Těšili jste se? Já fest! Protože tohle bude druhej díl obsáhlé recenze na Shadow of the Tomb Raider, který se bude věnovat výhradně příběhu nejnovějšího Lařina dobrodružství. Někde to budu chválit, jinde kritizovat, ale hlavně se na tom perfektně literárně vyblbnu.

Jak jsem letmo zmínil v prvním dílu recenze, příběh začíná pár měsíců po ukončení Rise of the Tomb Raider, kdy Lara konečně zjišťuje trpkou pravdu: Její taťulín nebyl emocionálně nestabilní kňoural, co si prostřelil kedlubnu za hejt v bulváru, leč nějaké dobračisko z Trinity mu na onen svět kavalírsky pomohlo.

Pomsta je pokrm nejlépe podávaný za studena, dnes vaříme s Larou! Je vám tedy jasný, že Lara a její nikdy-né-víc-než-kamarád Jonah cestují po světě a hubí buňky Trinity, zločinecké organizace náboženských iluminátů, kde se dá, anžto právě tato povedená sebranka spískala předčasný exitus Ríšy Crofta, a aby to nebyla pouze levná honba za odplatou, Trinity chce samozřejmě ovládnout svět, a v tom jim Lara musí rozhodně zabránit.

Příběh začíná v Mexiku, kde se Lara snaží rozluštit tajemství mayských artefaktů, které se musí společně použít při zatmění slunce, aby se mohlo zrodit slunce nový. Po úvodní šplhačce a foceníčku enigmatických hádanek starých Mayů se Lara s Jonahem dostavají do mexického města Cozumel.

Víte, jak Míša Tučnej zpívá „Všichni jsou už v Mexiku, Buenos Dias, já taky jdu?“ No, a taky že jo! Lidí je tu jak na francouzský demonstraci zemědělců, jelikož se zde koná významný státní svátek jménem Den Mrtvých. Všichni si nabarví obličej bílou barvou ve tvaru lebky, ale v zásadě to je něco jako naše Dušičky – vzpomínaní na mrtvý, svíčky a rodinná setkání. Jonah s Larou si dají pivko v místní putyce, a Lara zkušeně rozluští, že další vodítko bude v Peru.

Hned v úvodu se setkáváme s hlavními záporáky této hry. Doktor Pedro Dominguez je archeolog, specializující se na vykopávky starých říší, dokonce se znal s Richardem Croftem, a na první pohled vypadá jako milý chlapík: Nezdráhá se nechat dýško v místním pajzlu, vlídně pokecá s malým smradem, co do něj načutl merunu, prostě takový lidumil, který navíc do Cozumelu štědře sype děngy, tak ho tu mají všichni rádi. Já mám potřebu vytváření častých asociací, tedy se podívám na nějakou postavu a hned mi někoho připomíná, a tenhle Dominguez ve mně evokuje toho Španěláka, co si ho vzala Penelope Cruz, Javier Bardem se jmenuje, tuším. Hraje floutky a mafiány, a tohle je přesně Dominguez. Šarmantní prošedivelý padesátník s konverzačním úsměvem na líci, jenže v očích vzdor, hněv a umně skrývanou hrozbu.

Prvním úkolem celé hry je tedy prachsprostý stalking, kdy Lara musí pokoutně sledovat tohoto populárního magnáta a prodírat se davem opilých, uřvaných Mexičanů, zpívajících svoje odrhovačky za uši rvoucího doprovodu potlučené kytary. Ale ne, ty jejich lidovky jsou naopak docela pěkný a skvěle doplňují atmosféru. Níže posílám odkaz na tu ústřední, pusťte si ji.

 

Domingueze doprovází druhý Trinity pacholek, Commander Rourke. Já nevím, hra sice sebevědomě prezentuje Rourka v jednom dokumentu jako „If Dominguez is Heart of the Trinity, Rourke is its fist“ ale mně nepřesvědčil. 90% jeho scén je o tom, že někam telefonuje, a vždycky, POKAŽDÝ, začne rozhovor: This is commander Rourke. Ne! Vážně? To by nikdo nečekal! Rourke je téměř jediný, kdo ve hře z nepřátel používá vysílačky a telefony, ale prostě vždycky se musí způsobně představit. Navíc vypadá jako zkrachovalý zpěvák klučičího hudebního tělesa, které v devadesátkách jelo popík, gelovalo si hlavy, a holky jim na pódium házely vlhký bombarďáky. Prostě takový Backstreet boys frontman, takhle na mě působil. Pubertální pop úspěšně rozhlodal zub času, bombarďáky už taky patří dávné minulosti, ale nagelovat kadeře si můžu stále ne!?

Tato nesourodá dvojice čile konverzuje o událostech minulých dnů, a vlastně hned od začátku se dozvídáme, že Dominguez je ve skutečnosti vedoucím představitelem celé Trinity, jelikož Rourke mu oznámí něco jako: Hele ta malá čubka Croftovic nám v posledních týdnech několikrát zle nakopala kule, ale Trinity High Council (něco jako dozorčí rada) Vám stále důvěřuje a nikdo nezpochybnil Vaši pozici ve vedení Trinity.

O tom, jak se Jihoameričan dostal na vrchol Trinity, a co si o tom myslím, budu mluvit v závěru článku, kde se budou smutně krčit nelogičnosti, které následně s gustem rozpitvám. Nyní to nechme tak.

Lara odposlechne, že Trinity našla nějaké důležité vykopávky, což znamená dvě věci: 1) Štípnout všechno, co vypadá zajímavě 2) Pozabíjet místní hokry, které jsme si najmuli na špinavou práci, protože když není svědek, není ani zločin. Lara se tedy opět pouští do křížku s Trinity, zachrání pár vyjukaných mexických nádeníků, co se zapsali do této rachoty za tři hlty tequily, když ještě netušili, že je to může stát kejhák.

Hlavně ale objevuje starý mayský chrám, v němž po vyřešení rébusu vyjede ze země na podstavci dýka – jeden ze dvou artefaktů, které potřebuje k provedení rituálu obnovy slunce. Všude kolem Lary jsou fresky, které velice výmluvně znázorňují, co se stane, když Lara jen tak vezme tu dýku z toho podstavce. Tsunami, bouře, zemětřesení, a to nejlepší nakonec – vášnivě vroucí vulkán! Jenže Lara se chová, jako kdyby v jedničce nepotkala nemrtvou japonskou císařovnu, a ve dvojce artefakt, propůjčující nesmrtelnost, a prostě tu dýku z toho podstavce uzme. Jako není úplně dobrý kašlat na malíře a nebrat je vážně, vzpomeňte si na Hitlera!

