Nazdar čuníci,

První článek letošního roku! Máte radost? Tohle bude recenze na hru. Recenze na hru, kterou moc lidí nezná, moc se o ní nemluví, moc se vlastně asi ani nehraje, a je to škoda! Třeba po přečtení tohoto článku tomu nějaký můj kamarád dá šanci, a zkusíme ten coop mód co tam nabízejí, ale to předbíhám.

Dáme si menší exkurzi do dávné minulosti: Psal se rok 1998, já chodil do šesté třídy, a vyšla hra Commandos. Real-time strategie, ve které ovládáte elitní skupinku paragánů, kteří mají unikátní schopnosti, vzájemně se doplňují, spolupracují, vraždí nacisty a vyhazují věci do povětří. Miloval jsem tu hru! První ze třídy ji měl Mekouš, chodili jsme k němu po škole a v němém úžasu sledovali tento spektákl a nic jsem si ten rok (a několik následujících) nepřál víc, než vlastnit a hrát tuhle hru. Nakonec jsem mámu ukecal – teda né ke koupi, nikomu se za to nechtělo dávat židopalbu 1600 kč, ale její kolega z práce mi to vypálil na cédéčko, a ještě mi k tomu vytiskl obal, takže to vypadalo jako skutečný origo!Byl jsem blahem bez sebe. Tatík láteřil, že to zabírá celých 120 MB na jeho 1,2 GB HDD, ale já Commandos protlačil. On si taky zkusil jednu misi, ale ostudně pohořel. Podobně jako předtím Mekouš, hrdě jsem vodil domů své kamarády, aby mohli závistivě sledovat, jak hraju Commandos, a psal jsem si o tom zápisník s detailním popisem jednotlivých misí. (Nedávno jsem jej našel ve starém bytě, jaký to literární klenot dvanáctiletého kluka!) Žil jsem tou hrou. Časem vyšla snad ještě lepší Commandos dvojka, na kterou jsem dokonce napsal retro – recenzi.

Jaké bylo moje nadšení, když jsem se dozvěděl, že Commandos 2 se dočká remasteru! No, zhruba podobné, jako následné zklamání: Původní Pyro studios licenci na svoji skvělou hru prodalo nějakým matlákům, kteří nejen, že zničili něco, co fungovalo, a v novém zpracování se objevovaly chyby, které v původní dvacet let staré verzi ani nebyly, ale –adding insult to injury – všechno pohřbili naprosto debilní politickou korektností, kterou fakt nenávidím! Takže nikde neuvidíte vlát nacistickou vlajku ani insignie Třetí říše, aby z toho nějaká mileniálská plačka náhodou neměla bebí na dušičce, zatímco bude pouštět slzičky do dýňového latté a nahrávat to jako storýčko na Instáč.Podobně jako noví „tvůrci“ pohřbili staré Commandos, (na Metacritic krásných 2,3/10 nebojte, nekoupil jsem si to) pohřbil jsem i já naději na vydání nějaké dobré gamesy z mého milovaného žánru: druhoválečné real-time strategie. Rád si zase někdy zahraji tu původní verzi a tohoto „remasterovaného“ škváru se nedotknu ani špičkou svého zaprášeného střevíce. Už jsem se smířil s tím, že nikdo nemá zájem dělat podobné hry, a pak – v posledním kvartálu roku minulého – narážím na War Mongrels od polského studia Destructive Creations. Podle traileru to vypadá jako přesně to, co jsem tolik let hledal – Commandos v novém kabátě!

Hru jsem koupil v den vydání, ale ačkoliv jsem se na ni fest těšil, početné recenze mě od zapnutí zrazovaly – ve zkratce: hra dobrá, ale neskutečně zabugovaná. Toto věděli i tvůrci, kteří si posypali hlavu popelem, dali hráčům jako držhubné soundtrack zadarmo ke stažení (to cením) a vrhli se do práce na opravách. Každý měsíc jsem sledoval další a další patche (ten poslední měl 9GB!) a poté, co jsem se nasytil Diabla a zplatinoval Witchera 3 na Death March, přišel konečně čas pokropit pár nezbedných Germánů ve službách toho povaleče z vídeňské kavárny s patkou a pussyknírkem.V této recenzi budu hodně srovnávat s Commandos, protože obě dvě hry jsou si velice podobné a jedna z druhé doslova vychází.

