Čus čuníci,

Co se stane, když se nejlidnatější země na světě rozhodne fušovat do herního průmyslu? Aneb znáte někdo nějakou jinou počítačovou hru, která byla vytvořena v Indii? Raji the Ancient Epic je vizuálně velice přitažlivá plošinovka, jež vznikla od malého (asi pět lidí) indického studia, které to málem položilo. Po internetu cirkuluje zvěst, že někdo z tvůrců dokonce prodal barák, aby se hra mohla dokončit. Nu, pokud mých pár grošů pomohlo nějakému Džavahárlálovi opět nalézt střechu nad hlavou, nežil jsem zbytečně, že!K Raji jsem se dostal naprostou náhodou, jelikož součástí prodeje baráku byla nejspíš i masivní facebooková reklama. Když jsem viděl, jak ta hra vypadá, zvažoval jsem koupi, nakolik v rozpočtu pro tento měsíc se peníze na koupi jedné hry najdou (pár lidí sice chce, aby to byl Detroit, ale k tomu třeba taky jednou dojde… no a třeba ne) Plošinovky mám rád, nakolik je to téměř vyhynulý herní druh, a tohle vypadá jako indická Amicia, aneb opět zachraňujete svýho malýho brášku, ale tentokrát né před krysama a inkvizicí jako v případě Plague Tale, ale před zlými démony.

Raji (čti Rádži) je cirkusová akrobatka, která kočuje po Indii a baví místní chudinu, zatímco její brácha Golu vypráví příběhy, zvláště o bozích a démonech. No, a milí démoni se jednoho dne naprdnou, řeknou, že tohle PR nikdo nekázal, čapnou toho proklatého mluvku za flígr a něšťastník Golu už je unášen do neznámých zemí. Ne nadarmo se říká mlčeti zlato, chlapečku s prořízlými ústy!Raji se probudí uprostřed jakýchsi ruin zbořeného indického chrámu, venku že by psa nevyhnal a démoni s capartem dávno vzali čáru, tyvole, to je den! Do popředí se dostávají další dvě postavy, které budou po celou dobu hry sloužit jako vypravěči: bohové Durga a Vishnu, kteří celý úkol, jenž má Raji před sebou, klasifikují jako něco mnohem důležitějšího, než je záchrana ukecanýho čúráčete, nakolik šéf démonů je obávaný padlý mystik Mahabalasura, takže tohle bude ultimatní boj dobra se zlem! Kdo z koho? Vyklepne copatá cácora v rajcovních červených šatičkách protřelého zlojeda a komandanta démonických šiků? To je přesně otázka, kterou si oba bohové opakovaně kladou. Zatímco Durga je přesvědčena o tom, že její šampionka nakope záporáku hýždě (hlavně proto, že Raji je bohabojná samice a neustále Durze podkuřuje opakovaným vzýváním) Vishnu je kverulantský, nerozhodný mudrlant.

Krátce po začátku hry se odehrál následující dialog:

„Do you really think she is up to the task, Durga?“

„Of course! Look how she jumped that cliff, she is an acrobat, our Ra-

V tu chvíli jsem vyprskl smíchy, jelikož mi Raji zahučela do jámy, obrazovka zešedla a ozval se smutný, funerální tón flétničky. Po první hodině jsem vyčítavou flétnu slyšel ještě mnohokrát, jelikož mi nějakou dobu trvalo, než jsem si navykl na ovládání, nebo odhadl, jakou vzdálenost ještě přeskočím a kde je lepší se na to vybodnout, sic hřbitovní flétnička opět zahude.Jelikož Raji není žádná válečnice, musí ji k této evoluci dopomoci bohové – vypravěči, sic rozštěpem démonické hordy věru nezdrtí. Durga se vytasí s takovou bleskovou holí, a hra otevře další svojí část, která se řadí k těm zdařilejším – boj. Hůl (a jakákoliv další zbraň po ní) umí primární a sekundární útok, jeden speciální útok, a jeden ultimátní, na který musíte mít „nabito“. To jsou čtyři typy útoků s jednou zbraní, to není zlé!

No jo, ale když se odrazíte od zdi, tak primární a sekundární útok dělá něco jiného. Když se obtočíte kolem sloupu, platí totéž. Takže to máme dohromady OSM možných útoků s jednou zbraní, což už je velice slušné a rozmanité. Démoni jsou… hele no, určitě jste někdy to indické vypodobnění už viděli… takoví břichatí vopičáci v křiklavých, barevných maskách, kteří vypadají, jako kdyby utekli z cirkusu. Nebudete se jich bát, ale o to jim hádám ani nejde.