Lara prchne, ale po cestě zpátky ji samozřejmě přepadne Dominguez, Rourke a jejich podržklacíci, a kudlička je jí odebrána. Dominguez se z ní snaží vydojit i druhý artefakt – takovou stříbrnou obdélníkovou krabičku, do které se dýka zasunuje, a tím se spouští ten rituál.  Lara je mizerná herečka a šéf Trinity zhrozeně zjišťuje, že ona tu krabičku nemá, a začne jí otcovsky spílat: „Ty huso hloupá, ty jsi to vzala? Jen tak? Bez krabičky? No tak to teď přijde kapitální shit storm, a já jsem jediný, kdo může spasit svět. Nasedne do vrtulníku a uletí, Laru tam prostě jen tak nechá.

Celý druhý díl se Trinity snažila zabít Laru. Šéf Trinity ji nyní chytí, a prostě jí zase pustí. Tohle by vypadalo jako mnohem hloupější rozhodnutí, kdyby se asi deset vteřin na to nepřihnala první přírodní konsekvence Lařina unáhleného rozhodnutí – obří Tsunami. Následuje výborná pasáž, kdy se hekající Lara nechává unášet proudem, přeskakuje mezi drolícími se budovami, plave s mrtvolami, a prostě se snaží utéci běsnícímu živlu, který hubí vše živé. Tvůrci tam naroubovali i „srdceryvnou“ scénu, kdy potkáte vyděšené uzené čúráče, kterak se z posledních sil drží parapetu a volá o pomoc, než jej vítr škodolibě shodí do smrtícího proudu.

Lara se konečně vyškrábe do bezpečí a fňuká Jonahovi v náruči, jak všechno posrala. Ale ne, nejde o tisíce mrtvých a zničené město, ale o to, že Dominguez má tu dýku! Jonah na to: No počkej, nejdřív musíme pomoct tady těm lidem, ale Laře je to u paty, udělala mayhem a teď chce vzít kramle, než se na to přijde. Je to zhýčkaná dcerka britské nobility a smrt stovek podřadných Mexičanů jako přímý důsledek jejího rozhodnutí ji nijak nevzrušuje.

Jonah je takový humanista a dobroser, a Laru za tento postoj pěkně zpucuje. Ale co když je to vlastně celé jinak! Co když je to jen jedno velké nedorozumění, a Lara je ve skutečnosti ušlechtilá lidumilka, která chtěla místním zprostředkovat skutečně autentický zážitek, aby jejich svátek nabyl nějakých reálných kontur, a tak jim ho samaritánsky přichystala: Day of the Dead: Croft Edition! – aneb chtěli jste Den mrtvých, tak tady ho máte v celý parádě, tacožrouti vopálení!

O pár dnů později letí Lara, Jonah, a jejich pilot Miguel do Peru. Jonah je pořád nakrknutej na sebestřednou a bezcitnou Laru, která se soustředí pouze na vyluštění hádanky, kde se ukrývá Silver Box of Ix´Chel – což je ten druhý artefakt. Najednou se spustí deštík, který velice rychle nabírá na intenzitě, začnou doslova padat trakaře, Miguel dostává „penaltu na face“ od kroupy velikosti pěsti, a letadýlko se řítí k zemi.

Tahle scéna je vlastně to úplně první, co z nové Lary uvidíte, jelikož celý doposud popisovaný děj se týkal prologu. Lara i v padajícím letadle zachová chladnou hlavu, na rozdíl od Jonaha, který pateticky panikaří, což se ještě násobí v momentě, kdy se letadlo rozlomí a osud dobráckého valibuka zůstává nejasný.

Lara přistane do džungle, a dámy a pánové, v tomhle místě mě ta hra fakt chytla za kule svojí jedinečnou atmosférou. Na dvojce jsem miloval autentickou bezútěšnost sovětského gulagu, kde i po letech Lara nalezla stopy tvrdé disciplíny, demagogické propagandy a hlavně naprosté pohrdání lidským životem. Hráč se skutečně cítil, jako když přišel do gulagu. V závěrečném dílu tvůrci vytáhli tento sugestivní moment hned zkraje, ale já nejsem tím, kdo by jim to vyčetl.

Povedlo se jim totiž peruánskou džungli vykreslit jako místo, kde sídlí krása i nebezpečí. Po vizuální a hlavně zvukové stránce, kdy slyšíte kombinovanou kakofonii zvířat ptáků a hmyzu, je to jedinečné místo. No jo, jenže tohle je na ztroskotání v džungli to jediné pozitivní, jelikož sice se Laře nic nestalo, ale je holá prdel, takže první mise je již tradiční – najdi vybavení a hlavně Jonaha. Jo, už zase zachraňujete Jonaha, nic novýho pod sluncem.

Po zrekvírování základního vybavení a opracování úlomku vrtule do provizorní kudličky čeká Laru, stejně jako v předchozím dílu, zásadní bitka se zlým zvířecím antagonistou. V Rise to byl tanec s medvědem, tady máme kočkování s kočičákem, jenž si předtím ještě pošušňá na nešťastném pilotu Migelovi, který zázračně přežil head shot kroupou, jen aby byl naservírován jako hlavní chod mlsnému panterovi.

K Lařině smůle navíc zde není micina jedna, ale dokonce dvě. Nicméně útočí pouze jedna, druhá je zabukač. Když se Vám podaří nastřílet do číčy dostatečný počet šípů a tím pádem kočičku proměnit v ježečka, přiběhne ta druhá, výhružně na Vás zavrčí, pak se otočí a mrtvou kámošku si odtáhne s sebou. Lara by byla asi moc šlachovitá, žádný libový maso…

Po slušné půlhodince pachtění v džungli, střílení drzých, vřeštících opů, a nalézání pozůstatků prastarých civilizací nebo výprav, co se je snažily objevit, konečně nalézáme Jonaha. Čekal jsem, že Jonah bude promptně odeslán někam do bezpečí, protože „it is too dangerous here for you, Jonah!“ aleee ne, Lara s Jonahem pokračují na cestě společně, a řeší první rébusy domorodců, aneb jak kurva rozložit tenhle skládací bambusový most přes řeku?

Lara má také další randíčko s panem Kočkou číslo dva, který ji tlapičkou poplácá po zádech a vytvoří nové sexy krvavé jizvy na těle mladé archeoložky. Zde se ukazuje, jak je důležité míti Jonaha, který chvíli panikaří, ale nakonec vyloví signální pistol, hodí ji Laře, a kočkodan schytá světlici do ksichtu, pár šípů, a když sluníčko zapadá za obzor, Lara má z jeho kůže novou mikču.

