Čus čuníci,

Tohle bude něco úplně nového, a jestli v tom budu pokračovat, velice záleží na ohlasech a komentářích, které to dostane. Snažím se literárně zprostředkovat některé zajímavé kapitoly z nedávné historie, ale tak aby to bylo čtivé a zároveň nepostrádalo faktičnost a správnost uvedených údajů a tvrzení. Už od malička mě fascinoval vzestup totalitních režimů – nacismu v Německu a bolševismu v Rusku, a více než o ústřední protagonisty jsem se zajímal o lidi, události ale i náhody, díky kterým se budoucí diktátoři dostali k moci a jak si tu moc následně udrželi.

Toto je první kapitola – vzestup NSDAP. Napsal jsem to víceméně z hlavy pro jednoho kamaráda asi rok zpátky, nedávno pouze literárně upravil pro širší publikum. Vzestup bolševiků bude mnohem podrobnější, rozdělený na více kapitol, a udělám to pouze tehdy, když o to bude zájem, protože to už nebude „z hlavy na papír“ jako tohle, chtěl bych se vrátit k několika knihám, vytahat z toho korespondující citace a načrtnout, v čem si současné Rusko nese zhoubné dědictví SSSR – ale to předbíhám – jestli to vznikne, záleží na vás.

Tak tedy k článku:

Vzestup NSDAP

Je to nepříjemná pravda hned na úvod, ale říct se musí: Pokud by se měl někdo vinit za vzestup Hitlera, NSDAP a SA, jsou to vítězné mocnosti po první světové válce, jednoznačně.

Hele, někdo se kvaltuje do války, a dostane na budku, to je v pořádku. Zkusil to a prohrál, to se stává. Jenže když ho porazíš, pak mu pochčiješ hlavu a donutíš ho degustovat jeho vlastní fekálie, tak tady začíná problém, protože ten člověk (tady spíš použijme slovo národ) si to bude pamatovat, bude tě nenávidět a trpělivě čekat na odplatu a v průběhu let bude svou zášť přiživovat, místo toho, aby opadla. Historie nás naučila, že můžeš vojensky porazit jiný národ, ale nikdy jej neponižuj, sic se zlou se potážeš.

Hitler se původně nelišil od jiných pivnicových křiklounů nijak zvlášť, ale byl jediný, kdo řekl pryč s Versailleskou smlouvou, pryč s Výmarskou republikou! Protože když máš Německo, kterýmu jeho nejlepší průmyslovou část (Porýní) zabereš, donutíš ho platit naprosto nesmyslný reparace, a v podstatě mu zakážeš mít pravidelnou armádu a cvičit nový brance, žádnej generální štáb, žádný letci, žádný děla a tanky (tam bylo určitě víc věcí, ale tohle jsou ty nejpalčivější problémy) tak se to musí dřív nebo později projevit. V podstatě si těmito drakonickými nařízeními vychovávali svého budoucího nepřítele.

Samozřejmě nenasytní žabožrouti si opět uzmuli Alsasko a Lotrinsko pro sebe (to je skoro 2 mil obyvatel, které sežere jiný stát, plus území – předtím ho prohráli ve francouzsko – pruské válce) dvě města dostala Belgie, „filthy subhumans“ Poláci si taky mocně zakrojili… no hele nebylo to dobrý. Ale Francouzi jsou revanšisté, oni jsou od Napoleona úplně k hovnu v jakékoliv válce (což opakovaně prokázali) ale jak je možnost kopnout si do třínohýho psa, který jim předtím, na zenitu své moci (a se všemi končetinami) dával opakovaně čočku, tak to jsou první ve frontě.

V roce 1919 se Hitler připojuje k DAP – Německé dělnické straně – jejíž vedoucí se jmenuje Anton Drexler. Hitler byl nejdřív jenom hlavní řečník, ale pak jednoho dne řekl nevýraznému Drexlerovi: strana jsem já, přejmenuj to na NSDAP a nech mě rozhodovat o všem, a tak se taky stalo, lidi šli za Hitlerem, protože říkal, co chtěli slyšet, byl –ač je hrozný to říct – charmismatickej řečník, zatímco Drexler byl suchopárnej úředníček.

