Jedna z věcí, které byly dokonce zhudebněny, snažil jsem se metaforicky vystihnout, jak jde celá láska slavně do prdele, když celej ten zoufalej podnik lidi přestanou brát vážně.
Růže lásky a její trny
Láska je noblesní dámou v norkovém kožichu
Hebká, jako slib dvou lidí v kostele
Růži má za pasem, je symbolem přepychu
Každičký večer si ve štěstí ustele
Dáma je veselá, její růže jen kvete
V karmínových střevících, rukavičkách sobolích
S úsměvem ve tváři chodí si světem
Cokoliv si usmyslí, může si dovolit
Květ růže je rudý a čistý jak krev apoštola
Stejně čistá je i láska, když upřímností vládne
Jsi jejím vězněm a máš právo se neodvolat
Když se láska vytrácí, potom i růže chřadne
Drahný čas uplyne a dámě tvář náhle zesiná
Střevíce se otlučou, kožíšek pelichá
Už nikoli ve štěstí, ale v zoufalství usíná
Okvětní lístky růže samy padají do ticha
Růže je holá, náhle trny jsou vidět
Do všech světových stran je bojovně cení
Dřív byla půvabná, nyní musí se stydět
Dáma chce sebe i růži svou změnit
Jak navrátit lásku, která pramení z důvěry?
Jak napít se z říčky, která dávno vyschla?
Rudé okvětní plátky jsou nyní majetkem Nevěry
Která dámě Kainovo znamení na čelo vtiskla