Ahoj čuníci,

Já vím, chronologicky to moc nesedí. Správně by tady měla být tolik očekávaná reportáž z turnaje, ale ta nestojí jenom na mně, víte? Já zajišťuji text, ale fotky musím dostat od Toma, a videa od Eseho, a kde nic není, ani smrt nebere, takže si dáme devatenáctou kartičkovou reportáž z třetího dubnového dne místo toho. Nebuďte zklamaný, report z turnaje bude taky! Ale na dobrý věci se vyplatí počkat, víme?

Toto setkání jsme primárně zorganizovali, abychom na jedno místo dostali Michala, Radka, Pijera a Kamila, jelikož to byli poslední pražští účastníci kartiček, pro které jsme měli připravené naše speciální „turnajové ceny“ aneb booster custom – made kartiček, o kterých bude velká promluva právě v reportáži z prvního turnaje.

Tomáš ani já jsme tam nechtěli zůstávat moc dlouho, vzhledem k tomu, že hlavní kartičkový event tohoto týdne byl sobotní Bratislava, šlo jen o to předat boostery těm, co nebyli na turnaji a Kamilovi, který odešel před vyhlášením výsledků. Bylo super, že jsme všechny dokázali dostat na stejné místo ve stejný čas, a že to nebudeme rozdávat ještě příští měsíc.

Velké díky patří Anymu, který kromě všech zmiňovaných také dorazil, a nejen, že zapůjčil telefon Tomovi na natáčení, ale hned druhý den už se hlásil s úvodní fotkou i nahraným videem ve velice slušné kvalitě.

Michala a zvláště Radka jsme docela dlouho neviděli, ale to neznamená, že při jejich absenci na srazech karťušenkářů neinvestovali do vylepšení starých, či opatření nových balíčků. Radek se vytasil s nějakými elfy, zatímco Michal kromě svých populárních draků přinesl ještě prudící infect balíček, který mě ve druhé hře poslal na práh smrti, ale popořadě:

Vůbec si nepamatuju, co jsem hrál první hru. Snažil jsem si vzpomenout, ale nic. Nemůžu psát ty reportáže s takovým zpožděním, pak prostě některé věci už nevím. Co ale vím, že si Pijer vzal pana prudiče, kterého vylepšil o výběrčí enchantmenty, a každé kolo všem uzmul život jen tak z plezíru, a každý, kdo si líznul kartu, přišel o další. Kamil, který hrál svůj tradiční balík s výběrčím, uznale pochválil svého akolytu Pijera, za rozšíření zla pomocí výběrčích kartiček. Kamil vyložil oba dva Rakdose, a začala oblíbená kratochvíle hodu mincí, aneb pokud nejsi démon, ďábel nebo imp, a navíc jsi hodil na minci vorla, tak se s tebou rozloučíme. Rakdos překvapivě ale nevyčistil stůl tak, jak by si jeho majitel přál – většina hráčů házela hlavy, a tedy naopak jejich příšerám hlavy nepadaly.Nejvíc z hry má ale otrok drakopán Michal, který sype na stůl draky a dračí tokeny, a tím si zajišťuje nadvládu nejen ve vzduchu, ale na bojišti obecně. Největší hrozba je asi sliver lord Tom, jehož potvory mají všechny vlastnosti každého jeho bojovníka. Při absenci Pavla tradičně solím Toma, kterého doráží Michal se svými draky. Michal rovněž chce nabídnout dohodu Kamilovi, protože démoni a draci by měli táhnout za jeden provaz, jenže Kamil ho suše odbude větou: „Já uzavírám dohody, jen když jsou pro mne výhodné, a pro mne je výhodné, když ty tu nebudeš.“

Pijer všem rozpustile ubírá další a další životy, jenže sám sebe vmanévruje do situace, kdy příští kolo sám potupně zdechne na kousanec od vlastní kartičky, tak alespoň ukecá Radka, ať mu dá ránu z milosti, jinak bude všem pro smích. Radek mu ochotně vyhoví, jelikož je přece z „údolí sviní“ a když nezachrání Pijerův život, spasí alespoň jeho čest. Rozjetý Michal doráží mně, Kamila i Radka a vyhrává. Dříve vysmívaným otrokem, nyní celebrovaným vítězem, koho mi to jen…á, už vím!Do druhé hry jsem si vzal démony, a Michal, který seděl vedle mě, vytáhl jakési plesnivácké elfy s infectem a jal se mě zahubit. Už to vypadalo, že jsem koženej, a těch 10 poison counterů prostě dostanu, ale Kamil mu útočníka zahubil nějakým instantem a vrací mě do hry.