Jenže na začátku to neměl ani on vůbec jednoduchý, povážlivá část Němců byli ušlápnutí štrajchpudlíci, kteří říkali: Adolfe, drž hubu nebo bude ještě hůř – docela dobrej je dvoudílnej film Hitler: Vzestup zla, akorát teda ten Hitler tam vypadá jako Vlasta Burian co si nalepil pussyknírek.Nejlepší Hitler je v Der Untergang, do češtiny přeložené jako Pád Třetí Říše, to je vůbec jeden z nejlepších filmů co o této době vznikly, ale to odbíhám. Každopádně oba snímky doporučuji.

Vzestup SA

No a proto Hitler potřeboval ranaře, který ho v případě půtky v pivnici budou bránit a ostatním dají do držky. Je potřeba si uvědomit, že v první polovině dvacátých let byli komunisté velice podstatnou silou ve společnosti, v Bavorsku dokonce vznikla na krátkou dobu něco jako komunistická republika. Bůhví, co by se stalo, kdyby v SSSR v mocenském souboji uspěl Lev Trockij, který chtěl permanentní revoluci a rozšířit komunismus do Evropy – do tohoto se teď pouštět nebudu, vnitrostranické půtky sovětského politbyra je na další dlouhej článek, jak jsem avizoval.

Nicméně přívrženci komunistů a národních socialistů byli v jednu dobu docela fifty- fifty a neustále se mlátili v hospodách a ulicích. Vždyť nacistická hymna: Horst Wessel Lied je důsledek toho, že okresního SA-mana zastřelili komunisti, načež z něj nacisti udělali kultovní postavu, přitom jeho důležitost nebyla v době jeho smrti nijak závratná – takovej Július Fučík – řadová figurka, která se dočkala deifikace, aby posloužila propagandě.Takže hnědý košile se nejdřív jmenovaly Ordnertruppen – pořádkové oddíly, ale po nějaké zvláště vypečené bitce v mnichovský pivnici je Hitler přejmenoval na Sturmabteilung – útočné oddíly. Jako takový povýšení, prostě to znělo líp. Je potřeba si uvědomit, že důsledkem války a reparací byla obrovská nezaměstnanost, takže k hnědokošiláčům se hlásil každej drnohryz, a jejich počty narůstaly.

Když byl Hitler zavřenej v šatlavě po nezdařeném puči, dostal je na starost Ernst Rohm, kterej byl radikální a efektivní. (Samozřejmě SA byly oficálně zakázaný, takže se museli přejmenovat na chvíli, ale pořád to byla ta stejná organizace) Chtěl nějaký změny, Hitler se vrátil z lochu, a řekl mu, že takhle ne. Ernst se urazil a odjel do hajzlu, mám pocit, že do Bolívie, cvičit nějaký vořezpruty. Vedení SA dostal na starosti Franz Pfeffer von Salomon, kterej ale chtěl podobný věci jako Röhm, paradoxně – větší nezávislost SA na straně, a jejich rekognici jako ozbrojenou složku strany, která vydláždí jejich cestu za uchopením moci, víc míst v Reichstagu pro hnědokošiláče atd.Do toho byl problém s berlínskou SA, kterou vedl Walter Stennes. Nevím, jestli jste někdy slyšeli pojem Stennesova revolta, to už je pro starší a pokročilé, ale v podstatě šlo o to, že Stennesovi vadilo, kam se SA dostalo – povyšuje se tam za to, kdo koho zná a né kdo rozbil židům nejvíc výloh a komunistům nejvíc hlav. Je to podfinancovaný, a SA – mani nemají žádnou politickou moc. Hitler si myslel, že Stennes jenom mele pantem, ale tohle byl zrovna muž činu – když mu nikdo nevěnoval pozornost, nejdřív odmítli Goebbelsovi na nějakým jeho řečnění dělat stráž, a když se ani tak nic nedělo, prostě odjeli do berlínský kanceláře strany, tu převrátili vzhůru nohama, SS mannům dali do držky (v tu chvíli byla SS velice malá organizace, která původně vzešla z SA a měla trochu vyvážit mocenský váhy, ale bavíme se o roce 1930 a v té době měla SS pár stovek, možná tisíc mužů, zatímco SA byly 2 miliony.) Hitler se teda vedení SA ujal sám – to byla jedna ze změn, které si Stennes přál, aby největší šéf se o ně staral a všímal si jich.

