Těpic čuníci,

Jelikož jediná podmínka, kterou jsem si kladl pro napsání nějakého povídání o uplynulém víkendu, byla bezezbytku naplněna, musím dostát svému slovu a účastníkům i absentujícím literárně zprostředkovat početné radostné chvilky v milém kolektivu Pánů neomezené moci, což je doslovný překlad z původního názvu wow gildy Lords of Infinite Power a také chodící důkaz, že některým slovním spojením by měl být převod do mateřštiny úředně zapovězen.

Altruista Jop opět nezištně nabídl legendární chatu Hokejka, kde se tato akce konala minule i předminule, a člověk mu musí být vděčný, že i po předchozích zkušenostech je o nás stále zájem! O termínu se tentokrát nehlasovalo, což podstatně zjednodušuje celou organizaci, protože pokud jste organizátor a zároveň máte sklony k masochismu, dejte lidem na výběr. Vím o tom svoje.

Tedy jsme se sešli v pátek 24.6 kolem šesté u Dandy (toho, který kdysi rozdě…ale koho to ještě dneska zajímá) a ještě s Deamonem jsme vyrazili v téměř totožné sestavě jako vloni. Chyběla (teda Dannymu asi ne) pouze bývalá paní Leprusová, která byla z této lukrativní pozice již před měsíci po zásluze vyobcována. Nové výběrové řízení je v plném proudu a na příštím srazu bych už čekal nějakou nástupkyni, která obsadí tento prestižní post.

Danny nám kavalírsky nabídl ochucený Birell, kterým ovšem Deamon ostentativně zhrdl. Že se ale dají dělat i horší věci s plechovkou Birellu, vzápětí předvádí sám řidič, který jejím obsahem vyráchal řadicí páku a pod ní, jak je ta kůže nebo co to je, vytvořil malé jezírko. Daemon sice Birella nechtěl, ale nyní se kapky odmítnutého moku dostaly do intimního kontaktu s jeho ošacením, když se nasupený řidič jal vysušovat jezírko pod pákou šplícháním prokleté tekutiny na všechny strany.

Už z Prahy docela pršelo, ale co se rozpoutalo zhruba v polovině cesty, to byla biblická potopa. Takhle nějak se musel Noe cítit na své Arše, když to za ním hýkalo, bučelo, kejhalo, štěkalo, a celej svět kolem jeho korábu šel doprdele. Zlodušský Birell kromě potřísněné páky a Daemonova ošacení rovněž způsobil, že jsme s Dannym zatoužili hodit chcací oblouk. Danny tedy zastavil na nějaké stanici lokálního autobusu, a vystoupili jsme z auta. Ten zatracený déšť měl větší kadenci než kulometčík Wehrmachtu na Omaha Beach, takže jsem se okamžitě cítil, jako kdyby mi někdo na hlavu vylil kýbl vody.

Za námi zastavilo nějaké další auto, ale nikdo z něj nevystoupil. Podivuji se nad touto nelogičností, ale Danda hned přispěchá s pochopitelným vysvětlením, cituji: „Asi chtěli vidět pořádný čuráky“

Sdílný řidič se s námi rovněž podělil o historku z minulého týdne – aneb co se dělo, když jsem se s nimi po putyce rozžehnal a byl poté pohlcen donebevolající nekompetentností zaměstnance DPP.

Zatímco jsem se trmácel domů pěšmo, a proklínal debilního řidiče 177 do všech světových stran, Danny měl mnohem zajímavější noc v klubu, do kterého se finálně přesunuli. Vyprávěl nám, jak tam seděl, cucal svůj nápoj, a najednou za ním přišla nějaká roba a začala pro změnu spontánně cucat ona jeho.

„A ty jsi s ní předtím vůbec nemluvil?“ ptám se nevěřícně.

„Ne.“

„A ona prostě přišla a začala se s tebou jen tak líbat?“

„No jo no.“ kasal se nekorunovaný čáryšuk Danda, zatímco ležérně točil volantem.

