Tak jsem dneska po drahné době navštívil byt, kde jsem dvacet let vyrůstal. Vzpomínám si, že když jsem odtamtud odcházel, nás krajně nepopulární předseda celého BDŠ (Bytové družstvo Šiškova) zrovna nainstaloval jedny dveře na cip, který jsem, jako zavilý nepřítel jakéhokoliv technického pokroku , přezíravě ignoroval a demonstrativně odmítal, s tím ze druhé dveře budou dycky na klíč, že by si to ten mamlas prostě druhej čip neprosadil

No, když jsem dosel k zadním dveřím, zjistil jsem, že si to mamlas prosadil. Vzpomněl jsem si, jak když nám bylo asi dvanáct, terorizovali jsme s Vopem a Adamem sousedy z osmého patra pouštěním prezervativu plněných vodou, a tato bohulibá kratochvíle zažila svůj zenit a bohužel i počátek konce ve chvíli, kdy jsme trefili auto zmíněného Pajera. Ano, už tenkrát tam byl vedoucí, a jal se nás agilně pronásledovat, než nás lapil a jelikož jsem byl jediný obyvatel, zatepla to vyžvanil rodičům.

Byli nadšeni úplně stejně, jako já, který nyní stal jako žebrák před místem, které dvacet let nazýval domov. Mama u babičky a Papin v loji. Naštěstí sel okolo nějaký random ogarek a vpustil mě, pac jsem ho prostě ukecal. Jo, to mi jde.

Došel jsem domů, odemkl a na botníku ležel můj čip, dokonce ještě zabalený i se jmenovkou. Dva roky tam na mě trpělivě cekal. Tak jsem ho vzal na milost. Víte, když přijdete někam, kde jste vyrůstali, a obzvlášť, pokud mate dobrou asociaci místa, času a události, hned se vám vybaví tolik vzpomínek…

Propálený koberec díky mým premiérovým pokusům dělat vodnici a tahat na to Slovenky.  Důlky ve stěně, kdy se Jackie na něco nasral, abych se pak já nasral na něj, a on si klekl a prosil o odpuštění. Aby mě obměkčil, dával sám sobě pěstí. Bylo nám 17, byli jsme mladí a opilí.

Kouknu do rohu a vzpomenu si na velký květináč jenž tam stával, a ze kterého na mně ožralý bratránek házel hlínu a strašně se tomu smál, to bylo ten večer, kdy jsem se pohádal s mámou a natruc si domů přivedl dva ožraly, Bratránka a Pijera a když matka potichu vstoupila, mžourajíce jako sova do mého pokoje kde hlína v rozličném skupenství opisovala nepředvídatelné trajektorie a jen rezignovaně zašeptala, ze zítra brzo vstává, sotto voce jsem na ni zasyčel, že to my taky. Dodnes na to nejsem pyšný.

Podívám se na dveře a vzpomenu si na to, jak mi kamarádi rozmontovali kukátko a foukali do bytu cigaretový kouř.  Nebo když křídou na ty dveře napsali byli jsme tu Papine, pod to nakreslili lebku se zkříženými hnáty a tatík byl po návratu domu bily jako ta křída, pac i jemu říkali na střední Papine (ačkoliv z úplně jiných důvodů než mě, srandovní) a on si myslel, že tento výhrůžný vzkaz jest adresován jemu od nějakých zbloudilých kumpánů.

Takže díky návštěvě bytu mam helmu na páteční party, pět dalších kosil, dvoje kalhoty, pět prázdných skleněných flakonů od tabáků (díky mami že jsi mi to vymyla a chtěla si do toho asi něco dat, ale já to sbírám, sorry 🙂 a spoustu starých a nyní oživených vzpomínek. Stálo to za to 🙂