Čuste čuníci,

Tak to zase zbylo na mně, abych udělal nějaký koordinovaný zápis z proběhnuvší jubilejní pitky <Sons of Liberty> což byla kdysi gilda na Equilibriu, ale Equilibrium dávno rozkousal zub času, kdežto my přetrvali.  Jsem rád, že o sraz byl zájem, a o tuto reportáž mi taky psalo pár lidí, tak snad si to aji někdo přečte.

Již před cirka dvěma měsíci byl odhlasován datum srazu na pátek 23.3, místo Záležitost, která se stala novou (nejen) gildovní putykou.

Udělal jsem rezervaci pro 20 lidí, a říkal si, že to stejně asi nenaplníme, což byla prognostická maxima culpa, ale o tom až později.

Prvním účastníkem srazu byl Eledriel, který v Praze korzoval už od devíti a v 11 dorazil ke mně. Ke cti mu nutno připočíst, že ač to byla jeho premiérová návštěva, dokázal krásně trefit jen dle mojí navigace až před barák.  Zahráli jsme God of War (s tím mi významně pomohl) Injustice nebo Horizon, a v půl druhé přibrali ještě dorazivšího Garfa.

Mezitím už začaly telefonáty – od Pijera, od Kari, od Artyho – ohledně organizace, kdo tam kdy bude a tak.

Po krátké pauze vyrážíme na Hlavák pro Kance Koníhlavu, který se blahosklonně rozhodl poctít nás svojí přítomností. Kanec avizoval příjezd v půl čtvrté, leč měl půlhodiny zpoždění, a ani se neobtěžoval nám to sdělit, za což dostal iminentní plurální verbální pojeb od všech zúčastněných.

Nešťastný Kanec se bránil, že netušil, kdy to přijede, ale nikdo mu to moc nebaštil. Vydali jsme se tentokráte na Florenc pro Natku, která za námi jela až z Rožnova, a tímto vyhrává zlatou medaili v kategorii „ zúčastnivší se srdcař, co to má nejdál“

Nicméně Natčin bus měl taky zpoždění, takže jsme tam tvrdli jako čtyři vandráci a Kanec natahoval moldánky, že je mu zima, má hlad, jsme na něj zlí a hlavně že kritizuji jeho mikinu s kočičkou, ze které budou mít prý „pipiny vlhké kliny“

No nevím, když jela okolo policie, suše jsem Kancovi oznámil, že je to módní policie, a že si jede pro něj. Kanec navrhoval, že vezmeme místo Natálie někoho jiného, a dokonce vybral pár adeptů, ale než stačil svůj smělý plán realizovat, přijela skutečná Natalenka, a hned jsme jí renegátského Kance zatepla naprášili.

Než se dostanu k popisu samotného srazu, ještě jednu věc je nutno zmínit. Chtěl jsem, aby moje vyprávění mělo hlavu a patu, nějakou posloupnost, a nebylo to střílení od boku ve stylu „došli jsme do hospody, začalo se pít, jaký byl vlastně ten sraz?“ Za tímto účelem jsem si tedy zřídil zápisník, který jsem našel doma. Byl již úhledně nadepsán – „FLÉTNA“ JAN INDRÁK, HŠ LÍPA rok 1993/1994.

Podezírám babičku, že proaktivně nadepsala tento archaický zápisník (jenž má cenu uvedenou ještě v korunách československých, a stál prosím pěkně, 60 haléřů) v době, kdy jsem absolvoval toliko dvě hodiny flétny, a naučil se během nich dvě věci:

1/ Hou, hou, krávy jdou

2/ A pak také to, že flétnista ze mne nikdy nebude.

Tedy vždy, když jsem si něco do tohoto sytě oranžového zápisníku začal čmárat, mé okolí propadalo nejistotě, jelikož jim předchozí úsporné komentáře typu „sraz byl dobrej, pilo se a nic jsem neztratil“ docela vyhovovaly.