Vykládám Archfiend of Despair, který uděluje stejný počet zranění na konci kola, jako každý hráč obdrží v jeho průběhu, čímž výrazně urychluje hru. Samozřejmě ničím Michala za jeho troufalost. Pijer je nadšený z mého démona zoufalství, jelikož sám uděluje také spoustu zranění, ale démon se paradoxně stává jeho zhoubou, když ho Tom posílá ze hry. Radek vyřazuje Kamila, což je mi líto, protože Kamil mi zachránil kůži, a já se mu nijak pořádně neodvděčil.Dorážím alespoň Radka, a zbývá Tom, který se ukázkově zakopal se svými protekcemi. Jenže zrovna na těch démonech miluji to, že mají odpověď téměř na všechno a z téměř každé situace dokážou elegantně vybruslit. Tom se sice zabetonoval, ale stačilo vyložit Oba Nixilise a obyčejný land, který mu udělil poslední tři zranění a vypakoval jej ze hry. Démoni mají do Multiplayeru jednoznačně nejlepší poměr výher k odehraným hrám.

V závěru druhé hry přichází Any a před poslední hrou předáváme boostery. Tolik radosti! To musíte vidět, dobrá věc se podařila.

Do poslední hry beru veverky a automaticky solím nešťastného Michala, který mě chtěl hru předtím potupně sestřelit infectem. Jaká opovážlivost! Michal, který mě viděl jen párkrát, ještě netuší, jaký jsem mstivý čuník, ale když do něj v dalších kolech posílám nové a nové veverky, je mu jasné, že se svým útokem v minulé hře šlápl do hovna. Zoufale se snaží se mnou uzavřít nějakou dohodu, a na to já zase slyším, protože s nikým nebyla nikdy lepší dohoda než právě s ním…

„Když mě necháš žít, pomůžu ti!“ nabízí Michal z pozice tonoucího, který se chytá příslovečného stébla

„Budeš zase otrok?“ Odpovím mu se zájmem, protože jestli je někdo nejlepší otrok na světě, je to Michal, náš vztah v rolích otrok – pán funguje stejně dobře, jako vztah těchto dvou nezbedníků:„Já už nechci být otrok….“ Pokňourává schlíple Michal. „nemůžeme tomu říkat třeba parťák ve zbrani?“ nadhodí s nadějí v hlase.

„Hele mně je jedno, jak tomu budeme říkat, když budeš vzorně plnit roli otroka, můžeš si to klidně nazývat slunečním bohem, není to o jménu, ale o výkonu!“ povzbuzuji potencionálního repetičního rekruta mých nevolnických námluv.

„No… já bych třeba nechtěl úplně kvůli tobě zase zdechnout…“ vyjednává Michal opatrně.

Sice si nemyslím, že se Michal nachází v pozici, kdy může o něčem rozhodovat, ale pořád lepší živý spojenec, než padlý sok, protože ten už mi nepomůže. Sice jsem byl minulou hru smutný, že jsem nijak nepomohl Kamilovi, ale v této poslední hře ničí pomoc nepotřeboval, jelikož vyložil tyto tři karty a nikdo neměl nic, čím by to sundal. Bylo to čekání na pomalou, trýznivou smrt. Nicméně Kamil si to zasloužil, po nevydařeném turnaji si spravil chuť a slavně zvítězil. Na kombinaci, kterou vytvořil, mám odpověď pouze ve třech z jedenácti balíčků, které vlastním, a to jsem na tom myslím ještě docela dobře. Holt podceníš Kamila, a pak si to vyžereš, nedá se svítit!Jinak jsme ještě zkusili rychlý dvojky. Projel jsem to s Gryfama proti Pijerovi. Sice jsou gryfoni nejlevnější balík co mám, ale myslel jsem si, že Pijera s jeho Borosama smáznu. Myslel jsem špatně. Tom taky dostal na řiť už nevím od koho. Ta hranice se tenčí, vzdálenost se zkracuje… časy, kdy to bylo já a Tom a pak dlouho nikdo, už jsou pryč. Startovní pole se vyrovnává, už si moc nemůžeme hrát na bohy. Ostatní začali kupovat vlastní karty, stavět vlastní balíky, rozumět lépe pravidlům a už nás nepotřebují jako rádce a mentory, už jsme zbyli jako boxovací pytle, ale já se nevzdám!

