Zdařbůh čuníci!

Na tuhle hru jsem se těšil jak malé čúráče do Disneylandu. Před čtyřmi lety jsem dohrál a zrecenzoval Horizon: Zero Dawn a jeho datadisk Frozen Wilds a i přes drobné výhrady jsem byl nadšen. Marně bych pátral v paměti, jaká jiná hra měla lepší příběh s více šokující zápletkou. O nesporné kvalitě původního titulu svědčí i fakt, že ji Pavel nejen dohrál, ale dokonce i zplatinoval! (Pro neznalé: Splnil podmínky pro získání všech trofejí…hm, to jsem asi neznalým stejně moc nepomohl. Počítačoví hráči to budou znát pod termínem achievementy a ti ostatní si ani neotevřou tenhle článek, takže snad jsem to vysvětlil všem)Abych čtenáře uvedl do děje, napíši zde stručně popis příběhu z prvního dílu (Pokud vás to nezajímá, přeskočte to, lhal jsem, není to stručný) Je rok 2065 a lidstvo se řítí do peklíčka. Jediný světový triliardář Ted Faro postavil novou generaci inteligentních robotů, kteří se dokáží velice rychle replikovat, zkonvertují biomasu na palivo, když opuchnou o benál, a nedají se hacknout dříve, než za půlstoletí. Díky nějaké chybě se samozřejmě stane, že armáda těchto robotů si řekne: „A co bychom poslouchali nějaký lidi, budeme svým vlastním pánem!“ A začne tóčo. Válčení je v druhé polovině jednadvacátého století hlavně robotickou záležitostí a lidi si s tím už moc nechtějí špinit ručičky, ale poslat hodné roboty proti zlým robotům by znamenalo pouze rozšířit řady těch zlých, a tak miliony vojáků a civilistů opráší flintu po pradědovi a vrhnou se rámci grandiózní operace „Enduring Victory“ do boje proti plechovkám na válečné stezce, protože údajně existuje plán, jak je vypnout a pracují na tom top vědci, jen potřebují čas, který jim má poskytnout tento hromadný mlýnek na maso.

Samozřejmě je to lež. Žádný takový plán neexistuje, a jak jsem uvedl, trvalo by padesát let, než se podaří roboty vypnout. Lidstvu zbývá šestnáct měsíců – čas se krátí smrtelníci! Nicméně top vědci přeci jen nesedí s rukama v klíně, ale vymýšlejí, jaký bude život po životě. Tým nejlepších vědců, který vede Elisabeth Sobeck vymýšlí autonomní AI, které zvládne s pomocí tuctu subfunkcí znovu postavit celý svět, vrátit Biosféru, zvířenu i květenu, a nějaký hodný roboty, který to budou spravovat. No, a potom se z robotických děloh vylíhnou noví lidé, kteří dostanou instantní nalejvárnu díky modulu APOLLO o tom, kdo byli jejich předchůdci, co všechno dokázali, a hlavně nestavte znova ty debilní roboty, co to tu všechno rozčurbesili, jo? Dobrá práce se málem nepodaří, protože v tajný laborce začnou blbě těsnit dveře a chybí málo, aby se roboti dovtípili, že se tady vaří nějaká neplecha.Elisabeth se obětuje, dveře zavře manuálně a pak řekne všem sbohem a šáteček a jde si domů umřít. Vypadá to, že nakonec v rámci možností všechno klapne. No jo, jenže Ted Faro nechce, aby se budoucí lidé dozvěděli, že tuhle robotí blamáž způsobil on, a tak Apollo vymaže a vědcům v jejich bunkru ubere kyslík na nulu. „Sometimes, to protect innocents, innocents have to die.“ Bravo Tede, ty válíš!