Předmětná děvucha nicméně začala být tak otravná a dotěrná, že to s nelibostí nesl i samotný objekt její touhy, tím více Dandova společnost. Dokonce to zašlo tak daleko, že Danda byl narychlo vybaven Martinovým svatebním prstenem, aby rujná poběhlice zařadila zpátečku. Prý to stejně moc nefungovalo. Kurňa, mohl jsem být u toho! Druhý den nicméně náš protřelý milovník zalitoval přílišné sdílnosti o prohýřené noci, jelikož ho lačná láryně bombardovala telefonáty. Musel jí to tedy zvednout a rovnou ji usadit v rozletu. A taková to mohla být láska!

Kolem osmé hodiny dorážíme na místo. Docela jsme ujeli i tomu dešti, ale to neznamená, že už nezaprší, naopak. Danda ve mě vkládá ultimátní důvěru a věnuje mi pečlivě srolovaný plakát, který střežím pod deštníkem. Je mi kladeno na srdce, že plakát nesmí dojít úhony! Potácím se po kluzké přístupové cestě, klopýtám přes kořeny, a svědomitě svírám svěřený svitek.Myslím, že přijíždíme jako poslední. Polovina osazenstva spokojeně hladí plné teřichy, šéfkuchař Eri kraluje u grilu, jehož malá stříška je jedinou protekcí před pokračujícím deštěm. Většina lidí je schovaná v chalupě, občas někdo vyjde poklábosit s Erim, nebo odnést hotové dobroty. Pošlu tam plátky krájeného hovězího stejku, grilovaný hermelín, okoštuju i Eriho specialitu – papriku s nivou, dám si s ním panáka, Lucka mi natočí pivo a jak je najednou hezky na tom světě!S tradičním fotbálkovým parťákem Andym porážíme Firsta s Andreou, kteří nicméně kladou statečný odpor. Před hrou je potřeba vyspravit jednoho zraněného hráče, a oštěp v podobě párátka přímo do hrudi se ukazuje jako nejlepší medicína. Doporučuje devět z deseti kustodů.Danda s velkou pompou lepí na stěnu plakát, na kterém není nikdo jiný než nepřítomný polobůh finančního světa, sám velký Cucin, na obálce prestižního mezinárodního časopisu pro nesporné vůdce naší doby. Plakát přilepený nad krbem stává se posléze poutním místem, jak lze viděti na přiložených fotografiích.

Lepé děvy zdrceny jsou žalem, sic absence finančního arcimága jest ranou morovou pro jejich pasivní příjem, kolorováno

Švarní junáci přinášejí obětiny a řkou modlitby ke svému guru, předtím než kročeje jejich poprvé na burzu je zavedou, kolorováno

Soustavně prudím Jopa s tím, ať mi rozloží stůl na pinčes, aby to nedopadlo jako vloni. Tyto ještě nenapsané řádky si beru jako rukojmí s tím, že nebude pinčes, nebude článek. Můj nestoudný nátlak nakonec nese ovoce, a stůl je rozložen. Andyho to stojí skřípnutý prst. Cílím na oblíbeného pinčesového souputníka Eriho, ale sotva si stihneme vyměnit pár míčků, zjeví se Kuba Street se sebevědomým prohlášením, že nás porazí oba. No, úplně mu to nevyjde, ale ze všech ostatních protivníků, se kterými jsem měl možnost si v průběhu víkendu zahrát, byl jednoznačně nejlepší. Večer si zvládnu zahrát ještě s Andym, Firstem, Afikem, Lionem a Míšou, zatímco venku u grilu se opět pijou krvavý záda v podání premiérových či dlouho absentujících členů.

Propásnu úsměvnou při mezi Dandou a Jopem, kteří se škorpí, škádlí a špičkují jako manželé po dvaceti letech a epicentrum jejich verbálního střetu tkví v nákupu na tento sraz, který si každý představoval jinak. Dandu nebaví čekat, až Jopovi přijde jídlo, skuhrá, že dostal špatný kafe, a celou scénu korunuje výlevem o tom, že mu Jop určitě schoval elektronickou cigaretu, kterou on doslova potřebuje k přežití. Jop je Dandou v tomto plamenném monologu vykreslen jako kapitální zlosyn, který má prsty ve všem špatném, co se Dandovi v životě přihodí a proti takovému renomé se samozřejmě tvrdošíjně brání. Jsou to velice vtipné tři a půl minuty, které byste neměli minout. Musel jsem trochu osekat kvalitu, jinak by se mi to sem nevešlo, ale zde jde hlavně o audio!