Jo, a ještě jedna věc. Ta vás asi moc nepotěší, nevím. Tohle je devatenáctá reportáž. Napíšu ještě jednu, dvacátou, a pak si od toho dám pauzu na zatím blíže nespecifikovanou dobu. Tohle rozhodnutí je logickým vyústěním několika důvodů: Nemohu říct, že by mě to omrzelo, to vůbec, odmalička mě bavilo psát. Psát o čemkoliv. Tyhle reportáže ale ztratily momentum a staly se repetitivními. Předtím jsme tvořili ten kolektiv, nabírali nové hráče s novými kartičkami, byly tam překvapivé situace a dalo se to zábavně popisovat, ale věci se poslední dobou ustálily, a i když dvacet kartiček nijak literárně nezvěčním, tak si myslím, že ty čtyřicáté první budou vypadat následovně:

Pijer bude všem škodit, sice nevyhraje, ale královsky ho to bude bavit. Kamil bude dále svědomitě vybírat daně. Tom buď umře jako jeden z prvních, nebo naopak se bude držet zuby nehty a zvítězí, i když půlka hráčů nebude chápat jak, a druhá mezitím usne. Buríto zahlení herní pole spoustou goblinů a bude zle dominovat přesně do momentu, než nebude. Any snad konečně přetvoří merfolky na monoblue a zjistí, o kolik jsou silnější. Michal vymyslí několik nových vznešených názvů pro svoji roli otroka, ale pracovní náplň se stejnak nezmění. Radek bude takticky vyčkávat, a pak to nasype do nějakého kolegy z práce, obzvlášť pokud bude sedět vedle Pijera v údolí sviní. Esaras objeví tři nové kombinace karet, které prokleje a řekne, že v Hearthstonu, by se tohle rozhodně nestalo!  Rojko se všem pochlubí, že má další standard balík. Peťa půjde do Pavla. Všichni ostatní půjdou taky do Pavla. Pavel půjde domů, a v hospodě tentokrát nechá iluzi, že jednou přijde den, kdy na něj nikdo nebude útočit. Novej čišník v Záležitosti, kterej nám přinesl česnečku, co jsme si neobjednali ale prej teda vlastně jo, už tam třeba nebude.

A já… já budu dál organizovat tyhle kartičky, protože mně to baví, ale super na tom bude to, že za dva dny nebudu muset trpělivě odrážet věty typu „dlužíš dvě reportáže.“ Což je další důvod. Nedlužím nikomu nic, a jakmile někdo na mně vyvíjí tlak, abych něco napsal, instantně mně to otráví, a už se mi do toho tuplem nechce.

Třetí a poslední důvod je diverzita. Ta zoufale chybí. Od nového roku jsem napsal jen šest nekartičkových příspěvků, zatímco těch ohledně kartiček je 3x tolik. Nechci kovákovýho prince přejmenovat na kartičkovýho prince. Chci psát i jiný věci, ale není na to čas, nestíhám psát články o kartičkách, které se ode mne očekávají, a ostatní články, které nikdo nečeká a mám je v plánu už dlouho. Však časem uvidíte sami. Paradoxní je, že kartičkový články nutně čtou i lidi co tohle nikdy nehráli, popularizuji tady Magicy. Nicméně od toho potřebuju pauzu a psát o jiných věcech, nebo se stane, že se zadřu tady v tom, a už nikdy nic jinýho nenapíšu.

Takže tak. Turnajový článek a článek o kartičkách v Bratislavě určitě bude, na to se těším, a mám to rozpracované, nebo v hlavě. Potom si od toho dám pauzu, napíšu pár věcí, co jsem napsat chtěl už dlouho, a uvidím, jestli mi to bude chybět.

A vy uvidíte, jestli to bude vůbec chybět vám, čuníci.