První věc, která se liší, je příběh. V Commandos totiž žádný nebyl. Vždy šlo jen o to někam se dostat, vyhodit tam něco do luftu, picnout generála, zachránit sestřeleného pilota a zase odcestovat do jiné země s podobnou pracovní náplní. Nikomu tenkrát příběh vlastně ani nechyběl, nikdo ho nepotřeboval, ale Destructive Creations se rozhodli jít o krok dál a stát se žákem, který předčí svého učitele. Povedlo se jim to? Tento článek si klade smělý cíl: zodpovědět tuto otázku!Alfou a omegou této hry jsou její postavy, členové nesourodého týmu, který ovládáte. Tím více, jelikož to nejsou jen paňácové, co přišli oddělat pár nácků, ale seznamujete se v průběhu celé hry s jejich charakterem a motivacemi, stejně jako s jejich interakcemi s ostatními postavami. Mezi každou misí je navíc hezká černobílá animace, která doplňuje celý příběh. Pojďme si tedy představit sedm partyzánů, které budete v jednotlivých misích ovládat:Manfred – Je to typický kluk z plakátu, vysoký árijský blondýn, který oddaně žere všechnu propagandu Pepy Géblse o tom, jak jsou Němci úplně nejvíc nejlepší, a všichni ostatní jsou filthy subhumans. Jenže zkušenosti na východní frontě mu do jeho zarputilého přesvědčení o správnosti strany, za kterou bojuje, postupně hází vidle. Zlomový moment nastává ve chvíli, kdy odmítne uposlechnout rozkaz k zastřelení nějakých civilů a putuje do trestného oddílu.

Manfred je velice verzatilní postava, a dobře se mi s ním hrálo. Pokud šlohnete uniformu vojáka wehrmachtu, můžete si to pak s Mannym v podstatě vysólovat. Jediný umí ovládat pušky, používá nůž k tichému zabíjení, zvládne lézt po břečťanu, kleštěmi vypíná alarmy a dělá díry do plotů, může zapískat a přilákat k sobě vojáka v doslechu (a pak ho nožem vykuchat) a umí naprosto báječný trik s hodinkami! Ještě o něm bude řeč.Ewald – Říká o sobě, že není Němec ale Slezan, a odveden byl nedobrovolně. Ewald je obrovský kolos, co si z ničeho nic nedělá, autority nerespektuje, a propagandu nežere. Na začátku chce jenom přežít, ale když vidí, co se kolem něho děje, i na něm se ta situace podepíše a rozhodne se pomoci s bojem proti zlu, kterého byl součástí. Samozřejmě i on skončí v trestném oddíle, a to je vlastně i náplň první mise – utéct spolu s Manfredem pryč od bojujících Nacistů a Sovětů.

Ewald je asi nejzábavnější postava z celé skupiny. Může vykopávat zamčené dveře (a pokud za nimi stojí nešťastník, je instantně pohřben) má sílu jako Bivoj, takže pokud chcete na protivníka shodit sudy nebo klády, potřebujete dvě postavy nebo jednoho Ewalda, aby činnost provedl. Neumí s nožem, ale rozdává pěsti a láme vazy, což je nejtišší způsob zabíjení. Jediný z družiny ovládá samopaly. Může přilákat zvědavé pochůzkáře na hozenou flašku s lihovinou, nebo – a to mě s ním bavilo úplně nejvíc – přijde ke dvěma vojákům, jednomu rozbije flašku o kedlubnu, a než se druhý stihne nadechnout k vyvolání poplachu, vypne ho „penaltou na face,“ jak by řekl Danda. Ewald rovněž umí používat Panzerfaust, bohužel pouze proti tankům nebo bunkrům, nelze s ním likvidovat vojáky, nevím proč. Každopádně Ewalda jsem si velice oblíbil.Lukas – Jediný člen týmu, který není ani Němec, ani Polák. Lukas je Litevec, kterého se svým duem německých dezertérů osvobodíte v druhé misi a on vás na oplátku naleje do Armii Krajowej alias Zemské Armády, největší ozbrojené odbojové organizace v Polsku.  