Zbytek proběhne tak nějak podle plánu: Roboti se deaktivují, vznikne nový život a o tisíc let později přijdou i noví lidé, kteří ale nevědí nic o svých předchůdcích a veškerých pozůstatků staré civilizace se buď bojí, nebo je uctívají. Mají luky a oštěpy a bojují mezi sebou i s novými roboty, kteří tam jsou chudáci jen od toho, aby například hnojili zemi, nebo udržovali čisté řeky. Jenže z vesmíru přiletí signál, který způsobí, že GAIA ztratí kontrolu nad svými sub-funkcemi. Takže například HEPHAESTUS, který je odpovědný za tvorbu robotů se namíchne, a začne vyrábět nové roboty, kteří jsou silní a agresivní, aby noví lidé dali jeho ostatním robotům svatej pokoj. Největší průserář je ovšem HADES, což je funkce tvrdýho resetu. Kdyby se totiž něco s tou novostavbou planety Země pokazilo, HADES to celý típne a začíná se nanovo. Nyní se HADES „osvobodí“ a chce všechny zahubit, protože to je prostě jeho funkce. GAIA zareaguje tak, že před svým sebezničením, které má pozřít i vzpurného Háda, vytvoří v jedné z podzemních „továren na lidi“ klon své stvořitelky Elisabeth Sobeck jménem Aloy – a to je hlavní postava v Horizon univerzu, za kterou budete hrát. Aloy má na začátku tvrdej chleba, protože byla nalezena primitivním kmenem Nora před mluvícíma ocelovejma dveřma, které jsou samozřejmě tímto kmenem uctívány jako „All-Mother.“  Tedy je vyvrhel, který nemá matku, polovina kmene se jí bojí, polovina ji pohrdá a vychová ji týpek jménem Rost, který je taky vyhnanec. Tohle všechno, co jsem tu zatím napsal, se postupně dozvídá i Aloy, protože její genetická informace ji pustí do všech těch tajnejch laboratoří, a protože už jsem o úvodním dílu naplkal dost a ještě víc – nakonec Aloy vítězí a plán toho hada Háda o reaktivaci Farových robotických nezbedníků je překažen.Tohle jsem napsal hlavně pro ty z vás, kdo by si chtěli zkusit zahrát tenhle nový díl a netrápit se s původní hrou, anebo vy co jste to hráli kdysi a chtěli jste si to osvěžit, než se pustíte do čtení nejnovějšího Aloyina dobrodružství. Úvodem chci napsat, že tohle je dva týdny stará hra, a mým úkolem je popsat prostředí a herní mechaniky, případně doporučit ke koupi, nebo od ní naopak odradit. Pokud o to bude zájem a lidi mi napíšou, že chtějí vědět, o čem byl druhý  Horizon a jaký mám názor na příběh, udělám o tom samostatný článek, který si někdo přečte hned, někdo až hru dohraje. Ohledně příběhu tedy budu velice stručný:

HADES to sice prolůzřil, ale to neznamená, že svět má vyhráno. Jelikož i ostatní funkce ztratily velení a přestaly plnit svůj účel, najednou tu máme vodu, která není dobrá ani na koupaní, natož na pití, protože POSEIDON si dal voraz, vzduch taky není žádná blahodárná záležitost kvůli absenci AETHERU, a jelikož se na to vybodla i DEMETER, tak ani fauna s flórou nijak nevzkvétají a celé to vypadá na ekologickou katastrofu gargantuovských rozměrů, že kdyby to viděla hysterická ukňouraná záškolačka Greta Thunberg, tak zapeče školu na celej tejden, a ne jenom pátky. Úkolem Aloy je tedy nějak oživit GAIU a postupně pochytat zdivočelé sub-funkce a vrátit je do hřejivé náruče digitální Matky země.

K příběhu se ve stylu dobrej /špatnej vyjádřím už jen v rámci finálního hodnocení, tedy tahle recenze je pro potencionálního hráče skutečně nezávadná. Co mi přišlo jako velký posun ve vyprávění – Aloy již nevláčí svůj kříž záchrany lidstva jako absolutní solitér, ale pomáhají jí postavy staré i nové a všechny jsou napsány naprosto brilantně se skvělými dialogy. Často se mi stalo, že jsem se u toho hraní spontánně rozesmál.Jelikož nechci více prozrazovat z hlavní příběhové linie, zaměřím se nyní na vedlejší úkoly, pochůzky a kontrakty, které byly rovněž zmáknuty na výbornou. Jasně, sice je pointa často taková, že někam přijdete, jsou tam rebelové nebo roboti, všechny vykydlíte a nějak se to ještě víc pokazí a přijde naprdnutej megarobot, ale ty zápletky jsou super. Například týpek chce zprovoznit létající balón, a potřebuje z jednoho robota konkrétní součástku, a pak vás vyveze na vyhlídkový let… Babička z jednoho kmene dá Aloy kytičku, kterou jí věnoval před padesáti lety jeden zahradník z úplně jiného kmene, a Aloy má zjistit, jestli zahradník ještě žije a jestli se na ní pamatuje. Zatímco v ostatních hrách donesete generickému NPC deset tuleních předkožek, tady hledáte starýho tátu jedný bojovnice, který blouzní v lesích o dávno minulých bitvách… I tyhle malé příběhy obyčejných lidí bylo super plnit a ještě člověk dostal nějaké odměny a dva dovednostní body. Vzhledem k tomu, kolik je zde talentových stromů a potřebných talentů, rozhodně nepřijdou nazmar!Co se týče herního světa, je obrovský. Skutečně obrovský, asi ještě o polovinu větší, než původní hra, kde s prostorem také nešetřili. Jasně, někdo se bude smát, že na ploše, která zabírá cca dva americké státy, najdete pouštní výheň, arktický mráz, mírné podnebí ale i tropy a subtropy, ale mě to nevadilo, alespoň byla změna, a tohle je prostě nová, GAIOU vytvořená Země, nikoliv to, na co jsme tady zvyklí, takže za mě cajk. Na otázku, co mi na celé hře přišlo nejzábavnější, bych odpověděl procházení světa, protože je nádherný. Občas picnu robota, občas vzpurného domorodce, něco najdu či objevím… paráda. Grafika 10/10 bez diskuze. I v této hře lze použít „mount“ a můžete si nějakého robota osedlat a přepravovat se s ním na delší vzdálenosti, ale já to využíval minimálně, moje Aloy holdovala pěší turistice. Každou chvíli potkáte campfire, kde se dá hra ukládat, a mezi těmito jednotlivými kempy se lze přemisťovat. Někdy je kemp povýšen na „Shelter“ tedy útočiště – kde lze nabrat na další toulky věci z truhly, posouvat čas a co je nejdůležitější – můžete zde vyrábět munici nebo vylepšovat stávající zbraně a brnění. Systém craftingu dostal v této hře naprosto nový rozměr a hraje důležitou roli.Tak si o tom nyní pojďme povědět něco víc. Vrací se v plné míře vylepšování všech možných toulců, vaků a kapsiček a to úplně stejným způsobem jako posledně: Potřebujete dvě myší kůže, jednu soví kost a máte hotovo. No a na další level jsou to pro změnu tři krabí ulity a dvě křídla z pelikána. A je samozřejmě jasné, že tato zvířena se nachází úplně v jiné části hry, než se nyní nacházíte vy a podnikat spanilé jízdy přes celou mapu abych provrtal šípem pár krabů a pelikánů byla nakonec zábava. Být na místě, kde vlastně vůbec být nemám, překonat mnohá nebezpečenství, pokrátit život místní fauně a raději zase rychle vypadnout, než mě sní támhleten robot velikosti dvoupatrového domu, to byl zážitek! Mimochodem v této hře je bezkonkurenční rybolov: Aloy se ponoří pod vodu, doplave unikající rybu, a prostě si ji strčí do kapsy.