Konečně se povede udělat nějaké skupinové foto, a já mám co dát na titulku. Všichni tam vypadají normálně, a ta rozmazaná šmouha místo ksichtu, tak to budu já.

Eri soustavně zmiňuje nějaké překvapení. Jak známe Eriho, na začátku tohoto příběhu bude velké množství alkoholu, a na konci zduněný nešťastník, ze kterého si Eri bude tropit žerty. Zavolá si Andreu, Jopa a Dannyho, a na barpultík postaví tři kelímky s pivem, že to jsou jako tři stromy. Jenže to je jen začátek. Zatímco čertův pomocník Afik nalévá pod pultem další a další panáky zelené a griotky, Eri vysvětluje, že správný strom musí mít listy a plody, a následně posílá zástupy panáků na pultík rychleji než sovětský politruk pluky rudoarmějců při rekonkvistě Stalingradu. Netrvá to ani minutu, a tři stromy jsou doslova obsypány dalšími lihovinami, které musí ústřední trio zdolat.Eri však není takový zlojed, a řekne Honzíci mají dneska svátek, tak vám s tím pomůžou. Někdo si vzpomene, že jsem taky Honzík, takže s Chesem a Firstem přiložíme ruku k dílu. Řízením osudu se ovšem stalo, že největší pomoc dostali Jop s Andreou, zatímco Dandův strom je skoro nedotčen a nešťastník si ho musí vypít téměř celý sám. Tento hrdinský akt nezůstane bez očekávaných konsekvencí – posilněný Danda se urve z řetězu, vysosne kromě celého stromu i různé další panáky na stole, a po tomto výkonu usne spánkem spravedlivých na lavičce.

Jeho obličej stává se nepopsanou tabulí pro začínající umělce, a je dokrášlen rozličnými rekvizitami. Potom je jat za ruce i za nohy, a přenesen do postele. Já mám své tradiční místo na pohovce ve společenské místnosti, kterou mi dokonce nějací dobří lidé roztahují, což je pro mě luxus nepoznaný, v minulosti jsem tam padl a spal a ani nevěděl, že to lze roztáhnout.Druhý den se probudím právě včas, abych zachytil Eriho, který si balí věci a odjíždí. Je věčná škoda, že je Eri vždycky jenom na den, ale Eri na moji výtku kontruje, že „v pátek je to nejlepší“ a dále mi strategicky ucpe hubu kouskem bagety s domácí zvěřinovou pomazánkou, která je teda výborná. Když zalituji, že jsme si ani ten pinčes nezahráli, usadí mě poznámkou: „Stihli jsme šest míčků“

Eri odjel s Lionem a já přemýšlím co s načatým ránem, protože zdejší společnost je známá dlouhým vyspáváním, a na tohle já nejsem. Než se však stihnu rozhodnout, další a další lidé překvapivě přicházejí do místnosti. Někteří se vyspali dobře, jiní neměli to štěstí. Creasy s Chesem budili Míšu, která jim nadávala a bila je polštáři, nicméně k ničemu to nebylo. Ani tenhle rambajz nicméně neprobudil Kubu, který spí jak zabitej. Nakonec je z konejšivé náruče spánku vyrván Míšou, protože pokud ona nebude spát, tak nikdo!

Rozespalý Kuba je kluky balamucen, že začala válka, Rusové útočí a že má rychle vstát a hlásit se na velitelství, nicméně ani ve stavu oslabené pozornosti jim to nežere a o deset vteřin později opět usíná. Tento rekrut tedy metál rozhodně nedostane.