Lara se Jonaha zeptá, co by dělal, kdyby měl možnost přetvořit svět. „Zpanikařil“ tupě odvětí bezelstný metráček, aby následně dodal: „Neřikám, že tenhle svět je dokonalej, ale neměnil bych ho. Všechno, co v něm miluji, tu je.“ Je úplně jasný, že myslí Laru, a rozhodně je to férovej pokus, jak konečně opustit zrádný tekutý písek věčné friendzóny, ale Lara to samozřejmě zazdí, když se jen divně usměje a nepřítomně zakuňká: „Uh hm“

Jonah si vyleje srdíčko, ale celé to opět dopadne píčou ke zdi, to je snad zlej sen! A když jsme u snů, jeden se v noci zdá i Laře. Je jí deset let, nachází se na Croft Manor, a snaží se osvobodit „Bílou královnu“ což je personifikace její zesnulé matky. Ve zkratce jde o to, že když máti zaklepala papučema, Ríša Croft, otec Lary, si usmyslel, že když o mamince nebudeme mluvit, a na celém panství nebude jediný předmět, který ji bude připomínat, Laru to nebude tak bolet. A tak se rozhodl všechny její věci a vzpomínky uzamknout do jedné místnosti, kterou nechal důmyslně zabezpečit hádankami.

Tedy s malou Larou řešíte posouvání souřadnic na globusu, mačkání tajných tlačítek, tahání velkých šachových figurek do konkrétní konstelace a podobné srandy. A jasně, když se konečně dostanete do tajného pokoje, následuje tradiční závěr, který se objevil několikrát v předchozím dílu, kdy Rišo to nedá a zastřelí se. Jenže vy už víte, že takhle to úplně to nebylo, a že ve smrti Rikyho má svoje špinavé prstíky namočeny právě Trinity.

Další den pokračuje Lara a její samotářský sumo soumar k prvnímu cíli svojí cesty – pralesnímu peruánskému městečku jménem Kuwaq-Yaku. Tohle město vypadá, jako kdyby ho postavil Zdeněk Macura z vejvaru ze svojí nadace utlačovaných robek. Je to spíš takové ghetto, ale lidi si tu žijí šťastně. Teda žili si, než přišla nadnárodní ropná organizace a začala je zotročovat a vykořisťovat.

Takže nejen, že můžete pátrat po ztraceném artefaktu a objevovat krásy místního shluku barabizen jménem Kuwaq-Yaku, ale máte jedinečnou možnost pozitivně ovlivnit životy mnoha zdejších domorodců, hrdě se pasovat na vlajkonoše a hlásnou troubu jejich vzpoury, pozvednout zbraň za vyšší ideály a v nerovném boji naklonit misky vah na stranu bezbranných chuďasů!

Navíc máte Jonaha jako vašeho věrného sidekicka, který Laře stojí stále po bo – oh wait, kde je vlastně Jonah? Nechcete mi říct, že pět minut po vstupu do vesnice zacejtil tuzemskou pičku a totálně oblouzněn zůstal dřepět s mladou robkou, které to ale výjimečně vůbec nevadí, právě naopak to v něm přiživuje?

Nová roba se jmenuje Abby, je jí tak pětadvacet, má kšiltovku, tetování, a zájem o Jonaha. To poslední je důležité, je to totiž důvod, proč vznikla a proč je v této hře. Jonah konečně u nějaké baby zaskóruje! Tohle je vzkaz všem tlustejm a hodnejm hochům, co baží po ženě, kterou nikdy nebudou mít: I na Vás někdo čeká! Jmenuje se Abby! No, jenže… už ji vlastně ulovil Jonah. Hold není pro všechny no.

Popravdě, Laře Jonahovo náhlé milostné vzplanutí taky hraje do karet. Jonah se aspoň za ní nějakou dobu nebude táhnout jako stín, a nebude ji dusit svojí přehnanou péčí a pozorností, zatímco Lara konečně může zakroutit krkem místnímu ropnému gangu a taky Triniťákům, kteří byli vysazeni do okolí. Lara zjišťuje zásadní věc: Někdo jí fušuje do řemesla, leze do zelí, a systematicky likviduje nebohé vojáčky Trinity!

Hra dobře navozuje atmosféru strachu, paranoi a gradujícího napětí, kdy se nebojí jen vojáci, které pronásleduje neviditelný nepřítel. Bojí se i Lara a bojíte se i Vy jako hráč, protože nevíte, kdo je tím nepřítelem a odkud na Vás vybafne. Strach z neznámého je tím nejsilnějším strachem!

Lara zjišťuje, že pokud existuje nějaké vodítko k nalezení Silver Box of Ix’Chel, bude se pravděpodobně nacházet ve ztraceném městě jménem Paititi.  Jenže jak chcete objevit něco, co je ztracené? No, jednoduchý to nebude, to vám řeknu. Lara řeší různé důmyslné hádanky starověkých říší, skáče, šplhá, a objevuje místa, kam noha civilizace nevkročila stovky let. Nakonec se skutečně dostává do míst, kde by se mohly nacházet pozůstatky ztraceného města Paititi. Opuštěné budovy a několik artefaktů dává tušit, že tohle bude nejspíš ono. Jenže tu Lara uslyší úpěnlivé fňukání malého uzeného čuníka, co se chytil do pasti za nožičku, a když se ho chystá osvobodit (ne, že on by o to nějak moc stál, když jí perfektní angličtinou vytkne: You dont belong here!) najednou se odněkud vynoří skupinka křováků v šamanských maskách, a vrhne se na Laru i kluka. Lara jich pár sundá, ale než stihne natáhnout luk k dalšímu výstřelu, je skvadra útočníků zlikvidována ze zálohy jinou skupinou domorodců, co mají jen bederní roušku a srabácky se ukrývali na kopci.

Lara si všimne, že mrtví útočníci mají na oblečení symbol Trinity, a ví, kolik uhodilo. Trinity tady totiž rozjela franšízu a naverbovala hugačaga ogárky do vlastních řad! Samozřejmě jim nemůžou cpát lásku k Ježíši Kristu, protože tady nikdo toho pána nezná, tím méně by v něj věřili, když sami mají tolik bohů, že neví co s nimi, ale to neznamená, že nepůjdou ovládat nebo manipulovat.

Nejdřív mi to celé přišlo jako blbost, ale to jen do okamžiku, než jsem sesbíral všechny dokumenty v dané lokaci, ze kterých se hráč dozví, že Trinity přišla do Paititi už v sedmnáctém století, kdy zde záměrně na tajňáka roznesla nějakou chorobu, a pak se slavně vytasila s protilátkou, takže rázem byli za frajery. Rovněž díky nim a jejich vlivu se obyvatelstvo postupně učilo anglicky, takže myslel jsem, že tohle s gustem zhejtím, ale hele nakonec ne. Bohužel ten, kdo nesbírá dokumenty, a nezajímá se víc o pozadí celého příběhu, nabude mylného dojmu, že tohle je strašnej bullshit – měli to víc akcentovat v té hlavní příběhové lince.

Vraťme se ale k Laře, stojící mezi mrtvými těly křováků v křiklavých barvách s maskami. Chvíli to vypadá, že Lara taky dostane pár šípů do kožichu od vítězné strany, která chová k vetřelcům stejnou nelásku jako ti nezbedové, co už dvě minuty žerou hlínu, ale nakonec je Lara jen spoutána a s páskou přes oči odvedena na tajné místo – život ji pravděpodobně zachránil fakt, že se snažila pomoct klučinovi pryč z pastičky, a jak se záhy dozvídáme, kluk se jmenuje Etzli, a je to následník trůnu v městském státě Paititi.