Ovšem nově jdou vylepšovat i předměty, a to je teprve true crafting! V předchozím Horizonu jste dostali předmět, narvali do něj vylepšující coily, a hotovo. Sockety zůstaly, ale každý předmět můžete nyní několikrát vylepšit a ta vylepšení jsou zcela zásadního rázu. Neodemykáte pouze větší poškození a vyšší počet socketů, do kterých lze dávat další coily, předmětům se vylepšují stávající atributy, nebo získá úplně nové, tedy například na úrovni tři nemáte patnáct, ale třicet procent na kritický zásah, a na úrovni čtyři se k tomu přidá dalších 20 procent bonus při střelbě z dálky. Když jsem získal svůj první legendární luk, tetelil jsem se blahem. Jaké bylo zklamání, když byl ve výsledku horší než modrý luk, který jsem vlastnil první třetinu hry. Ovšem v momentě, kdy jsem jej vylepšil na poslední úroveň a osadil jej správnými coily, neměl konkurenci.Zbraně a brnění se ovšem nespokojí s nějakou kůží z prérijního psa a třemi kostmi z lososa. Potřebujete součástky z robotů – čím vyšší level, tím vyšší robot k picnutí. Některé součástky získáte jednoduše tak, že robota sundáte. Jenže ani tady to není úplně přímočarý, protože každý robot má svojí APEX variantu: Je nabarvenej na černou a zlatou, dvakrát víc vydrží, a samozřejmě je ještě nasranější a víc to od něj bolí.  No a někdy se objeví ten, a jindy zase onen, takže honba za součástkami je skutečná lábuž. Jiné robo – díly jdou získat pouze způsobem, že do nich předtím nebudete střílet – většinou se jedná o kritická místa, jejichž zničení robotovi dost uškodí a otevře jej dalším útokům, ale tím se připravíte o ty součástky. Takže cíl hry je následující: agresivní robot se Aloy snaží rozcupovat, nicméně ona jej pomalu upižlává, sic by přišla o kruciální součástku k vylepšení.

