Mám jednu kamarádku. Teda kecám, mam asi čtyři, ale tahle je vyjímečná tím, že už dlouhé roky za námi jezdí do Prahy na srazy Sons of Liberty, ač to má většinou suveréně nejdál. A když jsem líný pazgřivec, vhodně mě motivuje k pořádání těchto srazů – třeba že mi suše napíše, že končí vzájemnou konverzaci, dokud nevypotím termín. Hele ale funguje to! Pro takový lidi je radost ten sraz dělat. Dokonce mi dneska psala, že chce další sraz, ač platila „panáky co neviděla ani z rychlíku“ bo se tam ogaři zrychtovali tak, že na účet neviděli, a mnozí kramle předčasně vzali. A takoví lidé by měli být po zásluze odměněni. Teď nemyslím insolventní neplatiče, ale obětavou Natku, ofkóz.

Jenže já toho moc neumím, žejo. A taky mi moc nejde říct prostě dík, že jsi a že s námi stále trávíš čas, přitom by to bylo jednoduchý, ale já nemám moc jednoduchý věci rád. A tak jsem jí napsal takovou říkačku. Doufám, že to vezme sportovně. Ona by si zasloužila nějaké epicky tklivé verše  – něco jako: “ Kolik mužů, při pohledu na Tvou tvář, chtělo Ti srdce přinést na oltář!“ Jenže to já nemůžu takhle psát, to by bylo nevhodné, a její přítel by to mohl zle pochopit a uvalil by na mně a na srazy interdikt. Takže pro zadané slečny mi zbyly už jen nevinné říkačky, nic jinačího v krámu nejni.

 

Natálce

Natálko krásná, vzpomínáš?

Jen tak si běháš,  jen tak hráš

Sleduješ, co se děje kol

A náhle jsi mezi námi v Sol

 

Natálko krásná, vzpomínáš?

 

Jak tenkrát dva jinoši smělí

Pro Tebe do Rožnova jeli

Tvůj domov  – pro nás nový svět

A na první náš sraz šli jsme vpřed

 

Už je to celá dekáda, čas jako voda letí

Někdo se oženil a jiný zplodil děti

A ač nevím, co přinesou dny příští

Je bezva, že jsi stále s námi na jevišti

 

A jako tenkrát prvně, i nyní je tomu tak

Když je sraz, vždy přiveze Tě bus či vlak

Za tvou přítomnost jsem vděčen ponejvíce

Jsi prostě skvělá – jak Tvá slivovice