Čus čuníci,

Ne, tohle nebude recenze na další hru, jelikož jsme se po dlouhých měsících otravné, neužitečné izolace mohli sejít a po dvou letech si dát repete populární akce – Chalupy u Pijera. O první chalupě ze srpna 2019 jsem psal zde, a jestli vás zajímá, v čem to bylo jiný, a jaký to teda vůbec bylo, tak o tom bude právě tenhle článek.

Jako častý organizátor různých akcí bych chtěl na prvním místě pochválit Pijera, jelikož organizace byla precizní, a já vím, jak je to s lidma často složitý. Už v březnu založil tajnou skupinu, kam po důsledné selekci prošli ti nejlepší z nejlepších, a pokud se nalezl někdo, kdo zhrdl darovaným privilegiem a vyjádřil se v tom smyslu, že se akce neúčastní, byl promptně cejchován jako „nejedu-boy“ a ze skupiny vyloučen.

Finální sestava byla následující: Pijer s Míšou a synkem, Buríto, který byl „sobota-boy“ tedy, že přijel až v sobotu, Esaras s Markét, která se zastavila také v sobotu na pár hodin, já, Tom, Any a Kamil.Poslední týden před zahájením bombardoval organizátor skupinu fotokolekcí nakoupeného jídla, alkoholu, či účtenek za výše zmíněné. Nakonec to cenově vyšlo litr na hlavu, což byla cena více než přívětivá.

Ačkoliv Pijer nakoupil všeho jak pro regiment, byl jsem před akcí podarován flaškou domácí slivovice od našeho kolegy Emila, který byl na služebce ve Zlíně, a místní kurzisté vděčně věnovali Emilovi tuto dobrotu, žel Emil slivovici nepije, a tak ji kavalírsky poslal dál, za což mu patří od nás všech konzumentů velký dík, nakolik slivovice jednoznačně zabodovala, a to také nejsem její ardentní přívrženec, ale tahle byla vynikající.

Celou reportáž bych začal na místě, kdy pro mě v pátek v půl jedné odpoledne přijela Pijerova máma, a vyrazili jsme k Pijerovi naložit vše potřebné. Ačkoliv jsme disponovali skutečně velkým autem, po vynášení dalších a dalších mamutích tašek se Pijerovi usadil na tváři šílený úsměv a obavy svojí mamky, týkající se objemu vezeného nákladu bohorovně odbýval poznámkou, že vejít se to nějak musí. A taky, že nakonec vešlo.

Trochu jsem zalitoval, že už nejdeme nic dalšího nakoupit (jak Pijer původně avizoval) že bych si koupil takové ty krátké doutníčky, co občas mívám na podobné akce, načež se Pijer zazubil a vytáhl je z kapsy, čímž instantně vykřesal hrst plusových bodů, ten kluk mě má přečtenýho.

Někdy kolem půl třetí jsme dorazili na chalupu, a začala logistika: něco do lednice, něco do sklepa, něco nechat venku, a hlavně zapálit oheň na gril, aby byla na večer pečená kolena. Je pravda, že s ohněm jsme se docela potýkali, než se nám podařilo jej zapálit, jelikož dřevo bylo navlhlé, a takto mě nalezl dorazivší triumvirát složený z Toma, Kamila a Eseho – ležícího na zemi ve snaze rozfoukat oheň.

Dobrá věc se nakonec podařila, a kromě výtečných pečených kolen jsme měli dokonce i brambory v alobalu, s jejichž výrobou mi pomáhal Ese. No, oboje byla velká bašta. Módní guru celého víkendu byl Kamil, který prohlásil, že se rozhodl strávit víkend v županu, ke kterému příležitostně nosil klasickou ruskou ušanku, takže za tento c(r)ossplay si vysloužil přezdívku Soviet Samurai.

Any přijel na motorce a všechny šokoval, jelikož každý z nás se zúčastnil soutěže o tipování času jeho příjezdu, ale takhle brzo ho nečekal snad nikdo.Všichni jsme měli s sebou kartičky, protože stejně jako posledně, byla tato akce primárně zaměřena na kolektivní hraní Magiců. Nejprve jsme zkusili Commandera v šesti, což bylo koncentrované utrpení, a vlastně ani nevím, jestli se to vůbec dohrálo. Napříště jsme tedy udělali lepší formát – čtyři hráli multiplayer a dva si dali duel. Bylo to svižnější a jedna hra netrvala tři hodiny. Jelikož nejsem člověk, který vydrží dlouho do noci vzhůru, takticky jsem to zalomil před jedenáctou, zatímco ostatní mastili kartičky do půl druhé.