Jenže Paititi jsou přeci jen zašlé ruiny… Nebo snad NE?! Laře je sundána páska a z toho co vidí, se posadí na prdel. Vy ostatně taky. Před ní se rozprostírá skutečně velké město se vším všudy, které se zašilo před civilizací a dělá, že neexistuje, bo nikoho nepotřebují a jsou si sami pro sebe, a jak jim je dobře! Pamatujete si ve dvojce to „město“ Jacobových melody boys? Jak jsme všichni byli vydření, že waau, oni mají svoje vlastní soběstačný město! No, tak kdybych měl porovnat tyto dvě města podle rozlohy a počtu obyvatel, tak jedno je Pelhřimov, a to druhý je Pe….king. Paititi je fakt obrovský, krásný, živý město, a když jím procházíte, skutečně se cítíte jeho součástí – okolo vás jsou pokřikující trhovci, můžete poslouchat polohlasem pronesené drby, nebo další domorodce, co rozebírají rituály, je to super, tohle se jim hodně povedlo!

Mimochodem víte, koho domorodci taky zajali?  No jasně. Jonaha. Neříkejte mi, že to kohokoliv překvapilo, nebaštím to. Ten týpek je chodící facepalm. Abby mezitím práskla do bot, nikdo nechce být evidentně spojován s neohrabaným nekňubou, co zase někomu padl do osidel.

Kdo je vůdcem skupiny, která zajala Laru a Jonaha? Je to další žena, jmenuje se Unuratu, říká se jí „Rebel Queen“ a je to totální badass MILF Pocahontas. Je to zároveň matka toho kluka, co mu Lara vytáhla hnátu z pasti. Proč je Rebel Queen?  Bylo nebylo, Paititi vládl král jménem Sayri s královnou Unuratu po boku. Jenže král byl zabit při lovu, a trůn si usurpoval jeho bratr, Amaru. No a Amaru se moc nechtěl dělit o vládnutí s Unuratu a tak ji ostrakizoval v jejím vlastním městě, a jeho organizace „The Cult of Kukulkan“ fakticky převzala kontrolu nad městem, a on sám se prohlásil za inkarnaci boha Kukulkána. A ano správně, jak si laskavý čtenář určitě domyslel, tak tento kult je tou zmiňovanou franšízou Trinity. Jak je to možné, k tomu se dostanu později.

Lara si tedy s Unuratu udělá Tour de Paititi, a práskne na sebe, že hledá ten Silver Box, aby zastavila Trinity. Unuratu moc Laře nevěří, říká, že ten Silver Box by měl být na místě, odkud se nikdo nevrátil živý, a je vůbec dost skeptická k úžasným schopnostem mladé archeoložky! Všechno se ještě víc posere, když při špacíru v Paititi potkají skupinu kultistů, která na nosítkách s trůnem nese svýho šéfise, tak chtíc řečeného Kukulkána. Lara i přes obrovskou ozdobnou masku, kterou má tento Kukulkán na hlavě, pozná okamžitě, že ho vlastně zná! Kukulkán není pouze Amaru, on je i… doktor Dominguez!

No jasně! Vůdce celé Trinity je i vůdcem Paititi! Jak se tohle celé seběhlo, a co si o tom myslím, to zcela detailně rozeberu v sekci „Co se nepovedlo, aneb věci, co nedávají smysl“ která bude zlatým hřebem tohoto článku! Zatím se tedy smiřme s tím, že to tak je, a akceptujme tento fakt. Ačkoliv Lara pozná Domingueze i přes masku, on ani jeho pochopové si Lary nevšimnou, a tak si můžete volně pobíhat po Paititi co hrdlo ráčí.

Lara postupně prozkoumává okolí Paititi, staré ruiny, chrámy, pasti a rébusy, aby se na konci vrátila s nepořízenou – nalezla pouze jakýsi klíč se symbolem hada, a co hůř, usmrkanec Etzli byl unesen patolízaly jeho strýčka a vsazen za katr. To je den, co? Lara tedy musí řešit vpravdě Sophiinu volbu – zachránit uvězněné domorodé čůráče, nebo najít konečně ten zatrolený artefakt, na který si brousí zuby Trinity, protože jednu polovinu (tu kudličku) už má, a pokud získá i krabičku, rozpoutá full scale průser!

Lara to samozřejmě vyřeší Šalamounsky. Jde pro artefakt, ale zároveň zachrání toho malého průseráře, bo je to prostě po cestě. Jenže v momentě, kdy se podaří osvobodit synka, je chycena a uvězněna matka. Hele, tohle už je docela trapný. Umíte vy vzpurní domorodci něco jinýho, než padnout do pasti a následně putovat do chládku? Kdo vás má pořád zachraňovat, nemehla!

Čeká nás tedy roadtrip do dalšího chrámového komplexu, který je ještě starší, než ty předchozí a na hodně odlehlém místě. A tady se plíživě vrací do hry prvek, na který jsme všichni dávno zapomněli. Vzpomínáte si, jak neviditelný nepřítel decimoval vyděšené Triniťáky za hranicemi Kuwaq-Yaku? Neviděli jste, kdo to je, pouze slyšeli jejich hrdelní skřeky, pozorovali hysterické soldáty střílející do každého křoví, nebo občas přeběhl stín a hned zase zmizel.

No, a teď se to vrátilo, ale v takovém měřítku, že jsem se regulérně bál, protože autoři v potemnělých ruinách prastarého chrámu vybudovali velice silnou atmosféru stupňujícího se napětí, kdy jsem chvílemi měl pocit, že nehraju Laru, ale jsem vyděšeným mariňákem v sériích o Vetřelci. Lara opět potkává mrtvé vojáky Trinity v jejich high-tech vybavení, kevlarových vestách, brýlích s termovizí, kteří jsou vybaveni moderními brokovnicemi či samopaly, jen aby byli skrz naskrz prokláti primitivním kopím nebo vykrváceli v nějaké pasti, která na ně byla důmyslně políčena. Zase se vrátily skřeky a stíny, a napětí skutečně graduje, mocně podporováno spooky hudbou.

V momentě, kdy na mně po dlouhých minutách trýznivého očekávání konečně vystartuje pravověrný křovák se skoliózou páteře, který nejvíce připomíná skřeta z Pána Prstenů, jsem se regulérně vylekal. Co hůř – propadnete s tímto goblinem o dvě patra níž, a začnou se jich na vás sypat celé hordy. Ačkoliv jsou oblečení ještě méně než Paititi homies, většinou v klidu přežijí i výstřel z brokovnice na blízko. Jsou neuvěřitelně mrštní a rychlí, což je svízel. Vzpomínám si, že tuhle pasáž jsem napoprvé hrál tak sedmkrát, než se mi podařil výjimečný úspěch – přežít tuhle jejich invazi.

