Ahoj čuníci,

Myslel jsem, že už vás to nebaví, ale tak prej jo. Poslední reportáž byla publikem hodnocena velice kladně, a jak zpívá Jarek Nohavica: lidé tleskali bo úspěch to byl plný, radost zrobily aj dvě mexické vlny. Jo, dokonce je i video z autorského čtení. Někam ho fláknu, až ho Esaras nějak zkomprimuje, protože jeho high-class  telefon z toho udělal pětigigovej spektákl.

Tak jsem se rozhodl, že napíšu další reportáž ze středečních Magiců, které jsme opět absolvovali v silné sestavě: Tom, Any, Pavel, Já, Burito a Esaras. Danešovci se tentokrát nezjevili a salonek byl opět náš.  Když přicházím okolo půl sedmé do Záležitosti, potkávám Burita, rozvážně kráčejícího z druhé strany. Dole už čeká Tom s Esarasem.

Začínáme první hru. Bez jakýchkoliv ambicí na vítězství zkouším monoblack combo deck, a přestože mi nepřišly tři příšery, které bych poslal pod kudlu, abych propašoval démona, daří se mi to skrze kolektivní brutalitu, vyhazuju Tomovi nějakou pazgřivinu na discard, hážu démona do Brutality, a vytahuji jej slavně do hry prostřednictvím Reanimate ještě ve stejném kole pomocí Dark Ritualu. Buríto navíc přispěl k posílení Démona, když vytáhl kartu Bad Moon, který všem černým příšerám přidává jedna do útoku i obrany.  Mít ve druhém kole létající 10/10 flying trample není vůbec zlý. Stálo mě to sice 4 karty a 9 životů, ale za tu srandu to byla dobrá cena.

Tom mi z ruky bere Tainted Strike, tedy Infect na belzebuba nedostanu, a moje plány na vyřazení někoho ve třetím kole se hroutí. Bohužel ty combo balíky hodně na tohle doplácejí – čím víc hráčů, tím větší je šance, že vám někdo do jakýchkoliv plánů hodí vidle. Z první hry mám dost málo zápisků, a popravdě si to ani moc nepamatuji (což je zvláštní, paměť by měla vynechávat na konci – po zkonzumovaných pivech, a ne na začátku!)

Přispělo k tomu pravděpodobně to, že jsme si hned zkraje objednali jídlo, které bylo přineseno velice rychle, a já se raději věnoval svému Club Sandwichi s hranclema, než hře. Jelikož jsem měl umaštěný prsty, tak za mě Esaras tahal karty, ukazoval mi, co přišlo, a následně to i místo mně zahrál. Mám pocit, že Esaras s mým balíkem dodělal Buríta, a Tom šel taky ze hry, takže jsme tam zbyli sami a on vyhrál. Still, druhé místo s kombo balíkem je slušný výsledek.

Mezitím dorazil Pavel, ale mám pocit, že s námi tu další hru ještě nehrál – buď jedl, nebo si rovnal karty. Beru tentokráte Shadow balíček. Tom a Burito si navzájem vyhazovali karty, což bylo vtipné sledovat. Tom na mně zahrál Persecute, kartu, na kterou nadávám poslední tři reportáže v kuse, ale tentokráte to velmistrovsky zeslonil, jelikož si vybral černou barvu, a já měl při plné ruce v černé pouze Vindicate.

Ese investoval další kešeně do svého bílo zeleného balíku a vytasil se s tří manovou Nissou, která neustále vyráběla 0/1 kytičky. Esaras tuto flóru používal s tím arciotravným bílo-zeleným enchantmentem, který ostatním tapuje příšery. Mrkl jsem se do pravidel, a zjistil, že jsme to hráli trochu blbě, takže příště už ten Esaras s tím nebude tak silnej, ale to je naše chyba, a rozhodně mu nebudu retrospektivně utírat vítězství.

Přestože vítězství není úplně vhodně zvolené slovo. Esaras nás totiž kolektivně zmuchlal a vytřel si s námi řiť. Tahal tam další a další tokeny, často používal schopnost Populate, (tzn víc tokenů) a stal se svrchovaným monopolem v otázce, kdo na koho bude vlastně útočit. Sešlo se to tak, že ani jeden z nás tří ostatních neměl nic, co by mohlo ze stolu dostat ten proklatý Glare of Subdual, ale to je naše chyba a dobře nám tak.