Tedy nikoho nepřekvapí, že jsem ráno vstal jako první. Naštěstí i ostatní byli docela rychle na nohou, Míša nám udělala míchaná vajíčka a opečené chleby, a celé dopoledne jsme věnovali hraní kartiček, popíjení a přípravu na oběd, který byl skutečně gargantuovsky opulentní. Nejprve Pijer ugriloval dvě přepravky nakládaných krkovic, pružně přešel na vepřové pečeně, pokračoval přes kuřecí paličky, plátky lososa a jako poslední se na gril dostaly papriky, rajčata a cibule – pravděpodobně proto, abychom se po tak nestoudném, nezřízeném obžerství necítili tak provinile.Já se tedy provinile necítil vůbec. Necítil jsem se popravdě nijak, jelikož jsem do půlhodiny od této kolosální konzumace upadl do kómatu na pohovce před chalupou. Mezitím přijel Burito, Markét a na chvíli i Pijerovi rodiče, kteří chtěli pomoct vysadit a upravit branku, ale ani osm chlapů ji z pantů nevyndalo – to proto, jak jsme dodatečně objevili, že byly přivařené. Kromě kartiček byla oblíbená kratochvíle kopání do mičudy, kde jsme zapojili i malého Péťu, jehož užitečnost se prokázala záhy. Když nám Ese zakopl balón přes plot do zahrady, kde nikdo nebyl, vysadil Péťu přes plot, a i s míčem jej pak vynesl zase zpět. Horší to bylo, když nám jednou spadl přes jiný plot k sousedovi – na slušnou žádost sice míč vrátil, ale frflal u toho, že není žádný náš slouha, načež Pijer pouze suše zkonstatoval, že „vždycky to byl kokot“Po mém procitnutí z hibernace jsem dostal flašku portského a dva čuněcí tokeny, což bylo super. Kolektiv mě ovšem vyzýval, abych krabičku s magikovými pašoury lépe prozkoumal, a taky že jo, ti blázni se mi složili na starej Vampiric Tutor, z čehož jsem byl překvapen a potěšen, chtěl bych všem participujícím moc poděkovat, protože tohle není levnej špás a jsem si toho vědom. Ani nevím, čím jsem si to zasloužil, každopádně díky moc!

Odpoledne příjemně ubíhalo v milé společnosti, a přestože jsme byli pravděpodobně všichni ještě najedeni z oběda, Pijer odmítal ten valník jídla tahat zase zpátky, takže už potřetí se žhavil gril i ohniště, a byly různé pikantní párky, klobásy a buřty. Já si teda dal jen jednoho buřta, jelikož jsem měl fakt dost ještě z oběda, navíc jsem cítil, že ještě pár dnů tohoto nezřízeného obžerství a buřtem se sám stanu.Když potom Míša s Pijerem přesvědčovali synka, že by bylo dobrý dát si nějakou večeři se slovy „pojď si sníst hranolky a pak si můžeš zase hrát“ všichni jsme si kolektivně povzdechli a zavzpomínali na doby dávno minulé, kdy jsme od rodičů slýchávali podobné věty, a jak byl vlastně život tenkrát bezstarostný.

Zatímco většina kluků šla hrát dovnitř Cards against humanity, seděl jsem venku s Anym u ohniště zabrán do multižánrové konverzace o hrách, filmech, knížkách a historii. Pořád jsem si pohrával s myšlenkou, že bych mohl udělat druhou várku brambor, ale nakonec jsme dali na voheň velký poleno, který by mohlo vydržet do rána, a z toho se pak udělá další oheň a brambory budou k snídani.

Plán vyšel. Jelikož jsem opět šel spát brzy a brzy vstával, nebyl problém rozdmýchat oheň, a když se po dvou hodinách vzbudili ostatní, nezbedné brambory byly připraveny. Ostatní byli vtipně pomuchlaní, zvláště Ese a Burito, kteří spali vedle chrápajícího Anyho a na rozdíl ode mě s Tomem se pořád budili. Jediný, kdo spal ve spacáku v kůlně, byl soudruh sensei Kamil-san, ten tomu unikl.Po snídani jsme si ještě s Pijerem a Tomem zavdali z Emilovy slivovice, přece nepovezu zbytek zpátky, zatímco nás Kamil bavil nějakou historkou o jeho kamarádovi, jehož balící taktika spočívala v tom, že imitoval kraba – chodil bokem, z dlaní si udělal klepeta, a s větou „já jsem krab a přišel jsem si zašukat“ to zkoušel na místní samice. Překvapivě žádnou nedostal, ale co naopak dostal, bylo pár facek, pití do ksichtu, nebo dělo od kořena, kterému takhle otravoval holku. Krab neuspěl ve svém snažení, ale minimálně nás tahle historka královsky pobavila.

Burito jako jediný přijel vozem, a tak mě a Kamila hodil domů, za což mu patří velký dík. Kluci ještě zůstali, co mi říkal Tom, tak grilovaná šunka byla rovněž famózní, a každý domů ještě dostal výslužku. Já se doma nějak zkulturnil, a dal si rychlý oběd v Záležitosti including vyprošťovací česnečka, to musí bejt.

Nějaké závěrečné shrnutí – nebudou to plusy a mínusy, protože to mínusy nemělo žádný. Mišák si sice zahrával s potencionálním sobotním příjezdem, ale nakonec se nedostavil, což ale nikoho nepřekvapilo.

1. Tím tutorem jste mě kurva dojali, plantážníci
2. Kamil vyhrává hned dvě ceny – outfit víkendu a historka víkendu. Sovětský samuraj i vilný krab totiž jednoznačně excelovali.
3. Jídlo a pití bylo naprosto epesní, velký dík Pijerovi a Míše za nákup, přípravu a celou organizaci
4. Už vím, že k utahání tříletého kluka jsou potřeba v průměru čtyři dospělí.
5. Tak zase za rok! Pokud nás teda Pijer pozve… ale nic jsme (snad) nezničili, a ani kartičky neskončily v ohni, za mě gut!