A pak je tu TOP TIER tohoto martýria: součástky, které předtím musíte z milého plecháče speciální municí odstřelit, protože po jeho exitu již urvat nejdou. Takže mamutík přijde o své kly, robo – lochneska opuchne o ocas (se kterým pořád mrská ta svině, takže tohle bylo fakt těžký a o nervy, jo?!) Aloy je chirurg, takže umí i obrovskému hadovi vypreparovat robotí jedové žlázy… Tohle pro mě bylo zdrojem frustrace i satisfakce. Štípnout ještěrovi, který by si ze mě udělal na mojí tehdejší úrovni předložku před krb, jeho majestátní ocas, drze ho ukrást a metelit pryč, to bylo super! Takže tuhle položku škrtám – chybí už jenom osm mamutích klů, čtyři jedové zuby z netopýra, dvě srdce ohnivého médi a tři další položky. Máte to? Super! Tak vylepšení z druhé úrovně na třetí dokončeno, a jedeme nanovo. Vylepšit jednu legendární věc na max je podobná fuška jako sestavit legendárku ve Wowku. Ale ač to bude znít uhozeně, člověk má po dokončení této dřiny pocit, že fakt něco v rámci hry dokázal. A ono když vylepšíte jedno brnění a jednu zbraň, všechny ostatní jdou pak rychleji – dost to pomůže a doporučuji to udělat.Velkého vylepšení se dočkali i protivníci. Zvláště ti lidští nejsou už jen statické figuríny čekající na headshot, ale účinně se kryjí, reagují na útoky a adaptují se na zvolený způsob boje. Co se týče robotů: Většina z nich se vrátila z minulého dílu, ale spousta nových a zajímavých přibyla: Nejen zvířata ze současnosti, ale i různí ještěři a dinosauři. Boj s roboty patřil k tomu nejlepšímu, co nabízela původní hra, a i tady to mohu jen pochválit. Je to výzva, na začátku nemáte moc života ani moc talentových bodů, a ač jsem Horizon: Zero Dawn dohrál na Ultra Hard v módu New Game plus, (tedy nová hra se starou výbavou) tady jsem měl první polovinu hry co dělat i na normál.

Vylepšení se nedočkali pouze protivníci, ale i samotná Aloy. V první řadě boj na blízko se dočkal naprostého předělání – pokud si to odemknete v konkrétním talentovém stromě, Aloy může s kopím dělat různá komba a všechno to vypadá velice cool, akorát reálně to zase tolik nevyužijete, tuplem né proti robotům…Proti lidským protivníkům jsem nějaká ta komba občas použil, ale určitě né v takové frekvenci, jak autoři zamýšleli. Jedna z aktivit se jmenuje Melee Pit, kde si nacvičujete tyhle speciální útoky proti statickým protivníkům, ale tohle je přesně ta situace, kdy autoři hry v nějakém herním aspektu udělali tři kroky dopředu a pak si podkopli nohy. Více rozeberu v závěrečném okénku s příznačným názvem „co se nepovedlo“Druhá novinka se jmenuje „Weapon stamina“ a tohle bylo naopak zvládnuto na jednušku. Weapon stamina je žlutý bar vpravo dole, který můžete rozšiřovat pomocí talentů nebo předmětů a slouží k tomu, abyste s konkrétní zbraní provedli nějakou specialitku. Každý typ zbraně má tři speciální módy, které opět odemknete v talentech. Například s prakem můžete vystřelit skákací bombičku, přilepovací bombu, která vybouchne po dalších třech vteřinách za větší poškození, nebo Aloy udělá kotoul vzad a hodí 4 bomby před sebe – skvělé, když jste blízko u velkého robota.

Rozhodně né všechny jsou stejně efektivní, a nejvíc jsem používal braced shot u sharpshot luku, což znamenalo, že si Aloy klekla, přivázala k šípu prskavku a poslala jí do dálky proti nic netušícímu protivníku. Nejlepší věc na světě, odemkněte si to co nejdřív. Poškození bazuky s chirurgickou přesností odstřelovací pušky – pokud máte solidní zbraň s dalšími bonusy na střelbu do dálky, a pokud si weapon staminu vytechujete tak, že můžete poslat dva tyto šípy po sobě a třetí po dalších třech vteřinách, máte v podstatě vyhráno a hra se velmi trivializuje – ale k tomuto se nedostanete nijak brzo, naopak první polovina hry bude výzvou i na normální obtížnost – tedy alespoň takhle jsem to měl já.Poslední nová věc co se týče způsobu vedení boje je „Valor Surge“ Do jazyka hráčů by se to dalo přeložit jako „Ultimátka“ Tentokrát se jedná o fialovou lištu, která se plní za vše možné – čím více a variabilněji bojujete, tím je to rychlejší. Opět skrze talenty si odmykáte jednotlivé ultimátky, které jdou ještě dvakrát vylepšovat. Pak to zapnete, ideálně před bojem s nějakým tuhým robotem, Aloy si tvrďácky pomaže kušnu hlínou, a čím více máte nabito, tím déle těžíte z přídavné schopnosti, kterou ta která ultimátka poskytuje. Celkem jich ne na výběr dvanáct – každý talentový strom má dvě. Bohulibý záměr, krok dopředu, ale na konci vysvětlím své výhrady k tomuto.Talentových stromů je zde celkem šest, a potřebujete cca 160 talentových bodů, abyste měli úplně všechno na maximum. Nicméně to vůbec není potřeba. Nejdůležitější specializace jsou Hunter a Warrior, následuje Survivor (léčení a větší výdrž) a Infiltrator(plížení a kradmý útok ze zálohy.) Ty poslední dva jsem nevyužíval téměř vůbec – kladení pastí ani ovládání robotů na větší úrovni než je ta základní není pro mě. Ze začátku jsem z toho měl hrůzu, ale popravdě ta hra na vás hází talentové body za všechno možné – hlavní úkoly, vedlejší úkoly, další level, plejáda různých aktivit – sype se jich fest, a neodradí ani fakt, že některé specializované věci stojí i 3 nebo dokonce 5 bodů. Často se tato investice vyplatí. Ovšem i u talentů si neodpustím závěrečnou kritiku v sekci k tomu určené.Zmínil jsem plejádu vedlejších aktivit – jedná se o řešení různých puzzlů z prostředí zchátralých budov starého světa, něco jako hrobky v Laře… tyhle věci mě nikdy moc nebavily, ale hele, jsou za to expy a skill pointy jo, takže jsem to řešil klasicky: když se zaseknu na delší dobu než pět minut, youtube poradí. Na třetinu jsem přišel sám, zbytek youtube. Nijak se za to nestydím, nechci se s těmito věcmi zdržovat déle, než je nezbytně nutné.