Jenže Hitler na začátku třicátých let neměl čas na SA, pomalu se připravoval ke vstupu do vyšších pater politiky, a SA se choval jako pes, kterýmu když tejden nedáš nažrat – nachčije ti do bot.  Hitler se tedy se Stennesem a jeho podkuřovači konečně sešel, vyslechl si je, slíbil jim všechno možný, hlavně když budou dodržovat führerprinzip (tedy já jsem tu šéf a se šéfem se nediskutuje) ale v podstatě splnil tak půlku požadavků, a pak na ně zapomněl.

Stennes tedy nelenil a po roce ZNOVU rozrajtoval kanceláře strany a rozdával čenichovky do vlastních řad. Dokonce obsadil Goebbelsuv časopis Der Angriff a dva dny vydával „svoje“ noviny, což byl vrchol všeho. Navíc konzervativní kruhy, jejichž podporu (a peňouze) Dolfi potřeboval pro svoje budoucí plány, celou tuhle situaci sledovali s velkou nelibostí. Druhá revolta za dva roky? Adolfe, to si říkáš vůdce?

Jenže financování SA šlo skrze stranu, takže Hitler jim nedal už ani korunu a Stennes neměl z čeho to financovat – povstání se rozpadlo, Stennese vyloučili a vyhnali (to měl ještě kurva kliku, kdyby zůstal v Rajchu, určitě by si na něj vzpomenuli při Noci dlouhých nožů, takhle zakokrhal pár měsíců před Sametovou revolucí, to je velice požehnaný věk!)

Každopádně na prosbu Ády se z Bolívie vrací Ernst Röhm. Už žádný povstání, žádný stěžovačky, železná disciplína a nárůst členský základny na neuvěřitelných 3,5 milionu členů. Není tak úplně pravda, že Ernst by Hitlera nerespektoval. On ho respektoval, dokud šlo všechno tak, jak chtěl on. Převzetí moci? Super Ádo, ty válíš! Ale co teď dál? Zatímco Adolf chtěl sekat latinu, když už mu Hindenburg přihrál v roce 1933 kancléře, Röhm byl revolucionář, a přišlo mu, že se revoluce zasekla napůl cesty.Představoval si, že SA pozře versailleskou smlouvou ostrakizovaný Wehrmacht a bude jedinou vojenskou složkou už nikoliv ve straně, ale ve státě jako takovém. Žádal o znárodnění majetku aristokratů, a podobně jako předchozí lídři včetně Stennese – politický podíl SA na dosažené moci. Hitler tohle vůbec nemohl potřebovat. Dokonce Werner von Blomberg, (posměšně přezdívaný Rubber Lion – gumový lev), který zastával funkci Říšského ministra války, se osmělil a řekl mu, že si musí vybrat, koho bude podporovat, nejde sedět na dvou židlích, a pokud chce být zadobře s Wehrmachtem, který pro svoji expanzivní politiku nutně potřeboval, je nutno SA zastřihnout křídla. O Blombergovi bude ještě řeč.

Röhmovi neprospělo, že ve straně neměl žádné přátele, a naopak svým nepřátelům začal přerůstat přes hlavu. Neblahé zkušenosti Goebbelse s SA jsem popsal dostatečně. Himmler jako vedoucí tehdy maličké SS si chtěl ukrojit více z koláče moci, ale momentálně na něj nezbývaly ani drobky. Heydrich, Göring a Hess také mohli pouze získat, když jejich sok půjde od válu. Hitler to dlouho nechtěl řešit, protože Ernst byl něco jako kámoš, tykali si spolu (což bylo vzácný) byl s ním od začátku a nebejt jeho podpory, může si svoje nácky nabouchat do trenek, nikdy by se neprosadil.

Jenže Ernst začal být podobně radikální jako Stennes, začal podrývat autoritu vůdce, a říkal věci jako: zastavili jsme se jako hovno na půli cesty, pojďme to dodělat! Pryč se šlechtou! Pryč s bohatými průmyslníky! Pryč s Wehrmachtem! Na současným NSDAP není nic socialistickýho, a začíná se chovat jako ostatní strany! No, řekněme, že mu to nepomohlo. A tak Hitler, dotlačen šlechtou, bohatými průmyslníky, Hindenburgem, veřejným míněním, a svojí nejužší kamarilou pochopů nakonec ustoupil, a rozpoutala se akce, která vešla do dějin jako…

Noc dlouhých nožů

Vysocí SA mani se blbě chytají, když jsou rozplizlí po celém Německu, tak proč si je nesvolat na jedno konkrétní místo v jeden konkrétní den a můžeme jim odpřisáhnout, že tam se vyřeší všechny jejich bolístky.