Nikdy je neuvidíte dopředu. Raji vždy někam jde, najednou se kolem ní uzavře oblast (většinou kruhový půdorys, něco jako aréna) a ze země najednou vylezou démoni – velcí, malí, rychlí, pomalí, někteří mají palice, jiní střílí projektily. Načež to ve finále vypadá tak, že Raji tam provádí artistickou ekvilibristiku, metá kolem sebe bleskovou holí, odráží se od všeho možného a nečisté nohsledy renegátského mága s grácií posílá zpět do hlíny, která je vyvrhla.Kromě boje, skákání, lezení a šplhání jsou zde ještě dva zajímavé prvky: řešení puzzlů ať už v podobě kruhové mandaly, nebo posouvání částí démonického stromu (respektive normálního stromu, který pustošiví démoni vandalsky znectili, a Raji ho musí dát do kupy) což je originální a docela zábavné. Jak nemám rád jakékoliv makačky na bednu v plošinovkách, tohle se vešlo do toleranční meze. Mandaly pokaždé zachycují výjev ze života Raji a Gola, a když to složíte správně, nějaký z doprovodných vyprávěcích bohů si k tomu neodpustí komentář.

Druhá aktivita je vyloženě vzdělávacího rázu. Takový Petiška či Graves v počítačové hře, ale samozřejmě po Indicku! Raji na svých putováních poznává různé nástěnné malby zachycující život, historii a skutky různých bohů, jejich inkarnací, polobohů a jiných hrdinů. O Indické mytologii jsem mnoho nevěděl, a tato hra mě určitě vzdělala. Zároveň to beru jako cílenou snahu autorů představit na poli herního průmyslu bohatou historii svojí země: „Hele, jsme Indové, a většina světa nás zná pro dobrý kořeněný jídla, kastovní systém a hromadnou nekonsenzuální jebačku, ale taky máme cool bohy a prima mýty, čekuj to!Po dohrání úvodní pasáže se hra začne naplno rozjíždět: Dostáváte se do pevnostního města, které vypadá jako z perského Prince. Po pošmourných ruinách je toto skutečná pastva pro oči – úchvatná architektura navrch krásně graficky zpracována, tahle mapa byla pro mě ze všech nejhezčí. Neustálý pochybovač Vishnu taky přispěje se svojí troškou do mlýna a vytlačí pro děvuchu luk a šípy. V této kapitole se navíc zpřístupní systém vylepšení zbraní, který bych chtěl pochválit nyní, jen abych ho mohl zkritizovat později.

Ve hře jsou tři elementy podle třech bohů, kteří jsou s váma kámoši: Durga má blesky, Vishnu má oheň a Shiva má led. Každý element má tři různá vylepšení, do kterých můžete dávat boďasy. Vylepšení se aktivují náhodně a v závislosti na útoku. Vishnův oheň dokáže seslat meteor na kebuli nešťastného démona, či vyčaruje ohnivou kouli, kterou si dva protivníci přehazují mezi sebou, či přispěje doplňkovým vzplanutím náhodného joudy. Každá z těchto vlastností se aktivuje umístěním jednoho bodu, a dále rozvíjí investováním dalších dvou bodů – tři je maximum. Bohužel nikde není řečeno, co konkrétně se s další bodovou investicí posiluje – jestli se efekt provádí v kratším intervalu? Nebo jestli je dopad kouzla silnější? Nevypozoroval jsem to.Dost možná proto, že až ke sklonku hry jsem disponoval dostatkem bodů k tomu, abych obsadil všechna políčka v jednom elementu, jelikož body se dostávají z takových bílých kuliček, jež jsou důmyslně skryty v různých odbočkách, tajných místech nebo těžce dostupných vrcholech, kam se pokoušíte pět minut vyskákat, dokud si nepřiznáte, že jste kopyto, kterému výsměšně zní funebrácká flétna častěji než je zdrávo, a vybodnete se na to.

