Čus čuníci,

Dostávám z více stran komentáře reflektující moji bídnou literární neaktivitu. Ono po pravdě není moc o čem psát, zvláště když žijete život člověka, který si přeje nejvroucněji, aby se zítřek příliš nelišil ode dneška.

Na poli herních titulů nic nového nevychází. Určitě se letos těším (a pravděpodobně zrecenzuji) nové dobrodružství rusovlásky Aloy v datadisku Horizon: Burning Shores, nebo avizované pokračování překvapivě kvalitní RPG příběhovky ze světa Star Wars: Jedi Survivor. Jenže oboje vyjde až v dubnu.

Toto bude recenze na první dohranou single – player hru v tomto roce. Původní Mafia mě v době jejího vydání před dvaceti lety naprosto minula. Nic nepomohlo, že to byla asi naše nejúspěšnější hra od polarizujícího Dana Vávry, jehož poslední počin – Kingdom Come: Deliverance jsem naivně zakoupil týden po vydání, a po třech dnech uvrhl do klatby, tak tragicky nehotovou a nedodělanou hru jsem snad nikdy nehrál.

Tato recenze si ovšem neklade za cíl hodnotit jeho původní Mafii, ale tento remaster – tolik populární prvek současné doby, aneb neumíme přijít s ničím novým a neokoukaným, tak budeme znovu vydávat dříve tolik populární tituly s drobnými úpravami a v nové grafice. Překvapivě to docela funguje, například předělávka Diabla II se velice povedla, Warcraft III od stejného studia – Blizzardu – naopak absolutně propadl.

Tvůrcům ze studia Hangar 13 se povedlo přemluvit většinu z původních herců k českému dabingu i po dvaceti letech, tedy v hlavních rolích uslyšíte takové veličiny jako Marka Vašuta nebo Petra Rychlého. Já jsem apriori velice rezervovaný, co se týká českého dabingu do čehokoliv, ale protože se jednalo o původně českou hru a ten dabing byl výrazným prvkem, který stál za tehdejším úspěchem, poslechl jsem Pijera a nechal jsem si jej tam. Musím říci, že jsem nelitoval. Je to takový miloučký, ale zároveň profesionální. Nemám co vytknout, líbilo se mi to.Mafia sleduje příběh Tommyho Angela, ústředního protagonisty a jediné hratelné postavy, kterak se protlouká fiktivní metropolí Lost Heaven, což je město někde v Americe na počátku třicátých let minulého století. Tommy začíná jako obyčejný taxikář, který vozí vrtošivé babky na nákup a floutky na spanilou jízdu za flundrama do hampejzu. Small talk se v Americe moc nevede, protože když se chudák Tommy snaží započít se zákazníkem nezávazný dialog, je surově uzemněn větou „Platím vás za řízení, ne za mluvení!“

Tommyho život se od základů změní jednoho večera, kdy se stane nedobrovolným šoférem párku utíkajících gangsterů, Sama a Paulieho. S bouchačkou u hlavy musí setřást pronásledovatele, a odměnou mu bude, že ho jeho pasažéři neoddělají. Tommy se dozvídá, že jeho noví zákazníci pracují pro mafiánského bosse dona Salieriho, kterému ale poslední roky pšenka moc nekvete a pokud začne moc vystrkovat prsty, tak přes ně dostane od konkurečního bosse Morella, který podmázl policii i justici a tak nějak celkově tahá za delší konec provazu.

Tommy dostane dokonce menší finanční odměnu za záchranu Salieriho dvorních pistolníků. Tommy tohle sice považuje za ukončenou epizodu a nechystá se zaplést s místní mafií nějak více, nicméně štěstěna od něj odvrací svou tvář, když jeho milovaný taxi vůz, na jehož pořízení musel rozbít prasátko, je rozbit jinými prasátky z gangu dona Morella.Tommy přijde o obživu a vrací se do čtvrti Malá Itálie, do Salieriho baru s prosíkem o zaslouženou vendetu. A tady začíná příběh nabírat na obrátkách! Z Tommyho se stává mafián v zácviku a ve zkušební době, a pod patronátem dona Salieriho a s novými kumpány Samem a Pauliem se vydává na dráhu zločinu.

