Jelikož Štěpán napsal o minulé akci více méně fakta, na mě zbývá, abych to doplnil svým charakteristickým blouděním… Dorazil jsem asi o 30? minut později, jelikož jsem šel pěšky (ale nikoliv do Tesca Štěpáne, máš to nějaký popletený) když jsem dorazil, většina lidí už seděla a popíjela. Sednul jsem si vedle Miry, jehož včerejší účast byla jeho premiérová, a trpělivě čekal na pivko. Jenže buclatá matróna se drahnou dobu nikterak neobtěžovala zajít k našemu stolu, a když se tak konečně stalo, trvalo ji věky těch pár piv přinést.

S Mírou jsme utvořili ultimátní fotbálkový duet, kdy jsme nejdřív vypráskali Štěpána tuším s Hurťou ,nebo s Rozinkou? Nebo možná ještě s úplně někým jiným…fakt nevím. No každopádně Štěpán se rozhodl, že nehodlá útrpnými prohrami s géčáky hanobit svoji pověst a přizval si na nás skoro profíka- Bedrunku, která šla do útoku. Hned od začátku jsme dostávali děsnej kotel, Míra byl najednou jako řešeto a moje snaha v útoku se prokázala jako pěkné jalová…

Naštěstí jsme někde chytli druhou mízu a senzačně jsme zaplichtili před zraky nevěřících soupeřů. Asi i díky jejich nalomené psychice po tom neuvěřitelným miráklu v první hře, jsme tu druhou s notnou porci štěstíčka zwinili…Většina osazenstva se rozhodla, že půjde do laku na rakve, který byl na tamější poměry přinesen docela v rekordním case. Každému dali ještě stírací los (že je to los, jsem zjistil asi až po pěti minutách) samozřejmě že nikdo nic nevyhrál, alespoň mi to není známo. Uz předtím dorazil Bláža, se kterým jsem si dal Tequilu.

Klára mi ukázala pekelný fotky z pekelnýho baru, který k mojí smůle už viděl snad každej (what a shame… ) Zbytek večera se mi tak nějak slejvá, takže přeruším „kontinuitu“ svého „vypravování“ a přejdu k věcím co se mi nějakým způsobem vryly do paměti: třeba jak Štěpán s Jéžou pařili na „výherních“ automatech, samozřejmě bez výhry, jak nejakej zvrhlej barman vytvořil nejhnusnější pivo co kdy spatřilo světlo světa, jak Stepán fotil tlustou prdel ty padesátky, co nám tam nosila pivka a funěla při tom, jako Aleš (na Aleších) v říji.

Poslední věc na kterou si vzpomínám velmi jasně byl můj rozhovor s Blážou, na jehož konci jsme si oba dali panáka Absinthu, kterej chutnal jako kdybych naráz spolykal dvě krabičky Mentosu s příchutí „strong mint“ Domů jsem dorazil celkem veselej, čehož si samozřejmě všimla máti a neopomněla to nějak vtipně okomentovat…