Skřetíci se nyní odkopali, a už se nemusí schovávat, což není taková výhra, jelikož proti Laře rozjedou regulérní warfare. Najednou je potkáváte každou chvíli, a čím hlouběji se probíjíte do srdce starého chrámu, tím je jích více. Nakonec jim doslova utečete do ústřední místnosti chrámu, kterou zavalí obří žulový kotouč. Ještě předtím si vyměníte pár výhružných obličejů s jejich královnou, která jediná chodí vzpřímeně, ale jinak dosahuje půvabů Venduly Veselé. Tahle je aspoň hubená, když už nic. Budeme jí tedy říkat hubená Vendula. Lara všude okolo sebe nachází krásné malby, které popisují, kdo vlastně jsou tyto bytosti, a dozvídá se, že se jedná o strážce toho Boxu, který zde samozřejmě….není, což je důvodem, proč ti pygmejové tak zdegenerovali a zvlčeli.

Menší zemětřesení (nejspíš příprava na další katastrofu) navíc popraská žulový kotouč, a Lara tak doslova běží o život, před hordou zdravě nasranejch pygmejů, kteří sice přišli o artefakt už dávno, ale to neznamená, že se jim může v jejich svatostánku producírovat nějaká pitomá britská archeoložka.

Z početných vodítek zjistíte, že člověk, který načóroval Silver Box, se jmenoval Andrés Lopéz, a byl to španělský jezuita ze sedmnáctého století ve službách Trinity. Jak je tedy možné, že artefakt nemá již dávno Trinity? Lopez si totiž uvědomil, že slouží špatným pánům, a žádný vypasený vatikánský nuncius si nezaslouží tento posvátný grál májské civilizace. Dohodl se s tehdejším vládcem Paititi, že artefakt ukryje, a pouze potomci právoplatného krále Paititi budou mít možnost, jak tento artefakt najít a získat.

Jeeenže… člověk míní a svět mění, znáte to. Král se zanedlouho stal obětí epidemie a tajemství okolo střeženého artefaktu, a kam ho Lopéz zašil, si vzal do hrobu. Lara se tedy vrátila z další mise s prázdnýma rukama, a Unuratu stále bručí v base. Pojďme ji tedy zachránit, protože jestli někdo může vnést světlo do této zapeklité situace, je to právě ona, jako potomek panovníka, který s Lopézem kdysi uzavřel tu dohodu.

Jak se nejlíp infiltrovat do pevnosti posluhovačů velkého Kukulkána? Obléci se jako oni! Zrekvíroval jsem velmi podobnou masku, jakou měl Dominguez a jeho leštiči klik, a za celou dobu mě nikdo nepoznal. Prvek, který chválím – pokud nosíte „blue heron tunic“ což je tradiční oděv symbolizující příslušnost k rebelům, dostáváte vedlejší úkoly od různých NPC v Paititi. Pokud ale máte masku strážce kultu, baví se s vámi úplně jiné postavy, které by předtím s vámi ani slovo neztratili.

Lara nejdřív vyslechne konverzaci Domingueze a Unuratu, kde se jeden druhého snaží přesvědčit, aby pracoval podle direktiv toho druhého. Což se samozřejmě mine účinkem, a oba dva se  akorát přesvědčí o tom, že jejich názorový protihráč je zabedněný jouda. Unuratu putuje zpátky do cely, ale to by nebyla Lara, aby ji nevysvobodila! Člověk by řekl, že ta nevděčná Pocahontas po přechodu aspoň řekne „Ti dík!“ ale ona – po zjištění že se Lara opět nevrátila s krabičkou, úplně rezignovala na všechno, zasloužila by proplesknout!

Unuratu si nasadí stejný hadroše jako Lara, a přestože ji hledá půlka Paititi, nikdo ji v masce nepozná. Lara jí vyklopí svojí domněnku a Unuratu řekne: Jasný, navštívíme hrobku mého předka, i když si myslím, že kdyby tam bylo vodítko, tak kultovní čuníci by na to dávno kápli! Takže se vypravíte v přestrojení do centra hlavního města, kde je semeniště všeho zla, kulťáci to tam naprosto ovládají, provádějí tradiční rituální popravy rebelů a propagandou zmasírovaní plebové jim ještě fandí.

Lara sice najde vodítko, ale moc jí to nepomůže – „The Heart of the Serpent is in the Cup“ super, dík Lopézi, ty pokálenej jezuitskej hádankáři! Jakoby to nestačilo, objeví se vyhaslý popíkový frontman Commander Rourke se svými poskoky a zatímco se Unuratu snaží decimovat jeho fanoušky lukem, on vytasí kalacha a prostě ji pokropí. Mirek Dušín by byl určitě smutný, je to nečestné a nesportovní!

Unuratu heká na zemi a rapidní rychlostí z ní vyprchává život, takže ještě stačí Laru obohatit o pár verbálních výkřiků do tmy: Etzli bude dobrej a silnej panovník (jasně, jen co mu přestane být deset!) a pak nesmí chybět ani trochu předsmrtného filozofování, které je zastoupeno enigmatickou větou: „We all make our own choices“ Unuratu následně putuje k Manitúovi…. Ne, sakra, to bude nějakej jinej bůh. Prostě je tuhá, hotovo šmitec.

Lara tak tak vyvázne, a s Jonahem odplují na lodičce pryč z města, aby se vrátili do Kuwaq-Yaku a rozhodli se, co vlastně dál. Jenže Rourkův koncert pro teenky ještě neskončil, a frontman nemá rád, když publikum odchází v polovině, proto pošle na Laru s Jonahem vrtulníky, které rozeberou jejich vachrlatou kánoi na třísky v rámci vteřin, a navíc je rozdělí.

Opět jste tedy sami, bez zbraní, vyvržený jako velryba na pláži, a kolem se rojí Rourkovi podržklacíci v úderných skupinách Eta, Delta, Tau, doplň náhodné řecké písmeno. Celou dobu jste měli možnost jakékoliv bojové situace vyřešit dvěma způsoby: stealth nebo slaughter.  Tohle je poprvé (a naštěstí naposledy) kdy jste nuceni Lařinu půvabnou tvářičku pomazat blátem (aby byla hůř vidět) a všechno řešit nožem.  Aby toho nebylo málo, Rourke se vloupá na Lařin komunikační kanál, a sladce jí oznámí že pašour Jonah už si s Abby neštrejchne, bo natáhl brka a ve starý ropný továrně může alespoň Lara vyzvednout jeho chladnoucí mrtvolu.

Ano, ten Jonah, kterého v každé desáté misi musíte zachránit, prožije off-screen death, kterou Rourke takto necitlivě vyspoiluje po vysílačce. Je to hrozný, ale pak si řeknete… co když blafuje? Pokud je Jonah mrtvej, o čem bude tahle hra, když né o tom ho neustále tahat ze šlamastik?