Po úspěchu Gwentu ze Zaklínače nebo Orlogu z AC: Valhalla přispěchali i vývojáři z Guerilla Games se svojí „hrou ve hře.“ Tato se jmenuje „Machine Strike“ a jsou to takový složitější šachy s manuálem na sedm stránek. Hm, né díky. Moje nechuť k deskovým hrám je všeobecně známa – baví mě jenom šachy, Stratego a ještě ty vláčky nebo horolezci, co jsme hráli u rodičů, nebyly k zahození. Se zbytkem ať mě nikdo neotravuje a kamarádi mě už ani na deskovkové večery nezvou, protože bych jim dal akorát košem. Naprosto jsem odmítl číst sedm stran manuálu, protože tam rozhoduje i terén, vzdálenost… prostě je to dost komplikovaný, každá miniatura robota na této horizonovské šachovnici umí něco jinýho atd.No jo, jenže jak to udělat, když chci platinovou trofej? Naštěští tvůrci byli milosrdní a je potřeba porazit pouze dva protivníky z asi patnácti co se ve světě vyskytují. Takže jsem si někde koupil legendární figurku vohnivýho medvěda, a pak jsem s ním sprostě šikanoval nebohé začátečníky v úvodních lokacích. Tito žebráci disponovali pouze základními figurkami a povětšinou se neškodně rozbíjeli o mého namistrovaného méďu. Sesbíral jsem povinné dvě výhry a dál se s touto hrou nezabýval. Tím nechci říct, že je špatná, jenom prostě já na tyhle věci nejsem.

Podobný vztah jsem zaujal i k další kratochvíli – ježdění na robotech. Jedete po vytyčené trase s šesti dalšími závodníky, a můžete je bodat oštěpem do prdele nebo po nich střílet s lukem a tím je na chvíli vyvést z rovnováhy. Nicméně vždy jsem vyhrál velice těsně, a drtivá většina startovního pole vám neustále dýchá na záda. Několikrát jsem to musel opakovat, protože mě v posledních dvou vteřinách předjeli tři čuníci, což mělo přesně dvě konsekvence: repetici závodu a krátký záchvat zuřivosti. Hra kašle na to, když jste na bedně – první místo nebo nic! Ještě mi chybí dva závody k získání legendárního válečnického luku, který se nikde jinde sehnat nedá, což je takové nešťastné a nekorespondující, naštěstí válečnický luk je stejně docela močka, takže se bez toho klidně obejdu. Trofej za závodění už mám a o to šlo.Asi nejdůležitější vedlejší aktivitou je Aréna. Má celkem pět úrovní: Amatér, Pokročilý, Zkušený, Expert a Legendární. V každé úrovni Aloy čekají tři standardní boje, které odemknou jeden postupový. Ve standardním boji máte vše, co jste si pracně vydobyli, ale v tom postupovém, který rozhoduje o tom, jestli postoupíte na další úroveň, dostanete půjčené zbraně a brnění. Klasicky něco, co je mnohem slabší a navrch s tím vůbec nehrajete, abyste si to prostě násilím vyzkoušeli a zjistili, jak je to super. Hm, né díky! Pokud se mnou chcete hrát tuhle špinavou hru, můžeme ji hrát oba – moje eso v rukávě se jmenuje „snížení obtížnosti.“  Takže tohle byla moje zkušenost s arénou. Nasyslil jsem potřebné odznáčky pro konkrétní legendární luk a konkrétní brnění, které jsem používal až do konce hry, protože je prostě pro můj herní styl nejlepší, a dál jsem se s tím zabýval až po dokončení hry, kdy jsem tam vlítl jako namistrovaný bůh války.Nechybí ani Hunting Grounds, které se představilo už v jedničce. Jsou to ohraničené prostory s konkrétními roboty a úkoly: například velkému mamutíkovi z hřbetu urvat kanón a potom s ním demontovat tři menší roboty. Někdy to byla fuška, a s novou (a naprosto debilní!) zbraní jménem Shredder Gauntlet jsem opět zuřil. Funguje totiž jako bumerang a musíte ten projektil dvakrát chytit, a teprve třetí rána za něco stojí. Jenže ten projektil letí docela rychle, nikdy dopředu nevíte, jestli půjde doleva nebo doprava, a ještě na vás zle doráží ostatní roboti. Hrůza, z toho jsem chytil rapl, ale je to přesně jak říká Pavel: Ty se s tím tak rozčiluješ, protože v té hře chceš mít všechno. No, ale taky jsem všechno nakonec dostal, ale ty nervy!

