Víte, když jsem se před třemi lety přestěhoval, musel jsem si pořídit i nový internet. Poté, co jsem udělal zběžnou rešerši vhodných poskytovatelů, zjistil jsem k vlastní nelibosti, že část Jarova, kde přebývám, je primárně obhospodařována nadnárodním kolosem O2.  Všichni víme, jak to s těmito zpupnými korporacemi chodí.  Většinou jsou drahý a průměrný, ale tenhle luxus si můžou dovolit, pokud jim nikdo pořádně nekonkuruje. Průzkum to byl velice zběžný, neboť jsem při něm neodhalil, že u nás je zavedena společnost, která propojila barák optickým kabelem.

Uzavřel jsem s nimi smlouvu, přišel týpek, zapojil to, a měsíčně jsem platil pětikilo. Kamarádi se mi smáli, jak mizerně pomalej mám internet, že než O2, to radši si useknout nohu a pak si do toho pahýlu šťourat hořícím klackem, ale mně to nevadilo. Dokud to fungovalo.

Na začátku tohoto roku to začalo brutálně vypadávat. Klidně i na několik hodin, a ještě k tomu nepravidelně. Po dvou měsících jsem poprosil Timuru, ať se pokusí zjistit, co s tím krámem je.

Timura to odhadl na problém s modemem, a taky, že jo. Dokonce zavolal do O2, a mluvil s někým, kdo se vzdáleně na ten modem připojil. Dozvěděl se, že mám starý model po záruce, ale ať nezoufám, že i tato situace má řešení! Jejich řešení spočívá v tom, že za věc, kterou mi dodali a která přestala fungovat bez mého přičinění, mi milostivě dovalí věc novou, ale zaplatím za ní 1500.

Musel jsem si to nechat párkrát zopakovat, protože můj mozek prostě odmítal přijmout tuto baziliščí lichvu smrdutého korporátu, toto odporné osidlo, do kterého jsem byl lapen kešení chtivým molochem, co podlézavě natahuje svojí kostnatou dlaň jako biblický Jidáš pro třicet stříbrných!

Moment…takže… ty mi chceš říct, že oni dodávají službu, která nefunguje jak má, a aby opět fungovala, tak do toho mám napumpovat další šekely?  HOW ABOUT NO!

Další dva měsíce jsem tento problém ignoroval a měl Schrödingerův Internet – dokud jsem neotevřel dveře, nevěděl jsem, jestli je mrtvý nebo živý. Často se stalo, že pět minut po mém příchodu do bytu se internet zlomyslně vypl a celý večer nešel. Neříkám, že jsem závislý na internetu, vždyť nemám ani internet v mobilu, ale časem už mi to přišlo otravné. Něco s někým dohadujete, a najednou to spadne. Někdo čeká na Vaši odpověď, jenže ani o tom nevíte, protože se nemůžete připojit. Jak řikám, otravný. Navíc za tohle platíte plnou palbu.

Tak jsem si našel poskytovatele, co mi za vyšší rychlost nabídl za tři měsíce menší cenu, než u O2 bych zaplatil za dva. Přijel v neděli i s kolegou, natáhl kabely, propojil mi to s Playstationem dokonce, a jako čupr gut.

Ale to není hlavním meritem tohoto článku. Hlavním meritem je fraška ohledně výpovědi. Bylo mi jasné, že ačkoliv na mně mamutí kolos okázale jebal, dokud jsem byl součástí jeho stáda, nyní, když se chci od stáda oddělit, budu jeho number one concern.

A taky, že jo. Nejdřív jsem napsal nějaké roběnce přes jejich firemní O2 chat – „Dobrý den, chtěl bych ukončit smlouvu ohledně poskytování Internetu“

Roba byla zvědavá, co za neštěstí vedlo mě k tomuto pomýlenému rozhodnutí, tedy jadrně jsem jí vypsal můj svízel s jimi dodávanou službou. Bylo mi řečeno, že do pěti dnů se mi někdo ozve.

Telefon zazvonil za pět minut.

„Dobrý den! Hovořím prosím, s panem Janem Indrákem?“ sladce se otázal angažovaný hlas. Ideové protihráčce, svůdné sukubě, která láká zbloudilé duše zpátky do oprátky nevýhodných smluv s nulovou zákaznickou podporou, mohlo být podle hlasu tak čtyřicet. Bude zkušená, pomyslel jsem si. A rozhodně nedá kůži lacino. Čas posledního souboje s korporátními pekelníky právě nadešel.