Hra se změnila v Eseho one man show s občasnými vtipnými momenty: Například, když chtěl Tom Esemu vyhodit dvě karty (ne, že by mu to nějak zásadně křížilo plány) a Esaras si posteskl, že zrovna má obě dvě pěkný. „To ženský taky“ zabrumlal Buríto do ticha.

Ese následně vytáhl druhou, tentokrát pětimanovou Nissu, udělal s ní další tokeny, a ač jej velmi bavilo kontrolovat celou hru, a neměl ani potřebu nikoho napadat, nakonec jsme ho urgovali, ať tuhle mizérii už ukončí.

Ese je mimochodem člověk, co nakoupil všechny možné i nemožné tokeny. Dokáži si představit, že při tvůrčím procesu tokenů se ve společnosti Wizards of the Coast mohl odehrát takovýto konstruktivní dialog mezi dvěma zaměstnanci. Říkejme jim třeba Mark a Johnny:

Mark: Oh hai Johnny! You know, I am designing this new tokens, and I was thinking… do we really need 5/5 Elemental token, if we already have 4/4 one? I mean… if someone someday will actually play goddamn 5/5 Elemental token, they can use 4/4 one with a 1/1 counter, right?

Johnny: Oh hai Mark!  You are quite right. It might seem pointless to make 5/5 elemental token, if we printed 4/4 one already.  But I had a dream, you know. It was a kind of a prophecy. I saw a young man, called Esaras, who one day will start playing this game. When he does, he will eventually buy all the tokens there are, so we are doing this for him, got this?

Mark: Well… what if he buys 4/4 token and some counters like everyone else?

Johnny: He is not like everyone else. He will buy 4/4 token, 5/5 token, and every other token too. Plants, Saprolings, Wurms, Wolves, everything. He will just buy them all and because of that, you and me and everyone else here get their salaries for years to come. I appreciate your inquisitive nature, but now just shut your trap and do that stinking tokens!

Tak vidíte, kolik lidí se má díky Esarasovi dobře. Okolo osmé dorazil Any a konečně nás bylo šest. Další hra trvala asi hodinu. Burito vyměnil svůj monoblack za monored gobliny. Na tomto místě musím sám sebe pochválit za to, že jsem de facto Gobliny sestavil Buritovi já – až na pár vlastních vylepšení, které tam implementoval. Tento typ balíku dominuje v úvodních fázích jakékoliv hry, a to bylo i to, co Burito dělal –  dominoval.

Někteří tvrdili, že o vítězi je již rozhodnuto, ale já jsem dobře věděl, že počáteční dobrá výchozí pozice ještě žádný triumf neslibuje. Tom zahrál Smallpox, a každý hráč opuchl o život, musel zahodit kartu, obětovat příšeru i land. Burítovi nebo Anymu, kteří hrajou rychlé příšerové balíky to moc škody nenadělalo, ale Esaras z toho nebyl věru nadšen, já se svými Démony, které jsem si pro tuto hru vybral rovněž ne, ale nejhůře to nesl Pavel, který následně několik kol zvadle seděl a tvářil se, jako kdyby mu pes sežral jeho narozeninový dort.

Moc mu nepřidalo ani to, že se stal snadným cílem. Ostatní hráči se totiž začali oklepávat z Tomova spalničkového direktu na solar, a přemýšleli, koho napadnou. Burito měl spoustu Goblinů, Any pár Mefolků s countery a tokeny,  Esaras, kterému to nepřišlo tak výborně jako minule, také něco poslal do obrany, a já vytasil dva Heraldovy rohy a hlavně Dozorce proklatců (Overseer of the Damned) létajícího 5/5 Démona, co vyložil 2/2 zombii, když nějaká bytost zaklepala papučemi.

Pouze Pavel měl Forest a Elfa. Nic víc. Dokonce i landy měl srovnané a nepomohlo mu to.  Dostal cikánskou férovku, ale každý se zdráhal jej dorazit. Pavel minule prosil o život, tentokrát prosil o smrt, ale ani v jednom případě mu nebylo vyhověno.

Sice nakonec vyložil kouzlo, kdy všechny příšery dostaly -2/-2 ale tím nejvíc ublížil Anymu a Burítovi, který rázem přišel o vedoucí úlohu.  Buríto mi horko těžko zabil přes Gobliní granát mého Overseera, ale jelikož jsem tam dotlačil dalšího démona, který získal voucher na destrukci nedémonické bytosti na konci kola každého hráče, ve kterém zdechla příšera (což bylo skoro každé kolo) najednou se začaly misky vah slibně naklánět v můj prospěch.