Ok obraťme list. Chválím za výrazné zlepšení pohybu ve světě. Aloy už může šplhat po skalách! Sice né po všech, ale scanovací zařízení Focus, které je i zde důležitou součástí hry, vám milosrdně ukáže, které ty skály jsou teda na šplhání a které jenom na koukání. Většinou to okem nerozeznáte. Super věcička je glider – takový malý energo-padáček nebo jak to mám nazvat, se kterým můžete plachtit po skoku z výšky, namísto potupného rozmáznutí se o zem. Získáte ho krátce po začátku hry v rámci hlavní příběhové linky a je vítaným vylepšením.Co se mi moc líbilo, že v tomto světě je mnohem podrobněji vyobrazena invaze Farových robotů před tisícem let. Zatímco v původním Horizonu bylo jen několik málo Horusů – což byly ty nejgigantičtější jednotky, které řídily, vyráběly a opravovaly menší roboty, zde jsou vidět pozůstatky dávných bitev aneb Farových útočných plechovek bylo skutečně pohříchu hodně. Ve světě rovněž můžete nacházet různé sběratelské předměty, například černé skříňky sestřelených letadel, zachycující poslední okamžiky pravidelné armády před jejich záhubou. Samozřejmě za odevzdání všech dvanácti skříněk dostanete legendární prak. Jak to spolu souvisí? Nevím. Dozvíte se to jinak, než z internetu? Neee. No co už, ono nakonec „mít všechno“ se docela vyplatí.Než tedy přejdu k finálnímu hodnocení, trochu tuto hru poválím v dehtu a peří na základě věcí, které se mi nelíbily. Nějaký zásadní problém nemám žádný, je to spíš soubor minoritních nešvarů, které se sčítají. Bugů je tu popravdě minimálně. Když si vzpomenu na pokálený Kingdom Come, tak to je nebe a dudy. Ano, občas mi Aloy propadla texturou. Ano, občas se hra začala načítat uprostřed boje, ale z bugů je to všechno, spíš jde o věci, které mi subjektivně neseděly. Nebude to seřazeno podle důležitosti, ale tak nějak jak jsem si to zapisoval. Tak tedy:

1. Hudba. Šokující, že? Abych to uvedl na pravou míru: Hudba v původní hře Horizon Zero Dawn byla jedna z těch naprosto nejlepších herních soundtracků a nasadila laťku proklatě vysoko. Hudba v pokračování je neméně skvělá. Je přímo znamenitá, miluju ji, a už se těším, až vyjde šesti diskový vinyl, instant buy! Co to tedy dělá na tomto seznamu? Proti hudbě, která se spustí, když začne boj, nemohu říci ani popel. Tam to řve, je to dynamický, má to spád, super. Ale hudba, která hraje, když procházíte krajinou… tu jsem měl vždy ještě radši.

Tady je taková… nesmělá. Několikrát jsem kontroloval, jestli mám hudbu na max v options a dokonce jsem ztlumil ostatní zvuky a namluvené dialogy, aby více vynikla. Řemeslně je skvělá, ale proč je tak potichu? A pak ještě jedna věc, ale tu jsem zaznamenal asi jen jednou: při docela obyčejné činnosti mi hrála hudba, jako kdybych to právě celý vyhrál, zachránil svět, vyprášil všechny pučmeloudy v tý příšerný deskovce… prostě jako kdybyste se šli vysrat a pustili vám k tomu Beethovenovu Osudovou…

2. Open World. Miluju hry, kde můžete chodit po velkém světě a pustí vás to kamkoliv. Jsem přesně ten typ člověka, co jde někam, kde nemá co dělat, a plave dvacet minut v moři, aby se dostal na takový zajímavý ostrov v dálavě zahalený mlhou. Klidně! Zabije mě tam první vořezprut na kterého narazím? Je mi to jedno! Jde o ten adrenalin, že jsem na místě, kam na své úrovni patřím jako černoch na srazu kuklux klanu a tak se mnou bude i naloženo. Jenže tady jsou minimálně dvě místa, kde je najednou neviditelná zeď, a hra vám škrobeně oznámí, že sem nemůžete. V druhém případě to bylo obzvláště vypečené: plavete v moři dvacet minut, a když už jste skoro tam tak… current is too strong!

