Čus čuníci,

Poslední věta reportáže z posledního Sol srazu zněla: „A slibuji, že pětatřicátý sol sraz bude dřív, než bude tato cifra odpovědí na otázku mého věku. Tedy se chci rovnou omluvit za tuhle flagrantní lež, bohužel jak všichni víte, bezcenní vládní kokoti nám zavřeli hospody, nechť po příštích volbách shnijí v temnici a nechť krysy hodují na jejich rozkládajících se tělesných schránkách, jejichž hnilobný puch bude stále rajským plynem v porovnání s tím, co se tu zase od ledna do května dělo za kardinální shit-show.

Víte, zvyk je železná košile, a když si všichni zvykli, že sol srazy jsou s nějakou pravidelností, docela i jezdili, jenže kdy byl poslední sol sraz? V listopadu 2019. Vyhlížel jsem tedy s obavami, jestli vůbec někdo dorazí, jestli to vůbec někomu za to ještě stojí. Nicméně nakonec jsem byl příjemně překvapen, a jak řekla moje máma, když jsem ji poslal společnou fotku – bylo to takové rodinné setkání. Neřekl bych to lépe.

Celou reportáž bych rád začal příjezdem Rojka do Prahy. Rojka jsem neviděl od pohřbu babičky, tj. únor 2020 a velice jsem se na toho nezbedníka těšil. Tímto bych chtěl poděkovat jeho manželce Kike, že ho s námi pustila. Sraz sice nebyl dvoudenní, jako bylo dobrým zvykem, když jsme bývávali mladí, bezstarostní a nezničitelní, ale ani v pátek se nezahálelo – v sestavě Esaras, Pavel, já a Burito srdečně vítáme Rojka v Záležitosti a hrajeme kartičky až do zavíračky.

Rojko mě podaroval výborným rumem, který sobě zavdáme po příchodu domů. Rovněž zjišťuji, že nemám telefon, ale chovám optimistickou naději, že se někde najde, však jsem ho nejspíš nechal v Záležitosti, a to je stejné, jako kdybych ho zapomněl doma.

Druhý den se probouzíme. Rojko skuhrá, jak ho bolí chrbát po jedné noci na mé legendární inseminační pohovce, a nedokáže pochopit, jak tam Pavel, Pijer nebo Garfík mohli strávit měsíce bez fňukání. Je to zhýčkaný Slovák, ale kdybyste viděli, na jaký komfort a luxus je zvyklý doma, pochopili byste ho. Telefon se našel u Lucky v autě, která s námi zavřela Záležitost a potom nás odvezla domů, jelikož bydlí v protější ulici.

Po snídani a nákupu vyrážíme nejprve pěšky do Záležitosti k Lucce pro telefon, posléze tramvají na Jindřišskou a dále pěšmo na Újezd na burgery. Rojko povídá: „Vieš čo bola jediná dobrá vec na celej tej cestě?“ „Někdo ukázal kozy?“ odpovím automaticky. „AKO VIEŠ?“ táže se vykulený Rojko, a potom vypráví příhodu o jedné slečně, která „neverila na podprsenky“ jenže se jí zachytil knoflík od košile za dveře a (ne)štěstí bylo na světě.

Procházíme se po centru, zatímco je horko jak na poušti. Good guy Rojko se snaží sehnat dárky pro manželku a dceru, tedy s ním trajdám po krámech s hadrama, což je činnost, které se v běžném životě snažím vyhnout zuby nehty, ještě když se v tom krámě musí stále nosit ten vyjebaný respirátor, ale tak co bych neudělal pro dlouho ztraceného kamaráda! Rojko nakonec kupuje troje oblečky pro dítě a s pocitem dobře vykonané práce se přesouváme do Lokiho na burger.Dávám si kromě burgeru ještě sýrové chilli nugetky v uhlovém těstíčku (to si Rojko fotí jako osmý div světa) a grilované jalapeňos plněné sýrem a obalené ve slanině. Možná vám přijdu jako nenažraný čuník, ale ve skutečnosti se stávám prozíravým stratégem, protože nakonec ušetřím peníze za večeři, když si nedám toliko žádnou. Rojko snaživému pinglu farizejsky odkejvá, že burger je super, ale hned jak tento nastaví záda, neodpustí si jedovatou poznámku, že „v Bratislavě máme lepší“ – ale do očí mu to neřekl! Je pravda, že v té Bratislavě jsem si ten burger dal taky… a nic naplat, musím dát za pravdu Rojkovi: Burgery, žebra, stejky a holky tam mají nejlepší, to se nedá svítit.

