Čus čuníci,

Přinesl jsem velkou mentální oběť, abych tuhle hru mohl vůbec dohrát a zprostředkovat vám článek, který si přečtou tak tři lidi. Protože budu psát o hře, která vyšla ve stejném roce, kdy byl znovu zvolen prezident Obama a Kim Čong Un se odvázal a na youtube jebnul jeho jediný známý výtvor „Gangnam style“. Ano, Far Cry 3 vyšel v roce 2012 a tento fakt vám tato hra bolestivě připomíná velice často. V roce 2012 se totiž ještě hráči nevodili za ručičku a spousta věcí, kterým se dnes ve hrách zjednodušeně říká „quality of life“  prostě neexistovala.

Jelikož jsem hrál všechny následující hry ze série Far Cry, rozhodl jsem se zkusit i tohle dobrodružství v džungli, protože obecně se této hře dostalo pozitivního přijetí. Vaše postavička má opět tvář i jméno, hrajete jako Jason Brody, který se svojí přítelkyni, dvěma bratry a několika dalšími přáteli tráví tu nejvíc free cool a in dovolenou. Ta zahrnuje spoustu tancování, alkoholu a skok padákem na neobydlený tichomořský ostrov.Ta poslední věc se tak úplně nepovede, jelikož ten ostrov není neobydlený. Značná část je kontrolovaná piráty a ten zbytek patří místnímu odboji. Zajímavé je, že doslova spadnete přímo do centra sourozeneckého sporu. Váš žalářník a jeden ze dvou antagonistů se jmenuje Vaas Montenegro. Vaas je poťouchlý sadista, kterého by si určitě oblíbili studenti psychiatrie, protože by se na něj dobře psala diplomka. Týpek je zajímavá postava, bohužel sám sebe diskvalifikuje způsobem, jakým mluví. Má vyvolávat strach nebo alespoň respekt, jenže byl namluven eunuchem, který si odskočil na tenhle melouch z dětského sboru Bohumila Kulínského.  Takže i když mi v prvních 5 minutách zastřelil staršího bratra a tvářil se u toho jako největší king, co si tady s námi může dělat, co se mu zlíbí, prostě jsem ho nemohl brát vážně a nad jeho verbálním projevem jsem se nepokrytě uhihňával.

Premisa hry je jasná: Utečete ze zajetí, klasicky se přidáte „k těm hodným“ plníte pro ně úkoly, postupně osvobozujete základny, aktivujete rádiové věže, a snažíte se zachránit někoho z kamarádů, kteří jsou rozstrkáni různě po ostrově, protože Vaas nelenil a podnikavě nové maso hned umístil na místní trh s otroky.Musím říct, že zezačátku mě tato hra neuvěřitelně frustrovala. Na úplně všechno myslitelné tady bylo  několik stupňů vylepšení. Chcete nosit více nábojů do pistole? Musíte si vylepšit zásobník tím, že stáhnete z kůže tři kozy a dva tapíry. Brokovnice má svojí vlastní kategorii. Útočná puška taky. Rovněž také toulec na šípy, vak na granáty, kulomet, odstřelovací puška, plamenomet, granátomet, raketomet… v podstatě každá věc má svoji vlastní kategorii vylepšení včetně lékárniček nebo dokonce peněženky na nákup zbraní, což už je teda vrchol sadismu. Jak mám chápat, že se mi do peněženky vejde jenom 1000 dolarů? To to tam dávám v mincích po jednom dolaru nebo co?

Samozřejmě každá z těch deseti zmiňovaných věcí potřebuje kůže jiných zvířat, které často najdete až v pokročilejších fázích hry, takže můj začátek vypadal následovně: snažil jsem se lukem ulovit kozu, jejíž kůži jsem potřeboval k vylepšení nosné kapacity, tedy abych mohl mít vůbec více, než JEDNU zbraň. Jelikož jsem mohl mít pouze 5 šípů a kozu trefil pouze dvakrát, tato šťastně přežila můj amatérský pokus připravit ji o život i kožešinu. Pln zoufalství jsem vytáhl na kozu nůž a honil ji po mapě nožem, načež koza škodolibě zaběhla do vesnice a tam jsou zvířata chráněná a útočit na ně nelze.