Solidní fígl je dále v tom, že každou zbraň (hůl, luk a potom ještě meč se štítem, který dostanete v další kapitole) můžete alokovat na konkrétní element – nebo mít všechny na stejném, což jsem dělal já – body lze různě přesouvat mezi jednotlivými kouzly i mezi elementy samotnými, přišlo mi, že nejlepší je narvat vše do jednoho a různě to točit dle zájmu. Bohužel Shivův led je výrazně silnější než druhé dva – zmrazí démona a pak jej rozbijete jako kostku ledu nehledě na jeho počet životů, což je prostě přesílené a je to moje první oficiální výtka této hře. Tuto skutečnost však trochu „kompenzuje“ fakt, že element ledu dostanete v předposlední kapitole, přičemž v poslední se použít ani nedá – dostanu se k tomu. Takže sice je to sranda, ale moc dlouho s tím blbnout nebudete.Vraťme se nyní trochu k příběhu. Na konci druhé kapitoly je konečně první souboj s bossem, který je udělaný docela slušně, boss má takové dlouhé ohnivé řemdihy se kterými to docela bolí. Když mu dáte čočku, změní způsob boje, je to fikaný ohava. Bosse jsem dal cca na 8-10 pokus, dal zabrat, uděluji plusové body. Pokud se hráč těšil, že rozvinul nějaký svůj element a nezdárný boss toto pocítí na svou strupatou démonickou kůži, taaaak ne. Bossové jsou na schopnosti elementů imunní. Udělené plusové body zase beru zpět.

Třetí kapitola je Vishnovo oblíbené město, které vypadá zase úplně jinak než město předchozí, navíc se tato pasáž odehrává v noci, tedy všude jsou pestrá osvětlení, lampy, pochodně, zase úplně jiná ale stále velice krásná architektura, zurčící fontány, okrasná jezírka… vizuál této hry je skutečně její největší devizou. Město samozřejmě posedl… to byste neuhodli… další démon, který je podlézavým pobočníkem toho hlavního zlolajníka. Takže stráže zde spí, ryby jsou jedovaté, jo a Raji neumí plavat, takže jakýkoliv kontakt s vodou znamená iminentní flétnu.Čtvrtá kapitola se odehrává v zemi mystiků, což je taková napůl džungle napůl ruiny, neoslní jako města, ale ani nezklame, je to zase něco úplně jiného, a tu pestrou rozmanitost oceňuji. Zde získáte element ledu a párkrát si s  ním zablbnete, než je Raji po malém „snovém“ intermezzu vyslána ke konečnému zúčtování s ústředním padouchem do pouštního paláce.

Vzpomínáte si, jak jsem v předchozích odstavcích detailně popisoval důmyslný systém elementů a perků? Také jste se těšili, že arcizmetkovi natrhnete řiť blesky, ohněm či chladem, a přemýšleli, jaká kombinace přidružených kouzel bude ta nejvhodnější? Plot twist: Je to úplně jedno, jelikož pro souboj s finálním antagonistou dostáváte nějaký posvátný chakram, který je obyčejný GODMODE CHEAT ve zbrani. Nemá žádné vylepšení, takže veškeré nasbírané body jsou odteď k ničemu. Všechny démony ničí na první kontakt a co je nejsmutnější – nejde přehodit na jakoukoliv jinou z těch zbraní, které vás fakt bavily. Tohle rozhodnutí fakt nechápu, postrádá smysl, a uděluji za něj velké BÚ od té nejposvátnější indické krávy. Byl jsem vyloženě zklamán.Bohužel zklamání nekončilo zde. Finálního bosse jsem dal na první dobrou, nebo vlastně ne. Ač souboj s ním nebyl vyloženě jednostrannou záležitostí, boss se zasekne na jednom procentu svého zdraví, zlotřile se naklonuje alespoň padesátkrát a zabije vás. Ok říkám si, asi jsem někde něco minul, zkusím to znova. No, nezkusím, žejo, protože následuje finální animace a titulky. TITULKY! Celý to dopadlo vlastně tak, že Raji sice šmejdovi nakopala jeho mystické koule, ale on ji na poslední chvíli pláchl a použil jejího bratra jako klíč k otevření nějaké místní indické Pandořiny skříňky, aneb slovy autorů „who knows what horrors he unleashed to this world!“  Jo no, who knows… obviously not I, who defeated that cheating mofo, but all for naught. Tohle mi hnulo žlučí. Nejdřív dostanu godmode cheat v podobě zbraně, a aby kluci vopálený vyrovnali skóre, tak tomu pučmeloudu dají death cheating mechaniku. Hele nejde jinak, toto je na druhé velké BÚ!Na shledání s brašinem teda nakonec dojde, ale co se s ním, Raji, a božskými kibici Durgou a Vishnou stane dál, to je ve hvězdách. Hádám, že hoši čekají, kolik jim tohle herní voňavé a křehké kuře vynese…ne počkat, to jsou ti druzí mameluci, tak kolik jim vynese tohle herní kuře vindaloo jsem chtěl napsat, samozřejmě, a podle toho, jestli bude mít Džavahárlál na novej bejvák, kam se vejde i s Parvati a osmi capartama co si nasekal ve volnejch chvílích mezi kódováním týhle vypalovačky, tak třeba bude nějaká dvojka, kde se teda ukáže, co za velký špatný ten Mahabalasura vlastně způsobil.