Krátce po páté se dostáváme do Záležitosti. Zde už sedí dva z pilířů a zakladatelů Solka – Pijer a Arty. Hladový Kanec si objednal… žabí stehýnka. Za první hodinu dorazí další ze zakladatelů Adam, dále Esaras, Terezka, Paušál, tolik očekávání (a dlouho nevidění) Zákupáci – Gloon, Jerseyk a Drevin (ten přišel i se jmenovkou!), a taky Noto, kterého jsem neviděl snad stejně dlouho jako ty Zákupáky, a na kterého jsem se fest těšil.

Chtěl bych Notovi na tomhle místě speciálně poděkovat, jelikož měl náročný pracovní den a večer, a urval se jen, aby nás viděl po tolika letech, než musel odjet na další pracovní schůzku, ale dobře jsme pokecali!

Dlužno podotknout, že jsem od příchodu až do devíti do večera pil naprosto minimálně, a pokud už něco, tak malou Plzeň, jelikož jsem měl připravenou recitaci a nechtěl to pokazit. Sice jsem byl terčem škodolibých poznámek „ale vždyť jsi vždycky stejně všechno recitoval nalitej!“  Ale nenechal jsem se zviklat.

Pijer udělal mezitím kauf století – dohodl se s obsluhou na výrobě forsáže  – legendárního soláckého pití, které sestává z jednoho velkého kýble, flaše vodky, x plechovek energiťáku a spousta ledu. A stojí to raketu.

Ale tak nic nechutná lépe než tekutá nostalgie! Pijer dostal svůj vytoužený kýbl, a začal s ním plíživě obcházet okolo stolu a podlézavě nabízet tento zlopekelný utrejch již přítomným účastníkům srazu, s podobnou úrovní vemlouvavosti jako obecní rodička, co nabízí k adopci své dvanácté dítě, protože těch předchozích jedenáct už je vlastně tak akorát.

Nutno podotknouti, že Pijerovo dítě šlo na odbyt, a netrvalo dlouho, a Ele se smutně díval na dno olbřímího poháru. Tedy se dohodlo, že se objedná ještě jeden, a jeden půjde za Pijerem, druhý za mnou. Takoví jsme frajeři.

Fotku s prázdným kýblem jsme poslali Qwertsovi na noční, aby věděl, o co přišel!

Kanec se po konzumaci žabích stehýnek osmělil, a jal se mi vyprávět svoje příhody, které bych asi nejlépe shrnul nadpisem: „Jak ze mně pipiny udělaly oběť“ Vyprávění to bylo určitě zajímavé, přesto jsem měl místy problém jednoznačně rozlišit, zdali je Kanec ústředním protagonistou, nebo spíše antagonistou. Doporučil jsem mu, aby dámám raději tyto historky v plném znění nepředkládal. Jestli mě poslechl, nevím.

Na sraz proudili další a další lidé, a já pomalu dostával kurděje z prokaučovaného odhadu na rezervaci. Již teď bylo jasné, že se všichni nevejdeme, ale na tomto místě bych chtěl vyzdvihnout obsluhu, která ten poslední stůl, co okupovali random klacíci, takticky uvolnila pro nás a neznámé čuníky přesunula do bezpečí.

Dorazila Kari s Kamilem, Pavel, Danny s Creasym, Merope, a svýma spolubydlícíma, kteří se tam museli cítit jako černoši na srazu kuklux klanu, ale prý dobrý – ptal jsem se pak Dennyho a nelitovali. Rozverné duo Proxy s Timurou se někde „posilňovali“ ještě před srazem, ale už tu byli s námi a oba jsem je moc rád viděl.

S větším zpožděním konečně dorazil další zakladatel – Burito. Krátce po osmé potom Demonicus přivezl na otočku Parduse a Myrdina.  To už nás tam fakt bylo okolo třiceti.