V tu chvíli jsem měl fakt chuť to vymazat a navěky proklít. Než jsem se zmátořil alespoň na nějakou průměrnou výbavu, která zahrnovala alespoň tři různé zbraně a uspokojivé množství nábojů, prolil jsem spoustu potu, krve a slz. Tahle hra vám fakt nedá nic zadarmo a v systému vylepšování se jedná o největší úchylnost, se kterou jsem měl tu čest.

Na minimapě není žádná trasa, podle které můžete jet. Jasně, lze si označit místo, kam se chcete dostat, ale jak se tam dostanete, už je zcela na vás, hra vám neřekne, jaká cesta je nejlepší, nic jako automatické řízení zde taky nenajdete.Moje začátky vypadaly následovně: Chtěl jsem dojet z jedné základny do druhé, která byla pěšky příliš daleko. Nasedl jsem do auta a zhruba ve třetině cesty jsem sjel z mostu do vody, protože jsem špatný řidič. Vylezl jsem z vody a napadl mě tygr. Místní predátoři jsou tady nesmyslně silní, a tento útočník ze zvířecí říše mě i usmrtil, přestože jsem do něj vykropil víc kulí, než nasraní Italové do zohavené mrtvoly Benita Mussoliniho. Znovu se objevuji na začátku.

Nasednu do auta podruhé, a opět sjíždím z mostu do vody, protože jsem skutečně velice mizerný šofér, navrch rozrušený z předchozí nešťastné konfrontace s tygrem. Tygrovi nyní zázračně utíkám, načež mě dohání hlídka pirátů, která instantně zahajuje palbu. Se štěstím vyváznu holým životem, jen aby mě o pět vteřin později dohnala další hlídka pirátů a poslala mě opět na známý checkpoint.

Potřetí začínám z bodu nula. Začínám se dostávat do ošidného stavu lehké mentální nepříčetnosti. Jak takový stav poznáte? Například tak, že se vážně zamyslíte nad všemi konsekvencemi silového hodu ovladače proti televizoru, ale nakonec od tohoto scénáře upustíte. Právě ten výsledek odděluje lehkou a těžkou nepříčetnost. Sice se mi opět podaří (už POTŘETÍ!) spadnout autem z mostu, ale tygřík ani pirátská hlídka se neukazují. „To jsem nakonec dopadl docela dobře!“ řeknu si těsně předtím, než mě smete protijedoucí auto spojenců a expresně mě odešle na počáteční kótu.Tohle, co jsem do detailu popsal, se skutečně stalo přesně tak, jak to tu bylo vypovězeno, ale celkově je to pouze střípek do skládačky píčovin. Lovení žraloků bylo další takovou lahůdkou. Hra vám sice umožňuje zastřelit žraloka palnou zbraní, ale na té mizerné minimapě není místo jeho skonu označeno, takže následně plavete v kalném oceánu, a v marné snaze najít zdechlinu padlého žraloka jste ožužláván jeho roztrpčenými druhy.

Další z věcí, které mě neskutečně točila, byl povinný stealth. Některé mise prostě jdou hrát pouze způsobem „dělej všechno potichu, protože jsme to tak chtěli, a jestli se opovážíš hrát to podle sebe, budeš to hrát od začátku celé znova, dokud to nebudeš hrát tak, jak jsme chtěli my.“ Jen bych chtěl podotknout, že tenhle koncept mi přijde jako ABSOLUTNĚ DEBILNÍ, ale protože hra vyšla ve zmiňovaném roce 2012, kde takovéto zhůvěřilosti nebyly zrovna ojedinělé, asi bych k tomu měl přistupovat s ohledem na kontext doby.