Nějaký závěrečný shrnutí: začnu pozitivy. Grafika je 10/10. Neoddiskutovatelně. Tahle krásnou hru jsem už dlouho neviděl. Hudba je… no, hele, tematická. Pokud jdete do nějaký indický restaurace, tak tam plus mínus hraje to samý jako zde. Neoslní to, ale ani neurazí a alespoň to tam pasuje. Příběh je většinu doby dobrej, až na ten konec, ten není dobrej vůbec, o tom se rozepíši níže. Bojový systém je super, dokud není v poslední kapitole naprosto zrušen. Anglické namluvení je povedené, bez přízvuku, ale některá slova přesto vyslovují zvláštně, například infinite je zde „infinajt“

No a teď negativa. Tahle hra má celkem tři a bohužel jsou velká.

1. Je to prostě krátké. Úvodní kapitola je tutorial, následují tři plnohodnotné a jedna závěrečná, která se fakt nepovedla a je v podstatě jen o tom, dojít z bodu A do bodu B kde čeká neporazitelný boss. Ta hra stojí 1/3 ceny, kterou má tříáčkový titul, bohužel její délka je pětinová. Chápu, že Džavahárlálův prodanej barák z toho víc nevytřískal, ale člověk to dohraje za odpoledne.
2. Vývojáři představili zajímavý prvek dovednostních bodů a přesvědčili hráče, že má smysl se pachtit za bílými koulemi, které body do jednotlivých elementů generují, jen aby celý tento systém v poslední kapitole zahodili a dali hráči nějaký zkurvený svítící rotující samonaváděný chakram, který ordinérního démona sundá jedním dotykem, ale na ústředního sviňáka přesto nestačí. Jo, a nejde vypnout, navíc nepatří ani k žádnému elementu, takže všechny body kdekoliv se stávají naprosto irelevantními. Jak by řekl filmový Berija v Death of Stalin: WHERES THE LOGIC?!
3. Konec byl vyloženě špatnej. Nemuselo to skončit happy endem, ale když se mi podaří srazit toho blba na kolena, autoři tam hodí animačku, která vysvětluje, že on se z toho vlastně vyvlíkl a vyhrál – bez toho, abych mohl cokoliv ovlivnit. Nikde není vysvětleno, k čemu přesně potřeboval toho kluka, jen že právě on byl klíčem k vypuštění nějaké nezbednosti. Jaké, to se taky nedozvíme. Ideální půdorys pro druhý díl, který se doufám poučí z chyb svého předchůdce, pokud vůbec vznikne.

 

Závěrečný verdikt: Hele, Indové jsou na poli počítačových her nováčci, takže jim je člověk ochoten lecos vodpustit. Nevím, do jaký míry se nedostatek financí podepsal na celkové délce hry a na totálně odfláknutém a zfušovaném konci, takže je hned nechci cejchovat, ale určitě to srazilo výsledný dojem. Raji: The Ancient Epic (tady mi prostě chybí slovo – Epic Tale? Epic Journey? Epic Story?  – ne, prostě jen Epic, wtf.) je určitě nadprůměrnou hrou, ale jelikož průměr je padesát procent, dal bych tomu 65%.

Škoda, ta hra má určitě své kouzlo i potenciál. Při hraní se mi vybavil již v úvodu zmiňovaný Plague Tale díky šabloně starší sestra zachraňuje mladšího bratra, hrátky s elementy a představení mýtů mi připomnělo Titan Quest, druhá kapitola evokovala praotce všech plošinovek Prince of Persia, předposlední zase Jill of the Jungle, a při řešení puzzlů jsem si vzpomněl na Tomb Raider. Ze všech her to má něco a bavilo mě to hrát, bohužel zážitek byl příliš krátký a na konci zbytečně pokažený. Kupte si to až to bude ve slevě za jednoho Ámose.