Lukas nesnáší nacisty a Sověty úplně stejně a je zajímavé sledovat vývoj jeho vztahu s utečenými Němci, zejména Ewaldem.Co se týče herní stránky, Lukas je takový slabší Manfred a popravdě jsem jej moc nevyužíval. Má hák, se kterým se dostane tam, kam nikdo jiný nemůže, hází kámen na odlákání pozornosti (nevím, proč tohle neumí každý, asi Lukas absolvoval nějaký speciální výcvik v hodu kamenem) používá pistoli a nůž. Jeho nejlepší a nejzábavnější zbraň je past na medvědy, do které chytá nepozorné fricky, kteří pak pateticky ječí, než vypustí duši. Povedlo se mi s ním naklást past za zavřené dveře, a týpek ve druhé místnosti se do ní stejně chytil. Boží!Lead – (čti „Led“ jako olovo, nikoliv „Lýd“ jako vedoucí) Lead byl před válkou učitel, potom se nechal nalejt do speciálních jednotek jménem „Silent Unseen“ a dotáhl to až na kapitána, takže pravděpodobně má z celé skupiny nejvyšší vojenskou hodnost. Nenávídí Sověty ještě více než Lucas, protože mu vyvraždili rodinu. Umí s pistolí a nožem, ale hlavně ovládá odstřelovací pušku. Ano, Lead je váš sniper. Sniperka je super, bohužel má pouze šest nábojů a další musíte nalézt v průběhu jednotlivých misí. Většinou najdete v krabicích s municí dvě nábojnice, někdy dokonce jen jeden. Prostě Němcům teče do bot a nemají na rozdávání, no. Zatímco Manfred může sbírat pušky padlých vojáků a Ewald jejich samopaly, Lead nemůže sbírat sniperky padlých nepřátelských sniperů. Proč? Já nevím.Podobně jako Ewald láká nedisciplinované příslušníky německých branných sil na flašu ohnivé vody, Lead zaujme hlavně nikotinové závisláky hozenou krabičkou cigaret. Asi netřeba dodávat, že nad cíčkem zadara neohrne nos žádný vojáček, pouze oficíři jsou imunní vůči lákadle alkoholu a tabáku. Lead jako jediný umí přeskakovat mezi budovami, pokud jsou u sebe. Občas to využijete, ale hra na tom nestojí. Ještě bych zmínil, že umí převrhnout sud s olejem a pak do něj hodit vajgl. Následní bědující plápoláčci jsou velice zábavní!Rubble –  Demoliční expert a Leadův parťák ze Silent Unseen, určitě jedna z nejoblíbenějších postav, podobně jako ve starých Commandos pyrotechnik Thomas Hancock. Rubble umí házet nože, což je jedna z nejlepších schopností, které v té hře vůbec jsou. Samozřejmě ovládá granáty, které spolehlivě čistí všechny patrolující nekňuby ve velkém akčním rádiu. Funguje to takhle: Hodíte granát na skupinku tří stojících joudů. Rána jako z děla, slyší to všichni otrapové široko daleko, a přiběhnou se podívat, co se to stalo. Najednou jich je tam patnáct na jednom fleku a to už letí druhý granát a posílá je do peklíčka. Samozřejmě granátů je ve hře jako šafránu, jinak by takhle dala vyhrát celá mise. Rubble umí pokládat a deaktivovat miny a jde mu to i s dynamitem. Top čuník!Greta – Nepovažuji se za šovinistu, abych sličnou odbojářku posílal namísto bitevní vřavy do kuchyně, za samici v týmu jsem byl rád, ale já a Greta jsme popravdě nezačali zrovna nejlépe. Greta startuje ve vězení (kde ji dozorce narovinu řekne: „I want to taste your subhuman cunt, you whore!“ Tahle hra je fakt bez brzd!) a má pouze mop.Když se ji povede opustit celu, vyfasuje baterku, kterou může dozorcům svítit do obličeje a na chvíli je oslepit, ale to není žádná sláva. Ukryl jsem se s Gretou ve křoví a hrál s Leadem, který mi k ní čistil cestu. Ta mise byla v noci, bylo tam spoustu strážních psů a dlouho mi to moc nešlo. Pokud jsem vyvolal poplach, Gretu ve křoví dřív nebo později čokl vyčenichal. „Greto, ty krávo!“ řval jsem bezmocně na monitor, a ačkoliv je její přezdívka odvozena od slavné herečky Grety Garbo, představoval jsem si, že je to ve skutečnosti ukňouraná hysterická ekopička Greta Thunberg, a potom najednou její další a další potupné smrti v dešti kulek nebo v čelistech nelítostného „deutsche hunde“ nebyly tak zlé.Greta se ale vyšvihla a v dalších misích byla nepostradatelnou a oblíbenou členkou party. Jako jediná umí šperhákem otevírat zamčené dveře, jediná vlastní pistol s tlumičem, jediná léčí ostatní členy družiny, a protože se poučila z události ve vězení, a rozhodně nechce, aby nějaký vilný Hans ochutnával její „subhuman cunt“, přidala do arsénálu pomocníka každé pěkné robky – pepřový sprej! S pistolí a pepřákem se z Grety stává one-man army, kdy si vyšlápne klidně i na pět hochů v nacistické uniformě. Zatímco všichni kolektivně kuckají, Greta jednoho po druhém odpraví. Šikovná holka! V jedné misi se dokonce převlékne za francouzskou kolaborantku a flirtuje