Zatím na to jenom plivu, co? To bude ale mizerný hodnoceníčko! Novější hry mají většinou vyšperkovanou hratelnost a příběh, co je podobně úžasný, jako výsledky letošních voleb do sněmovny. Tohle je nicméně stará hra, hratelnost je často frndulou ke zdi, ale příběh bývá aspoň originální.

No, a to teda tady je. Jason má na ostrově dva hlavní úkoly: shromáždit své roztroušené přátele a zbývajícího sourozence, a vlichotit se do přízně místní organizaci bojovníků proti Vaasovi. Původně jsem zmínil, že je to sourozenecká pře. Hlavní postavou bojovníků za svobodu je Citra, sestra proklínaného eunucha, která vede místní společenství válečníků. Všichni jsou pomalování a potetování a ona nejvíc ze všech.Na začátku hry dostanete tetování, kterému tady učeně říkají TATAU a za každý dovednostní bod, který někam investujete, se vaše tetování vylepšuje a mění, tohle je teda hodně originální, podobně jako hledání mrtvého žraloka uprostřed oceánu, to zase jo. Citra vás nejdřív hrozně dissuje jako blbýho Američánka, kterého dřív sežere nelítostná džungle, než se vůbec mutující, umečený Vaas dostane ke slovu, ale jak se mi postupně daří zachraňovat moje přátele a způsobovat Vaasovi nezanedbatelné materiální škody, postupně na mě mění názor.

Dokonce to dojde tak daleko, že při jedné z povinných audiencí mi dá čuchnout nějakého utrejchu, omámí mě, a pak se mnou naprosto nekonsenzuálně ale o to více nadšeněji souloží. Kde byly všechny Citry, když jsem byl kluk?! Smekám klobouk, která hra by si tohle dovolila v roce 2025? Pravděpodobně by byla ihned cejchována za  nevhodné odhalování, mravní zkaženost a svévolné zobrazení nesouhlasného pohlavního styku. Far Cry se toho nebojí podobně, jako udělat 15 upgradů pro 15 různých zbraňových zásobníků a použít pro to kůže z 20 různých zvířat.

Popravdě zhruba ve dvou třetinách hry tomu trochu dojde dech, protože když zabijete Vaase, zbývá už jenom Hoyt Volker, který je v podstatě jeho boss, kšeftuje se zbraněmi, drogami a lidmi, ale není tak propracovaný jako Vaas. Není ani tak zábavný a nemá tak směšný hlas. Takže se prostě přesunete o jeden ostrov vedle a tam děláte to stejné, akorát tím škodíte někomu jinému a uniformy jeho pohůnků mají jinou barvu.

Vaši zachránění přátelé rovněž nejsou charaktery, na které si ještě někdo vzpomene, třeba… hm… za další týden. Grant je váš starší brácha, kterej umře v prvních 5 minutách hry. Riley je váš mladší brácha, kterýho zachráníte v posledních 5 minutách hry. Daisy Lee je umělecké jméno bývalé české pornoherečky, ale kromě toho je to v této hře přítelkyně zesnulého Granta, která sice probrečí tři balení papíráků, pak se ale vzchopí a jako jediná z celé party něco dělá – postupně opravuje starou loď, aby všichni kamarádi mohli z ostrova společně odplout, až je Jason postupně odchytí.

Keith Ramsay je investiční bankéř a metrosexuál. Jeho kontribuce k blahu osvobozené skupiny je nulová. Sedí a čumí do ohniště. Na druhou stranu, kdybyste byli prodáni do otroctví divnýmu buzerantovi s nezvyklými choutkami, možná byste taky jenom seděli a čuměli do ohniště, těžko říct – Keith má alespoň polehčující okolnost.

