Dát mi nové šaty, vyndané z prádelny
Promiňte, že tohle stále ještě neumím
S kým trávím čas, je vaše věc veřejná
Vytvořili jste si pocit, že láska mi chybí
Snaha to vysvětlit, stává se lhostejná
Máte svou pravdu a ta se vám líbí
Proč měnit něco, co stále funguje
Proč hledat víc a najít jen pochyby
Poslouchat řeči, že takto se nežije
Mé pouto neznáte, přec se vám nelíbí
Prý dělám chybu, stejnou jako kdysi
Prý dvakrát vstupuji do stejného řečiště
Prý Damoklův meč mi nad hrdlem visí
Tyto poznámky prosím nechte si napříště
Neznáte, nesuďte, schovejte ortely
Snažte se věnovat známostem vlastním
Já jsem stále dítě, vy přeci tak dospělí
Ač hloupý, přec nelezu do žádné pasti