s okouzlenými nágly, zatímco se jim za zády plíží Manfred s nabroušeným dranžírákem. Vše odpuštěno, Greto, jsi dobrá!Joachim – Konečně vyšla hra, kde proti nacistům můžete hrát za žida, který rozjede největší PAYBACK TIME pod sluncem a velice si to užívá! Joachim měl před válkou v Mnichově továrnu na boty, ale továrnička putovala do spárů nacistů a Joachim putoval do koncentráku. Osvobodíte jej v sedmé misi v Chelmnu, kde třídí hadry mrtvých soukmenovců a od té doby chce Joachim pouze jednu věc: Vraždit nacisty, pokud možno co nejbrutálněji. Umí se převléci podobně jako Manfred, ale Joachim si klidně obleče oficírskou uniformu, tedy je mnohem těžší ho odhalit, a zvládne to jenom strážní psík. Joachim je na ně však připraven se svoji ultimátní dobrůtkou – kyanidovým buřtem! Tento mls je však nešťastně nespolehlivý, a někdy se stane, že čokl na buřtík zaštěká, ale ochutnat se bojí, posera. Podobně jako Greta může i Joachim konverzovat s nacisty, ale má pouze pistol bez tlumiče, tedy je dobrou postavou do páru, ale sám si toho moc nepovodí.(Mimochodem ten achievement jsem udělal tak, že jsem dokola házel buřta jednomu psíku co si na něm dycky pošmákl, a potom to znova nahrál, nijak jinak to udělat nejde – ve hře ani dvacet buřtů nenasbíráte, a polovina čoklů touto mňamkou zhrdne)Tolik k postavám. Destructive Creations nešli do rizika, a v podstatě okopírovali Commandos: Ewald s Manfredem mají každý něco ze schopností Zeleného Bareta, Lead je Sniper, Joachim je Špion, Rubble je Sapér, Greta hraje roli Natašy, a Lukas se svým hákem připomíná Paula „Lupina“ Toleda, aka Thiefa. Navíc… posuďte sami jo, ale Joachim, Lead a Rubble vypadají velice, VELICE podobně jako jejich Commandosovské protějšky. Ale tak jako dobře, postavy hodnotím kladně, bavilo mě za ně hrát, bavily mě jejich dialogy a osobnostní vývoj.Další věcí, kterou nelze hodnotit jinak, než v superlativech, je atmosféra. Válka je zde zobrazena v celé své monstrózní hrůze a absurditě: hromadné popravy do masových hrobů, šibenice s vlajícími umrlci, vězni třídící hordy prádla po zavražděných v koncentračním táboře Chelmno, který je jedna z destinací v celkem dvanácti misích, to všechno tady je. Naproti tomu ve Francii jsou stále opulentní bankety ve vilách s háknkrojcem, dvorní, vyšňoření oficíři, kaviár a šampaňské. Ano, i tam se ve dvou misích podíváte.V několika misích je vaše skupinka udatníků vhozena do víru probíhajícího válečného konfliktu mezi Němce a Sověty, a samozřejmě kydlíte obě strany, protože tuhle hru dělali Poláci a ti nezapomněli, jak jidášsky se k nim Sověti v průběhu druhé světové války zachovali, pro postavy v této hře (a jejich tvůrce) je ruský medvěd pouze dalším okupantem, a Sověti končí stejně neslavně jako Nacisté – pod drnem. V jedné misi dokonce můžete sabotovat vysílačku a schválně poslat četu sovětských útočníků do minového pole před Varšavou. Předpokládám, že Rusové obligátně zakázali prodej této hry v Rusku, nebo k tomu brzy dojde, ale já dávám tvůrcům plusové body za realistické ztvárnění historie, které se napříč hrou solidně drží.Tleskám rovněž nápaditosti a dynamičnosti v kolonce „Mission objectives.“  Často se totiž stane, že máte nějaký úkol, ale v průběhu mise dojde k událostem, které původní cíl změní nebo upraví. To je super! Uvedu příklad: Třetí mise je vojenský kemp blízko Vilniusu, kde má Lucas ukrást nějaké dokumenty, ale když Ewald a Manfréd vyslechnou od stráží, že do kempu přijel dělat propagandistické kázání nováčkům Walter Titel, na kterého si dobře pamatují z trudných dob východní fronty, rozhodnou se ho vyhodit do povětří, zatímco plamenně řeční z balkónu. Takže máte nový cíl mise, Lukas se chytá za hlavu, ale německé duo je neoblomné – tlučhuba Walter musí zakokrhat!Ještě zábavnější bylo ukrást Němcům bombu a hodit ji pod auto papaláše jménem Helmut Koch, který je synem gauleitera Ericha Kocha – což byl mimochodem skutečný člověk.