Oliver Carswell (týpek ve žlutém tričku) je nadměrný konzument marihuany. Nevím, proč jsme museli někoho takového brát na výlet, tím méně nechápu důvod jeho záchrany. Naprosto bych ho ponechal jeho osudu uprostřed džungle. Byl by sice neradostný, ale jemu by to bylo jedno a mě už tuplem. Je to obyčejný feťák, který je věčně mimo, tupě se usmívá a je absolutně k ničemu.Přestože je rok 2012 a všechny postavy jsou směšně kostičkované, Liza Snow je i tak k nakousnutí. Navíc je to přítelkyně hlavního protagonisty, no to má ale štěstí! Ačkoliv zachraňování Lizy z hotelu, který Vaas rošťácky zapálí, a následný úprk v autě patří k těm lepším příběhovým misím, samotná Lisa kromě hezké virtuální tělesné schránky nic moc nenabízí. Jasonově misi, která se týká pomoci Citře a jejímu odboji nerozumí a neschvaluje ji, chce prostě co nejrychleji odplout a nejraději na vše zapomenout. Je docela zřetelné, že jejich vztah je v klinické smrti, ale že jej můžete doslovně pohřbít i se jmenovanou Lizou a všemi ostatními, tak teda takovej konec jsem ani ve snu nečekal, tady je vidět, jak byl Far Cry na svojí dobu vlastně odvážná hra.Citra se totiž domákne, že její top boy už pochytal všechny pokémony a hodlá si zabalit fidlátka, a tak všechny jeho kamarády unese pro změnu ONA, nechá ho poňuchat nějakej další utrejch, a poslední animace ve hře – a zároveň první rozhodnutí, které můžete nějak ovlivnit – ukazuje Lizu, které se pod krkem leskne rituální dýka v Jasonově ruce. Liza samozřejmě zkouší osvědčené verbální nouplísáctví: „Jason, no! Please Jason! NO! Dont do it! Jason! I love you!“ a vlastně je jenom na vás, co uděláte.

Mně to přišlo neuvěřitelný. Tak celou hru se snažíte zachránit svoje kamarády, a najednou je máte všechny rituálně zmasakrovat, jen proto, že počmáraná vůdkyně místní sekty nechce přijít o muchlovačku se svým zahraničním gigolem, kterej pokaždý, když teda už dojde na akt, je stejně v nějakým bylinným rauši? To přece vůbec nedává smysl! Nemůžu kuchnout jenom Olivera jako spravedlivý trest za nepovolené užívání omamných látek? Jeho nevyhnutelná budoucí léčba stejně přijde daňového poplatníka na pořádnou raketu, takhle aspoň ušetřím státní kase! Ostatní nechte jít. Včetně té pornoherečky, ta aspoň opravila loď.

Jenže takhle volba nestojí. Hele nakonec jsem si vybral ten zlej konec, ačkoliv jsem s ním vnitřně nesouhlasil, ale přišlo mi to tak zbytečný a bizarní, že jsem prostě chtěl vědět, co se stane dál. Než Lizu po zkušeném podélném řezu přes krční tepnu opustí dar života, ještě naposled zakňučí: „Jaaasoooon“ ale popravdě to zní jako rezignovaný povzdech zklamané manželky když zjistí, že jsem zase nesklopil prkénko na hajzlu.

Ostatní kamarády popraví členové Citřina klanu. I toho malýho bráchu, se kterým jsem odletěl vrtulníkem z letecké základny za zvuku Ritt der Walküren od legendárního Richarda Wagnera. To bylo zbytečně krutý a fakt nesmyslný. Skutečně nechápu, proč se nespokojili s Oliverem. Další scéna opět ukazuje nadšeně souložící Citru (pravděpodobně hned vedle mrtvol vašich bývalých přátel) která zkušeně počká, než bude Jasonem napuštěna, a pak ho vykuchá stejnou rituální dýkou, kterou jsem předtím použil k ukončení Lizina života.

Z tohoto závěru plyne několik poučení:

1/ Jak vždycky říkám, výroba dalších čúráčat je zbytečně riskantní podnik. Většinou je sice v ohrožení života spíše matka, než otec, ale tady jsme evidentně v teritoriu kudlanky nábožné.

2/ Jasonova smrt je stejně hloupá a zbytečná, jako smrt jeho přátel, za kterou nese odpovědnost. Hra to dále nerozvádí, ale Citra pravděpodobně chtěla spojením s Jasonem vytvořit ultimátního válečníka a poté, co Jason porazil její nepřátele, popravil svoje přátele a doručil genetický materiál, již více nebyl potřeba.