Kolem desáté se do místnosti vplíží i Danny, obličej zmuchlaný jak soudní příkaz k zaplacení alimentů, a shromážděné společnosti oznamuje, že je mu šoufl. To je takový folklór, který se rok co rok opakuje. First shání dobrovolníky na tradiční „tůru s Firstem“ ale účastníci zájezdu jsou po prohýřené noci k jeho návrhu odmítaví. Já se hlásím hned, a bereme do party ještě Lucku a Arwen – jejího psíka.V této sestavě vyrážíme z chalupy. Vypršelo se dosyta den předcházející, tedy ač není úplné azúro, rozhodně to není špatný čas na procházku. Což je nicméně názor, který majorita účastníků vůbec nesdílí, a je to taková škoda. U Jopa na chalupě je to hezký, ale když má člověk možnost projít si malebnou horskou krajinu je hřích toho nevyužít!Procházíme celou malebnou vesnicí Paseky nad Jizerou, která mimochodem sloužila jako předloha pro známou knihu „Zapadlí Vlastenci“ od K.V. Raise. Horská vesnice je velice rozlehlá a táhne se do kopce, ale má všechno: krásné roubenky, vysvětlující historické tabule, starý mlýn, dědu s babičkou, kteří nám sympaticky kynou z lavičky před domem, památník hrdinům obou světových válek a na samém vršku hezký venkovský kostelík – bohužel zavřený, ale člověk mohl alespoň nakouknout. Ač nemám žádný vztah k náboženství a ještě menší k církvi, jejich chrámy, kostely a katedrály mě architektonicky a umělecky vždy velice fascinovaly, a kdykoliv můžu, tak se do nich hrnu.Pokračujeme stále nahoru, cílem cesty podle Firsta jsou nějaké skály. Když k nim dorazíme, je to trochu zklamání – zenitem se stává trampské ohniště a prázdná piksla od hovězího ve vlastní šťávě, která se valí hned vedle oprýskaného hrnce, kde se nachází zbytky této zajisté božské krmě smíšené s dešťovkou. Alespoň jsou zde zralé borůvky, kam oko dohlédne, tak si každý trochu dáme. First je jediný kamzík, který skáče po skalách a loví poutavé obrázky, naše zbývající trio se drží při zemi.Pomalu sestupujeme dolů do údolí, po kluzkých kořenech to je trochu o hubu, ale všichni to zvládáme bez úhony. Ušli jsme solidních osm kilometrů a byla to moc hezká vycházka. Když se vracíme do chalupy, už to není ten stejný LOIP sraz, který jsme opustili, ale participanti pružně změnili program na chráněnou dílnu, kde vyrábějí zviřátka z balonků, které přivezli dorazivší Martin s Markétou. Jen pár lidí má skutečný talent pro tuto činnost – z většiny ostatních výtvorů se stává komická reklama na to, jak to nedělat. Rozhodnu se nerozšířit jejich řady a s díky odmítám nabízený balonek, raději si dám pivo ze sudu.Jelikož odpoledne část účastníků odjíždí, Danda s Jopem se snaží rychle naroubovat do programu populární partičku, ale jak s oblibou říkám, devadesát procent úspěchu tkví ve správném načasování, a nemůžete hrát tuhle hru, když neměl nikdo víc než dvě piva. Ono dělat tajtrlíka pro pobavení davů je svízelné, pokud víte, že si to budete druhý den pamatovat a hlavně, že si to budou pamatovat ti ostatní.

Z několika her nejvíce zaujme například schizofrenní biolog Danny, který by chtěl fakt hodně chránit přírodu, ale zároveň je mu to docela u prdele, ať klidně shoří. Creasy hraje nasranýho wowkaře, ale vlastně je to pořád starej dobrej Creasy. Spontánní salvy smíchu vyvolává mód s detektorem lži, kdy dva lidé mají rozmluvu na konkrétní téma, a třetí jím do toho zvoní kdykoliv, když se mu nelíbí řečená věta – autor by ji měl nejlépe přetočit v absolutní opozitum.

Tedy když lacinná šachtle Danda vyzvídá od Andyho, proč projuchaná noc právě s ním bude něco, co by si v žádném případě neměla nechat ujít, Andy vypálí, že si nechal přidělat černý péro.

„A kde jsi přišel k černýmu péru?“ táže se kurtizána Danny s nepředstíraným zájmem

„No my jsme jeli do Afriky. Já a můj plastickej chirurg. To bylo celý připravený.“ Sebevědomě odvětí zákazník Andy.