Nevím, jestli měl syna Helmuta, který vybouchl v autě cestou z večírku, ale už jen snaha se držet historických reálií je velice chvályhodná. Musím říct, že bylo neuvěřitelně povznášející, když jsem se po dvouhodinové dřině konečně dostal k tomu, abych umístil bombu do vozu. Kamera se následně přiblíží k hospodě, ze které nejistým krokem vychází podroušený synátor a jeho suita podobně namazaných posluhovačů. Vrávoravým krokem se blíží k autu, na chvíli se zastaví, poblije si naleštěné holínky, svalí se na zadní sedačku jako římská odaliska, následuje ohlušující exploze a milého Helmuta a jeho podržklacíky to roztrhá na kusy.V další misi je mimochodem pohřeb těchto neřádů v nedalekém městě, a to je další parádní věc – nemáte jednu misi v Belgii, další v Tunisu a třetí v Norsku – tím, že ta hra sleduje příběh, postavy se přesouvají v reálném čase mezi reálnými vzdálenostmi. Super! Důsledky jedné mise se někdy promítnou do té následující a to je další krok správným směrem.

Mapy jsou rozsáhlé, grafické zpracování úchvatné. Vizuál této hry se mi líbí hrozně moc. Cit pro detail, žádná cenzura, skvěle přibližuje dobovou atmosféru… zde nemám co vytknout. Grafika 10/10, jednoznačně. Hudební doprovod… hele snaží se. Podobně jako ostatní aspekty této hry, snaží se vyrovnat či ideálně předčít velkého učitele Commandos, ale hudba v Commandos dvojce se mi líbila o něco víc. Hudba v této hře je docela povedená, ale v Commandos byla plíživá hudba a pochodová hudba. Tady je hlavně ta plíživá, a pochodová mi chybí. Nicméně to je můj subjektivní dojem – někdo to chce obráceně. Autorem hudby je Adam Skorupa (podílel se na soundtracku k Witcherovi 1 a 2 – nej soundtrack měla trojka, ale dvojka je taky dobrá) Soundtrack je navíc jako free DLC zadarmo ke stažení a jestli chcete ještě něco vědět, tak čím více to hraju, tím více se mi ta hudba vlastně líbí. Třeba ji po druhém dohrání budu adorovat podobně, jako ten nádherný vizuál.Pár slov k herním mechanikám. Tato hra nabízí dvě nové. První je planning mode. Můžete hru pauznout a v klidu navolit jednotlivým postavám konkrétní úkony. Potom jen stisknete enter, a vše se provede naráz. Vhodné v momentech, kdy chcete zlikvidovat větší skupinky protivníků, kteří stojí u sebe. Není to něco, co bych využíval přehnaně často (ale to je hlavně dáno způsobem, jakým já podobné hry hraju) ale určitě to ve hře má své místo a smysl a několikrát se mi tato vlastnost velice hodila. Když na sebe protivníci vidí a potřebujete je neutralizovat zároveň, je tohle jediná cesta, jak toho dosáhnout.

