Matka navazuje první známost. I see sea! Biblické obžerství. Cetky, tretky a dřevěné penisy. Tatík zachráncem proti své vůli.

Vstávám něco málo po šesté, protože den předtím jsme lehce popíjeli, a bylo mi známo, že jestli nebudu mít s sebou 4 košile a 4 trička, mateřská módní policie mě bude patřičně pokutovat pohrdavým pohledem. Jelikož jsem odjížděl na týden pryč, můj spolubydlící Pavel dostal naprosto přesné instrukce ohledně toho jak… má spravovat můj class order hall ve wowku. Myšlenka, že bych se vrátil a Burito i Rojko by byli polobozi, zatímco já se plácal v bahně průměrnosti, mi nepřišla zábavná.

Vystoupil jsem z metra deset minut před devátou ranní a mama už na mě kynula v epesní módní kombinací, jenž sofistikovaně skloubila takové dva velikány jako Agathu Christie (slaměný klobouk) a Daná Nekonečného (křiklavé tričko, které mělo na sobě více barev, než dokáži vyjmenovat.) Máma mi přičinlivé sbalila z domova další dvě košile a jedno tričko, takže nyní byl potřebný počet nejen naplněn, ale i překročen. Brzy jsme nabrali maminu kolegyní z banky Janu, a na letišti následně i Janinu sestřenicí Hanu. Takže karty byly rozdány. Náš finální dovolenkový ansámbl vypadal následovně: Udatný junák Papin, and three good ladies (of the woods – reference z třetího zaklínače, kdo hrál tak ví)

Na letišti byla otravná fronta, jediný světlý bod byl croissant s kozím sýrem a brusinkami. Po nástupu jsem usnul, protože se to ode mne prostě očekávalo. Máma promptně zapředla konverzaci s mladším párem cca v mém věku. Obohatila je zcela kruciálními informacemi, jako že má nemocnou babičku, chatu v Jizerkách a spoustu kil dole. Probudil jsem se právě včas, abych sledoval, jak letíme nad širým mořem, kde jsou malé ostrůvky, které ponechávají prostor vaší imaginaci. Takže jeden vypadal jako medvěd, další jako napůl sevřená dlaň.

Potom jsme konečně začali přistávat, což mámina nově nabytá společnice nedávala a už se zdálo, že to hodí. Nehodila.

Dorazili jsme na Rhodos. Kufry rovněž dorazily na Rhodos, což bylo milé překvapení. Musím říct, že organizace byla výborná, po sbalení kufrů jsme nastoupili do přistaveného autobusu, jenž nás asi po 40 minutách dovezl na místo, kde strávíme dalších 7 dnů – krásný hotelový resort Alfa Beach.

U moře jsem byl naposledy na gymplu, což už je bratru deset a víc let, tedy vše co jsem viděl, pro mě bylo do jisté míry nové. Hotel je krásný, mají tu několik barů, kde servírují osvěžující drinky a všechno je v ceně. Pokoji dominuje modrá, bílá a hnědá a disponuje balkonem. Instantně jsem se stal hrdinou, protože jsem přišel na to, jak se obsluhuje fén. Další glorifikaci jsem si vysloužil za komunikaci se zdejším personálem v jazyce anglickém, což byla disciplína, ve které mi ostatní dámy rady přenechaly monopol.

Dali jsme si první drink na plážovém baru a vyrazili k moři. Zatímco tři vodnice se promptně zanořily pod hladinu, já jsem nerozhodně postával na břehu. Moře bylo nakonec fajn. Nejsem bůhvíjaký plavec, takže jsem něco odplaval, aby se neřeklo, a potom jsem se rozvalil na pláži, aby mi voda mohla jen na nohy.

Jelikož od ranního croissantu jsme neměli v ústech nic k snědku, vydali jsme se po plavací etudě na večeři. No a tohle bylo něco. Už chápu, proč je obžerství v seznamu biblických hříchu, protože tohle byla kurná hostina jako z pera G.R.R Martina. Něco jako když jsme s Artym byli na Duškovi, a pak na rautu, akorát desetkrát tak velké. Připadal jsem si jako Nóblhóch, pač tam musíte mít dlouhé kalhoty, a manažer všeho personálu Váš přivítá a podá každému ruku.

Nejdřív jsem si dal špagety se dvěma druhy rajčatových omáček a dvěma druhy chilli koření. Druhá porce byly kořeněné brambory, hranolky, kozí sýr, kousek vepřového, gyros v tomatové omáčce, pikantní dlouhé zelené fazole a spousta červené cibule. Byla to kombinace asi 5 různých jídel a bylo to naprosto epesní. Potom jsem si dal více sýrů a více zeleniny, pač byla fakt fakt dobrá.

Přestože jsme se všichni královsky narvali, bylo rozhodnuto, že uděláme taktický průzkum okolí. Kolem našeho hotelu jsme našli spoustu malých krámků s nejrůznějšími cetkami. Všem kýčům ovšem vévodily dvě věci: Pletené bačkůrky s bambulí (greek traditional whatever) a dřevěný otvírák ve tvaru penisu. Byly tam malé penisy (máma zvažovala koupit jeden takový pro tátu jako payback gift za jeho měřič tuku, kterým ji obdaroval k narozeninám) a byly tam i – slovy Ruslana – „pořádné klobásy“ jež postrádaly tu otvirákovou část, tedy předpokládám, že sloužily k účelu jinému, nicméně rovněž praktickému. Z těchto věcí se budou famózně rekrutovat dárky!

Opět jsem se komunikačně blýskl, když jsem vyřešil patálii s manželskou postelí pro nemanželské páry. Začínám zde sbírat zásadní poznatky: Ve spodním baru obsluhuje Veronika, v horním Diana. Obé jsou to pěkné Slovenky, co vám zadarmo nalijí, co si řeknete. I guess I am in heaven. V dolním baru je taky Christos, to je rek co vypadá jako židovský klon George Clooneyho. Proste je to George s pořádnými pejzy.

Oznámil jsem ostatním, že budu psát cestovatelský deník z této dovolené. Jana se mě zeptala, o čem budu psát, když se toho vlastně ještě moc nestalo. Já nevím, koukám, že tento článek už má přesně 800 slov. Máma jí řekla, že já vidím inspiraci ve všem, že dokážu do toho zahrnout i tuhle jejich konverzaci. Jo, dokážu.

Na procházce jsme byli obohacení máminou historkou, takže se s Vámi o ní podělím, poněvadž jsem ji taky neznal: To bylo ještě v době, kdy táta nebyl pod papežským interdiktem a jezdili spolu na dovolenou, někam do hor, kde spalo spousta dalších lidí v místnosti. Máma se probudila uprostřed noci a vidí, jak se nad ní sklání cizí muž a rozepíná si kalhoty.

„Miloši, pomoooc! Noční ticho proťalo matčino zoufalé zaúpění.

Táta se probudil, prohodil s chlapem pár slov a odvedl ho pryč.

Když se vracel zpátky, a měl být ověnčen verbálním vavřínem za chrabrost a pohotovou reakci, kdy hrdinně zneškodnil vilného obšourníka, nedočkal se ani jednoho, protože než se máma zmohla na nějaké pochvalné slovo, procedil zachránce mezi zuby: „to tu musíš tak hulákat a budit mě? Se chtěl jenom vychcat, taky si s ním mohla jít ty!“

Jana s Hanou to kvitovaly stylem, ze kdyby je někdo takto přepadl, zajásají. Tak zase zítra čuníci.