*Cink*

„Eeee… no jako nebylo to vůbec připravený. No a ten chirurg tam umřel. Ale mám dvě černý péra a tady mi to přišil jinej chirurg.“  Proč musel nebohý chirurg položit svůj život na oltář Andyho živelné touhy po černé mambě XXL, a co se stalo s tím druhým odcizeným údem, už bohužel vyjeveno není, ale i tak obecenstvo hýká smíchy.

Spouštěče se taky povedly. Nejdříve frustrovaný Daemon nerozluštil, že když si bude Danny tahat za svoji kozlí bradku, Jop z toho bude mít erekci. Poté jsme společně vytrolili Míšu, když jsem seděl na židli a neustále si pinkal. Kdykoliv někdo z ostatních řekl „Lepra“ ve větě, tak jsem z normálního pinkání přešel na režim jednou pálka – jednou hrana. Když jsem tenhle ďábelský plán sdělil ostatním, Jop vyjekl: „Co ti ta holka udělala?“ nicméně v tom určitě nebylo nic osobního, chtěl jsem to zkusit a Míša se s tím popasovala na výbornou a sice jsem byl poslední, kdo zbyl, ale nakonec to uhodla. Výsledný efekt by byl určitě lepší, kdybych už neměl asi páté pivo, takže občas jsem slyšel „Lepra, řekni že…“ a už se míček kutálel po zemi. Ze stoje je tenhle trik mnohem jednodušší, než když člověk sedí, ale to mi v tu chvíli nedošlo.

Pamětná pasáž byl i Danda pantomimickým pekařem. Začal sklízet obilí, válet těsto nebo rovnou péct chleba, když kdokoliv z ostatních řekl „který.“ Jop schválně dělal blbého, a trápil Dannyho nelidsky dlouho, i když už dávno věděl, kolik uhodilo. Mlčenlivý pekař vyrobil za čtvrthodinu víc imaginárních bochníků než Babišův Penam.

Rozloučili jsme se s Andym, Kubou, a Andreou. Daemon se chvíli tvářil, že se taky vypaří, ale nakonec celou situaci přehodnotil a zůstal s námi. Jelikož nám začalo docházet jídlo (a Dannymu cigára, z čehož byl běsný) vyjela první skupina pro jídlo – nějaké špízy a hermelíny. Poté odjel i Afik s Firstem a ještě později Lucka. Danny si kromě cigár koupil nanuk, který se ale nekamarádil s jeho trávicím ústrojím, a tak jsme co deset minut slyšeli o jeho iminentní potřebě znesvětit Jopovu toaletu. Ches se obětavě ujal grilu, ale mezi strávníky se opět začaly ozývat nespokojené hlasy, že je toho „pořád nějak málo“ a že špízů je jenom osm, a nás je deset přece! Počtář opomněl možnost, že někdo si ten špíz ani dát nechce… on teda nebyl špatnej, ale jak se to dělalo na lávovým kameni, tak to napíchaný kuřecí maso se blbě propékalo. Ale jinak všechna čest Chesovi, který se o nás staral celé odpoledne a večer, a sám si od huby odtrhoval, aby ostatní měli víc.Takže když vyjela druhá skupina pro další proviant, samozřejmě měli velký voči a vzali toho jak pro regiment, co tejden futroval kořínky. Dvě třetiny těch stejků a krkovic a bůhví čeho všeho ještě si ostatní odvezli domů další den. Když už jsem si vyvzdoroval stůl na pinčes, hodlal jsem z toho vytěžit maximum. Nemusel jsem ani nikoho lámat, aby si se mnou zahrál, což bylo super. Tedy po včerejší plejádě soupeřů se utkávám s Martinem a jeho manželkou Markétou, Chesem, Creasym, a Dandou. Zápasy prokládám plzeňským pivem ze sudu, který máme k dispozici celý víkend, a takhle nějak vypadá moje představa kvalitně stráveného odpoledne.

Jana a Míša dokonce navlečou v tom pařáku plavky, a jdou k DRUHÉ Jopově chalupě, která je padesát metrů do kopce od té první, do bazénu. Ostatní nicméně nejsou tak smělí. Pokud zrovna nehraji pinčes nebo si netočím další pivo, komentuji strhující zápasy ostatních – Dandy, Creasyho a Martina.