Vydáváme se na zpáteční cestu. Rojko se snaží zakoupit šaty pro ženu, ale žena není přítomna u telefonu, a tak se chvíli pečeme na slunci v toužebném očekávání jejího verdiktu, který ale drahnou dobu nepřichází. Nervózně popoháním Rojka a zdůrazňuji mu, že nechci přijít pozdě, bo jsem to ofiko hodil na čtvrtou, a mohl by to někdo vzít doslova, přijít s úderem čtvrté, a pak mě prudit za nedochvilnost – což se přesně stalo, ale o tom později.Vyrážíme tedy opět na cestu, mezitím napíše Kika, ale její projevený zájem je spíše vlažnější povahy, a tak ji v duchu děkuji, neboť kdyby byla šaty nadšena, určitě by mě bazmeg vláčel zpět. Doma si oba dáváme sprchu, a já musím kvitovat, že kdyby Rojkovi trvalo sraní stejně dlouho jako sprchování, byl by ideální manžel. Většina lidí stráví více času v koupelně než na záchodě, Rojko je nicméně hrdým zástupcem té menšiny, co to jede v opačném gardu.

Ale abych ho jen nehaněl – velice oceňuji jeho pomoc při tom, když se snažím navléci do „Proxyho svatebního setu“ a samozřejmě bojuji s vrchním knoflíkem a motýlkem. Rojko se bravurně zhostí obou úprav a nyní se nestydím vyrazit mezi lidi. Výsledný dojem posiluji „vzorkovou voňavkou“ (kdo četl tento článek, tak ví, o co jde) a Rojko mě napomíná, abych nebyl jako „romský vajda.“ Táži se, kdo je to romský vajda. Rojko mi blahosklonně přeloží romského vajdu jako cikánského vajdu. Oh, díky Rojko, nyní je mi to už naprosto jasné! (Nakonec se mi podaří z něj vydojit, že vajda je náčelník, pokud jste to nevěděli, tak jako já)Samozřejmě už máme sekeru – cca 10 nebo 15 minut, když přijíždíme k Záležitosti, před kterou již stepuje Ra-Ra-Rasputin, Lover of the Russian Queen. Určitě znáte tu chytlavou písničku od Boney M, až na to, že Rusko nemělo královnu ale císařovnu, a Rasputin nemá Rusku, ale Bělorusku. Uvnitř již sedí Karlík, kšiltovku vraženou hluboko do čela, a snaží se chvíli hrát ukřivděného kakabuse, že tu musel sedět deset minut sám.

Nějakou dobu si povídáme v tomto československém kvartetu, pak se mezi prvními připojuje Esaras, a Timurova ségra Janina. Když přijde Adam, tak se mu přiznávám, že se mi podařilo napsat reportáž z jeho svatby s Alicí, a jestli to chce přednést v putyce, ať se zeptá Alice, já budu šťasten velice, ale jestli to chtějí jenom poslat, botky si kvůli tomu taky nerozkoušu, to zase né. Takže tohle nakonec vyjde dříve, než obě svatební reportáže.Janina vyhrává zlatýho bludišťáka za to, že se jí povedlo překecat bráchu, aby dorazil, ač se ze startu vzpěčoval a chtěl to zapéct. Timury ale není nikdy dost! Stejně jako Pavla, který byl předchozí den na karťuších, ale tohle je Sol sraz, a přestože Pavel nikdy v Solku jako hráč nepůsobil, tak za ty roky co se známe, jsem jej začlenil i do tohoto kolektivu a skoro všechny Soláky už zná. Čestná Solačka je i Eseho přítelkyně Markét, která se tu nečekaně zjevuje, ač podle samotného Eseho má být v Liberci – je tím stejně překvapen a potěšen, jako já, protože Markét vždy rád potkávám.

