Heeesky Čeeesky. Rudá Sonja opět zasahuje. Co sis dala? Všechno! Odtažití oligarchové.

Dnes jsme měli jet na výlet lodí, kde se opět podle slov delegátky střídala krása s nádherou. Jenže už nám vypečená roba nesdělila, že loďka se musí rezervovat dopředu.

Takže jsme na místě určení čekali jako čestná stráž, než přišel jakýsi Řek, pravděpodobně kapitán bárky, a oznámil nám, že bez rezervace máme šmitec. Když zjistil, že jsme Češi, tak se usmál a řekl „Já heeesky čeeesky!“ a konverzoval s námi asi 10 minut v takové lámané, šišlavé češtině, do které cpal slovenská slova, ale na to že byl u nás (dle jeho vlastních slov) 14 dnů to bylo obdivuhodné. Myslím, že na Slovensku byl déle, protože tvrdil, že v obou zemích má kamarády co vlastní cestovní kanceláře a vyjmenovával města, která navštívil.

Takže jelikož se nám sesypal téměř celodenní program, rýsoval se další Papinův den – tedy nicnedělání, válení u moře, klopení drinků a spánek na lehátku. Všeho zmiňovaného jsem využil vrchovatě.

Mámu, Janu a Hanu několikrát přepadla Ruda Sonja, která nejdříve vyvolala nezávazný potlach, aby při druhé nebo třetí návštěvě opět zažehla žluč vůči nespolehlivé delegátce, a slovo TRAPNÝ bylo nyní povýšené na vyšší level a stalo se SPROSTÝM. Takže to co udělala, bylo SPROSTÝ. Pořád dokolečka to všechny spiklenkyně omílaly, až jsem musel zasáhnout a říct, že vytrvalým pranýřováním delegátky ničeho nedosáhnou a už je to dávno passé. Matka mi přehodila přes hlavu ručník a nevzrušené pokračovala ve verbálním lynčování.

Sonja rovněž sdělila přítomnému publiku, že její manžel, ten který řekl „nepodlehněte“ a byl za to potrestán podobně jako Galileo za „A přece se točí“ je velký turista a zdolal několik přilehlých vrcholů, a že jsem prý mohl/měl jít s ním. Máma na to opáčila, že určitě mohl. To je ale zajímavý názorový veletoč! Najednou se nebojí, že by ji odbojný horolezec pokazil třicet let výchovy!

Orgie v podobě jídla zde dosahují svého vrcholu. Každý den je nám k snídani, ale zejména pak k obědu nebo k večeři servírována horda gastronomických uměleckých děl, a je věru obtížné ochutnat všechno a pak se neodkutálet jako sud. Takže když se Jana zeptala mámy, co si dala k obědu, odpověď byla všechno. Odpověď často bývá všechno. Zatímco já se snažím jist střídměji, vědom si toho, že moje postava nabývá oválných kontur, má dámská společnost na toto nehledí a s chutí si dopřává. Budiž jim přáno!

Poslední věc, kterou bych chtěl dneska zmínit, je fenomén mladých ruských párů. Je jich tu asi šest, které monitoruji, a vypadají jak přes kopírák. Sice si zaplatili (nebo spíše jejich rodiče) dovolenou u moře, ale celý den od rána do večera leží u bazénu. Jednou jsem viděl jeden z těch párů jít k moři na pár hodin, jinak jsou stále u bazénu.

Proč o tom ale píšu – oni se všichni ti Rusové snaží hrozně vypadat jako par, akorát já jim to fakt nebaštím. Oni vedle sebe leží, oni se spolu fotí, ale to je celé. Aby mužík namazal dcerušce motherlandu její proletářský hřbet, nebo přinesl drink, to už ne. Hergot oni se spolu ani nebaví! Ogárci se baví s jinými ogárky a roby se baví spolu. Takže já jsem přesvědčen, že tohle je prostě nějaká smlouva mezi dvěma rodinami ruské honorace, kde jedna rodina dodá synka, co bude držet kasu, a kontribuce té druhé bude trofejní samice, ze které budou ostatní čuníci předpisově slintat a předmětnému synkovi nepokrytě závidět.

Prostě se sejde prodejce lehkých topných olejů Alexandr Andrejevič s ředitelem továrny na matrjošky Olegem Mironovičem nad stakanem poctivé vodky, a řeknou si, že dají navoko dohromady svoje děcka, aby ti plebejci ze zbytku Evropy zírali, jaké matička Rus vychovala krásné dcery a statné jinochy.

A taky že jo. Ale toho chladu mezi nima je jako na sibiřských stepích v prosinci.