Bohužel zhruba v tuto dobu se dozvídáme, že největší slíbená celebrita, Lord Awe, se doma zmítá v horečkách, a srazu se nezúčastní. Propukla nefalšovaná panychida, zvláště přítomné dámy tato jobova zvěst sklíčila a zkrušila.  (Terezka sice na tváři nemá pohřební výraz, ale všichni víme, co prožívala v NITRU!)

Jelikož se blížila devátá, korzoval jsem po putyce jako bludný kámen a zkusmo si recitoval pasáže, k velkému pobavení Kari, Pavla a Terky, kteří toto zpovzdálí sledovali, a nemohl jsem si nevšimnout, jak se uculují a baví na můj účet. Však v pořádku, hlavně pokud to zvládnu odříkat.

Nakonec jsem to vysekl, myslím si, docela obstojně, a sklidilo to úspěch, takže za mě dobrý. Celou recitaci a nějaké uváděcí kecičky před ní si můžete poslechnout tady. 

Děkuji dvornímu kameramanovi Timurovi za zvěčnění na jeho toustovač.

Jenže jak skončila recitace, skončila i prohibice. Najednou mě každý tahal na panáka, Pil jsem s Natkou, Proxym a dalšími. Začalo to být lehce náročné. Vím, že dorazil zpátky Noto, což bylo super. Drevin objednal kýbl vodky s džusem. Golemové (výborná likérka, kterou mají jen tam) ve mně mizeli, jako kdybych byl samotný Rabi Löw.

Dál mám pocit, že jsem si s Artym vystřihl naší oblíbenou scénu ze Záskoku: Na hromech líííháááme, na hromech vstáááváááme, musí to bééét MARYŠO?!

Jako poslední dorazila Sabča, a spousta lidí měla problém s její identifikací, protože hodně změnila image, a spousta z nás tuto změnu kvitovalo pozitivně, fakt jí to seklo.

Ve 23:46 jsem byl ještě docela při smyslech, jelikož z této doby jsem psal poslední zprávu Notovi, že tu ještě jsme, ať dorazí. Další hodinu si moc nepamatuju. Ele, Drevin a Jerseyk, kteří měli spát u mě, nakonec zvolili alternativní možnosti.

O sekeře tady tolik psát nechci, k tomu si napíšu svoje v sol skupině na FB, mám nějaké návrhy, jak toto pro příště řešit, aby tam prostě nezůstávala taková částka na konci. Tímto bych rád poděkoval všem, kteří se podíleli na zaplacení i toho, co nezkonzumovali. Vážím si toho, nikdo z Vás to dělat nemusel. Nemyslím si, že je mezi námi někdo, kdo by se tam účelově chodil zadara nažrat a napojit a pak vzal kramle, ale jak se pije, a obzvlášť, pokud do toho jdou ještě tyhle míchané kýble, situace se stává nepřehlednou až chaotickou, a potom to dopadne takhle.

Klíče, telefon, peněženku a zápisník jsem rozdělil mezi Proxyho a Garfa, a i jim bych chtěl poděkovat, že vše v pořádku doručili, nejsem si jistý, jestli bych zvládl to samé. Garf proaktivně pokračoval v zapisování, za což mu děkuji (Ač jsem chtěl celý zápisník roztrhat, proč, to nevím)

Tedy návrat ke mně, jak jej zapsal Garf, byl v půl třetí ráno. Garf zaznamenal ještě pár trefných poznámek – ráno jsem si je přečetl a trochu se i zastyděl.

Chtěl jsem Natku po probuzení doprovodit na Zličín, jak jsem ji slíbil, ale Garf mě zastoupil i v tomto, a vlastně dobře že tak, bo jsem ji měl stále jako z praku.