Druhá mechanika je super, a bude ještě víc super, až nebude tak zatraceně zabugovaná i tři měsíce po vydání hry. Jmenuje se to combat mode, action mode… tak nějak. Já tomu říkám „guns blazing“ Přepnete kvéry do full auto, ovládání se změní na WSAD a myší jenom kropíte přibíhající nácky. Teoreticky by tento mód měl fungovat s více postavami najednou – doposud jsem nepřišel na to, jak. Jedna postava se pohybuje, druhá se točí na místě jak holub na báni, zatímco třetí se posouvá neustále doleva, ačkoliv takový pokyn vůbec nedostala. Tedy jsem zavrhl tuto mizérii a místo toho pořádal spanilé jízdy do nepřátelského ležení s osamělým mstitelem.Na obtížnost normal se rozhodně s tím nedá celá hra projít. Jakmile začnete střílet, přijdou na vás hordy nepřátel a i tyto zbraně se musí přebíjet, nehledě na to, že někdy se fricek rozhodne podvádět a trefí se přes zeď nebo budovu jakoby se nechumelilo. Tento mód se mi osvědčil teprve tehdy, kdy v konkrétní lokaci nezbývalo příliš mnoho protivníků a byl jsem schopen vykydlit zbytky odporu a pokud přišli nějací zvědaví jednotlivci, krmím olovem i je. Nápad dobrý, zpracování kulhá. Použitelné to nicméně je, a občas jsem se k tomu uchýlil. Předpokládám, že na obtížnost „Challenge“ bude tato mechanika pravděpodobně bezcenná.Co říct k hratelnosti… hraje se to hezky, to zase jo. Prostě jako starý Commandos. Blbý je, že tady už se začínají objevovat ty bugy: například si uložíte pozici, za dvě vteřiny k vám běží tři Němci, jste kaput. Načtete tu stejnou pozici, běží jenom jeden Němec, potřetí neběží žádný, ale rovnou vyvolají poplach, takže jich běží dvacet. Počtvrté zase běží jeden, popáté dva, pošesté je to opět ta verze s poplachem…prostě je to často nekonzistentní. Někdy vás poznají v přestrojení, i když nemají, jindy týpkovi zahubíte strážního psíka a on se ani nerozčílí. Někdy jde střílet ze střechy, jindy to nejde. Pokud vás nepřítel vyloženě pronásleduje a vy vběhnete do křoví, přestože vás do něj neviděl vbíhat – stále je velká šance, že půjde najisto.AI tedy funguje zmatečně, někdy až komicky. Moje nejoblíběnější kratochvíle byla s „Mannyho kouzelnými cibulemi“ Manfred má takové kapesní hodinky (říkávalo se jim cibule) a ty může hodit, aby je zvědavý skopčák uzmul a pak se před ostatními krauty holedbal, jakou krásnou starožitnost našel na zemi. Často se stane, že jsou u sebe dva strážci, a hozené hodinky jsou dostatečným lákadlem pro oba, ale ty hodinky mají v sobě nějakou hypnózu. Jak jinak si vysvětlit, že Němec chtivě zírá na hodinky, zatímco mu o dva kroky vedle nožem porcujete kamaráda. On to ví, dobře ho slyší, rudý vykřičník mu nad hlavou nervózně poskakuje, řve na poplach jak protržený, ale stejně se nemůže odpoutat od těch cibulí na zemi, nemůže se otočit, sáhnout pro zbraň a zastřelit renegáta Manfreda, musí na ně čumět jak pedofil do kočáru, nejde tomu pomoci! Dokonce když je první Jürgen v pánu a Manfred pokračuje ve svém krvavém dílu a nožem otevře tepnu na krku okouzleného sběratele hodinek, ani tehdy se nebrání, a poslední věc, kterou na své pozemské pouti uzří, jsou ty krásné zlaté hodinky, válející se v trávě, chvíli předtím, než se v ní bude válet i on.Tohle byl asi nejzábavnější bug a taky takový, který jsem s oblibou využíval. Vyloženě game – breaking moment jsem zažil jeden. V misi, kdy jdete s Gretou a Manfredem v přestrojení na nacistický banket do vily. U vchodu do vily vás legitimuje dvojice strážců, a proběhne menší small talk. Pokud ale strážce odkráglujete předtím, než tahle sekvence nastane, a pak s Gretou dojdete ke vchodu, najednou se ozve hlas ze záhrobí a chce vás legitimovat. Greta hrůzou ztuhne na místě a není s ní k hnutí, prostě už se nepohne ani za nic. Nejdřív jsem si myslel, že to říká ten pingl v livreji, co stojí opodál, tak jsem ho zlotřile picnul, ale nic to nevyřešilo… tak jsem to musel hrát celé od začátku, cca hodina v tahu, ale ani mě to nijak nehnětlo, udělal jsem celou tu misi znova a lépe.Tohle byla skutečně jediná fakt vážná chyba. Ostatní, co si tu hru koupili hned po vydání, to měli horší než já – mise končí tím, že vystřelíte světlici, přijede náklaďák plný bojovných Žánpijérů a se srdnatými výkřiky „Viva la France!