Jak bys popsal závěrečné agonické stavy svého vztahu k ženám, Papine? Inu, milý tazateli, asi nějak takto. Jsem přechodně potřebný, a ještě chvíli budu. A jakékoliv vítězství je Pyrrhovo.
Pyrrhovo vítězství
Jsem Winston Churchill a ty jsi moje Anglie
Jsem přechodně potřebný, a ještě chvilku budu
To vše jednou skončí, až Tvá suverenita přežije
Pak propadnu zapomnění a vlastnímu studu
Jsem hlasem, jenž dost obtížné je slyšet
A není to proto, že bych mluvil příliš potichu
Sama lidská důstojnost si ráda hledá skrýše
Zvlášť když si neobratně umaže ruce od hříchu
Jsem císař Nero a Tvůj Řím už začal plápolat
Kdo ho bude bránit? Kdo teď uhasí plameny?
Toužím vlastnit funkci, jen abys mne z ní mohla odvolat
Bavím se klesáním na Tvém žebříčku se jmény
Tak prosím. Řekneš pravdu? Nebo raději až za chvíli?
Stanu se vzpomínkou, až přeplavu na druhý břeh
Nemám v krvi alkohol, tak z čeho se cítím opilý?
To ty Tvoje sliby. Stejně skutečné jak umrlcův dech