„Kolegyně mi řekla, že tam máte nějaký problém s modemem, to samozřejmě můžeme řešit, počkejte, spojím se s technikem!“ vysypala ze sebe a už se ozvalo tú du tu tú dúúú, aneb nesere nás, že musíš čekat na drátě, a aby to nesralo ani tebe, tady máš libé tóny a nekušni.

Za další dvě minuty ticha opět zazněl angažovaný hlas zkušené čtyřicátnice: „Pane Indráku, bohužel se s technikem nemohu nyní spojit, ale modem Vám samozřejmě pošleme nový a bezplatně, pane Indráku. U toho starého Vám vypršela záruka, a tyhle věci se někdy porouchají, ale pane Indráku, to nevadí, tuhle situaci vyřešíme.

Všiml jsem si ihned dvou věcí: Všemi mastmi mazaná obchodnice se mnou absolutně neřešila výpověď. Snažila se jen najít způsob, jak opravit jejich služby, abych se jim ještě poníženě omluvil, jaký jsem to byl zlovolný kacíř a nectný rouhač, a že jsem si dovolil vůbec uvažovat o tom, že bych jejich nejvíc nejlepší společnosti dal vale.

Druhá věc byla její neustálé „paneindrákování.“  Tohle znám, probírali jsme to na jednom školení. Ona evidentně taky. Každý člověk reaguje pozitivně na to, když slyší svoje jméno z úst někoho jiného. Vyvolá to dojem, že ten člověk se stará. Že toho člověka zajímáte. Že Vás chápe, že Vám naslouchá, a že to co mu říkáte, považuje za velice důležité.

Píču šišky chcíplý lišky ledatak. Ale jako jo, člověk co to nezná, tomu může snadno podlehnout. Připomíná mi to Sarumanův hlas z Pána Prstenů. Ačkoliv víte, že majitel hlasu je křivácký zlojed, stejně vše co řekne, se zdá býti miloučký.

„Vidím tady adresu Květinková, pane Indráku, to znamená, že můžeme modem doručit tam? A jaký den, pane Indráku, by se Vám hodil pro návštěvu technika?“ medový hlas se stal ještě medovějším, protože to vypadalo, že dosáhne bez potíží svého.

Na druhou stranu – já se v diskuzích stávám nejsilnějším teprve tehdy, když si druhý myslí, že má vyhráno a nechá se zbytečně unést.

„Víte, tohle všechno je moc hezký, ale já nepotřebuju nový modem. Já jsem to s Vámi prostřednictvím kamaráda řešil v únoru, a bylo mi sděleno, že si modem od Vaší společnosti musím koupit“

Postup v takovém případě je následující: Uděláme ze zákazníka vola, navodíme pocit, že v nějakém aspektu kruciálně pochybil, toto zanedbal, toto špatně vyhodnotil, a tak si za to celé může vlastně sám. Zákazník se opět zkroušeně omluví, a hladově přivítá naší osvícenou snahu zachránit toho nekňubu naším všespásným řešením.

„Pane Indráku, to bohužel nemáte pravdu, s naším technikem nikdo nehovořil, to my tady máme všechno logované, pane Indráku, a tohle je poprvé co se někdo na tento modem dotazuje, pane Indráku. Já nezpochybňuji, že někdo k nám skutečně volal, nějaký Váš kamarád pane Indráku, ale určitě nehovořil s naším technikem.“  Do medu v jejím hlasu se přimíchalo trochu z chilli papričky Trinidad Scorpion Moruga. Najednou jsem dokázal identifikovat patrný dotčený podtón.

No, komu budete věřit? Ženské co jste jí nikdy neviděli, a která by prodala klidně levou ledvinu, jen abyste neodstoupil od smlouvy s jejím chlebodárcem, nebo kamarádovi, kterého znáte devět let a stál jste vedle něj, když se ten hovor konal? Ooooh… decisions, decisions!

Ženská rozjela hardline style: Mohly se stát chyby, mohly se dokonce stát na obou stranách, ale cíl hry je nyní vykonat ultimátní dobro a nainstalovat nový modem, aby pan Indrák stále poslušně odváděl každý měsíc další goldy do naší bachraté nenasytné korporátní pokladnice, a tolik u toho nemlel pantem.

„Pane Indráku, tak kdy se může za Vámi stavit ten technik? Vyhovovala by Vám středa?“

Pan Indrák se ale ukázal jako nekolegiální hajzl, který zatvrzele odmítá hrát s milou paní její skvělou hru.

