Vzpomínáme, kamaráde…

 

Například na to, jak jsi téměř každý pátek chodil k nám do „rezidence Šiškova“ koukat se na Pulp Fiction a Kill Billa s věrnými souputníky Babem a krabicákem. Dokola jsi opakoval hlášky z těch filmů a líbila se Ti Uma. Rovněž na to, jak jsi nám zařídil legendární brigádu na hřbitovech, a celý výdělek prohýřil ve Skanzenu ve velkém stylu za jediný večer 😀 . Na naše „taneční“ kterak jsme se jako tři totální ucha v kvádrech tísnili na seslích a lohnili ze škopku, místo toho abychom upoceně křepčili na parketu, když už do toho naši rodiče narvali kešeně. Holejšovská Ti říkala Studentíku, zatímco Ruslan Jacekáči, a obě přezdívky se na čas poměrně chytly.

 

Na vaše výpravy do doupěte, kterak jste mě zprasili griotkou a já pak měl být za lingvistickou hvězdu před novou angličtinářkou, ale byl jsem, jak by řekl Burito, pouze za ožralé prase 😀 Jak jsi mi vylil Krakonoše do klína a já ti nadával, ale ve skrytu duše jsem byl rád, páč ta břečka nebyla ani k hnojení kytek, natož k pití. Jak jsi zvědavě odhaloval, co se skrývá pod negližé Bratránkovy přítelkyně, kruciálním dílem přispěl k tomu, že družného holandského padesátníka jeho manželka nepustila zpět do pokoje, nebo jak řekl Tvůj trenér na taekwondo – Ty jsi sem nepřišel, ty jsi sem přitek!

 

Jak jsi mi udělal dred, že jsem vypadal jako ufon s rádiovkou – všech pět posledních vzpomínek se váže k nejlepším jarním prázdninám všech dob- Petříkovicím, které jsme zažili také jen díky Tobě.

Pamatuju si Tě, jak ses zastával slabých a bezpráví, stejně jako si Tě pamatuji za Tvůj vytříbený um při hraní Orků ve Warcraftu trojce, nebo za bojovné příspěvky na w3.sk kde jsi každého vyzýval na duel, popřípadě mě očerňoval jako „zhýčkaného Pražáka“. Pamatuji si na nezapomenutelný Silvestr v Agriu, který jsi pro nás zorganizoval. Pamatuji si den, kdy jsi nám představil Bratránka, jehož jsme vzývali jako boha, protože prozřetelně přivezl jedinou věc, kterou jsme zapomněli vzít na Sázavu- jídlo. Pamatuji jsi, jak jsi s Babem jako jediný dorazil na moje sedmnáctiny a toulali jsme se ďáblickým hájem.

Pamatuji si na Tvoji legendární větu Papine, já neodejdu, a přesto jsi odešel. Už je tomu deset let. Někteří ze staré party se vydali vlastní cestou, ale jádro zůstalo.

Vzpomínáme, kamaráde. Považuji za výsadu, že jsem Tě mohl znát a být Tvým přítelem.