Salieriho gang má pouze několik pravidel: Nemluvit sprostě, nekšeftovat s drogami, a být loajální rodině. Zákaz vulgarit mě velice bavil, zvláště když na vás Paulie řve hlasem Petra Rychlého: „Kurva Tome, šlápni na to, máme ty podělaný cajty za prdelí!“    Hra obsahuje celkem dvacet misí, a není ani vyloženě krátká, ani zbytečně dlouhá a natahovaná. Prostřednictvím misí je vyprávěn Tommyho příběh a růst v Salieriho organizaci. Prvních několik úkolů je triviálních – propícháte gumy nezbedům, co vám zrušili vůz, zmalujete pár ciferníků baseballkou, nebo nahážete pár zápalných lahví na vozový park proklínaného Morella.

Na tomto místě musím zmínit první věc, která mi zpěnila krev, přestože to bude asi velice subjektivní výtka a většině hráčů bude něco takového úplně jedno: Hned třetí mise se jmenuje „Molotov party“ a týká se zmiňovaného házení zápalných lahví. Jenže tento název tato zbraň dostala až o celých devět let později při zimní válce SSSR a Finska. Molotov dokonce nebyl ani ministr zahraničí v té době, ten post byl obsazen buď Georgijem Čičerinem, nebo Maximem Litvinovem, zrovna v tom roce se střídali.

Jak jsem byl nadšen smyslem pro detail, kdy se hra snaží jít s dobou, a třeba v roce 1938 se z autorádia ozývá informace o Anšlusu Rakouska, palčivá otázka Sudet a přemítání americké vlády o případné intervenci, tak zrovna tohle se jim hrubě nepovedlo. Nedokážu pochopit, že se v celém štábu nenašel jediný člověk, který by varovně zvedl prst a prohlásil: „Nemůžeme to pojmenovat Molotovův koktejl, protože ten název ještě v této době nevznikl, pojďme zůstat u obyčejné zápalné láhve.Hra mě zezačátku docela bavila, nebyla to láska na první pohled, ale existovala slušná šance, že to dojedu, navzdory mým naprosto tragickým schopnostem řidiče, což je mimochodem Tommyho bývalé povolání, takže kdykoliv jedu s kumpány na akci, tak musím řídit, protože „ to přeci umím nejlíp.“  Nemám žádný vztah k autům a beru je jako nutné zlo v realitě i v různých hrách, kde jsem zrovna tak bídným a jalovým šoférem, jakým bych pravděpodobně byl na skutečné vozovce. Často se tedy stávám terčem verbálních výtek mých mafiánských souputníků od „Co to s tebou dneska je?“ přes „Bacha, vždyť nám ujíždí!“ až po „Ty blázne chceš nás zabít?“Bohužel kapitol, kde musíte někomu ujet, nebo naopak dohonit prchajícího zlolajníka, se zde pár vyskytuje. Při první takové honičce jsem nadával tak moc, že by mě Salieri vykopl z rodiny obratem. Unikající auto nikde galantně nepočká, a pokud naberete sloup veřejného osvětlení, jiné auto, nebo nevyberete zatáčku, pronásledovaný vůz vezme kramle a vy si to dáte znova a lépe.

Někde ve třetině hry si tato pod sebou začala dost odhodlaně řezat větev. Musel jsem ukrást závodní auto a zprasit jej u smluveného mechanika, aby s ním další den slavný závodník zajel tužku a don Salieri vyhrál balík. No, což o to, milého závoďáka jsem zprasil a otloukl i bez mechanika, protože jsem s ním narážel, kde se dalo. Tento pekelný vůz se řídil ještě hůř, než cokoliv, s čím jsem se do té doby setkal. Celá taškařice byla samozřejmě ještě časově ohraničená, jelikož jsem musel vozítko vrátit do garáže, aby zítra mohlo předvést ostudné alotrium. Policie, která mě pronásledovala za přítomnost závodního vozidla na běžné městské komunikaci, jen podtrhla můj grandiózní neúspěch.Buď jsem křehký sporťák omlátil natolik, že přestal být pojízdný, nebo mě chytila benga, či jsem za podplaceným kazisvětem nestihl dojet ve stanovený čas. Jadrně jsem proklel celou Mafii a dal si od ní den pauzu.

Ta pomohla. Další den jsem na první pokus vyšvihl odvezení tohoto pradědečka formule, abych tento nečekaný trumf korunoval následným vítězstvím v hromadném závodě na krásný druhý pokus – což je mimochodem mise, která nejvíce hráčům přišla problematická.