Nově příchozí Ob Nixilis každé kolo všem ubral po životě a mě jich 5 přidal, tedy se léčím raketovou rychlostí. Démonický Viktor čistič mezitím štědře věnoval věčný spánek drtivé většině kreatur, které mohly představovat problém.

Tomovi nechávám jeden život, zabíjí jej jeho vlastní Phyrexian Aréna. Any mezitím dodělal kdysi vládnoucího Buríta. Konečně dorážím Pavla, Esarasovi likviduji slona, což jej vede k terminaci jeho působení v této hře. Zůstávám sám s Anym, kterému jsem předtím k jeho nelibosti udělal slušnou selekci Merfolků, tedy nemá moc s čím se bránit a prohrává.  Ten démonický balík je do duelů k ničemu, ale tyhle velké bitky jsou pro něj jako dělané, zatím jsem s ním neprohrál, nicméně v těchto řežích hodně rozhoduje kdo kdy a na koho útočí, a když na začátku nic nemám, málokdo má důvod mě napadat. Nejsem totiž Pavel.

Na další hru jsme zkusili formát Emperor. Nebudu zde detailně rozepisovat, jak se to hraje, koho to zajímá, nechť použije tento odkaz. Pro ty ostatní: Je to týmové 3V3, kde proti sobě hrají dva křídelníci a čuník uprostřed jim v roli Emperora může podsouvat jednotky nebo pomáhat kouzly, ale sám je nenapadnutelný, dokud nezdechne jeden z jeho křídelních adjutantů.

Vzal jsem si svoje gobliny proti těm Burítovým, s tím že by to mohla být zábava. Hele, nebyla. Zezačátku to sice nevypadalo tak zle, ale když mi Burito vyblockoval Lackeyho a zbleskoval pár dalších, a naopak sám vytáhl Warren Instigatora a díky Doublestriku do mojí nulové obrany zadarmo propašoval dva gobliny, kteří by ho normálně stáli devět man, tak bylo v podstatě hotovo.

Any se na druhé straně pošťuchoval s Tomem, a Pavlovi se dařilo tahat spousty příšer, a různě je boostovat a používat Explore, ale v momentě kdy jsem potupně zařval ve čtvrtém kole, už to ani nebylo potřeba, jelikož rozjetý Buríto měl otevřenou cestu k našemu Emperoru Esarasovi, který neměl adekvátní obranu, takže tahle hra skončila dřív, než mohla pořádně začít, a já s těmi svými gobliny dostal takový výprask jako už dlouho ne – ironicky od JINÝCH Goblinů, které jsem pomáhal sestavovat, aneb již se to posunuje: Neprohrávám proti balíkům, které jsem si sestavil a někomu půjčil, ale proti těm, které jsem sestavil někomu jinému, jak jsem kysele podotkl po uštědřeném debaklu.

Pavel nás opustil. Zkusili jsme poslední hru. Vzal jsem si opět trollícího „El Greca“ a přišlo mi to slušně, jenže Esaras mi zničil malíře, Tom counterspellem zrušil druhého, a Burito s Anym do mě šili. Tenhle balík asi už nemá moc smysl hrát do velkých řeží, nakolik všichni už ví, co dělá, všichni rovněž ví, že vyřazuje ze hry do pár kol a pud sebezáchovy je nutí k tomu, aby mi kolektivně okopávali kotníky. Přesto i tak se mi několikrát v nedávné minulosti povedlo porazit dva či tři hráče proti sobě, ale jakmile je přítomný někdo, kdo ruší či ničí stěžejní karty, není to moc hratelné – poučení pro příště.

Burito se pustil do Anyho, ale Ese mu zachránil Kejhák. Any to následně Burítovi vrací i s úroky a vyřazuje jej. Tom sice zahrál Damnation, ale nepomohlo mu to nijak významně, jelikož Any se oklepal a rychle vysázel nové merfolky. Tom sice porazil Anyho díky létacímu Psychatogovi, ale na Eseho už to nestačilo, a ten slavil již třetí vítězství z celkových pěti her.

Vidíte to, při prvních hrách jsme si ho dobírali, jak fňuká a stěžuje si, co je broken a co napříč formáty, on se na to fňukání nakonec vykašlal, vylepšil balík i soustředění a zařadil se k horkým kandidátům na vítězství, kterého neradno do budoucna podceňovat.

PS: Odkaz ke shlédnutí nebo stáhnutí autorského čtení minulé reportáže je ZDE.

PPS: Schválně, kdo pozná, čím je zajímavá úvodní fotografie této reportáže