Nooo… a nebo taky ne.Brzo ráno vpadne Hitler s eskortou SS do hotelu, kde jsou po prohýřené noci ubytováni členové vedení SA. Röhma zatkne, a když jeho zástupce Edmunda Heinese (ta gorila na obrázku níže) nachytá inflagranti v posteli s jeho řidičem – přikáže oba vyvést před hotel a zastřelit.Představte si bejt v kůži toho řidiče. Nejdřív ti opilý lampasácký výrostek rve svoji bavorskou klobásu celou noc do prdele a ráno po týhle náročný zkušenosti bezmocně sleduješ, jak tě tvůj idol, kterého máš vylepeného doma nad postelí, nachytá v prekérní potupné pozici przněného poskoka, a bezodkladně nařizuje tvoji exekuci. To je ale nevydařené ráno 30.6 1934!

Tito dva zakázaní milenci jsou první oběti Noci dlouhých nožů. Devadesát procent úspěchu spočívá ve správném načasování, a když Goebbels zavolá z Mnichova do Berlína Göringovi klíčové heslo „Kolibřík“ rozjedou se po celém Německu popravčí skupiny SS manů, gestapáků a dalších podržklacíků s již předem připravenými seznamy „zrádců“ a samozřejmě se nejedná pouze o SA čuníky, ale i o různé bývalé exponenty bývalých režimů, kteří nacistům léta hatili plány. Nyní nadešel čas odplaty.

A tak je popraven třeba i bývalý kancléř a kritik nacistů generál Kurt von Schleicher, stejný osud stihne Gustava von Kahra, který náglům pokazil jejich slavný pivnicový puč, Edgar Jung, člověk co napsal von Papenovi slavný marburgský projev to taky koupí, no pěkné to věru není. Bonus na závěr – zakokrhal i člověk, který přivedl do strany Goebbelse, bývalé velké zvíře NSDAP Gregor Strasser! Ha, ta historická ironie je někdy velice zábavná. Celkem je přiznaných obětí cca 70, ale reálně jich je 4x tolik. Náckové se úplně urvou z řetězu, a není to poprvé ani naposledy (Požár říšského sněmu, Křišťálová noc, ale to jsou jiná témata)

Vedoucí berlínské SA Karl Ernst je dokonce vyvlečen z výletního parníku, poté co nic zlého netuše odjel na líbánky se svojí novou hajtřičkou – na svatbě mu jen pár dnů předtím byli za svědky Hitler a Göring, tito dva pánové jsou first class Wedding Crashers, jak si ukážeme dále. Zatímco Hitler blouzní o nejvíc největší zradě v dějinách lidstva a pronáší plamenné projevy proti zatýkanému vedení SA, nic nechápající SA vůdci jsou v lichterfeldských kasárnách popravováni za neexistující úlohu v neexistujícím spiknutí, a naopak oni si myslí, že se stali obětmi spiknutí a že Hitler byl svržen mocenskou klikou kolem power – horny ogárků z SS. Mimochodem báchorka o fingovaném spiknutí velice inspiruje Josifa Stalina, který o dva roky později zinscenuje první ze tří moskevských procesů.

Röhm bručí v base. Hitler ho nechce zabít, vědom si dobře, jak mu byl v minulosti užitečný, ale je neustále ostatními vysokými nacisty přesvědčován, že bez této třešničky na dortu se ten dort nemusel péct. Nakonec si od toho umyje ruce jako Pilát Ponský, a přikáže dvěma podržklacíkům, Eickemu a Lippertovi, aby tomu vzpurnému koblížkovi donesli do cely zbraň, ať se teda zastřelí sám. Röhm trucuje a odvětí, že pokud má umřít, ať ho zabije posera Adolf.