“ započnou ozbrojení žabožrouti nemilosrdně čistit poplašené oficíry, kterým jste předtím zamkli únikový bunkr a vypli rádio na přivolání posil. A teď ta nejlepší část: pár dnů po vydání tohle nefungovalo. Manfred vystřelil ze světlice a nestalo se vůbec nic. Chvíle trapného ticha a perné chvilky pro vývojáře na fóru, jen co je pravda! Všichni museli čekat, než na to vyjde hotfix – to jsem dopadl ještě dobře.Další postřehy k hratelnosti: Žádná postava není zbytečná, ačkoliv u některých jsem potřeboval více času, aby mě o tom přesvědčily. Kooperace je někdy volitelná, jindy zásadní – například Ewald může ostatní postavy vyzvednout do patra budovy. Ve hře se nachází tzv. „enviromental hazards“ což by se nejlépe přeložilo asi jako rizika v prostředí. O co se jedná? Nacisté jsou hoši nebojácní, a tak rádi stojí v kaluži, do které vedou dráty, vedle naskládané hromady klád, či pod velkou bednou, zavěšenou na jeřábu. Pokud nějakým nedopatřením přijdou o kejhák, nikdo to moc nevyšetřuje, můžou si za to sami, evidentně nečetli nejnovější bezpečnostní směrnici a dobře jim tak. Největší legrace byla odstřelit sniperkou znak říšské orlice na budově, která následně zahubila vojáky stojící pod ní.Hru jsem dohrál za velice příjemných 32 hodin na obtížnost normal, tedy herní doba uspokojivá. Momentálně mám za sebou i devět misí na těžkou obtížnost, chybí mi poslední tři. Hra má ještě obtížnost Challenge, ale to je skutečně jen pro masochisty. To, že v této obtížnosti vypnuli planning mód, by mě tolik nepálilo. Nicméně nesnáším, když mě někdo omezuje časem a každá mise je omezena časem, plus jsou zde ještě dva další kondicionály, unikátní pro každou z misí: například nesmíte používat konkrétní zbraně, nesmíte se schovat do křoví, musíte vykydlit všechny nácky v misi (ano, do toho limitu!) apod. Co ale bylo pro mě největší no-go: Na této obtížnosti si nemůžete hru ukládat. Vše ostatní bych zkousl, ale tohle ne. Hra se ukládá pouze po check-pointech a ty jsou tak tři v každé misi. V kombinaci s tím, jak se AI někdy chová chaoticky a nevyzpytatelně, děkuji, nechci. Chválím nápad, určitě zajímavé a originální, ale zpracování kulhá na obě nohy. Nicméně body za to strhávat nebudu, je to „navíc mód“ Dohrál jsem na Challenge tu první misi a nějak netoužím v této sebetrýzni pokračovat.Závěrečné resumé:  Stala se tato hra důstojným pokračovatelem milovaného Commandos? Ano. Zaslouží si vaše peníze? Ano! Je mi popravdě líto, že se o této hře více nemluví, a kdyby nebylo absolutní náhody, zcela bych ji minul a byla by to škoda. Chtěl bych tomu dát absolutorium, jako naprosto zaujatý Commandos fanboy, ale žel nemohu. Je potřeba být trpělivý a tolerantní, protože bugy ve hře stále jsou, ač vývojáři svědomitě pracují na jejich postupném odstranění.

War Mongrels jsou takoví brutálnější Commandos s příběhem, který závěrečnou animací po poslední misi končí, tedy na datadisk nebo druhý díl to nevypadá, což je škoda, určitě bych si pokračování zahrál, ale někdy je lepší příběh uzavřít a netvořit další nastavované kaše. Já to beru. Grafika úchvatná, postavy zajímavé, hratelnost zábavná.Uděluji této hře 8 a ½ z 10 a doporučuji ji nejen milovníkům žánru. Pavel blahořečil třetí Desperados, tak to taky výhledově zkusím, opět jsem nalezl lásku k tomuto typu her. A mimochodem, to je první hra, která má vtipný titulky!