3/ Nepochopil jsem, kde nabrala jistotu, že hned napoprvé má vyhráno. Znám páry, co se o čúráče snažily roky! To bude mrzení, až jí těhotenský test vyjde negativně! No, hádám, že Jasona už znova nevykope k opakovanému pokusu. Jo holčičko, jestli sis to náhodou pěkně neposrala!

Na youtube jsem se podíval na ten druhý konec a ten je mnohem logičtější a lepší: Jason odmítne další zabíjení, Citra je smutná, jeden z jejich následovníků je nasranej, že jsem si dovolil odmítnout božskou Citru, protože by ji sám nejradši klátil, chce mě bodnout, místo toho bodne Citru, zhroutí se, Jason a přátelé utíkají a odjíždí z ostrova a to je konec. Už to nikdy znova hrát nebudu, ale tenhle konec bych si normálně s klidným srdcem vybral, kdybych nebyl tak zatraceně zvědavej co se stane, když si vyberu tu druhou hrůzu.

Far Cry 3 má jednu polehčující okolnost. Je to jediný Far Cry, kde se dá docela v pohodě udělat má oblíbená platinová trofej – což je trofej za všechny ostatní splněné trofeje (achievementy) ve hře. V dalších Far Cry hrách je vždycky něco jako „z minivrtulníku zastřel lukem do hlavy řidiče v jedoucí dodávce, ale musí být pravé poledne, úterý, deštivo a Merkur v konjunkci s Venuší a svátek musí mít Hromburác“  Kdo vymyslí tyhle naprosté kokotiny by si zasloužil jedno pošimrání rituální kudličkou hned vedle toho bezcenného feťáka Olivera.

V této hře byly pouze dvě náročnější trofeje: Odemknout všechny talentové body, což vypadá jednoduše, ale některé se zpřístupní až po splnění konkrétních úkonů. Nahánění se s panáčkem po základně, kdy jsem dotyčného lákal na schody, abych mohl být pod ním, stáhnout ho za nohy, aktivovat „Death from Below assassination“ a odemknout si poslední talent byl přesně ten druh kratochvíle, na kterou moc rád zapomenu.

Druhá byla vyhrát 2000$ v minihře poker. Poker mě popravdě nikdy moc nebavil, jako drtivá většina karetních her. Dost jsem se děsil toho, jak dlouho budu trpět u tohoto nesmyslu na několik kol, než jsem si přečetl osvícenou radu: Dávejte od začátku na vše all in a zákon pravděpodobnosti říká, že to občas musí vyjít. A taky jo – nikdy jsem nekoukal, co mám za karty nebo co je na stole, prostě all in pokaždé a na vše ostatní SKIP až do výsledku a za 3 minuty této pitomosti jsem z nešťastných protihráčů vydojil požadovaný obnos.Hodnotit tuhle hru bude docela těžký. Fakt mě to občas nekonečně frustrovalo, na druhou stranu jaká jiná hra vám dovolí vykuchat svojí holku, kterou jste předtím zachránil, jako krocana na den díkůvzdání? To byl tak neuvěřitelnej, nepochopitelnej bizár a pitomost, že to člověka nutí k zamyšlení, kdo a proč tohle vůbec vymyslel, přestože poselství je jasné: Jason bojuje proti šmejdům, dokud se šmejdem nestane sám.

Nejhorší Far Cry v historii bylo Far Cry: New Dawn, kterému jsem dal šestku, a to jsem byl teda velice milosrdný, když to takhle retrospektivně zhodnotím, takže tohle nemůže dostat horší hodnocení. Hratelnost těžkopádná, povinné „stealth“ mise vrcholně otravné, ale příběh originální a zajímavý, dokud to nesklouzne do toho bizarního závěru. 6 a ½ z 10. Kdybych mohl rituálně obětovat smažku Olivera a zachránit všechny ostatní, dal bych tomu sedmičku, ale takhle nic nebude.