Unaven z kombinace procházky, pinčesu a popíjení piva usínám relativně brzy před krbem, a tím podle mínění mnohých přicházím o to nejlepší, a to je situace, kdy Jop a nejmenovaný člen sledují perseidy na telefonu. Jopa ale místo nebeských objektů zaujme úplně jiný objekt, který si nejmenovaný člen vyfotil. Ačkoliv Jop není cílový recipient podobně delikátních fotografií, nijak mu to nebrání v nadšeném komentování předmětu na fotografii. Majitel diskutované fotografie je značně nesvůj z Jopovy pozitivní recenze a byl by nejraději, kdyby se na celou věc rychle zapomnělo. Jop však evidentně nalezl zalíbení v prezentovaném objektu, a živě to komentuje ještě druhý den ráno, což vede nejmenovaného člena k promptnímu opuštění chalupy.

Druhé ráno mimochodem začíná velice podobně jako to předchozí – do společenské místnosti se vplíží Danda, a ačkoliv nevypadá tak žalostně jako den předešlý, kombinace více alkoholu a méně spánku je z jeho opuchlé tváře jasně čitelná. Krhavým pohledem si mě vyčítavě změří, a potom rozetne ticho obviňujícím tónem: „Ty mě tak sereš! Je úplně jedno, kolik toho vypiješ, a pak dycky vypadáš takhle!“ Ano, mě totiž nikdy není druhý den zle z alkoholu, což je nicméně meč, který má dvě ostří – zatímco zničení nešťastníci srkají po prohýřené noci minerálku a pateticky se drží za bříško či hlavu, já mohu prohýřit následující noc úplně stejně, jako tu předchozí.

Většina lidí se postupně probouzí a je podniknut vážně míněný pokus o nějaký všeobecný úklid. Z horní chalupy vidíme blížiti se Jopa s jeho tatíkem, kterého drtivá většina z nás vidí poprvé. Danda shromážděnou společnost straší slovy, že Jopův táta je vostrej řízek a za ten bordel od něj dostaneme do držky. Zneklidněni touto neurčitou hrozbou se ještě více vpíjíme do stínů na verandě, nicméně Jopův tatík to nakonec otáčí v půli cesty po inspekci sauny, do které snad ani nikdo z nás nelezl, tedy obávané retribuce jsme kolektivně ušetřeni.

Spousta lidí fasuje zbylý proviant ze včerejšího druhého nákupu či nevypité nealko. Hlavní cena v podobě sluncem potýrané flašky Absolutky svého odvážlivce hádám nenašla. Loučíme se s ostatními a ve stejném triu – tedy Danda, Deamon a já – vyrážíme směr Praha. Danda nás dokonce rozvozí až před práh, což je vzhledem k otravnému horku vítaný bonus na závěr.

Hele já myslím, že se to opět povedlo. Sice se to spíchlo trochu více narychlo, než je běžné a já tuhle akci upřednostnil před další svatbou či promítáním Obi – Wana u Esarase, ale nelitoval jsem. Myslím si, že přijel ten, kdo přijet chtěl, a podobně jako u naší skupiny – Sons of Liberty – i zde začínám pozorovat smutný trend, že lidé, co předtím přišli alespoň s nějakou originální výmluvou, proč to tentokrát nevyšlo, už se neobtěžují ani s tím a nevyřčenou otázku ohledně vlastní účasti raději promlčí. Na druhou stranu – kdo takové potřebuje.

Nicméně díky volatilnímu partnerství Dandy a Jopa máme už třetí rok po sobě tuhle super akci na krásném místě a navrch za hubičku, a za to jim chci poděkovat – jako člověk co sám dělá organizaci i nabízí prostor k noclehu, přesně vím, jaká to je někdy řehole. Jop mi napsal, že trénuje pinčes, aby příští rok konečně zvedl hozenou rukavici a rozšířil početnou plejádu pinčesových plejerů, tak uvidíme.

Slibuju, že když mě porazí, napíšu článek i z tý další akce.

Pac a pusu,

Papin