Ještě něco bych chtěl napsat k příběhu, protože mě bavil. Všichni jste to už beztak dohráli před dvaceti lety, jenom já jsem objevil Ameriku minulej měsíc.

Z Tommyho Angela se pomalu stává Tommy Diablo a balancuje na šikmé hraně zločinu. Už to není pouze „nevinné“ škádlení s baseballkou, zapalování aut a vybírání šušňů za protekci. Naneštěstí se ještě ke všemu zamiluje do servírky Sáry v Salieriho baru, a tenhle cit v něm drží alespoň trochu lidskosti, ale stejně to začíná být solidní řezničina. Extrovní pifku na něj bude mít vypečená rodina jednoho radního: Nejdřív protekční spratek Billy dělá ramena na jeho rajdu, potom následuje obligátní honička v autě, které tolik miluju, a na konci to jelito nabourá a prosí o holej život.Už jen za to, že mě ten malej sopl navezl do dalšího stíhacího závodu, by zasloužil ustřelit kedlubnu, ale než mohu vykonat spravedlivou vendetu, picne ho Paulie a ještě mi dá kázání, že se s tím nesmím tak babrat. Jenže práce kvapná, málo platná, jeho spolujezdec je pouze v bezvědomí a pak nás napráší, takže to odnese taky, zrovna když má proslov na pohřbu zastřeleného kamaráda v kostele. Hu, těm gangsterům není nic svatý! No, a protože je potřeba zkompletovat hattrick, jeho tatík to schytá na výletním parníku při oslavě vlastních narozenin, zrovna když má plamenný proslov o tom, jak zatočí s kriminalitou a dopadne vraha svého syna a jeho kamaráda. No, to spíš ne!Ačkoliv se Salieriho hochům daří, Morellova kriminální famílie to našemu donovi nedělá jednoduchý a chudák boss si ani nemůže dát vyhlášený tagliatelle v italský restauraci, jelikož ho přepadnou Morellovi zabijáci a pouze díky Tomovi neskončí s prdelí na prkně. Několik dalších úkolů se tedy týká odstranění otravné konkurence. Mise s chytáním úskočného Morella patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Sice je tam zase zpropadená honička v autech, kterou jsem dělal asi pětkrát, následuje přestřelka na letišti, Morello prchá, Tommy vytáhne Tommygun a rozstřílí mu motory, takže i když se bídák dostane do vzduchu, nepobude tam dlouho a neslavně havaruje. Vyplazí se z trosek, fešáckej oblek zmazanej od sazí, načež dostane plnou dávku ze samopalu a odporoučí se na věčnost.Salieri je teď sice největší boss, ale s jídlem roste chuť a vypasený don má rozhodně gargantuovský apetit. Svoje věrné pochopy posílá na stále riskantnější podniky, zatímco s vejplatama škudlí. Dokonce porušil svoje vlastní pravidlo a kšeftuje s fetem pod krabicí doutníků, ale ani vlastním lidem to neřekne a zbytečně riskuje jejich krk. Paulie už toho má dost a rozhodne se udělat banku na přilepšenou. Jenže melouchy se v tomhle byznyse moc nepečou. Ukecá Toma a oběma se loupež podaří, žel Tom najde Paulieho druhej den s prostřelenou hlavou. To si těch šušňů teda moc neužil. Třetí kamarád Sam se totiž vybarvil jako krysa a svoje kumpány prásknul, ačkoliv mu v minulosti zachránili hned několikrát jeho mizernej kejhák. Don se nakrk a po letech věrných služeb svoje hitmany jednorázově odepsal. Poslední mise je tedy bratrovražedná bitka Toma a Sama v muzeu umění. Kličkujete v dešti kulek mezi cennými sbírkami a drahými obrazy, a křivák Sam na vás posílá další hordy pochopů, než mu konečně zatnete tipec, naprášíte se policejnímu komisaři a spolu se Salierim jdete za katr. Jenže zatímco rozmrzelý don chytne doživotí, Tommy obdrží pouze osm let a poté se může vrátit k Sáře a svojí dceři.Vypadá to, že Tommy pod změněnou identitou díky programu na ochranu svědků v pohodě dožije. Ve vlasech mu po třinácti letech od rozsudku prokvétají šediny a nový knírek mu teda moc nesluší. Dokonce má proslov na svatbě svojí dcerky o tom, že rodina je největší slabinou i silou, a všechno by to bylo moc krásný, ale Salieri nezapomíná a nějací random čuníci ho po otázce „Vy jste Tommy Angelo?“ provrtají brokovnicí, když zalévá trávník před domem. Tommy je vlastně rád, a když se kolem něj seběhne vystrašená rodina, nadšeně jim zvěstuje, že teď už jsou všichni v cajku, protože šli jenom po něm. Ještě, že je tohle italská Mafie a nikoliv gruzínská, tam by naopak všichni příbuzní byli ve smrtelném nebezpečí ještě více.