Nicméně v Laruši finálně bouchnou saze. Žádnej Box, mrtvá Unuratu, mrtvej Jonah, a trollící Rourke. Čeho je dost, toho je příliš. V momentě, kdy Laru pronásleduje další podělanej vrtulník a ona spadne do vody uprostřed tý ropný továrny, vynoří se úplně jiná Lara. Nasraná, bezcitná vražedkyně. Vyleze z vody jako Anděl pomsty a prvního čmouda, kterej se podělá do trenclí z jejího bad bitch výrazu, chladnokrevně odkrágluje jeho vlastní zbraní, která mu předtím vypadne z jeho třesoucích se rukou. A není mu nic platný ani to, že úpěnlivé kvíká, aby ho Lara ušetřila.

Vykropí továrnu, exploze zničí vrtulníky a doprostřed hořících trosek a fňukající Lary, která zničila vše živé, přijde samozřejmě…. Jonah. Snad jste si nemysleli, že vážně umřel? Nejen, že Jonah přežije, ale jeho samotná přítomnost působí na Laru zvláštně – tedy ze smrtonosné masové vražedkyně Peruánců zaměstnaných v ropném průmyslu se okamžitě stává tvárné, sentimentální, náladové želé – něco jako po Tsunami v Mexiku.

„No, a co teď?“ zeptá se Jonah. „I DONT KNOW JONAH!!!!“ začne freneticky vřískat emocionálně nestabilní Lara. Jenže nyní přichází Jonahova hvězdná půlminuta, kdy jedna blbá poznámka iniciuje totální převrat v myšlení hlavní protagonistky. Víte, já tomu říkám „Captain Hastings moment“ Dívali jste se někdy na detektiva Hercula Poirota? Byl to brilantní belgický řešitel, ale někdy se prostě zasekl, a pak nastoupil kapitán Hastings, dobrácký prosťáček, a řekl nějakou blbost, kterou většinou doprovodil sebe shazujícím komentářem, jenže Poirot se najednou rozzářil, a řekl: TO JE ONO, HASTINGSI!

No, a tady je přesně podobná scéna. Jonah řekne: Jak byla ta hádanka? „Heart of the Serpent lies in the cup? What kind of cup are we talking, some kind of chalice?“

Lara (sarkasticky) „Chalice… thats not very Mayan“ A teď přijde ten moment. Teď jí to celé dojde! Člověk, který ukryl ten artefakt, přece nebyl představitel jihoamerické kultury, byl to španělský jezuita ze sedmnáctého století, a symbol hada v hrnku je symbolem svatého Jana (neptejte se mě proč) to znamená, že oni musejí najít křesťanský kostel, který je zasvěcen svatému Janovi – Catholic Mission of San Juan! A taky musí být blízko Paititi.

A v tomhle momentě mě ta hra poprvé překvapila. Pozitivně překvapila, nutno dodat. Celou dobu řešíte Aztéky, Inky a bájnou říši Mayů, a najednou se to všechno vrátí zpátky ke křesťanství, a tahle část hry je jednoznačně nejzajímavější. Lara s Jonahem tedy navštěvují malou vesničku s kostelíkem a v jeho útrobách pátrají po dalších vodítkách. Lopéz byl slušnej španěláckej psychouš, domorodci mu zobali z ruky, a on spoustu z nich rituálně pozabíjel a z jejich těl vytvořil alegorii křížové cesty, kterou musíte projit v podzemí kostela. Je tam spousta pastí, odkazů na bibli a hra se světly, a je to SUPER.

Na konci celé strastiplné poutě je skutečně Box, který svírá Lopézova zazděná mrtvola. Jeho nejbližší spolupracovník, jakýsi Serrano (jeho deníky nacházíte po celou dobu hry) musel Lopéze zazdit a pak se zastřelit, aby nikomu nevyzradil tohle tajemství.  Jenže se spustí další otřesy, podlaha se propadne, a když se Lara odněkud vyškrábe na povrch, vidí Jonaha, jak na něj míří pět kalachů, a Dominguez s Rourkem se snaží zjistit, kde je kurva ten Box. Jonah je zase v průseru, nic novýho. Lara vyleze z úkrytu, a snaží se s Dominguezem uzavřít obchod: Krabičku za Jonaha. Zároveň se pokusí Dominguezovi promlouvat do dušičky, ve stylu že ještě není příliš pozdě použít artefakt „tím dobrým způsobem“ jako chtěla Unuratu, než tím špatným, jako chce on. Dominguez samozřejmě její humanistický plán shodí ze stolu, a – adding insult to injury – si ještě přisadí, že smrt Rikyho Crofta má tak trochu na svědomí on, bo Riško chtěl zpřístupnit Paititi veřejnosti, a to se mu fest nelíbilo, bo ten britský otrok konzumní společnosti by určitě toužil jebnout doprostřed Mekáč a vedle mezinárodní letiště.

Lara přemejšlí, jakou fakt peprnou urážkou by tohoto osmahlého hrdlořeza počastovala za to, co se právě dozvěděla, ale do hry nečekaně vstupuje Jonah, který čapne Box, udělá hokejový bodyček na přítomné stráže a pláchne i s krabičkou. Takže jasně – zase hledáte Jonaha. Tentokrát hledá Jonaha i Trinity!

Jonah si trochu zahraje na Jamese Bonda, kdy se s Dominguezem přetahuje o skříňku na palubě vzlétajícího vrtulníku, jenže vyfasuje jeden kopanec do žeber, z vrtulníku neslavně vypadne, a samozřejmě opuchne o krabičku, tedy jeho Geronimo assault stajl byl úplně k ničemu.  Na scénu se opět vrací Abby, a kňourajícího Jonaha odváží do bezpečí. Proč neodvezla i Laru, nevím. Asi se chtěla zbavit potencionální konkurence v boji o Jonahova slimejše, jenže husa hloupá by dávno měla vědět, že Lara o předmětného slimejše nikdy neprojevila sebemenší zájem. Lara si tedy musí střihnout další scénu alá „matka příroda mi tu ukradenou kudličku dává náležitě sežrat“ protože naplno propukne třetí ze čtyř anoncovaných přírodních průserů – a to zemětřesení! Lara tedy zase musí běhat, skákat, chytat se a plavat, zatímco všechno okolo ní jde doprdele v pompézních explozích.

No, a přichází velké finále. Dominguez/Amaru/Kukulkán/ má obě části, které potřebuje na „reforging the World“ a blíží se zatmění slunce, při kterém se musí rituál udělat. Lařina jediná naděje je ukrást Dominguezovi oba artefakty předtím, než stihne rituál dokončit, jenže to bude těžké, jelikož Trinity na tuhle parádu poslala pozvánku celému jejich High Councilu, který doprovází bojové vrtulníky, žoldáci a dokonce i obrněný transportér s kulometem.