Jo jasně, tyhle kecy v kleci si nechte pro někoho, kdo to baští. Kdybyste aspoň napsali: tady se bude odehrávat důležitý příběhový úkol a zatím tu nemáš co dělat tak si dej čelem vzad, a né bláboly o silnejch proudech když už jsem skoro u břehu. Mimochodem, na jednom z těch dvou míst bylo jediné líhniště robota, ze kterého jsem potřeboval poslední součástku na finální upgrade luku. Naštěstí byl ten robot ještě v nějakém vedlejšáku, takže jsem ho obral o součástku a pak už tolik nekušnil, ale stejně!

3. Některé talenty jsou absolutně, absolutně zbytečné. Talentový strom Trapper a Machine Master bych sloučil do jednoho, nebo klidně úplně vynechal. Jako je jich tam víc, ale korunu za nejzbytečnější talent na světě vyhrává „pokud do mě investuješ jeden bod, dostaneš menší zranění, když omylem spadneš do vlastní pasti. O CELÝCH PATNÁCT PROCENT! Smutné je, že tyhle věci musíte tak či tak naklikat, protože za nimi se nacházejí ty užitečnější, ale tohle… kdo to proboha vymýšlel? Snížil bych mu výplatu na kvartál za tohle. O celých patnáct procent!
4. Melee Pit je noblesní myšlenka s tragickou realizací. Hra si tady hraje na něco, co není… mačkáte komba jako v Tekkenu, ale protože tohle není Tekken, tak často třikrát uděláte to stejné a ono to není to stejné. Hra se vás snaží dotlačit do používání něčeho, co reálně nikdy používat nebudete. Pokud to nezvládnete udělat všechno napoprvé správně, ale podaří se vám jen dvě komba ze tří, nic naplat, jedete od znova, celé se to resetuje. Tohle je celé špatně. Přitom by stačilo tento tutorial udělat dobrovolný a nechat tam jen boj Aloy proti týpkovi s kopím. Některá ta komba jsem sice použival, ale nikdy ne za sebou. Proti tuhým oponentům by to možná nebylo špatné, ale proč, když stačí hodit pod sebe kouřovou bombu a pak je vykuchat jednou ranou, dokud se nedívají?
5. Zbraní je zbytečně moc, a až po konci hry a vylepšení ostatních legendárek vlastně objevuji jejich kouzlo. Některé ho tedy stále nemají (zdravím kokotskou Shredder Gauntlet) Luky jsou super, Prak je taky klasika, která nezklame, a z nových zbraní mě zaujaly oštěpy a bolt blaster, což je taková kuše s několika desítkami šipek co pálí jako gatling. Zbytek nestojí za komentář a z mého pohledu je tam navíc, ale třeba si někdo ty další zbraně oblíbí… kdo jsem já, abych určoval obecný vkus.
6. Zatím není New Game+ a obtížnost Ultrahard. To je malá výtka – věřím, že časem to bude, podobně jako v původní hře. Hned bych si ten příběh dal znova na obtížnost, která bude skutečnou výzvou, protože se současnou namistrovanou vypiplanou vymaxovanou výbavou už tu výzvu trochu postrádám – ale to není žehrání na obtížnost v průběhu hry – ta byla většinu času vyvážená.
7. Úroveň padesát je maximální. Což je škoda, protože ani nevím, kolik za finální záporáky bylo expů! Já to beru, nejde to zvyšovat do nekonečna, protože hru začínáte s 200 životy a končíte se 700, a ten rozdíl je markantní. Já byl ten typ hráče, že jsem udělal jeden příběhový úkol za den a zbytek vedlejšáky a náhodná demontáž robotických nešťastníků, kteří se mi připletli do cesty. Mám pocit, že v původní hře se dalo expit i po dosažení max levelu, sice za to nic nebylo, ale aspoň by člověk věděl, kolik fufňů je za ty bad guye na konci!
8. Valor Surge je skvělá věc, která ale kulhá na obě nohy. Pravačka má problém s tím, že celkem těch schopností je dvanáct, ale kompetitivní je tak čtvrtina. Zbytek nebudete mít potřebu ani zkoušet, ani nad tím přemýšlet. Měli to skrouhnout na polovinu a ty nepoužívané věci udělat zajímavějšími, aby je někdo alespoň zvážil a vyzkoušel. Tady máte srovnání té, které jsem používal skoro pořád, a té, kterou jsem ani nezkusil. Cíl hry je sundat robota, protekce jsou k ničemu, když chybí damage.Kulhá to bohužel i na levačku: Většinou to zapínáte na fakt tuhýho protivníka, a když ho sejmete, bezmocně sledujete, jak lišta dál a dál mizí v nenávratnu… kdyby to šlo zapauzovat, tak super! Ale použít třetinu, dvě třetiny promrhat, a pak to celé sbírat znova… not cool! Jediné řešení je zapínat to po dosažení první třetiny – alespoň to je možné. Suma sumárum: super věc, která potřebuje trochu předělat k lepšímu.