„ Inu to máte tak. Já byl líný, a tak jsem to neřešil. Jenže to dospělo do stádia, kdy bylo nutné to řešit, jelikož už mně to omezuje a nebaví. Tak jsem si zařídil jiný internet, a tenhle potřebuji jenom zrušit.“

Na druhé straně bylo na chvíli ticho. Ženská se pravděpodobně přemáhala, aby mi neřekla svůj skutečný názor na pokálené proklatce, co to myslí naprosto vážně s odchodem od O2. Asi jsem u ní právě spadl do stejné škatulky, jako lidi, co jí děti, topí kočky, nebo trhají mouchám křidélka.

„Pane Indráku, ale jak jsme měli vědět, že s tím máte problém, když jste to s nikým neřešil?“ obvinila mě ublíženě.

„Jak jsem říkal, kamarád tam volal, stál jsem u něj…“  Přišel jsem si, jako hyena, co s druhou hyenou zápasí o mršinu. Jenže ne, že bych tu mršinu chtěl, já ji naopak nechci, zcela jasně dávám najevo, že ji nechci, ale druhá hyena mi tu mrtvou věc neustále nabízí a předhazuje!

„Pane Indráku, kdyby se Váš kamarád spojil s naším technikem, viděla bych to tady, nám se všechno zaznamenává, a určitě ta situace šla řešit!“ Hyena opět čumáčkem servíruje páchnoucí zdechlinu do mé bezprostřední blízkosti.

Bylo vidět, že se mi povedlo zasadit ránu, teď už zbývalo ji jen posolit. „Víte, u toho nového poskytovatele zaplatím za tři měsíce méně, než u Vás za dva.“ Utrousil jsem jízlivě.

„Nohoho, pane Indráku, to my bychom s tou cenou taky mohli jít dolů, to se všechno dá dohodnout pane Indráku, ale Vy jste se rozhodl tu situaci bohužel řešit takhle, a to se pak těžko něco napravuje.“

Hyena zněla ukřivděně, že jsem zhrdl její prvotřídní filírovanou mršinou sous-vide.

To jí ale nebránilo v tom, napřít se do posledního útoku. Rozhodla se mršinu pochcat v zoufalé snaze zjistit, jestli mi v takovém stavu nepřijde lákavější.

„Pane Indráku, máme tady novou akci na tablet, tablet za stokorunu, je to velice výhodná akce…“

Krutě jsem hyenu přerušil ještě dříve, než stihla dokonat potřebu na vlhkou, tlející mršinu.

„Já nepotřebuji tablet k ničemu ve svém životě, a k ničemu jej nikdy ani potřebovat nebudu. Tato věc je pro mě naprosto zbytečná a neužitečná.“ Oznámil jsem hyeně zcela transparentně a ustoupil dva kroky zpátky od chcíplotiny, která začala páchnout močí a rozkladem.

Hyena to vzdala. Konečně. Sice mi ještě jednou zopakovala, že celá tato nešťastná situace je hlavně moje chyba, protože jsem jim PŘECE NEZAVOLAL a situaci s nimi NEŘEŠIL, a místo toho si dovolil na hulvyho objednat internet nový, a že tedy pokud netoužím ani po novém tabletu za lidovku, přejde nyní k vyjmenovávání výstupní procedury, a začla strojovitě bez duše a bez elánu, který jsem jí celý sebral, drmolit co se nyní stane – obálka s aktivačním heslem na zrušení do pěti dnů, výpovědní lhůta jeden měsíc, bla bla bla, vážně si nedáte tu mršinu?“

No byl to cirkus. Jak jsem anticipoval, nevydala výpověď bez boje. A popravdě dokud nemám v ruce aktivační kód, stále jsem nezvítězil. A taky zaplatím poslední měsíc, kdy ten internet ani nepoužívám. Ale tak, ruku na srdce – od předchozích měsíců se to zase tolik lišit nebude.

Dneska se mi povedlo srazit paušál za telefon o 250 měsíčně. Nějaká jiná hyena mi k této mršině totiž přivázala mašli, protože si myslela, že to takhle chci. A mašle nebyla zadarmo. Mašlí myslím 1,5 GB dat k telefonu.

Každý kdo viděl můj telefon, tak ví moc dobře, že těchto 1,5 gb dat jsou mi k stejné potřebě, jako latexový připínací penis, slepecká hůl, nebo permanentka do fitcentra.