Síly se alespoň trochu vyrovnají, když se do bitky mezi Triniťáky a Etzliho rebely z Paititi připojí i Yaxiil – což je ta rasa agresivních pygmejů, strážců posvátné stříbrné krabičky. Lara se opět setkává s jejich vůdkyní, a ačkoliv nemluví společnou řečí, dokonale si rozumí, tedy mezi nimi probíhá zhruba následující konverzace: „Těpic Laro, ty jsi mi popravila svými moderními zbraněmi asi sto padesát mých poddaných, ale vše odpuštěno, protože tě teď potřebuju tady na překažení toho rituálu, ju?“

„Čus hubená Vendulo, hele dík, všechno to bylo v sebeobraně, víš? Teď jsme na jedný lodi a musíme zastavit Kukulkána a jeho Trinity High council homies, takže udělej to jako Stalin a támhle proti tomu tanku pošli tak dvě sta čerstvých gremlinů, a až mu dojde střelivo, vylezeme na kopec mrtvol a zaútočíme“

A tak se taky stane. Zatímco Rourke (který do vysílačky opět asi třikrát řekne „This is Commander Rourke“ – no shit, sherlock!) je ukryt za kulometem na transportéru, zběsile kosí hordy fanatických zakrslíků a velkohubě prohlašuje I WILL KILL YOU ALL, YOU FILTHY CREATURES! V momentě, kdy mu konečně dojde munice, promptně otočí, převleče kabát, a stane se z něj outlocitný nouplísák. Víte, kdo jsou nouplísáci? Lidi, co v beznadějné situaci vstříc smrti doslova žebrají o život: NO, PLEASE!

Jenže Yaxiil na něj kálí a v čele s královnou ho doslova roztrhají na kusy. Zatímco Lara šplhá po chrámu, z vysílačky je co chvíli slyšet nějaký brečící Trinity soldát, který oznamuje, že týmy Zeta, Théta/Gama/ doplň náhodné řecké písmeno/ dostaly strašlivě na kakáč a členové High Councilu rovněž všichni zakokrhali. (Za což ode mě hra dostává velké bú, a podrobně to rozpitvám v sekci „co se nepovedlo!“)

No a je tu úplný závěr. Dominguez ve svojí hugačaga tribal masce vsune dýku do krabičky a začne přijímat božskou esenci Kukulkána, zatímco začíná zatmění. Tedy skutečně bojujete proti inkarnaci boha, do toho se na vás hrnou jeho tradiční nohsledi, takže ta bitva je signifikantní jednou věcí – brzy dojde munice v brokovnici i samopalu, a ke slovu se dostane pistole a dokonce i luk. Domingueze musíte dycky pořádně nakrmit střelivem, a pak do něj vrazíte tu kudličku, kterou v zápalu boje upustil na zem. Takhle to zopakujete tak pětkrát, a je po všem.

Dominguez odfukuje na zemi, Lara k němu přijde, a řekne: „ I am sorry“ (všímáte si charakterové nekonzistence hlavní protagonistky? Já ano!) načež on odvětí: „Please Lara…Please… PROTECT PAITITI! A Lara jako hodná holka odpoví: „I will!“

Božská esence tedy přechází do Lary, a náhle se odnikud zjeví hubená Vendula a řekne ve své řeči hrdelních skřeků: „Hele Laro, je potřeba dodělat ten rituál, aby se mohlo znova narodit slunce, takže si tady lehni, dej mi tu kudlu, a já tě probodnu, ale bude to celý jenom jako, protože tě potřebujeme na další díly, takže tu nemůžeš bídně chcípnout – prostě ti namířím kudlu mezi dudy, a vysaju z tebe tu božskou esenci a všechno dobře dopadne“

Střih. Vidíme dospělou Laru, jak sleduje malou Laru, která běhá po zahradě Croft Manor s taťkou i mamkou a všichni jsou hrozně šťastný, a všechno tohle by se nejspíš mohlo i stát, kdyby Lara použila ten artefakt stylem, jakým ho chtěl použít Dominguez, nebo takhle jsem to asi pochopil. Kdyby se zachovala sobecky a myslela jen na svoje štěstíčko s úplnou rodinou. Jenže takhle to skončit nemůže, žejo. Lara posmutněle pronese: Good bye mom, good bye dad, a vrací se do svojí vlastní reality v dalším střihu o dva dny později, protože když z vás někdo vysaje božskou esenci, nejni to úplně, jako když jdete na odběr krve.

Lara se probere, Jonah a Etzli křepčí blahem, Paititi je zachráněno. Lara zůstává v Paititi na pár dalších týdnů, aby si konečně odfrkla. Etzli se stane mladým monarchou, a šije do Jonaha, jestli si vezme Abby za ženu, a že chce jít na svatbu. Je to trochu kýč, ale bo k tomu hraje hezká hudba a začnou rolovat titulky, tak to té hře odpustíte.

Hra mě bavila, příběh… byl slušnej, bavilo mě ho převyprávět vlastními slovy, ale měl chyby, které nechci přecházet a ignorovat. Pokud jste doufali, že tenhle článek právě končí, tak právě naopak, tenhle článek teprve začíná, aneb to nejlepší nakonec a pojďme si posvítit na ty chyby, pojďme je rozebrat a rozcupovat, protože přichází to, co na psaní recenzí miluji nejvíc – detailní deskripce věcí, které prostě naprosto nedávají smysl, takže jedem:

 

Co se nepovedlo, aneb seznam věcí, které NEDÁVAJÍ SMYSL

1. Prvním bodem je získání dýky. Zatímco krabičku hlídá celý národ dedikovaný tomuto poslání, dýku nehlídá naprosto nic a naprosto nikdo. Což je o to víc nepochopitelné, že čmajznutí dýky aktivuje tsunami, bouři, zemětřesení a vulkanickou činnost (na tu jsem se těšil nejvíc, ale Lara s hubenou Vendy to pokazily, škoda) Sice se dozvídáte, že i po ukradnutí krabičky nastaly tyhle katastrofy, což výsledný WTF moment trochu zmírní, ale přesto… přijde mi to hloupé.