9. Na mapě je několik ikon, které znázorňují odstranitelné překážky – až budete mít potřebnou výbavu na jejich odstranění. Klasicky je za nimi truhla s pokladem, suroviny, nebo datová nahrávka. No jo, jenže často se stane, že ty ikony na mapě zůstávají, což je matoucí, a několikrát jsem se vydal na místo, které už bylo vyčištěno, a já to zapomněl. Ta mapa je obří, stane se to snadno. Doufám, že tohle bude adresováno v dalším patchi.
10. Kritiku bych uzavřel bodem o smyslu komodity jménem Greenshine. Je to vzácný nerost, který nalézáte v zatopených jeskyních nebo na těžko přístupných místech a Aloy je z nálezu Greenshinu dycky úplně odvařená: Wau! Greenshine! Obchodníci mi urvou ruce! Nooo… aleee… ne. Žádný legendární předmět nepotřebuje Greenshine k ničemu a ač se za něj dá něco koupit, málokdy to využijete. Jeden konkrétní vzácný luk, který jsem hojně využíval k trhání robotických částí, potřeboval Greenshine na vylepšení, jinak nic. Chápu, že né každý chce vymetat zatopené jeskyně jako já, ale v takovém případě… muselo tam tohle vůbec být, když to téměř ničemu neslouží?To je celá moje kritika k této hře. Bonusová perlička k zasmání je, když vám v poslední misi hrdinsky zhyne jedna z vedlejších postav, odrolují titulky, Aloy se vrátí do základny, a tam si tato pochovaná postava nevzrušeně leští kopí (je to žena, žádný čuňárny!) a ptá se, kdy teda půjdeme do té ultimátní řežby. Hele no, včera vyšel nějakej patch, třeba už tam po něm nebude kysnout.

Tenhle seznam chyb se promítne na hodnocení, ale popravdě né nijak výrazně. Jsou to malý věci, a jinak jsem v té hře strávil 100 hodin zábavy. (Ok, bylo to 97 hodin zábavy a 3 hodiny frustrace, ale tak teda asi dobrej deal) Příběh na začátku byl takovej všelijakej, měl jsem k tomu sto otázek, ale ta hra to ví, a trpělivě postupně všechny otázky zodpoví. Aloy má základnu s parťákama, kteří mají co říct po každé příběhové misi, což je super – vaši spojenci reagují na to, co se v té hře děje a jak se vyvíjí příběh. Nakonec se mi ten příběh líbil, na konci jsem se přistihl, jak nadšeně povzbuzuji Aloy & Company a jak to prožívám, a to je vzácný. Je rok od roku těžší ze mě dostat nějaký emoce, všechno přijímám se stoickým klidem nebo lhostejností, ale téhle hře se to povedlo.  Navíc je jasný, že bude datadisk, nebo spíše Horizon III a já se na něj už teď těším. Příběh nepřekonal jedničku, což asi ani nešlo, ale stal se důstojným nástupcem.Takže finální rekapitulace: To, co bylo skvělý – grafika, hudba, postavy, vyprávění, bitky s robotama – zůstalo skvělý. To co bylo průměrný, dostalo zaslouženou pozornost vývojářů, a někdy to fungovalo lépe, a někdy to byly dva kroky dopředu a jeden zpátky, ale tak pořád lepší, než tři dozadu, žejo. Hele ty postavy tam jsou zajímavější než valník živých lidí, který jsem v životě potkal, fakt.

Holanďánci, tohle co jste udělali, je labour of love. Je to přesně jako ty vaše obrazy – nejsou pro každýho, ale ten kdo jim dá šanci, je bude milovat. Už se těším, až si Horizon: Forbidden West zahraji znova na New Game+ a Ultra těžkou obtížnost. Já vím, že když jsem dřív psal recenze, tak jsem to lemploval a nepsal k tomu hodnocení, ale jestli by původní hra dostala desítku (hlavně za ten příběh) tak tady dávám 9 a ½ – škoda těch chyb, spousta z nich je nicméně subjektivních.Mimochodem tenhle konkrétní obraz se vyskytuje v té hře, spolu s brilantním popisem jak kdybych byl v nizozemským muzeu. A tohle byla jedna z úplně nejlepších scén, co v té hře jsou. Pokud chcete zjistit, jak je to možný, a máte Playstation, pokud vás zaujal tenhle článek, zahrajte si tu hru. Pokud by vám bylo líto, že jste nehráli jedničku, zahrajte si klidně nejdřív jedničku! Obě ty hry můžu pouze doporučit.