Ahoj čuníci,

Nakonec jsem se rozhodl, že svoje dojmy z mého bratislavského výletu sepíšu formou několika postřehů, aby to nebylo krátké a osekané, ale rovněž aby to nebylo roztahané jako třetí sequel jedné ze zaměnitelných jihoamerických telenovel.

1. Slováci jsou velice milí, vstřícní a přátelští. Hned první večer mě Rojko vzal mezi kolegy z práce, a ačkoliv jsem se bál, že se budu cítit jako černoch na srazu kuklux klanu, opak byl pravdou a hned mě jeden z nich zval na panáka.
2. Ten samý večer jsem měl asi nejlepší stánkový hamburger v životě. Ač jsem člověk poměrně skeptický, co se týče zastrčených stánků a toho co nabízejí, jelikož si pamatuji podobně stánky z václaváku, kde by na zdejší klobásy měli přidávat žlutočerné samolepky jaderného odpadu, hamburger v Bratislavě ze stánku je úplně jiné kafe. A naprosto jiný hamburger, než dostanete v jakémkoliv řetězci.
3. Rojko je mistrovský ilusionista, protože mi dokázal udělat domácí palačinky bez toho, aby těsto nechal odstát, a byly fenomenální. Spolu s džemem jeho mamky (povedz že nieje dobrý a zabijem ťa) luxusní záležitost.
4. Můj prodloužený slovenský víkend mě neskutečně obohatil. Jedna z věcí, co jsem se dozvěděl od Rasputina, byla ta, že turecký pozdrav je polibek na obě tváře a ještě jeden na ústa. A ano, platí to i pro mužské pohlaví.
5. Pateční velice milé setkání s Martinem a Lubošem, aka shining knights of Robka Antonia – long live the Queen! Vážím si toho, že za mnou do Bratislavy cestovali i ogárci co z ní nejsou, a společně jsme si užili one wild night! Celá akce začala v Burger hospodě Be about, kam dorazil i mocný Rasputin, a bylo spousta srandy! (Hlavně teda na můj účet, ale pokud vám ty staré historky vydrží tak dlouho, tím lépe ogárci, aspoň se nemusím dopouštět nových kokotin!)
6. Hanz z Rakúska si zaslouží svůj vlastní obsáhlý bod, tady není o čem! Když jsme se v dobré náladě přesouvali z pátečního burger pubu do malé vinárny za Martinovou sestrou a její kamarádkou, narazili jsme na tohoto mysteriózního magnáta v důchodovém věku, jehož verbální vlajková loď a privátní mantra, kterou zasmečoval jakoukoliv konverzaci, vypadala následovně: Já som Hanz! Som z Rakúska! Už som trochu opilý, ale však to nevadí, že? Toto zopakoval minimálně patnáctkrát. Tento patriot a mecenáš mladých Slovenek (čímž mi ukradl roli) do sebe lil sklenku za sklenkou a co se slečen týče, byl zrovna tak štědrý a solventní.

Obzvlášť Martinovu mladší sestru Andreu, která zahrnovala všechno, co si představíte pod pojmem „příkladný exemplář ultimátního ženského půvabu“ zahrnoval pozorností, a jejich vztah sloužící na principu „platící nepřitažlivý geront – pijící přitažlivá robka“ chtěl pousnout na úplně nový level jeho (opět dost často opakovanou) větou: „Andrejka, však jsme kamarádi na život a na smrt, že?“ A myslím, že jí psal i vlastní číslo. Můj tip je, že toto kamarádství na život a na smrt nalezlo smrt poměrně záhy – a to s odchodem poměrně podroušeného Hanze na hotel.

Na toto konto vymyslel Rojko nový výraz, který určitě budu používat slovem i skutkem – „Zhanzovat“ – platit za úplně cizí Slovenky. Mimochodem v té vinárničce jsem prvně ochutnal naprosto skvělé portské víno s rybízovou příchutí.

7. Z vinárny jsme se přesunuli na klubový koncert! Jo! Papin byl na koncertě! A jako fakt tancoval! Jo! A dal si ledový pivo, přestože tam byla teplota jak v pavilonu opic, takže to pěkně dojebal a chrchlá jak tuberák ale nevadí! Kdo by odolal full female Slovakia bandu, kterej hrál dost dobrý vypalovačky!
8. Další den jsme si šli s Rojkem zahrát stolní tenis. To by jeden neřek, co se může stát, když se vracíte do firmy pro pálku na stolní tenis. Třeba se může stát, že spustíte alarm,(a poctivou vlnu rojkování) načež přijedou dvě auta z ostrahy objektu. Rojko se vrátil s notebookem a povídá mi: Papin kurva kvoli tvojmu zajebanému ping-pongu přijeli sbskari dopiče! Májů moj občiansky, řidičák, číslo zaměstnanecké karty, všetko majů dopiče! Rojko a proč máš s sebou notebook? Povídám mu. No kurva, si myslíš, že jim možem povedať, že som sa vracal do roboty kvoli drbnuté pálce na pojebaný ping-pong? Sak to nemozem, tak som si zobral notebook! Byl kouzelnej.

Podobně milá slova měl Rojko pro svoje spoluhráče z Heroes of the Storm, kterou jsme u něj střídavě hráli – kdo hrál s Rojkem WoW cca ví, jak to chodí.

9. Filmy. Celkově jsem u Rojka shlédl dva – životopisný film o Stephenu Hawkingovi, a komedii Interview, která zesměšňuje korejského vůdce Kim Čong Una a proto jeho stát nenávidí Američany ještě více než kdy dřív. Oba ty filmy byly super. Rojko má dobrý filmový vkus. A ke Kimovi kupil i púkance. Je to prostě nejlepší hostitel.

10.Brazilska svíčkovica na lavovom kameni s light chilli opékanými zemiaky a třemi dipy v Riu na Hvězdoslavové, když metr po vaší levici sedí tři godlike tuzemské roběny, které by se daly označit jako Miss Slovensko 2016, první vicemiss, a druhá vicemiss. (Teda pokud by nesoutěžila Martinova sestra Andrea) Následoval přesun večerní Bratislavou do čokoládovny, kde jsem si dal hořkou čokoládu s chilli, skvělá věc!

Celkově bych svůj bratislavský výlet hodnotil veskrze pozitivně. Díky všem, co jsem znal, i těm co jsem o víkendu poznal, za uspořádání báječných třech dnů, Moje předsevzetí se mi povedlo do puntíku splnit, básničku o Slovenkách jsem napsal (viz Ženy z Bratislavy) Rojka jsem v pinčesu porazil a Brazilská svíčkovica na lavovom kameni taktéž proběhla. Nechápu, jak někdo může říct, že nemá rád Bratislavu. Jasně, hlavní nádraží asi není ukázkou moderní architektury ani čistoty, ale to historické jádro, kde jsme se povětšinou pohybovali, je krásný, mohl bych se tam procházet každý den a stále objevovat něco nové. Určitě zase brzy přijedu (Are you happy, Rojko?)

Na závěr taková vtipná vsuvka z páteční konverzace ve vinárně: Aj já mám korytnačku! Volá sa Arnold! Ano? A je vodná či suchozemská? Plyšová…