No, tak tohle je ve zkratce silnej příběh první Mafie. Co se týká grafického zpracování, alias to, z čeho každý remaster nejvíce benefituje, nemám co vytknout. Město je detailní a krásné, co trochu chybí je větší volnost. Člověk dostane nějaké zadání, ve stylu jeď do bodu A, udělej věc B, ale že bych se mohl volně procházet po městě a rukulíbat vyšňořené paničky, to úplně né. I tak to působí autenticky, člověk se přesune do amerických třicítek a atmosféra ho vtáhne.Hudební doprovod je totální koncert. Ať už samotný soundtrack nebo dobové skladby z autorádia… obojí zaslouží jednoznačné absolutorium.

Protivníci se kryjí, útočí koordinovaně a i na obtížnost „snadná“ jsem velice snadno umíral napumpován olovem. Většinou stojíte sám proti desetinásobné přesile gangsterů nebo policajtů, kteří nejsou hloupí. Buď je boj v této hře fakt výzva, nebo já byl mizerný mafián. Pokud hrajete zabukače, zlí čuníci vypustí hlášku „Zapálím ti prdel“ a začnou na vaši pozici metat zápalné láhve. Sympatické je, že je můžete oholit o jejich zbraně, které se dají vhodně využít proti zbývajícím protivníkům, ale vždy můžete nosit pouze dvě, což alespoň dává smysl.Další z mála věcí, které musím podrobit kritice, jsou stealth mise. Není jich naštěstí mnoho, ale všechny jsou vrcholně otravné. Chápu a respektuju potřebu stealth prvku ve hrách. Co ale absolutně nerespektuju, je smutný fakt, že po vyvolání poplachu mi zčerná obrazovka a automaticky se mi načte poslední herní pozice. Skvěle to bylo vymyšleno v Commandos: Pokud jste vyvolali poplach, fajn – z kasáren vylezly další čety nácků a hra se stala těžší, dobře vám tak, nějak se s tím popasujte, můžete si za to sami. Nicméně abych byl potrestán ukončením hry, to neberu. Lepší scénář by byl přivolat dalších 10 pistolníků, kteří mě velmi pravděpodobně tak či tak típnou, ale aspoň budu mít šanci zvrátit svůj osud.Celkový hodnocení… původní Mafii z roku 2000 jsem nehrál, ale určitě se Vávrovi musela povést lépe než pokálený Kingdom Come, nejvíce nedodělaná hra, kterou jsem kdy koupil za plnou cenu, s plejádou bugů a bonusem v podobě naprosto zhůvěřilého systému lockpickingu, to bylo něco neuvěřitelnýho, zvláště na konzoli. Remaster Mafie z roku 2020 hodnotím jako zdařilou hru, která je dalším důkazem, že platit si Ps plus za dvě stovky měsíčně má smysl, pokud takovéto gamesy dostanu časem zadarmo. Parádní příběh, grafika i hudba, hratelnost solidní.Nicméně beru tomu půlbod za stealth mise, půlbod za úkoly, kde hraje hlavní roli rychlé řízení motorového vozidla bez karambolů a půlbod za Molotovův koktejl, jelikož tento název v té době ještě neexistoval, takže je to pitomost.  Celkové skóre je tedy 8 a ½ z 10 bodů a možná si to ještě někdy dám na obtížnost Classic, což bude, předpokládám, čistý masochismus.

Doufám, že máte alespoň radost, že jsem po dlouhé době něco sesmolil. Když bude inspirace, budou články, tak se necháme překvapit, jak to dopadne.