 

2. No jasně. A tady se vyblbneme mocinky moc. Dosazení Domingueze do čela Trinity. Už jen z této věty to musíte čapnout. Trinity. Trojice. Otec, Syn a Duch svatý. Organizace, kterou napříč její historií vedli mocní vatikánští kardinálové nebo rovnou papež. Nyní ji vede Peruánec narozený v Paititi, bratr posledního krále, který neví o křesťanství ani co by se za nehet vešlo.Autoři si dobře uvědomovali, že tohle trochu přepískli, a tak se snažili to mitigovat. Dozvídáme se tedy z různých dokumentů, že Trinity mělo Paititi pár století pod palcem, a ze zdejších klučíků trénovalo svoje následovníky. Dokonce je zde řečeno, že existoval jakýsi italský kardinál Bonžorno Pizza Ravioli Dominguez, který si vychoval mladého Amarua a připravil jej rovnou na nástupnictví v čele Trinity. Dobrej pokus, jenže furt vám to nebaštím, hoši. Je to stejný nesmysl, jako kdyby si Jedi Council zvolil do čela Darth Banea. Je to blbost. Dominguez uctívá jihoamerické bohy, a pouze jihoamerické bohy. O Ježíši nebo křesťanství neřekne nikdy ani slovo.Několikrát je zmíněn tzv. Trinity High Council. Předpokládám, že je to něco jako dozorčí rada. Jak mohli posvětit něco takového? Dále – vezměte si jeho motivace. Byla jen jedna, sám ji řekl a pak ještě několikrát zopakoval: PROTECT PAITITI!  Trinity naproti tomu byla organizace, která milovala moc a šíření Ježucha. Jim bylo nějaké křovácké Paititi naprosto u zadku.Dosazení Domingueze, tedy ani s vysvětlením o tom, že si ho vychoval jeho předchůdce, jakýsi jiný Dominguez, po kterém tento (asi z úcty) převzal jeho jméno, NEDÁVÁ SEBEMENŠÍ SMYSL. Je mi líto, ale je to tak.

 

3. Chvíli se ještě zastavíme u Domingueze a jeho (neexistujícím) vlivu na druhý díl. Tam jsou záporáci dva: Ana a Konstantin. Oba pracují pro Trinity, a také pro Trinity se snaží získat Divine Source – artefakt, který propůjčuje nesmrtelnost. Zde ještě nevíme, že v čele stojí osmahlý Peruánec. Ruské duo samozřejmě má respekt vůči vedení Trinity, a ačkoliv si chce artefakt nechat pro sebe, bojí se Domingueze jako čert kříže. Doslova je tam věta: „If we fail, Trinity will step up, and you know what that means“ Jenže k čemu Dominguez potřebuje tenhle artefakt? Jak by s ním ochránil Paititi? Proč v celé trojce není jediná zmínka o tomto a není to nijak dějově propojené?

 

4. Likvidace High Councilu, které se nemůžeme zúčastnit, a ani ji sledovat. Tohle je celé zlé. Já byl zvědavý, kdo sedí v tomhle High Councilu, a chtěl se s nimi utkat. Třeba bych tam potkal našeho pobožného vepříka, kardinála Duku, ale tvůrci se rozhodli, že tento mysteriózní koncil nechají celý vyvraždit gremliny od hubený Venduly, a co hůř – ani to neuvidíte.Je to kravina ještě kvůli jedné věci: Pokud máte super tajnou zlou organizaci, a máte místo, kde chcete, aby byli její zástupci přítomni nějakému rituálu, a víte, že ta oblast může obsahovat potencionální nebezpečí, pošlete tam všechny? Jako úplně všechny, celý koncil? Asi ne, že jo. Protože pokud tam všichni přítomní vygebají, musí přece někdo držet prapor. Jak jsem psal výše – celé zlé – za toto uděluji velké bú.

 

5. Ty masky… není to sranda? Dominguez má masku – je okamžitě poznán Larou. Lara má velmi podobnou masku, Unuratu rovněž v jedné části hry (to když utíkají z vězení) ale nikdo je nepozná. Jediný strážce si nevšimne, že mají copy pod tou maskou, nebo že mluví ženským hlasem. Dominguez je nenápadnější mnohem víc, ale je hned poznán. To prostě je nefér a nelogické. Už zase. Achjo.

 

6. Závěr hry, kdy se frontman Commander Rourke velkohubě chvástá, ukryt za kulometem obrněného transportéru, jak teď přijde ta pravá Trinity a nastolí pořádek, že Dominguez je pouze pomýlený pánbíčkář, kterému zvoní hrana. Moc to celé nedává smysl. Zatímco Dominguez se v podstatě stává bohem, Rourke si naivně myslí, že přišla poslední hodinka toho peruánského šarlatána. Nevím, proč je tam tahle scéna. Obzvláště komicky vyznívá poté, kdy je ulízaný playboy rozerván hubenou Vendulou & Co. tak rychle, že nestihne už ani říct – „This is Commander Rourke.“
7. Lara je zoufale nekonzistentní postava. Což je u hlavní postavy problém. Nemůžete udělat charakter, která chladnokrevně vraždí zaměstnance ropné továrny, a pak se omluví hlavnímu záporákovi, který jí nechal zabít otce, že ho musela oddělat FOR THE GREATER GOOD, a poslušně mu slíbí, že Paititi ochrání, což vlastně chtěla i Unuratu a Etzli, takže já moc nepochopil, proč vlastně bojovali, a s tím souvisí i bod číslo osm.

 

8. Hrozně mizerně je vysvětlená celá role toho rituálu na osud jednotlivých postav, či dopady na prostředí, ve kterém se pohybují. Unuratu, Etzli i Dominguez chtějí „ochránit Paititi“ ale každý to evidentně chce udělat jinak. Nikde není vysvětleno, co přesně by udělal Dominguez s tím rituálem, jaký by to mělo efekt na Paititi nebo okolní svět. Nikde není řečeno, proč jeho verze je ta špatná, protože nikde není řečeno, jaká ta jeho verze vlastně přesně je. Co se týče good guys, je to to samé. Lara se ocitne v alternativní realitě, ale nikde není řečeno, co by musela obětovat, aby měla zpátky svoji rodinu, a co by ta oběť znamenala pro ni, a co pro zbytek světa. Nic z toho tam není, a to je na další velké bú. Pokud Dominguez udělá rituál, je to špatně. Pokud ho ale provede Lara, je to dobře. Odmítám, aby mi hra podsouvala takovýto jednoduchý scénář bez vysvětlení. Jenže to je přesně to, čeho se dopouští.

 

9. To nejsmutnější jsem si nechal na závěr. Neříkám nejhorší. Ale nejsmutnější! Po titulkách následuje scéna, kdy Lara sedí v Croft Manor, píše dopis, butler jí nese kafčo, a běhá tam kamera a ukazuje na všechny ty artefakty, co si nakradla přivezla ze svých početných cest. Vzpomínáte si, jak jsem mluvil o tom, že chudáci Yaxiil celí zdegenerovali poté, co jim Lopéz vyfoukl Silver Box of Ix’Chel? Jak je jim smutno, že jediná věc, kterou měli chránit, což bylo jejich poslání a smysl existence, byla odcizena? No jasně. A víte, kde je teď? No přece zpátky v posvátném chrámu, kam patří! U Lary na poličce. Ta straka to čmajzla podobně, jako jezuitský raubíř Lopéz v sedmnáctém století, a tím ty chudáky odsoudila k dalším nekonečným rokům plným bolestného utrpení ze ztráty smyslu života, přestože jí v závěru hry ukázali vlídnou tvář a pomohli jí v boji proti Triniťákům.

 

Hubená Vendula IS NOT AMUSED!!!