Po deseti minutách, které dostane jako lhůtu, si zvládne akorát rozepnout hnědou košili a odbojně vypnout hruď, než mu do ní Dolfiho lokajové napumpují olovo. Moc SA je zlomena a Himmlerova SS se stává dominantní silou jako ozbrojená složka strany. Další roky je vliv celé organizace SA marginalizován pod vedením Victora Lutzeho – dalšího neambiciózního poskoka a kývače. Současně je zajištěno, aby Wehrmacht byl jedinou ozbrojenou složkou země. Gumový Lev se může hurónsky plácat do stehen, jenže vůbec neví, že je další na řadě.

Hossbachův protokol

Takto historie pojmenovala zápis Hitlerova pobočníka Friedricha Hossbacha, na kterém Hitler odtajnil špičkám diplomacie a vojska, jak to teda s tím Německem a Evropou dopadne. Zatím to byly jen testovací vody – kdo bude nadšeně přitakávat se zdviženou pravicí, s tím potáhnu káru dál, a kdo bude prudit a protestovat, s tím se po dnešku opatrně rozloučíme.

Přítomni byli: Hermann Göring za Luftwaffe, generál admirál Erich Raeder za Kriegsmarine, již vzpomínaný ministr války „Gumový Lev“ Werner von Blomberg, vrchní velitel pozemního vojska generál Werner von Fritsch, a ministr zahraničí Konstantin von Neurath.Reakce většiny byla pro Hitlera zklamáním. Bezvýhradně ho podporoval pouze Göring, jako přesvědčený nacista, který navíc chtěl ukázat, jak jeho nově utvořené letectvo všem natře prdel. Příznivě se k tomu stavěl i admirál Raeder, ale staří paprikové Neurath, Fritsch a Blomberg kverulovali, že Německo není dostatečně vyzbrojené na jakoukoliv expanzi a ačkoliv všichni chtěli vidět velké Německo, predikovali, že za současného stavu nebude zahájení vojenských operací možné ani v několika příštích letech. Hitler si velice dobře pamatoval jejich reakce, a proto:

Von Neurath – byl uvolněn záhy poté z funkce ministra zahraničí a nahrazen Joachimem von Ribbentropem, pompézním obchodníkem se šampaňským, jehož skutečně jediným úspěchem bylo, že se přiženil do bohaté rodiny. Ribbentrop byl naprostá nula a jeho mizerné znalosti zahraniční politiky přebilo už jen jeho otřesné vystupování, netaktnost a fanatismus. Například hajloval před anglickým králem. Ribbentrop mimochodem dostal trest smrti v Norimberku, přestože nebyl víc než loutka a onuce, nikoliv tvůrce zahraniční politiky Třetí říše. V podobném duchu se mimochodem obhajoval, tedy né že by sám sebe takhle shodil, ale blekotal já nic to všechno oni. Mimořádně měl pravdu. Nabubřelý a neschopný poskok, kterým ostatní obžalovaní pohrdali. Spoluobžalovaný Hjalmar Schacht, bankéř a bývalý ministr hospodářství, o něm prohlásil: „Dokonce i Ribbentrop by měl viset za svoji hloupost, protože není většího zločinu.“

Zpátky k Von Neurathovi: Ten byl „uklizen“ jako ministr bez portfeje, a posléze jako protektor do našeho protektorátu Čechy a Morava, ale protože to byl člověk vzdělaný a pořád více diplomat než nacista, nebyl příliš aktivní na poli pronásledování odboje a drakonických trestů, a tak ho Hitler odvolal. V Norimberku dostal 15 let, propuštěn po osmi, dva roky nato umírá.

Aféra Blomberg – Fritsch

Tito dva Werneři dopadli ještě hůře. Hitlerovi bylo nejpozději koncem roku jasné, že s těmito dědky, co byli vychováni v přísné tradici pruské důstojnické školy nic nesvede. Dokážete si představit jejich reakci, kdyby jim řekl, že mají zinscenovat útok na gliwický vysílač převlečením vězňů z koncentračního tábora do polských uniforem a jejich následným postřílením? Absofuckinglutely no. Nutně se jich musel zbavit, ale nechtěl to udělat jako Stalin s Tuchačevským a spol. Jenže v čem byli nacisté dycky dobří? Sestrojit nějakou neuvěřitelnou vyfabulovanou píčovinu a naklobásit to tak, aby tomu uvěřila co největší masa lidí.