Pod heslem „nepřepal začátek“ si dávám litr a půl rybízovýho džusu s vodou a ani ostatní nikam nepospíchají s konzumací alkoholu. Diskuzi dominují děti a Rojko s Karlíkem a Pavlem hrdě vytahují telefony, na jejichž displejích se zjevují ksichty toho, co jim jejich partnerky povily. Kdyby mi někdo v roce 2007 řekl, že jednou přijde Sol sraz, kde si jeho členové budou vzájemně ukazovat své potomky a porovnávat zkušenosti novorodičů, nikdy bych si byl býval nepomyslel, že se toho dožiji. Je vidět, že už tu káru soláckou táhneme dlouho, a jednou třeba dojde i na vnoučata…Přichází Kari, Burito a Pijér, který mi přináší doutníčky. Dozvídám se, že tento rituál patří k jedné z mých vyhraných sázek, ještě tenkrát ze srazu M&M projektu v Brně, nevím, o co šlo, a Pijer to nerozkryl, nicméně na každý sol sraz mi vždycky přinese doutníčky. Good guy Pijer!

Když dorazí Timura, Myrda a Garfík, máme plný stav. Od té chvíle už je to typické Soláctví – vyberou se prachy na bečku s forsáží, která koluje po stole (děkuji Janině, Pijerovi a Esemu za sponzoring) probíhají debaty na 100 různých témat, a člověku je skvěle v partě těchto lidí, kteří se znají už roky. Patnáct lidí je takový ideální stav – když byly dřív takové ty masové srazy, kde byl dvojnásobek nebo víc, kolikrát mi přišlo líto, že tam byl někdo, koho jsem dlouho neviděl a toužil s ním prohodit pár slov, ale v této početně vyvážené skvadře tento problém odpadl.

Garfík mi prozrazuje, že legendární Jarda Pečenka to zapek, ač předtím avizoval, že dojde, nakonec náš milý kolektiv mění za něco s autama, takže Jardo, jestli si tohle přečteš, tak velké bú, jo? Vyměnit Solko za smradlavý popelnice a pojízdný rakve, to se nedělá. Očekávám nápravu.Kolem desáté se přesouváme do salonku, už bez Rasputina, Timury, Karlíka a Adama. Někde v mém literárním archivu se mi podařilo vyhrabat jeden a půl stránkový zápis snu, který se mi zdál kdysi velice dávno a je hlavně o Solácích (a taky trochu o Georgi Lucasovi, který se nás snaží zabít, protože jsme zničili jeho nejoblíbenější postavu Jar-Jara Binkse) a tak to tam čtu, video z toho je v Sol skupině. Jak to dočtu, tak se zjeví Fici, o kterém je dokonce v článku řeč, jako kdybych jej přivolal!

Hele zbytek zase může doplnit někdo jinej, jo? Jsme asi do půl třetí na baru, druhá forsáž už je dávno kaput, myslím, že i nějaké panáky zahučely, a já to tam pro Lucku a Ficiho čtu ještě jednou, ale to publikovat nebudeme. Kolem půl třetí ráno opouštíme nejistým krokem putyku a jdeme ke mně.Rojkovi stačila jedna noc v brlohu až až, bere si věci a dává mi vale, věrolomník nevěrný – Fici mu totiž nabízí nocleh. Nakonec zůstáváme ve čtyřech – s Garfíkem, Myrdou a Janinou a přesně v této sestavě potkáváme servírku Lucku druhý den na číně, kousek od našeho baráku.

Co napsat víc… bylo to fajn vás zase vidět, přestože spoustu z vás vídám na pravidelné bázi několikrát do měsíce, ale i tak jste se mi ještě nepřejedli! Cením si každýho, kdo přišel, ať to měl blízko nebo daleko, já vím, je léto, jsou dovolený, spousta z vás si nasekala čúráčata, a s časem je to na štíru, ale o to víc si vážím, že se ukážete na sol sraze. Člověk má nějakou zpětnou vazbu, a ví, jestli to má smysl do budoucna dělat, a já si myslím, že to smysl má. Viděl jsem své staré známé, ale i ty, s nimiž jsem se dlouho nepotkal: Rojka, Rasputina, Myrdu nebo Karlíka.

Želel jsem neúčasti Artyho a Proxyho, kteří by určitě došli, kdyby mohli, ale člověk se holt s termínem nikdy nezavděčí všem, a příště to určitě zohledním podle jejich přání.

Tož těpic, bylo to překrásné a bylo toho dost. Pokud to ti malomocní idioti zase na zimu nezavřou, věřil bych si ještě na jedny Soláky v listopadu nebo prosinci, ale tohle je ještě hudba budoucnosti… každopádně kdyby nic, tak rok s třema dvojkama to jistí, a jestli chcete něco vědět, tak to napřesrok bude 15 let od založení Sol!