Další den jsme s Kancem, Proxym a Streetem, co dorazil za námi, hráli Tekkena, a Kanec nám pouštěl naprosto úchylný psycho videa „Nanožka a Ponožek“ což může být interpretováno jako nevinné maňáskové divadlo dvou ponožek, ale čím více na to koukáte, tím více vám to připomíná domácí násilí v prostředí dominantního patriarchátu. Díl, který toto vystihuje asi nejvíc, si můžete pustit tady.  Do záměrně špatně skrývaných dialogových jinotajů dvou pohlavně odlišných ponožek se promítají apokalyptické výroky z Bible. Bylo nám z toho s Proxym fakt šoufl, Proxy dokonce deklaroval, že Kance napadne, což nakonec neučinil, ale pořádně jej alespoň zmastil v Tekkenu.

Natka mi doma nechala domácí slivku v lednici, kterou přivezla původně pro Burita, (jelikož troufale zpochybňoval tamější produkci) ale tento se vypařil po Buritovsku, a tak má šmitec. Ale je fakt výborná, tak se s ním o ni třeba ještě podělím.

Slovem srazu se bezkonkurenčně stává ceciáš. Myslím, že každému je úplně jasné, co to znamená, i kdo to vymyslel.

Celkově sraz hodnotím jako velice úspěšný, kromě toho zaťatého Gorehowlu v účtence, to jste dělat nemuseli. Děkuju všem, co dorazili, po deseti letech od prvního srazu (kde nás byla ani ne polovina) je to fenomenální úspěch. Pijer, Arty, Adam, já, Kanec a Burito – jsme byli na tom prvním, a teď i na tom zatím posledním. S kancem mám dokonce fotku „po deseti letech“

Co se týče nějakých plánů do budoucna – letos chci udělat ještě minimálně jeden sraz, o datu budu včas informovat, respektive si ho asi zase rozhodnete sami. Adamova vyfikundace jménem Doodle nebo tak nějak se osvědčila – drtivá většina, co uvedla tento termín jako vyhovující, se pak na sraz skutečně dostavila, protože pochopili, že ten datum se tvoří podle toho rozhodnutí, a není to tedy jen o tom, někde něco odkliknout, ať dá Papin pokoj.

Bamiose a Suchara, kteří odklikli 23.3, jako termín kdy můžou, ale potom se neukázali ani se neomluvili, příště nebudu brát v potaz. Stejně jako kohokoliv dalšího, kdo zvolí tento politováníhodný přístup. Nechci totiž, aby to ve finále dopadlo tak, že také kvůli slibotechnám co random naklikají nějaká data se zvolí konkrétní termín, a o sraz tím přijdou třeba lidi, co by na něj jinak fakt přijeli. Nemyslím si, že zrovna toto byl ten případ, ale postarám se o to, aby ani nikdy nenastal.

Teď jsem asi zbytečně moc negativní, ale takhle to vnímám. Dost už o tom, myslím si, že jubilejní třicátý sraz se výsostně vydařil, a budu se těšit, až ty vaše profláknutý ksichty uvidím na tom jednatřicátým, dvaatřicátým, třiatřicátým, a tak dál. Myslím, že zrno od plev jsme za těch 10 let oddělili úspěšně, a všechny zúčastněné jsem moc rád zase viděl.

Pijer údajně plánuje návrat na Vanillu. Zajímá mě, kdo mu to odkejval, a jestli je nějaká reálná šance si spolu po letech zase zahrát. Pokud ano, rád se přidám.

A úplně závěrečné poděkování bych chtěl věnovat náhodnému čuníkovi z telemarketingu, který mi zavolal dva měsíce zpátky v pátek večer, a chtěl mi cpát nějaké služby. Bohapustě jsem se mu vysmál a napsal o tom na Facebook, ale právě díky tomu se zrodil tento sraz, jelikož v následné diskuzi, která se pod tímto příspěvkem rozpoutala, se o tomto tématu začalo živě diskutovat s konkrétními návrhy. Dík patří hlavně Jerseymu, který to celé rozpoutal:

 

Víc takových čuníků a víc takových srazů!

Dík!