První zmizel z výsluní přízně von Blomberg. „Nějak“ se to stalo, že o něj, starýho dědulu za zenitem, měla náhlý zájem atraktivní mladá rajda. Tak co by si děda na důchod neužil, žejo. Dokonce Hitler s Göringem jim OPĚT šli svědčit na svatbu (odtud moje předchozí zmínka o tomto párečku wedding crashers.) Pokrytectví těchto dvou vejlupků nezná mezí.Ruka je v rukávě, kocour v troubě, novomanželé odjedou na líbánky, ale ne, na co se to nepřijde? Vyvolená ženuška ministra války nafotila nudes! Navíc její matka byla v minulosti kurtizána a bordelmamá! Ale to by přece nešlo, kam by nám to vedly vokna, no ts ts! Ačkoliv dnes má každý nahých fotek nějakých náhodných poběhlic plnej telefon, nesmíte zapomínat, že tohle je více než 90 let zpátky, a taková věc byla vážný poklesek, zvláště u někoho v tak vysoké funkci. Blomberg se ale rozvést nechtěl a raději na funkci rezignoval, protože to údajně byla true love! Následně byl nuceně penzionován a do velení armády ani do války samotné už nijak nezasáhl. Přesto ho Spojenci po válce drapli, zemřel v zajetí následující rok, ani se do žádného z norimberských procesů nedostal.

Werner von Fritsch byl těžší oříšek. Pokud to bylo možné, byl ještě prušáčtější než Blomberg. Ženy ho nezajímaly, byl svobodný, takže nešel zopakovat stejný trik. Nezajímali ho ani muži, zajímalo ho pouze navrácení slávy Velkému Německu. Göring si tuze nepřál, aby Fritsch dostal pozici po Blombergovi, přestože byl právě on nejschopnější a nejpravděpodobnější kandidát. Tak upekli s Himmlerem další kulišárnu: zaplatili nějakého pouličního živla, prostituta a opilce, aby nařkl von Fritsche, že spolu kopulovali. Důkaz nebylo nic jiného, než tvrzení tohoto pokleslého nemravy. Kokot, kterému nemůžeš věřit ani pozdrav versus bezúhonný důstojník, který se celý život řídí pruským kodexem cti.Kdo z nich mluví pravdu, a kdo z nich lže? No, Hitler měl jasno. Přestože von Fritsch tvrdil, že toho muže nikdy v životě neviděl, stejnak byl Hitlerem donucen k rezignaci, aby nebyla „poskvrněna čest armády.“ Když tahle aféra splnila svůj účel, von Fritsch byl očištěn, dostal nějakou marginální funkci jako čestný inspektor jakéhosi pluku, ale původní postavení a prestiž už mu nikdo nevrátil. Fritsch se přes tohle nikdy nepřenesl a vnitřně ho to zlomilo.

Když vypukla válka, jel v prvních dnech útoku na Polsko jako inspektor k tomu přidělenému pluku a ačkoliv nejde říct, že by šel přímo do nepřátelské palby v první linii, rozhodně se pohyboval na místech, kde důstojník jeho ranku nemá co dělat. Dostal zásah šrapnelem nebo snajperkou, tepenné krvácení, upadl, a adjutantovi co tam byl s ním, řekl, ať to nechá být a pomoc ani nevolá – chvíli na to zemřel. Hitler mu nechal vystrojit státní pohřeb, kterého se ovšem nikdo z nacistické špičky nezúčastnil. Buď měli svědomí černé jako SS uniforma, nebo jim byl ukradenej. Spíš to druhý.

Hitler využil tuhle aféru ke kompletní reorganizaci armády, zrušil ministerstvo války, a armádní velení přešlo pod OKW – Oberkomando der Wehrmacht s Wilhelmem Keitelem jako šéfem. Pokud Blomberg měl přezdívku gumový lev, Keitel byl pro změnu „Lakaitel“ – doslova lokaj, a tak se taky choval. Hlásná trouba Hitlerovy vůle.

Pozici po Fritschovi – tedy vrchní velitel německé armády –  dostal von Brauchitsch, se kterým se Hitler dohodl lépe než s jeho předchůdcem – vydržel do zpackané bitvy o Moskvu, po které si bývalý malíř obrazů usmyslel, že milionové armády povede sám.

Ještěže na druhé straně se úplně stejně rozhodl člověk, co kdysi obsluhoval meteorologickou stanici, ale o tom zase třeba někdy příště!